Článek
Když se řekne mumie, většina lidí si představí Egypt a mumie slavných egyptských panovníků a panovnic. Někdo si představí mumifikované ostatky osob z různých dob, které byly nalezeny v místech, kde nyní roztává led, popř. kde je naopak extrémní sucho. Málokoho však napadnou mumie Chinchorro, jejichž pohřebiště jsou dokonce pod ochranou UNESCO.
Kultura Chinchorro
Kultura Chinchorro byla velmi stará civilizace, která obývala pacifické pobřeží Jižní Ameriky v místech, kde se dnes rozkládají státy Peru a Chile. Centrum této kultury se nacházelo v místech, kde dnes stojí město Arica. To shodou okolností stojí i na pohřebištích Chinchorra. Kultura Chinchorro se datuje 7 tisíc let zpátky a setrvala až zhruba do roku 1500 př.n.l.
Jednalo se převážně o usedlé rybáře a lovce, kteří se částečně přesunovali z místa na místo. Analýzou jejich vlasů a kostí se zjistilo, že jejich strava se z 90 % skládala z mořských plodů, zatímco zbylých 10 % bylo ze suchozemských zvířat a rostlin.
Kultura Chinchorro byla v roce 2021 zařazena na seznam světového dědictví UNESCO.
Mumie Chinchorro
Své členy společnost Chinchorro mumifikovala. Nejstarší nalezená uměle dochovalá mumie Chinchorro pochází z roku cca 5050 př.n.l. (a přirozeně mumifikovaná mumie muže pochází z roku 7020 př.n.l. a nalezena byla v poušti Atacama), zatímco nejstarší egyptská mumie pochází z období kolem roku 3000 př.n.l. Chilské mumie jsou tak o celých 2000 let starší než mumie egyptské.
Chinchorro společnost byla zřejmě velmi rovnostářská, což se odráželo i v mumifikacích. Zatímco v Egyptě a jiných kulturách se mumifikovaly vysoce postavené osoby, v Chinchorro kultuře docházelo k mumifikacím lidí ze všech společenských vrstev. Důkazem byly mumie lidí, kteří nebyli v danou chvíli příliš prospěšnými, respektive produktivními pro společnost - kojenci, děti nebo staří lidé. