Článek
Drvodělka fialová (Xylocopa violacea) je jedna z největších evropských včel. Tělo má matně černé, křídla se při světle duhově lesknou do fialova až modra. Létá pomaleji a „na těžko“, přitom vydává hluboké hučení, které si mnoho lidí plete se sršní. Záměna je pochopitelná, ale zavádějící: sršeň je společenský hmyz s koloniálním způsobem života a může aktivně bránit hnízdo, zatímco drvodělka je samotářka, která o člověka nestojí. Samice žihadlo má, ale bodá výjimečně, až když je chycena nebo mačkána. Samec žihadlo vůbec nemá.
Malá tahle včelka rozhodně není. Drvodělka fialová.
Kde žije a proč ji vídáme častěji?
Drvodělce se daří v teplejších oblastech a v krajině, kde najde dvě věci: dostatek květů s nektarem a dostatek mrtvého či trouchnivějícího dřeva. Proto ji dnes potkáváme nejen v přírodě, ale i v parcích, sadech a zahradách. S oteplováním klimatu se v posledních desetiletích šíří severněji a výše do vnitrozemí. Neznamená to, že by „zaplavovala“ města - spíš, že využila nově příznivých podmínek, včetně květinových záhonů, bylinkových zahrádek a starých stromů, které někde konečně necháváme dožít.
Rok v životě drvodělky
V našich podmínkách přezimují dospělci, často v dřevěných chodbičkách, které sami vyhlodali. Na jaře (obvykle od dubna) se samice pouští do hnízdění, samci vyhledávají místa s bohatou květenou a hlídají si malé teritorium, do kterého lákají prolétávající samičky. Po páření se samice věnuje jediné věci: vybudovat bezpečné hnízdo a připravit zásoby pro potomstvo. V teplejších letech zvládne jedna generace vyletět ještě během léta; jindy se mladí dospělci objevují až ke sklonku sezony a přezimují.
Její křídla mají modrofialové odlesky
Dům ze dřeva: jak vypadá hnízdo
Název „drvodělka“ nevznikl náhodou. Samice si do mrtvého dřeva vyhlodává válcovité chodbičky o průměru zhruba jako tužka. Přednost dává suchému, změklému dřevu — např. starým větvím, pařezům, trámům kůlny nebo nevyužívaným sloupkům plotů. Do chodby buduje za sebou komůrky. Každou vyplní směsí pylu a nektaru („pylový chléb“), položí jedno vajíčko a komůrku uzavře přepážkou z pilin slepených slinami. Larva se živí připravenou zásobou, zakuklí se a jako dospělec opustí hnízdo společným výlezem.
Důležitá drobnost: drvodělka obvykle nepoškozuje zdravé, tvrdé a ošetřené stavební dřevo. Hledá měkké, zvětralé kusy. Pokud se pustí do trámu, většinou už byl narušený vlhkostí či houbami. Není tak dřevokazným škůdcem, jak by někoho mohlo napadnout.
Samotářka, ne společenský tvor
Na rozdíl od včely medonosné netvoří drvodělky složitá společenstva. Každá samice si řeší své hnízdo. Někdy se do jednoho špalku „nastěhuje“ více samic, každá ale vyhlodá vlastní tunel a své komůrky. Samec si hlídá oblíbené květy a občas neomaleně odhání konkurenci - je to ale jen divadlo bez žihadla. I takové „soužití“ více jedinců na jednom místě může laikovi připadat jako kolonie, ale je to spíš tolerance než spolupráce.
Patří k významným opylovačům
Co jí chutná a jak opyluje
Drvodělka je silný, spolehlivý opylovač. Díky robustnímu tělu přenáší velké množství pylu. Lákají ji bylinky a keře s vydatným nektarem: levandule, rozmarýna, šalvěje, mateřídoušky, hrachor, fazole, komonice, janovce, trnovník akát, vistárie a další z čeledi hluchavkovitých a bobovitých. Umí i tzv. „bzučivou“ techniku - vibruje křídly a uvolní pyl z květů, které ho drží pevněji. Někdy se uchýlí ke „krádeži nektaru“: prokouše u květu malý otvor a vezme si sladinu z boku. Vypadá to nezdvořile, ale i tak při častých návštěvách spoustu květů poctivě opyluje.
Proč se jí lidé bojí a proč nemusí
Hluboké hučení a velikost vyvolávají respekt. Navíc černé tělo a fialová křídla vytvoří ten správný „dramatický“ efekt. Strach se ale většinou rozplyne při druhém setkání: drvodělka si hledí květů, člověka ignoruje a zmizí, jakmile se přiblíží. Bodnutí hrozí jen při neopatrné manipulaci s hnízdem. Pokud víte, že ve starém špalku bydlí, prostě ho nechte na místě a přes léto do něj nevrtejte, prokážete tím včelce velké dobrodiní.
