Článek
Muži. Ač nás předchází řada zjednodušení a zobecnění typu „chlapi jsou všichni stejní“, každý z nás je jedinečný, se svými klady i zápory. A přestože žijeme stále v patriarchálně zaměřené společnosti, i zde se vývoj žene kupředu a dnešní muži jsou odlišní od starších generací. Už se od nás nutně neočekává, že budeme živiteli rodiny. Že musíme umět s kapesním nožíkem postavit chatu uprostřed lesa. Že nikdy neuroníme slzu. Od moderních mužů se naopak očekává, že budou své partnerce (nebo partnerovi) rovnocenným druhem, který zastane i práce původně pokládané za čistě ženské. Očekává se, že budeme dbát o svoji čistotu a pečovat o své zdraví. A přestože se v mnohém tomuto očekávání přizpůsobujeme, péče o vlastní zdraví je v mnoha případech stále něco, u čeho se snažíme předstírat, že se nás to vlastně netýká.
Využiju současného měsíce - listopadu, ke zmínění charitativní akce Movember, která probíhá už řadu let každý listopad a jejím úkolem je upozornit na mužské zdraví a zejména na problematiku rakoviny varlat a prostaty. Možná i vy jste zaznamenali ve svém okolí muže, kteří se na začátku měsíce oholí a následně si po celý měsíc nechávají narůst knírek.
Na akci je super, že se snaží detabuizovat péči o mužské zdraví, protože i dnes je mnoho mužů, kteří mají pocit, že takovou péčí sami o sebe dávají najevo určitou zženštilost, přecitlivělost, zjemnělost apod. Někteří se zase naopak bojí, co by mohli objevit (zvláště pokud už cítí, že něco není v pořádku). Přitom na sebepéči není vůbec nic špatného, naopak.
O co by se tedy muži měli zajímat? Co je může zaskočit a partnerka jim s tím příliš neporadí, protože se jedná o čistě mužskou záležitost?
Rakovina varlat
O rakovině obecně si i dnes řada lidí mylně myslí, že se týká především lidí starších, lidí žijících nezdravým způsobem života nebo několika jedinců, kteří „prostě měli smůlu“. Nic nemůže být vzdálenější pravdě. Rakovina se může týkat kohokoliv bez ohledu na věk, dosavadní zdraví, způsob života atd.
Rakovina varlat se paradoxně týká spíše mužů ve věku 15-40 let než těch starších. Podle histologie se nálezy dělí na seminomy a neseminomy, které jsou agresivnější. V České republice se ročně diagnostikuje zhruba 500 nových případů rakoviny varlat.
Nádor může být situován v jednom varleti, v horším případě může metastázovat a objevit se v obou. Pokud je včas objeven, bývá šance na vyléčení poměrně vysoká. A to i za předpokladu, že by postižené varle muselo být odstraněno. Odstranění jednoho varlete nemá vliv na sexuální funkci, chuť a ani plodnost, která je zajištěna druhým varletem.
Prevencí je samovyšetření obou varlat. Pokud muž zná svoje varlata, je pro něj snadnější objevit případnou netypickou zduřelinu, změnu velikosti, tvaru apod. Mezi další příznaky, které mohou signalizovat rakovinu varlat, patří např. jejich ztvrdnutí, pocit tlaku jak v šourku, tak i v tříslech a podbřišku, popř. i bolest, ale také i zvýšená citlivost nebo napětí prsních žláz. Do preventivního vyšetření můžete zapojit i svoji partnerku a celý proces si tak zpříjemnit. I to vám může pomoci překonat případnou počáteční nechuť k samovyšetření.
Více informací o rakovině varlat můžete nalézt např. na stránkách Masarykova onkologického ústavu.
Problémy s prostatou
Rakovina prostaty je nejčastějším onkologickým onemocněním u mužů a její výskyt je téměř výhradně u mužů nad 40 let. Její zákeřnost spočívá zejména v tom, že v počátečních stádiích nemusí mít muž žádné potíže. Když se potíže objeví, nemusí se nutně hned jednat o rakovinu prostaty, příznaky jsou podobné s druhým onemocněním, kterým je benigní hyperplazie prostaty (její nadměrné zvětšení). Jen pro představu - v mládí je velikosti zhruba vlašského ořechu, ve stáří může dosahovat až velikosti pomeranče.
