Santa Muerte: zakázaná svatá, kterou stát nedokáže porazit. Prorostla i do organizovaného zločinu.

Když zapadá slunce nad Mexico City a tržnice v Tepitu se připavuje na noční ruch, zůstává v postranních uličkách zvláštní ticho. Před domy se rozsvítí skleněné válce svíček, někde to voní po copálu, jinde po tequile. Na stolech a poličkách stojí ženská kostra v plášti – někdy bílém, jindy černém, červeném či zlatém – a dívá se dutými očnicemi do ulic. Santa Muerte. „Svatá Smrt“. Pro někoho strašák. Pro jiné jediná, kdo je vyslechne.

Santa Muerte je fenomén, který se špatně strká do jedné škatulky. Není to oficiální svatá katolické církve, a přesto se k ní lidé modlí růžencem. Není to ucelené hnutí s papežem a pravidly, spíš volná síť domácích oltářů, malých svatyní a komunitních setkání. Umí být něžná a mateřská – patronka nemocných, chudých, migrantů, vězňů. A zároveň má tvář, kterou média milují: temnou, spojenou s narco-kulturou, tetováním na krku vymahače a svíčkami zapalovanými před akcí kartelu. Pravda je obojí: Santa Muerte je záchranné lano pro ty, které společnost přehlíží – a zároveň atraktivní symbol pro lidi, kteří se živí násilím a chtějí mít „smrt na své straně“.

Kořeny se hledají snadno i těžko. V předhispánské Střední Americe, dávno před připlutím Španělů, měli Aztékové a další národy své bohy podsvětí. Smrt nebyla nepřítel; byla součást koloběhu života. Když přišlo křesťanství, přineslo evropskou personifikaci smrti s kosou, ale v lidové víře zároveň nezmizely starší obrazy ani potřeba mluvit s neviditelným světem. Výsledek? Synkretismus – mísení motivů. Způsob, jak dát jméno a obličej něčemu, co lidi děsí i fascinuje.

Dlouho se o Santa Muerte mluvilo jenom šeptem. Domácí oltáře, tajné prosby, skryté sošky v šuplíku. Teprve od konce 20. století se kult začal objevovat v ulicích. První velké veřejné svatyně vyrostly právě v chudých čtvrtích Mexico City. V Tepitu se první den v měsíci scházejí stovky lidí, aby přinesli kytici, cukrovou lebku, cigaretu nebo panáka mezcalu. Kostlivci se usmívají, kape vosk svíček, hudba mísí modlitbu se slavností.

Proč je figurka ženská? Protože „la muerte“ je ve španělštině ženského rodu, ale i proto, že mnoho věřících v ní vidí mateřský rozměr: přísnou, ale spravedlivou paní, před níž jsme si všichni rovni. Srp znamená sklizeň (duší i problémů), zeměkoule v ruce vliv na svět, váhy spravedlnost. Barvy pláště jsou jednoduchá nápověda: bílá za očistu a zdraví, červená za lásku a vztahy, černá za silnou ochranu a zrušení kleteb, zlatá/žlutá za peníze a práci, zelená za právo a soudy, modrá za duchovní klid. Každý si vybere „svou“ Svatou Smrt podle toho, co ho zrovna tíží.

Na prvním místě ochranu. Před násilím, nemocí, ztrátou práce, špatným štěstím. V prostředí, kde se policii nevěří, soudy jsou pomalé a náhoda krutá, funguje Santa Muerte jako rychlá linka do transcendentna: „Prosím, drž nade mnou ochranný plášť.“ Žádné teologické disputace. Konkrétní prosby. Za dceru, aby se vrátila domů. Za syna ve vězení. Za to, aby se obchod příští týden povedl.

V druhé řadě spravedlnost. Santa Muerte je chápána jako nestranná: bere bohaté i chudé, ženy i muže, dobré i zlé. A právě to paradoxně přitahuje i ty, kteří stojí mimo zákon. „Když se živím rizikově, potřebuju někoho, kdo mi kryje záda,“ říkají. Tady se začíná psát kapitola, kvůli níž se Santa Muerte objevuje v policejních hlášeních a novinových titulcích.

