Článek
Na ulici Seymour Avenue v Clevelandu stojí řada domů, které vypadají podobně. Jednopodlažní, nebo patrové, zahrádky, auta u obrubníku. Dům číslo 2207 působil zanedbaněji než ostatní. Oprýskaná fasáda, okna částečně zakrytá prkny. Většina lidí si na něj zvykla tak, jako si člověk zvykne na vše, co vídá každý den. Nic, co by přirozeně vyvolávalo pozornost. A právě to bylo podstatou toho, co se uvnitř dělo.
Ariel Castro, tehdy muž středního věku, tam žil sám. Býval řidičem školního autobusu. Sousedé ho popisovali jako člověka, který nepůsobil agresivně ani zvlášť výstředně. Někdy hrál na kytaru na verandě, někdy se bavil s kolegy z kapely, čas od času někoho pozval na barbecue. V ničem nepřipomínal někoho, kdo by byl schopen dlouhodobě držet tři ženy v zajetí přímo uprostřed obytné čtvrti.
Michelle Knight
První z nich byla Michelle Knight. V srpnu 2002 mířila na jednání ohledně opatrovnictví svého malého syna. Měla za sebou těžké období. Žila na hranici chudoby, rodinné vztahy byly složité. Když zmizela, policie se jejím případem nezabývala s větší prioritou. Byla mladá dospělá žena, nikdo netlačil na vyšetřování, média o ní nepsala. Její zmizení se neobjevilo na plakátech v supermarketu. Zůstala „nezvěstná“ v papírech, ne v regionálních zprávách.
Ariel Castro ji přiměl nastoupit do svého auta, údajně s tím, že zná její rodinu. Ve vedlejší ulici se zastavil „na chvíli“ u sebe doma. Tam dveře zamkl. Michelle se tak stala první z vězněných žen.
Amanda Berry
Další byla Amanda Berry. V dubnu 2003 odcházela po směně z rychlého občerstvení, kde pracovala. Měla mít brzy narozeniny. Naposledy telefonovala sestře - a pak se její stopa přerušila. Její matka ji intenzivně hledala, obvolávala policii, média, hledala pomoc. Amanda se objevila v televizních pořadech o nezvěstných, podle některých svědků byla spatřena v různých městech, ale nic z toho nebylo potvrzené. Její matka zemřela dříve, než se dozvěděla, co se s Amandou ve skutečnosti stalo.
Gina DeJesus
V dubnu 2004 zmizela čtrnáctiletá Gina DeJesus. Ta byla nejmladší. Při cestě ze školy ji zastavil známý - Castro byl otcem její spolužačky. Nabídl odvoz. Gina nastoupila. V komunitě začalo hledání, tentokrát hlasité. Rodina, přátelé a sousedé plakátovali čtvrť. O jejím zmizení se mluvilo v místních televizích. Policie podezřívala různé muže, ale žádné stopy nevedly k domu na Seymour Avenue. Otec byl přesvědčen, že žije, a že se jednou vrátí.
Ilustrační obrázek
Způsob věznění
Castro uzpůsobil dům tak, aby jeho oběti nemohly odejít. Okna byla zakryta prkny a šrouby. Dveře byly zabezpečeny několika zámky. Ženy byly dlouhou dobu drženy v prostorách podobných skladovacím místnostem a ložnicím uzavřeným na řetězy. Neměly přístup k dennímu světlu. Několik let téměř nechodily ven z místností, ve kterých byly drženy.
Castro oběti opakovaně znásilňoval, izoloval, kontroloval. Přístup k jídlu, sprše a pohybu byl omezený. Michelle Knight později uvedla, že několik těhotenství potratila v důsledku násilí, které na ní páchal Castro. Amanda Berry v roce 2006 porodila Castrovi dceru. Porod proběhl v domě, bez lékařské pomoci.
Utajení
Někdo může říct, že „přece muselo něco být slyšet“. Možná někdy bylo. Několik sousedů uvedlo, že si všimli, že v domě žijí ženy. Jedna svědkyně tvrdila, že slyšela křik, ale nepřikládala tomu takovou váhu - v okolí bylo běžné, že lidé hlasitě diskutují, hádají se, žijí „nahlas“. Policie jednou přišla po oznámení o nepořádku a hluku, ale nikoho nenašla. Všechno trvalo tak dlouho především díky postupné otupělosti okolí - když si člověk na něco zvykne, přestane si toho všímat.
