Mučenka: rostlina, jejíž květ připomíná malé umělecké dílo. Plodem některých druhů je marakuja

Naše krajina je plná krásných rostlin, které tu rostou odnepaměti. Zvonky, chrpy, kopretiny, šalvěje nebo mateřídoušky dnes znovu nacházejí cestu do zahrad, protože stále více lidí chce pěstovat druhy blízké české přírodě, které prospívají hmyzu a působí přirozeně. Vedle nich ale člověka často zláká i nějaká rostlina z úplně jiného kouta světa. Není nutně krásnější než naše domácí druhy, ale nabízí něco, co v české přírodě běžně nepotkáme. Někdy zaujme zvláštním květem, jindy neobvyklým způsobem růstu nebo tím, jak dokáže během léta obalit pergolu či balkon zelení. A právě mezi takové rostliny patří i mučenky – exotické liány, jejichž květy vypadají, jako by je příroda vytvořila s neobvyklou dávkou fantazie.

Právě tahle neobvyklost udělala z mučenek oblíbené popínavé rostliny. V květinářství nebo zahradnictví obvykle upoutají dřív než většina ostatních popínavek. Jenže květ je pouze nejviditelnější částí. Mučenky jsou rychle rostoucí liány, které se v přírodě šplhají za světlem, jejich listy slouží jako potrava housenkám tropických motýlů a jejich plody známe pod názvem marakuja. Některé druhy se pěstují především pro okrasu, jiné kvůli ovoci a další našly místo v tradičním léčitelství. Rod Passiflora je navíc tak početný a rozmanitý, že se o mučence nedá mluvit jako o jediné rostlině s jedním vzhledem a jedním způsobem života.

Většina mučenek roste jako liána. Nemá potřebu vytvářet silný kmen, který by ji vlastní vahou udržel vzpřímenou. Místo toho vysílá dlouhé výhony a z jejich uzlin vyrůstají úponky. Jakmile se úponek dotkne větve, drátu nebo jiné opory, začne se kolem ní obtáčet. Rostlina tak využívá okolní vegetaci jako lešení a může se dostat vysoko nad zem bez toho, aby investovala velké množství energie do dřeva.

V tropickém lese je podobný způsob růstu mimořádně výhodný. U země bývá pod korunami šero, zatímco o několik metrů výš je světla dostatek. Mučenka proto hledá cestu vzhůru. Její mladé výhony mohou růst rychle a během jediné sezony překonat několik metrů. Pokud najdou vhodnou oporu, rozvětví se, rozloží listy do prostoru a začnou kvést.

Na zahradě nebo balkoně se tahle schopnost snadno změní v problém. Mučenka, která na jaře vypadá jako nenápadná rostlinka v květináči, může do konce léta ovládnout mříž, zábradlí i sousední rostliny. Výhony se vplétají jeden do druhého, zachycují se o vše, co je v dosahu, a někdy se dostanou i tam, kde je pěstitel vůbec nečekal. Bez opory ale neumějí tápat dlouho. Mladé části se ohýbají a hledají pevný bod, takže je dobré dát rostlině mříž, napnuté dráty nebo jinou konstrukci hned od začátku.

Ne všechny mučenky vypadají stejně. Některé mají typické hluboce laločnaté listy, jiné listy téměř celistvé. U jednoho druhu mohou připomínat dlaň, u jiného protáhlé srdce. Liší se také tloušťkou stonků, rychlostí růstu i celkovou mohutností. Vedle jemnějších popínavých druhů existují mučenky s velmi silnými hranatými lodyhami a velkými listy, které v tropech působí spíš jako mohutné zahradní liány než jako pokojové rostliny.

Český název může znít trochu znepokojivě, jako by rostlina byla jedovatá, nebezpečná nebo spojená s bolestí. Ve skutečnosti odkazuje na umučení Krista. Stejný význam má i vědecké jméno Passiflora, které lze volně chápat jako „květ utrpení“ nebo „pašijový květ“.

Když se Evropané začali s mučenkami setkávat v Jižní Americe, hledali v jejich podivném květu známé symboly. Misionáři v něm viděli obraz Kristova ukřižování. Věnec jemných vláken jim připomínal trnovou korunu, tři blizny tři hřeby a pět prašníků pět ran. Úponky vykládali jako biče a některé části listů jako kopí. Podrobnosti se v různých verzích měnily, hlavní myšlenka však zůstala stejná - květ byl chápán jako přírodní znázornění pašijového příběhu.

