Myška drobná, nejmenší evropský hlodavec. Hnízda staví vysoko nad zemí, lidem se nepřizpůsobila.

Hlodavci jsou jedněmi z nejpočetnějších a nejrozšířenějších savců na planetě. Paradoxně se však příliš netěší oblibě mezi lidmi, protože alespoň ti divocí jsou často vnímáni jako škůdci nebo přenašeči nebezpečných nemocí a parazitů. Některé druhy, jako například myš nebo potkan, byly a stále jsou využívány ve vědě jako tzv. laboratorní zvířata. Jiné se chovají jako ochočené druhy, přičemž mezi nejoblíbenější patří třeba morčátka, křečci, ale i zmiňovaní potkani, kteří jsou oblíbení kvůli své inteligenci a sociálnímu chování.

Mezi hlodavci najdeme jak druhy, které dokáží přežít v různorodých podmínkách, tak i druhy, které jsou velmi specializované a potřebují ke svému životu konkrétní podmínky. Některé vídáme častěji, než bychom chtěli a jiné pro změnu nevidíme, ani když je máme poblíž. To je příklad i myšky drobné, nenápadného hlodavce, který je i přes svou nepatrnou velikost důležitým článkem ekosystému.

Myška drobná (Micromys minutus)

Myška drobná je jedním ze dvou recentních (dosud žijících) druhů rodu Micromys. Druhým je Micromys erythrotis, podobná drobná myška, která žije ve Vietnamu, jižní Číně a přilehlých oblastech. Myška drobná se oproti tomu vyskytuje ve většině Evropy a areál jejího výskytu pokračuje centrální Asií až k Japonsku. I když se tak může zdát, že je hojná, opak je pravdou. Vhodná prostředí, která ke svému životu potřebuje, se stále zmenšují a s nimi klesají i její počty.

Dospělý jedinec myšky drobné měří 5-7 centimetrů a stejně tak dlouhý bývá i její ocásek. Váží okolo 4-9 gramů. Má hustou, hnědou srst, která na hřbetě může být až načervenalá, zatímco na břiše smetanová. Hlava je malá, s tupým čenichem s hmatovými vousky, poměrně velké oči a uši, které jí umožňují zaznamenat sebemenší pohyb nebo tichý zvuk. Ocásek je chápavý a pomáhá jí nejen v pohybu, ale i udržení rovnováhy. Když leze po stéble trávy, dokáže ocásek obtočit kolem a stéblo uchopit zadními tlapkami, zatímco přední má volné, aby mohla sbírat potravu.

Původně tyto myšky preferovaly mokřadní oblasti s hustou a vysokou vegetací. Vyskytovaly se tak poblíž jezer, rybníků nebo řek. Jak se však tyto oblasti s příchodem člověka měnily a mizely, myška drobná se přizpůsobila i sušším oblastem podél silnic a polí.

S tím se trochu pozměnil i její jídelníček a přibyl v něm větší podíl obilných zrn. Jinak je jídelníček poměrně pestrý. Tvoří jej travní semena, již zmiňované obilí, ovoce, ale i živočišná složka v podobě drobného hmyzu a larev. Nepohrdne prakticky ničím, co se dá zkonzumovat. Má velmi rychlý metabolismus, a tak potřebuje přijímat potravu pravidelně. V zimě nehibernuje, ale má pouze útlum a žije ze zásob nebo z toho, co se dá i během zimy nalézt.

Myšky žijící na polích však často se sklizní přijdou jak o významný zdroj potravy, tak i o domov. Mnohdy jsou „sklizeny“ společně s obilím a dostanou se až do sýpek, kde jsou pak považovány za škůdce, neboť konzumují zásoby určené pro naši spotřebu. Myšky, které zůstanou na sklizeném poli jako malí bezdomovečci, často brzy uhynou.

Myšky jsou mírně společenskými hlodavci. Každá si udržuje svůj vlastní malý areál, který se ale může lehce překrývat s areály jiných myšek. V zimě, kdy jsou zdroje omezené, je schopno se tolerovat více jedinců na malé ploše, zatímco s příchodem jara začnou být více nesnášenliví a hlídají si svůj prostor. Samci se pak vzájemně nesnesou a samice se samcem se sbližuje jen za účelem páření a stavby hnízda, poté samice samce vyhání pryč. Hnízda si však vytváří i nespáření jedinci, ale taková hnízda bývají méně kvalitní a nepříliš pevná. Obvykle si je staví vysoko ve vegetaci, zhruba metr nad zemí, mají kulatý tvar a jsou vystlána stébly trávy nebo obilí.

Samice může být březí několikrát do roka a v každém vrhu může mít okolo pěti mláďat. Březost trvá zhruba 20 dní a následně do dobře připraveného hnízda porodí holá a slepá mláďata. Mládě je velké asi dva centimetry a váží kolem jednoho gramu. Fascinující je, že schopnost vertikálního šplhání je u nich tak dobře zafixovaná, že už třídenní mládě je schopné se držet stébla trávy, zatímco je stále slepé. Dokonce umí lézt do výšky dřív, než se naučí stabilnímu horizontálnímu pohybu. Oči otevírají v 8-10 dnech a hnízdo opouštějí kolem 16. dne. Pohlavní dospělosti pak dosahují kolem 35. dne. Protože jsou však myšky častou potravou různých predátorů, celkový počet vrhů může být nízký - často jde třeba jen o dva vrhy za život. V přírodě se myšky mohou dožít až 1,5 roku, i když obvykle se dožívají zhruba půl roku. V zajetí to může být 4-5 let. Velikost jejich populace zároveň kolísá v tříletém cyklu. Dva roky obvykle narůstá, aby třetím rokem významně poklesla.

Myška drobná sice není v globálním měřítku ohroženým druhem, ale v některých evropských zemích je přísně chráněna. Největší nebezpečí pro ni, kromě přirozených predátorů, představuje člověk a jeho aktivita. Moderní zemědělství, postupné ubývání mezí, intenzivní kosení trav, vysoušení mokřadů, to všechno vede k úbytku vhodných míst pro její krátký, ale aktivní život. Její počty tak oproti dřívějším dobám velmi významně poklesly.

Myška drobná tak patří k velmi nenápadným obyvatelům euroasijské přírody. Její existence bývá úzce svázaná s krajinou, kterou člověk přetváří, ale rychlým změnám v posledních desetiletích se jen těžko přizpůsobuje. Na rozdíl od jiných myšovitých stále potřebuje vysoké traviny, rákosí a neposečené meze, kde si může tiše a nerušeně žít. S lidskými domácnostmi se nikdy nesžila a vyskytuje se ve stodolách či sýpkách spíše jen proto, že se sem dostala společně se sklizní. Mnohem více by ocenila, kdyby jí zůstal přirozený prostor v krajině.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://animaldiversity.org/accounts/Micromys_minutus/

https://www.cbdc.org.uk/wildlife-in-cumbria/harvest_mouse/

https://bealepark.org.uk/animals/mammals/eurasian-harvest-mouse

https://wildwoodtrust.org/news/conservation-spotlight-harvest-mouse/

https://skansen.se/en/eurasian-harvest-mouse/