Ilustrační obrázek
Útěk
V květnu 2013 se Amanda Berry dostala ke dveřím, které tentokrát nebyly zcela zamčené. Nebyla to velká „šance“, spíš nedostatečně dotažená rutina. Amanda se opřela do dveří, dostala se na verandu a zavolala o pomoc. Sousedé ji nejdřív nepoznali. Když pochopili, co se děje, přivolali policii. Po vniknutí do domu byly osvobozeny všechny tři ženy i Amandina šestiletá dcera.
Objevilo se něco, co množství lidí v okolí nedokázalo do té chvíle přijmout - že to celé probíhalo celou dobu přímo před jejich očima.
Soud
Castro byl obviněn z únosů, znásilnění, omezování osobní svobody, napadení a dalších činů. Čelil více než devíti stovkám obvinění. Soud nakonec nemusel řešit trest smrti - Castro přijal dohodu, v níž se přiznal a získal trest doživotí bez možnosti propuštění a dalších tisíc let k tomu. Nebylo to gesto lítosti. Byla to volba, která mu umožnila vyhnout se procesu, ve kterém by oběti znovu musely vypovídat.
V září 2013 byl nalezen mrtvý ve své cele. Podle vyšetřování šlo o sebevraždu.
Dům na Seymour Avenue byl krátce poté zbourán.
Ilustrační obrázek
Život poté
Amanda Berry, Gina DeJesus a Michelle Knight se postupně vrátily do života. Každá jinak. Všechny dlouhodobě pracují s traumaterapeuty. Oběti podobných zločinů často popisují, že návrat do běžného rytmu je složitější, než si okolí představuje.
Nejde o „uzdravení“. Jde o schopnost žít dál.
Dcera: Emily Castro
Ariel Castro měl dceru Emily. Její matkou byla Grimilda, bývalá Castrova žena, která s ním měla ještě další dcery, ale dlouho předtím, než začal Castro unášet ženy, podala žádost o rozvod a omezení styku kvůli opakovanému násilí z Castrovy strany. Emilin příběh je s případem spojen zvláštním způsobem.
V roce 2007 - tedy v době, kdy ženy stále žily uvězněné v jeho domě - byla Emily v Indianě odsouzena za pokus o vraždu své jedenáctiměsíční dcery. Podle soudních spisů dítě přežilo díky rychlé lékařské pomoci. Emily trpěla psychickými problémy, které nebyly dlouhodobě léčené. Byla odsouzena k 25 letům vězení.
Když se později dozvěděla, co její otec dělal, řekla pouze, že některé věci z jejího dětství nyní „dávají smysl“. Nešlo o to, že by o únosech věděla. Nevěděla. Šlo o atmosféru strachu a mlčení, která se v některých rodinách přenáší tiše a dlouhodobě.
Není nutné mezi těmito příběhy hledat jednoduché příčiny nebo výroky typu „dědičné násilí“. Jen ukazují, že dopady násilí nejsou uzavřené pouze mezi pachatelem a obětí. Někdy mají větší rozsah, než je vidět.
Někdy přežití není o síle, ale o tom, že člověk jednoho dne zkusí věc, kterou už zkusil tisíckrát. A tentokrát to vyjde.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.theguardian.com/world/2013/aug/01/ariel-castro-kidnapped-diaries-abuse
https://people.com/crime/ariel-castro-kidnappings-cleveland-survivors-timeline/
https://www.biography.com/crime/ariel-castro
https://edition.cnn.com/2013/12/04/justice/ariel-castro-death
https://www.independent.co.uk/news/world/americas/crime/ariel-castro-kidnapping-victims-story-b2333191.html
https://abcnews.go.com/US/michelle-knights-triumph-11-year-captor-ariel-castro/story?id=67857015
https://eu.usatoday.com/story/news/nation/2013/08/07/ariel-castro-cleveland-house-abduction/2626855/