Dnes samozřejmě víme, že tvar květu nevznikl proto, aby lidem něco připomínal. Jednotlivé části mají svůj význam při opylování. Přesto se právě symbolický výklad stal natolik známým, že rostlině zůstal v názvu. Je to pěkný příklad toho, jak si lidé vysvětlují neznámou přírodu pomocí vlastních příběhů. Kdo v květu jednou uvidí trnovou korunu a hřeby, už se těch představ zbavuje jen těžko.

Na první pohled vypadají květy mučenek trochu neuspořádaně. Ve skutečnosti jsou postavené velmi přesně. Základ tvoří kalich a koruna, které bývají u řady druhů podobně zbarvené a dohromady vytvářejí nápadné okvětí. Nad nimi se rozkládá věnec vláken, označovaný jako pakorunka. Právě ta dává květu jeho nezaměnitelný vzhled.

Pakorunka může být bílá, modrá, fialová, žlutá, červená i téměř černá. U některých druhů ji tvoří dlouhá rovná vlákna, která vypadají jako paprsky. Jinde jsou kratší, zvlněná nebo hustě naskládaná v několika řadách. Věnec pomáhá květ zviditelnit, navádí návštěvníky k nektaru a současně může omezovat přístup drobnému hmyzu, který by nektar vysál, aniž by přenesl pyl.

Uprostřed květu stojí sloupek, na němž jsou uspořádány samčí i samičí orgány. Pět prašníků bývá zavěšeno tak, aby se jich opylovač při návštěvě dotkl hřbetem nebo hlavou. Nad nimi se nachází semeník a zpravidla tři blizny. Pokud na ně ulpí pyl z jiného květu, může dojít k oplození a později se začne vyvíjet plod.

Květ tedy není jen hezká část. Je to prostor, kterým musí opylovač projít určitým způsobem. Velká včela hledající nektar se vsune pod střední sloupek, otře se o prašníky a odnese si pyl na těle. Při návštěvě dalšího květu může část pylu předat na blizny. Tvar a poloha jednotlivých částí rozhodují o tom, zda návštěva skončí úspěšným opylením, nebo jen ukradeným nektarem.

Některé mučenky spoléhají hlavně na včely, jiné na kolibříky nebo netopýry. Tomu odpovídá i vzhled květů. Druhy opylované ptáky mívají často červené nebo oranžové květy, prodloužený tvar a dostatek nektaru. Mučenky navštěvované netopýry mohou být bledší, výrazně vonět a otevírat se večer. V květu je tedy možné sledovat nejen botanickou stavbu, ale i stopu po živočichovi, pro kterého se během evoluce přizpůsoboval.

Jednotlivý květ přitom často nevydrží dlouho. U mnoha druhů se otevře ráno a večer už vadne. Jiné kvetou o něco déle, ale žádná mučenka nestaví na tom, že jeden květ bude zářit celé týdny. Rostlina místo toho vytváří další a další poupata. Pokud se jí daří, může mít otevřených několik květů současně a nové se objevují téměř každý den.

Tohle zná mnoho pěstitelů. Mučenka má dlouhé výhony, zdravé listy, zabírá polovinu okna nebo balkonu, ale květy se neobjeví. Na první pohled vypadá spokojeně, jenže bujný růst ještě neznamená, že má vhodné podmínky pro kvetení.

Nejčastějším problémem bývá nedostatek světla. Mučenka může v polostínu přežívat a růst, ale květní pupeny se tvoří ochotněji na velmi světlém místě. V létě jí většinou prospívá pobyt venku, kde má více slunce a vzduchu než za sklem. Rostlinu přenesenou z bytu však není dobré postavit rovnou na rozpálený jižní balkon. Listy, které vznikly v pokoji, nejsou zvyklé na prudké slunce a mohou se během několika hodin popálit. Bezpečnější je zvykat ji postupně.