Nebývá to temný chrám s krví na stěnách, jak si občas neznalí lidé představují. Mnohem častěji jde o poličku v obýváku, stůl v koutě, malou vitrínu v krámku. Za soškou zrcadlo, okolo skleněné svíčky s potiskem Santa Muerte a malými modlitbami, fotky blízkých, růženec, květiny, figurka svatého Judy Tadeáše (další populární lidový patron „beznadějných“ případů). Dary? Co má věřící rád a co by „ocenila“ i paní Smrt: cigareta, panák, jablko, sladkost. Když se něco vydaří, přibude „dík“ – stuha, mašlička, papírek s poděkováním. Když ne, spíš ticho a další svíčka.

Na veřejných svatyních je to hlučnější. První den v měsíci proudí procesí, někde se zpívá, jinde hraje kapela, obchodníci prodávají svíčky v barvách přání, obrázky, přívěsky, voňavky „na lásku“ i „na ochranu před policií“. Je to trh i pobožnost, slavnost i terapie. Kdo čeká chladný kult smrti, bývá překvapen, kolik je v tom něhy.

Oficiální katolická církev kult odmítá. Smrt není svatá, říká, je to důsledek hříchu a nemá se personifikovat ani uctívat. Zčásti jde o spor teologický, zčásti sociální: Santa Muerte si berou do rukou lidé, kteří cítí, že je církev ani stát nechrání. Vede to k paradoxu: mnoho věřících je „dvojjazyčných“. Chodí na mši a zároveň doma zapalují svíčku Santa Muerte. Pro ně to není rozpor; je to pojištění. Když neochrání jeden, třeba pomůže druhá.

Drogové kartely a přidružené gangy hledají symboly, které dají jejich nebezpečné práci smysl a tmel. Potřebují rituály, aby se z party ozbrojenců stala „rodina“; potřebují něco, co dá mladému rekrutovi pocit, že má ochranu před kulkami i před zradou. Santa Muerte pro to má ideální předpoklady:

1) Je „spravedlivá“ a rychlá. Nezajímá se o morálku. Kdo ji prosí a něco za to slíbí, toho vyslechne – tak ji vnímají její vyznavači. Pro člověka, který žije s pistolí v pase a sezení u zpovědi nahrazuje rychlou jízdou přes hranice, je tenhle obraz přitažlivý.

2) Otevírá prostor pro rituál. Kartely pracují se strachem. Rituály mají dvojí efekt: směrem dovnitř posilují loajalitu („jsme součástí něčeho silnějšího“), navenek vysílají mrazivé signály („máme patronku, která si bere, co chce“). Na místech činů se objevují svíčky, graffiti s kostrou v plášti, talismany v autech. Některé skupiny před akcí „žehnají“ zbraním u oltáře. Je to psychologická výztuha i „marketing“ násilí.

3) Vězení jako inkubátor. V mexických i amerických věznicích, kam se členové kartelů dostávají, je Santa Muerte velmi rozšířená. Tam se snadno mísí s dalšími ikonami okraje – Jesús Malverde (zlidovělá postava „loupežnického patrona“ ze Sinaloy), sv. Juda Tadeáš, Panna Guadalupská. Kdo vyjde z vězení s novým tetováním Santa Muerte, přenese to zpět do ulice.

4) Smrt jako každodenní spoluhráč. V prostředí, kde je pravděpodobnost násilné smrti vyšší než šance na důchod, dává „dát si smrt na svou stranu“ lidský smysl. Je to surové, ale upřímné.

Oltáře kartelů a „polní“ svatyně. Na trasách, které využívají pašeráci, vznikaly malé svatyně. Řidiči a „průvodci“ u nich zastavovali, zapálili svíčku, nechali dárky. Někde šlo o spontánní tvorbu, jinde o „značku“ kontrolujícího gangu. Když mexická armáda v některých regionech tyto oltáře buldozerem likvidovala, vyvolalo to protesty – jedni mluvili o boji s kriminalitou, druzí o zásahu proti náboženské svobodě. Symbolika byla jasná: stát vs. narco-náboženství.