V letu je poměrně hlučná
Mýty a fakta
- „Ničí dům.“ Většinou ne. Vyhledává měkké, trouchnivé dřevo. Zdravé a tvrdé trámy se jí nevyplatí.
- „Je to sršeň.“ Není. Má jiný tvar těla, jinou barvu a hlavně jiný způsob života.
- „Je agresivní.“ Není. Samec žihadlo nemá, samice je defenzivní jen při přímém ohrožení.
Jak jí (a sobě) pomoct na zahradě
Chcete-li drvodělky podpořit, stačí malá změna hospodaření:
- Ponechte kousek mrtvého dřeva - starý špalek, větev, část pařezu. Ideálně na slunci, v závětří.
- Vysaďte nektarodárné rostliny s postupným kvetením od jara do podzimu (bylinky z čeledi hluchavkovitých, bobovité keře a liány).
- Rozumně s chemií. Omezte postřiky, zejména v době kvetení.
- Zvažte „hotel“ s většími dírami. Pokud rádi vrtáte, zkuste špalek či tvrdší špalíček s hladkými otvory o průměru cca 8–12 mm a hloubce alespoň 10 cm. Není to pro drvodělky tak přirozené jako mrtvé dřevo, ale může posloužit.
V drvodělce se snoubí krása s užitečností
Drvodělka a město: proč je její přítomnost dobré znamení
Když se v parku nebo na dvoře objeví drvodělka, je to známka, že městská zeleň není jen kulisa. Znamená to, že někde zůstalo trochu starého dřeva, že záhony opravdu kvetou a že nejsme alergičtí na každý „nepořádek“. Takové drobné „nedokonalosti“ tvoří ostrůvky života: místo pro hnízdění, potravu pro opylovače, radost pro děti i dospělé, kteří si všimnou, že jim nad levandulí visí „malý vrtulník“.
Ochrana a citlivý management
Drvodělka patří mezi druhy, které těží z rozumného přístupu k dřevinám. Kácení „pro jistotu“, vyhrabávání každé větvičky a sterilní trávníky jí berou domov. Naopak ponechání několika kusů mrtvého dřeva, šetrné ořezy a pestřejší výsadby pomáhají nejen jí, ale celé komunitě opylovačů. V řadě zemí je navíc vedena jako zvláště chráněná - i proto se doporučuje hnízda nerušit a dřevo s aktivním hnízdem nepřesouvat v hlavní sezoně.
Kulturní „aura“ velké včely
Je fascinující, jak moc vzhled ovlivňuje náš pocit z přírody. Drvodělka je pro někoho „hrozba“, pro jiného symbol síly a vytrvalosti. Ve starších zahradnických příručkách bývala líčena jako škůdce, dnes ji stále častěji vnímáme jako užitečného souseda. Ten posun je důležitý: učíme se rozlišovat, co nám opravdu škodí, a co je jen hlasitý, ale neškodný soused, který odvádí kus práce na květech.
Vše, co potřebuje, je staré dřevo a dostatek květů s nektarem
Co dělat, když se u vás zabydlí?
Pokud jste našli hnízdo ve špalku nebo ve starém trámu kůlny a potřebujete s dřevem pohnout, počkejte mimo sezonu (pozdní podzim až zima). Přesuňte špalek i s hnízdem do klidného kouta zahrady. Pokud je to v konstrukci, která se bude opravovat, vyřízněte nejmenší možný kus se vstupem do chodby a uložte ho nablízku do závětří. Většinou to stačí; drvodělky nejsou vybíravé, když mají svůj tunel a klid.
Tahle velká včela je velký pracant. Udržuje při životě desítky rostlin, které milujeme pro květ i vůni, a pomáhá záhonům nést semena do další sezony. Zároveň nám připomíná, že zahrada není showroom, ale živý organismus. Trocha trpělivosti a tolerance vůči „nedokonalostem“ dokáže vrátit život i do malého dvorku.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.kouzlolesa.cz/l/havetologie-cerna-vcela/
https://www.stoplusjednicka.cz/vcely-drvodelky-cerni-obri-samotari-opravdu-nejsou-cmelaci
https://biocommunication.org/en/insects360/amazing-pollinators/a-shiny-giant-the-violet-carpenter-bee/
https://www.stoplusjednicka.cz/obri-vceli-samotarky-muze-byt-drvodelka-nebezpecna
