Náprstníky - oslňující krásky plné jedu, jehož obsah se mění podle části dne

Je mnoho rostlin, které nás na jedné straně uchvacují svojí krásou nebo vůní, ale na straně druhé nám mohou být nebezpečné svým obsahem jedovatých látek. Některé se v dřívějších dobách dokonce používaly k úmyslným otravám. V dnešní době se jejich látek však často využívá v medicíně, protože leckdy záleží na množství, které rozhoduje, zda látka zdraví pomůže, nebo ho poškodí. A to je i příběh náprstníků.

Náprstník (Digitalis)

Náprstníky patří, možná překvapivě, do čeledi jitrocelovitých. V naší zemi se můžeme setkat se dvěma druhy, původním náprstníkem velkokvětým, a zdomácnělým náprstníkem červeným, který k nám byl zavlečen před zhruba 200 lety. Kromě nich však existuje dalších více než 20 druhů. Svůj název získal náprstník podle svých typických květů, které připomínají náprstky.

Vizuálně se jedná o poměrně vysoké byliny, které mají obvykle jednoduchou lodyhu, ze které vyrůstají listy, jejichž tvar závisí na konkrétním druhu. Nejbohatší je listová růžice u báze rostliny, směrem nahoru je olistění chudší a je nahrazeno hroznovitým květenstvím, které tvoří velké květy ve tvaru náprstku. Listová růžice v prvním roce může připomínat listy divizny, kostivalu nebo brutnáku. Náprstníky většinou rostou jako dvouletky, ale některé mohou být i trvalkami. V případě dvouletek vyroste v prvním roce rostlinka, která pořádně zakoření a zalistí. Ve druhém roce pak vykvete a vytvoří množství semínek, ze kterých mohou v dalším roce vyrůst nové náprstníky.

Je paradoxem, že tak krásné rostliny jako náprstníky disponují zároveň silným jedem. Člověka (ale i zvíře) varuje už silně hořká chuť, která má za cíl odradit každého, kdo by si chtěl na náprstníku pochutnat. Aktivními látkami jsou srdeční glykosidy. Zajímavostí je, že obsah těchto látek v rostlině kolísá s tím, jaká je denní hodina. Před úsvitem je jejich obsah nejnižší, s postupujícím dnem vzrůstá a na sklonku dne je obsah těchto látek nejvyšší. V kořenech je těchto látek minimum.

Toxicita je také odvislá od konkrétního druhu náprstníku. Zatímco u červeného je k otravě potřeba např. 0,1 g sušené rostliny, u náprstníku vlnatého stačí pouhých 0,02 g. Otrávit se je tak poměrně snadné. O to větší pečlivost a pozornost musí vykázat lékař, který chce látky z náprstníku využít v terapii. Otrava se projevuje problémy s trávicím ústrojím, zvracením, průjmy, následně dochází k srdeční arytmii a těžkému dýchání. V těžkém případě dochází k ochrnutí a zástavě srdce.

Účinek těchto látek se využívá právě v léčbě srdeční nedostatečnosti, ale lékař musí být ohledně dávkování obezřetný. Nejdůležitější látkou je v tomto směru digoxin, který se získává extrakcí z listů. Digoxin využil jako jed i americký sériový vrah Charles Cullen, který pracoval v nemocnicích jako zdravotní bratr a digoxinem připravoval o život pacienty, podle svých slov proto, aby je zbavil utrpení. Dříve se extrakt z náprstníku používal i jako lék při epilepsii.

V přírodě se může náprstník stát také příčinou otravy, ale většinou si ho zvířata nevšímají. Radost z něj ovšem mají včely, čmeláci, motýli a housenky některých můr (např. dřeňovka diviznová). Třeba náprstník červený, typický svými růžovými, červenými až nafialovělými květy roste roztroušeně i na lesních mýtinách, vřesovištích a některých loukách, kde ho vyhledávají právě různé druhy hmyzu díky množství nektaru, kterým disponuje.

Pokud bychom si chtěli náprstník vypěstovat na zahradě, měli bychom mu najít polostinné místo, které je však vydatně zavlažované (nikoliv přemokřené). Některým druhům se daří obstojně i ve stínu, ale nejkrásnějších květů se dočkáme spíše u těch rostlin, které mají i dostatek slunečního záření. Dokáže snést i plné slunce, ale to obvykle vede k rychlému odkvětu. Zároveň i vysušuje půdu, což náprstník také nepotěší. Půda by měla být bohatá na živiny.

Sázet můžeme náprstník jak na podzim, tak na jaře. Můžeme také využít semínek z již odkvetlé rostliny, je ale potřeba počítat s tím, že během prvního roku nám nevykvete a květu se dočkáme až ve druhém roce na přelomu jara a léta.

Pokud však máme malé děti, měli bychom být s jeho pěstováním obezřetní, děti informovat o nebezpečnosti a zároveň zajistit, že opravdu malé děti se k němu nedostanou.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://www.gardenersworld.com/how-to/grow-plants/how-to-grow-foxgloves/

https://en.wikipedia.org/wiki/Digitalis

https://www.aaas.org/taxonomy/term/10/digitalis-flower-drug-poison

https://www.lovethegarden.com/uk-en/article/foxglove-digitalis

https://www.ireceptar.cz/zahrada/naprstnik-na-zahrade-oslnive-krasny-lecivy-i-jedovaty.html