Talismany a tetování. Medailonky Santa Muerte visí na krku ozbrojenců, na zrcátkách pickupů a uvnitř neprůstřelných vest. Tetování kostěné paní na hrudi či krku má dávat najevo „já se smrti nebojím, je se mnou“. Když policie zabaví zbraně a auta, často najde i svíčky a amulety – není to důkaz zločinu, ale obraz šíření kultu.

Rituály „pro ochranu“. Před velkou akcí se zapalují svíčky a pronáší rychlé modlitby – často směsí katolických formulí a lidových invokací. Někde se „platí“ paní Smrti slibem: když to vyjde, postavíme ti větší oltář, dáme zlatý plášť, přineseme láhev nejdražšího mezcalu. Drtivá většina těchto rituálů je „měkká“ – symbolická. Občas se ale objeví i hrubé excesy, které plní titulky: obětování zvířat, výjimečně lidí. Tyto případy jsou extrémní a v očích většiny věřících nepřijatelné, ale pro mediální obraz udělají víc než tisíc tichých domácích modliteb.

Náborový jazyk. Mladému klukovi z periferie, kterému nikdo nic neslíbil, řekne rekrutér: „Jsme rodina. Máme patronku, která nás chrání. Budeš mít peníze, respekt a Santa Muerte tě podrží.“ Je to náboženství i marketing. A v místech, kde škola i stát prohrávají, je tahle nabídka nebezpečně přesvědčivá.

Santa Muerte není exkluzivní svatá kartelů. K jejím oltářům chodí prodavačky z tržnice, řidiči autobusů, babičky se vnučkami, trans ženy, které našly zavřené dveře v kostele, i policisté a vojáci, kteří denně riskují. Stejně jako si ji přivlastnila narco-kultura, si ji přivlastnili i její protivníci – každý po svém. Tahle ambivalence je pro fenomén klíčová. Kdo ji ignoruje, skončí u klišé, že „Santa Muerte = kartely“, a mine realitu, která je mnohem bohatší.

Stát a církev se ocitají v nepohodlné pozici. Když církev kult odsoudí, část věřících to jen utvrdí v dojmu, že jsou pro „oficiální“ svět neviditelní. Když stát boří svatyně, zahání tuhle praxi do podzemí a dělá ze Santa Muerte mučednici. Jenže jde i o bezpečnost - když kartel používá svatyně jako značky území a náborová centra, je těžké před tím zavírat oči.

Rozumnější cesta než „válka o oltáře“ je práce s příčinami: sociální prevence, školství, práce s mládeží, bezpečné komunity, dostupná spravedlnost. Tam, kde má člověk reálnou možnost žít důstojně, ztrácí náboženství smrti část přitažlivosti. Santa Muerte nezmizí – je příliš pevně usazená v kulturní krajině moderního Mexika – ale ztratí roli, kterou jí přiděluje strach a bezmoc.

Santa Muerte zůstává jedním z nejvýraznějších zrcadel současného Mexika – země, kde se víra mísí se strachem a kde lidé hledají útěchu tam, kde stát i církev ztratily dosah. Její kostěná tvář je zároveň výčitkou i symbolem přežití: ukazuje, že člověk se vždy pokusí dát řád i chaosu, který ho ničí. Pro jedny je Santa Muerte ochránkyní rodiny, pro druhé patronkou hříchu. Ale ať už se na ni díváme s odporem nebo s respektem, vypovídá o tom samém – že smrt v Mexiku není jen konec, ale také jazyk, jímž lidé mluví o životě, spravedlnosti a naději, kterou jim nikdo jiný nedokáže dát.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://mexiconewsdaily.com/culture/who-is-santa-muerte/

https://theeyehuatulco.com/2023/09/24/this-is-santa-muerte-or-is-it/

https://www.bbc.com/news/world-latin-america-41804243

https://hemisphericinstitute.org/en/emisferica-13-1-states-of-devotion/13-1-essays/santa-muerte-saint-of-the-dispossessed-enemy-of-church-and-state.html

https://www.magnumphotos.com/arts-culture/society-arts-culture/mexico-citys-santa-muerte-death-cult/

https://www.lideazeme.cz/clanek/lideazeme-cz-lide-zivot-ve-svete/121544/mexiko-kult-smrti-jmenem-santa-muerte.html