Článek
Má smysl legalizovat spropitné?
V posledních týdnech se znovu otevřela debata, zda by stát neměl oficiálně „zlegalizovat“ spropitné. Poslankyně Alena Schillerová a hnutí ANO navrhují, aby se dýška stala oficiálním příjmem, který by byl osvobozen od daní i odvodů. Argument zní na první poslech jednoduše: lidem pracujícím v gastronomii by se tím zvýšila šance na dosažení hypoték či jiných půjček, protože by banka viděla jejich reálný příjem. Zároveň by se zavedla jasná pravidla pro evidenci spropitného, které dnes částečně zůstává v šedé zóně.
Na papíře to zní jako elegantní řešení. V praxi to ale otevírá spoustu otázek, na které není snadné odpovědět. Především: má být spropitné vůbec součástí oficiální mzdy? Nemělo by zůstat tím, čím bylo vždy – tedy dobrovolným vyjádřením spokojenosti zákazníka, které jde nad rámec povinné platby za službu?
Pokud by se dýška stala osvobozeným příjmem, který má suplovat nízkou mzdu, vzniká tím jeden zásadní problém. Zaměstnavatelé v gastronomii by neměli důvod tlačit základní mzdy nahoru. Proč by měli, když stát sám potvrzuje, že část odměny obsluhy mají doplácet zákazníci? V konečném důsledku by se tak odpovědnost za férové mzdy přehodila z majitelů restaurací na hosty. A to je podle mého názoru špatně. Zaměstnavatel má platit spravedlivou mzdu, která uživí člověka bez ohledu na to, kolik dostane dýšek.
Další otázkou je spravedlnost mezi profesemi. Proč by měl mít speciální režim jen ten, kdo pracuje v hospodě nebo kavárně? Spropitné dostávají i kadeřnice, kurýři, recepční nebo pokojské. U nich by se to také mělo osvobodit? A kde se pak zastaví hranice? Vytvářet výjimky jen pro jeden sektor je cesta k nesystémovým a těžko obhajitelným pravidlům.
Není možné přehlédnout ani riziko obcházení daní. Jakmile by spropitné bylo odvodově zvýhodněné, vzniká pokušení část tržeb převádět právě do kolonky „dýško“. Kontrolovat, zda jde skutečně o spropitné od zákazníka, nebo jen o chytrý účetní trik, by bylo složité a nákladné. Zvlášť u hotovosti, kde se peníze mezi hostem a obsluhou pohybují zcela mimo záznam.
Ano, je pravda, že banky dnes často neumějí plně zohlednit skutečný příjem číšníků nebo barmanů, protože velká část jejich odměny padá právě do spropitného. To je ale řešitelné i jinak než zaváděním výjimek. Stačilo by nastavit jasnou metodiku evidence – například u bezhotovostních dýšek, která se dnes přes terminály rozdělují v rámci účtenky. Podnik by mohl pravidelně rozúčtovat, kolik připadá na konkrétní zaměstnance, a tyto částky by se uváděly jako příjem. Nemusí ale být automaticky daňově osvobozené.
Kořen problému je totiž jinde. Česká gastronomie se dlouhodobě potýká s nízkými základními mzdami, nejistými úvazky, vysokou fluktuací a špatnými pracovními podmínkami. To, že si zaměstnanci pomáhají dýšky, je jen záplata na hlubší ránu. Pokud stát chce oboru pomoci, měl by se zaměřit právě na mzdy – třeba cílenými úlevami, které budou podmíněny zvýšením fixních platů. Legalizace spropitného v podobě daňové výjimky tento problém neřeší, spíš ho zakonzervuje.
Spropitné by mělo zůstat tím, čím bylo vždy: dobrovolným gestem zákazníka, vyjádřením díků a spokojenosti. Nemá suplovat mzdu, nemá nahrazovat odpovědnost zaměstnavatele. Pokud by se proměnilo v oficiální složku příjmu, přestalo by být bonusem a stalo by se povinností. A to už není dýško, ale daň – jenže placená přímo hostem.
Proto si myslím, že cesta není v legalizaci spropitného, ale v poctivém přiznání, že české gastro má problém s nízkými platy a že tenhle problém nevyřeší ani sebelepší zákon o dýškách.
Anketa
https://www.prahain.cz/politika/pani-schillerova-oficialne-beru-24-tisic-mesicne-debata-o-gastronomii-prinesla-emotivni-okamziky-24802.html
https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-priznane-a-nezdanene-ano-planuje-legalizovat-spropitne-ekonomove-nesouhlasi-40540384