Další příčinou může být příliš mnoho dusíku. Rostlina pak vytváří dlouhé měkké výhony a velké listy, ale do květů se jí nechce. Přehnaná péče tedy může mít opačný účinek, než člověk očekává. Mučenka potřebuje v sezoně pravidelně přihnojovat, protože roste rychle a v nádobě brzy vyčerpá zásobu živin, hnojivo ale nemá být jednostranně zaměřené na růst zelené hmoty.

Roli hraje také řez. Mučenky kvetou na mladých výhonech, takže jarní zkrácení přerostlé rostliny obvykle podpoří větvení a může zvýšit počet míst, na nichž se objeví poupata. Pokud však pěstitel během léta stále zkracuje každý nový výhon, může odstranit právě ty části, na nichž by rostlina vykvetla. Řez má mučenku usměrnit, ne ji udržovat za každou cenu v podobě malého kompaktního keříku. Takový způsob růstu jí není vlastní.

Mladé semenáče navíc někdy potřebují čas. Rostlina vypěstovaná ze semene může růst několik sezon, než dospěje. Je tedy možné, že pěstitel nedělá nic zásadně špatně, jen má doma ještě příliš mladý exemplář.

Názvy marakuja, passion fruit a granadilla mohou působit, jako by označovaly několik úplně odlišných druhů ovoce. Ve skutečnosti jde o plody mučenek, jen různých druhů nebo pěstovaných forem. Nejznámější je mučenka jedlá, Passiflora edulis, která se ve velkém pěstuje v tropických a subtropických oblastech.

Její plod vypadá zvenku poměrně nenápadně. Bývá kulatý nebo vejčitý, se žlutou či tmavě fialovou slupkou. Uvnitř je ale množství semen obalených šťavnatou dužninou. Právě tahle rosolovitá hmota se jí. Má výraznou vůni a sladkokyselou chuť, která je natolik osobitá, že se těžko přirovnává k jinému ovoci. Někdo v ní cítí citrusy, jiný ananas, meruňku nebo směs několika tropických plodů.

Slupka zralé marakuji může být hladká, ale často se začne svrašťovat. To samo o sobě neznamená, že je plod zkažený. Naopak může být plně vyzrálý a sladší než pevný plod utržený příliš brzy. Důležitá je vůně, stav dužniny a to, zda plod nejeví známky hniloby.

Ne každá mučenka ale dává chutné ovoce. Mučenka modrá, běžně pěstovaná jako okrasná rostlina, vytváří oranžové plody. Zralá dužnina je sice jedlá, většinou však není příliš výrazná a s kvalitní marakujou se nedá srovnat. U jiných druhů mohou být plody malé, málo šťavnaté nebo chuťově nezajímavé. Nelze tedy vzít plod z jakékoli mučenky a čekat stejný výsledek.

Také tvorba plodů má své podmínky. Rostlina může bohatě kvést, ale pokud květy nikdo vhodně neopylí, po odkvětu opadají. V tropech se o přenos pylu starají velké včely, ptáci nebo jiní návštěvníci. Na balkoně může jejich práce chybět. Pak pomáhá ruční opylení, při němž se pyl přenese z prašníků jednoho květu na blizny druhého.

U některých mučenek navíc nestačí pyl z téhož květu nebo stejné rostliny. Potřebují geneticky odlišného partnera. Pěstitel může mít nádhernou liánu obsypanou květy, a přesto se plodů nedočká, protože v okolí chybí druhý vhodný jedinec. U okrasného pěstování to nevadí, ale kdo chce sklízet marakuju, musí počítat i s touto možností.

Nejčastěji pěstovaným druhem u nás je mučenka modrá, Passiflora caerulea. Má nápadné květy s bílozeleným okvětím a modrofialovou pakorunkou. Listy jsou hluboce rozdělené do několika laloků a rostlina roste velmi rychle. V létě se hodí na balkon, terasu, pergolu nebo k jižní stěně.

Její velkou výhodou je poměrně vysoká odolnost vůči chladu. Ve srovnání s tropickými příbuznými snese nízké teploty překvapivě dobře. To ale neznamená, že je v českých podmínkách bezstarostně mrazuvzdorná. Na chráněném místě může přežít mírnější zimu venku, zvlášť pokud má kořeny v propustné půdě a je chráněná před promrznutím. Jinde ji první silnější mrazy zničí.

Rozhodující není jen nejnižší teplota. Mučence může uškodit také zimní mokro. Kořeny ve studené, dlouhodobě podmáčené půdě snadno zahnívají. Rostlina vysazená u teplé zdi v propustném záhonu má proto větší šanci než stejný druh v těžké jílovité zemině, kde se drží voda.

Pokud nadzemní část omrzne, nemusí být rostlina mrtvá. Ze zdravých kořenů může na jaře znovu obrazit. V chladnější oblasti je ale rozumnější pěstovat mučenku modrou v nádobě a na zimu ji přenést. Experiment s venkovním přezimováním má smysl spíš u silné rostliny, jejíž ztráta by nebyla velkou ranou.

Kromě mučenky jedlé, zmíněné už výše, je zajímavá také mučenka pletní, Passiflora incarnata. Pochází ze Severní Ameriky a snáší chlad lépe než většina rodu. Na zimu její nadzemní části odumírají, zatímco podzemní výhony přežívají a na jaře znovu raší. Právě tento druh se nejčastěji objevuje v souvislosti s léčivým využitím.

Do tropických skleníků patří mučenka obrovská, Passiflora quadrangularis. Má silné čtyřhranné stonky, velké listy, nápadné květy a může vytvářet velmi mohutné plody. Pro běžný byt je často příliš bujná a náročná na teplo i prostor.

Mezi mučenkami existuje také množství kříženců. Šlechtitelé kombinují druhy s výraznými barvami, velkými květy nebo ochotným kvetením. Výsledkem jsou rostliny s fialovými, červenými, růžovými nebo téměř černými květy. Některé vypadají ještě podivněji než botanické druhy, jiné jsou naopak pěstitelsky choulostivější.

Mučenka v plném růstu spotřebuje hodně vody. Velká rostlina s množstvím listů dokáže v horkém dni vysušit květináč velmi rychle. Zalévat je proto potřeba vydatně, ne jen symbolicky navlhčit povrch. Přebytečná voda však musí odtéct.

Nádoba bez odtokových otvorů je špatný nápad. Kořeny potřebují vzduch a v trvale rozbahněném substrátu začnou odumírat. Vhodná zemina má být výživná, ale zároveň vzdušná. Pomoci může příměs perlitu, hrubšího písku nebo jiné složky, která omezuje slehávání.

Příliš malý květináč rychlému růstu nestačí. Substrát během dne vysychá, kořeny se přehřívají a rostlina vyžaduje neustálou péči. Ani obrovská nádoba však není automaticky výhodná. Velké množství neprokořeněné zeminy zůstává dlouho mokré a zvyšuje riziko hniloby. Přesazovat je lepší postupně.

Během jara a léta se mučenka pravidelně přihnojuje. V nádobě nemá přístup k dalším zásobám živin a při rychlém růstu je brzy vyčerpá. Pokud listy blednou, růst se zastavuje a rostlina působí celkově slabě, může být příčinou hladovění. Při přehnojení se naopak objevují spálené kořeny, zasolený substrát nebo přehnaně bujný růst bez květů.

Mučenku lze vypěstovat ze semen, například i z koupené marakuji. Semena se musí očistit od dužniny, protože její zbytky mohou plesnivět. Mají pevný obal a někdy klíčí pomalu. Některá se probudí během několika týdnů, jiná si dají mnohem více času.

Pomoci může namočení ve vlažné vodě nebo opatrné narušení povrchu semene. Není však dobré obal rozříznout příliš hluboko, protože se snadno poškodí zárodek. Výsev potřebuje teplo, stálou mírnou vlhkost a trpělivost.

Rostliny ze semen nejsou vždy stejné jako jejich rodiče. U botanických druhů mohou být podobné, u hybridů se vlastnosti různě kombinují. Výsledek může být zajímavý, ale také zcela obyčejný. Na první květy se navíc často čeká několik let.

Spolehlivější je množení řízky. Odebírají se části mladších výhonů s několika uzlinami. Spodní listy se odstraní a řízek se zapíchne do lehkého vlhkého substrátu. Vyšší vzdušná vlhkost pomáhá omezit ztrátu vody, úplně uzavřené prostředí však podporuje plísně. Řízky potřebují teplo, světlo bez ostrého poledního slunce a trochu štěstí.

Výhodou řízku je, že jde o genetickou kopii mateřské rostliny. Pokud měl původní exemplář krásné květy a ochotně kvetl, řízek si tyto vlastnosti zachová. Také obvykle dospěje rychleji než semenáč.

Mučenky nehrají v přírodě roli pouze pro opylovače. Jejich listy jsou hlavní potravou housenek některých tropických motýlů, zejména rodu Heliconius. Vztah mezi rostlinou a housenkami trvá tak dlouho, že připomíná závod ve zbrojení.

Mučenky se brání chemickými látkami, které mají býložravce odradit nebo otrávit. Některé druhy obsahují kyanogenní sloučeniny. Při poškození pletiv se z nich mohou uvolnit látky, které jsou pro řadu živočichů nebezpečné. Housenky rodu Heliconius se ale těmto obranným mechanismům přizpůsobily. Dokážou listy požírat a některé získané látky využívají i pro vlastní ochranu.

Rostliny odpověděly dalšími triky. Některé mučenky mají na listech nebo řapících drobné útvary připomínající vajíčka motýlů. Samička, která hledá místo pro vlastní potomstvo, může usoudit, že list už je obsazený, a odletět jinam. Housenky by si totiž konkurovaly o potravu a starší jedinci mohou být nebezpeční pro mladší.

Jiné druhy vytvářejí mimokvětní nektaria. Jsou to žlázky, které produkují sladkou tekutinu mimo květ. Nektar přitahuje mravence a ti při pobíhání po rostlině napadají drobný hmyz, vajíčka i mladé housenky. Mučenka jim nabízí potravu a oni jí poskytují alespoň částečnou ochranu.

Nápadná je také proměnlivost listů. Na jediné rostlině mohou mít mladé a starší listy odlišný tvar. Jedním z vysvětlení je, že tím mučenka ztěžuje motýlům hledání správné hostitelské rostliny. Samice se při výběru řídí mimo jiné vzhledem listů. Když se jejich tvar mění, rozpoznávání není tak snadné.

Není možné všechny zvláštnosti mučenek vysvětlit pouze bojem s motýly. Rostlina musí současně hospodařit s vodou, zachycovat světlo a přizpůsobovat se prostředí. Přesto patří vztah mučenek a housenek k nejzajímavějším příkladům toho, jak se rostlina a její býložravec navzájem mění po celé generace.

V souvislosti s mučenkou se často zmiňuje uklidňující účinek a podpora spánku. Týká se to především mučenky pletní, Passiflora incarnata. Používají se její nadzemní části, které se objevují v čajových směsích, tinkturách a dalších bylinných přípravcích.

Tradičně se mučenka užívala při nervovém napětí, neklidu a lehčích potížích se spánkem. Někdy se kombinuje s meduňkou, kozlíkem, chmelem nebo levandulí. To však neznamená, že lze léčivé využití přenést na všechny druhy rodu.

Listy běžné okrasné mučenky nejsou automaticky vhodné k přípravě domácího čaje. Jednotlivé druhy se chemickým složením liší a mohou obsahovat kyanogenní látky. Také nezralé plody nebo jiné části rostlin mohou být problematické. Skutečnost, že se jí zralá dužnina marakuji, nevypovídá nic o bezpečnosti listů a stonků.

Opatrnost je namístě také při současném užívání léků na uklidnění nebo spaní, protože se jejich účinky mohou sčítat. Nevhodné je brát mučenku jako řešení dlouhodobé nespavosti nebo výrazných úzkostných stavů bez hledání jejich příčiny. Bylinný přípravek může být podpůrným prostředkem, ale není náhradou vyšetření ani léčby.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://www.ceskestavby.cz/rostliny/mucenka-passiflora.html

https://www.idnes.cz/hobby/domov/mucenka-modra-pokojovka-pestovani-liana-na-terasu.A200106_102352_hobby-domov_mce

https://www.florenium.cz/blog/neumucitelna-mucenka/

https://solen.cz/savepdfs/lek/2015/05/06.pdf&ved=2ahUKEwjSyvPIwfOVAxXyhP0HHR0qOskQFnoECBgQAQ&usg=AOvVaw3rfn-k9dXK1UxgbdOi12Tf

https://www.passionflow.co.uk/butterflies/

https://cordis.europa.eu/article/id/442897-how-tropical-butterflies-acquired-poisonous-chemical-defences-to-survive-in-the-wild