Mezi nejčastější příznaky obou onemocnění patří:
- nucení na močení, časté močení, a to i během noci
- pocit nedostatečného vyprázdnění během močení
- přerušované močení
- nedostatečný (slabý) proud moči
- příměs krve v moči
Více o tomto onemocnění můžete nalézt např. zde.
Erektilní dysfunkce
Erektilní dysfunkce není až tak onemocněním samo o sobě, je to spíše příznak jiných zdravotních problémů. Ty můžou být různého charakteru - od intenzivního nebo dlouhodobého stresu, psychických potíží, strachu ze selhání až po onemocnění např. cukrovkou 2. typu, metabolickým syndromem, kardiovaskulárními chorobami či hypogonadismem (nedostatečný vývoj pohlavních žláz).
U mladších mužů se jedná častěji o příčinu psychickou, u starších mužů je dysfunkce spojována nejčastěji s kardiovaskulárními potížemi. V každém případě by se však měl postižený muž poradit se svým lékařem a nechat se vyšetřit, aby se vyloučily jiné závažné příčiny. V ostatních případech, zejména u mladších mužů, je pak potřeba zapracovat na lepší psychické pohodě a rozhodně nemít pocit, že člověk selhal jako muž. Stres z toho, že se „nedaří“ může tento problém dál a dál prohlubovat a jde pak o začarovaný kruh. Důležitá je i případná spolupráce a podpora partnerky/partnera.
Starší muži mohou tento problém, pokud není způsoben jiným závažným onemocněním, řešit i s pomocí medikace.
Andropauza
O andropauze se často mluví jako o paralele ženského přechodu, neboť spočívá ve snížení produkce pohlavních hormonů. Zásadní rozdíl však tkví v tom, že u mužů dochází k poklesu produkce postupně po delší dobu. Leydigovy buňky, které jsou zodpovědné za tvorbu testosteronu, začínají utlumovat svoji činnost již po 30.-35. roce věku muže. Od toho okamžiku produkce testosteronu ročně klesá o zhruba 0,4 %. U zhruba pětiny mužů starších 70 let však hladina testosteronu odpovídá hladině mladých mužů.
Snížené množství testosteronu stojí za řadou obtíží. Muži ztrácí zájem o sex, klesá frekvence ranních erekcí, objevuje se erektilní dysfunkce, hůře dosahují orgasmu či předčasně ejakulují. Kromě problémů v sexuální oblasti dochází i k ochabování kůže, svalstva, zmenšuje se ochlupení, zvyšuje se riziko osteoporózy, objevuje se podrážděnost nebo naopak letargie, deprese, návaly horka, může docházet k rozvoji obezity, gynekomastii (zvětšení prsních žláz), poruše kognitivních funkcí. Celkový pocit dobré vitality se zhoršuje.
Dobrou zprávou je, že přirozený úbytek testosteronu je možné řešit a opětovně zkvalitnit život. Substituční androgenní léčba spočívá v doplňování množství testosteronu tak, aby postižený muž měl opět jeho dostatečnou hladinu. Cílem je zlepšení kvality života, dosažení opětovné sexuální chuti a libida, zvýšení životní energie, kostní denzity apod.
Mezi možnosti, jak doplnit hladinu testosteronu patří následující:
- tabletky - jejich efekt je však omezený, a to kvůli nepravidelnosti střevní absorpce
- injekce - na trhu jsou dvě možnosti, jeden preparát je potřeba aplikovat 1x za tři týdny, druhý 1x za zhruba tři měsíce
- transdermální gel - efekt nastupuje do 24 hodin, gelem je potřeba mazat zejména oblast ramen; pacient musí být obezřetný kvůli možnosti přenosu na jinou osobu
Všechny možnosti jsou dostupné až po konzultaci s lékařem, na předpis a během jejich užívání je potřeba dodržovat předepsané kontroly, zejména krevní testy.
Mužů se samozřejmě týkají i další zdravotní problémy, z nichž řada je už společná pro obě pohlaví. Nikdo bychom tedy neměli podceňovat vlastní zdraví, v mladém věku se snažit alespoň o samovyšetření a prevenci, ve vyšším věku se nebát o svých problémech mluvit s partnerkou/partnerem a lékařem a hledat takové řešení, které nám opět vrátí kvalitu života a sníží riziko rozvoje dalších přidružených onemocnění.
A jak se o své zdraví staráte vy?
Článek byl sepsán s pomocí informací z následujících zdrojů:
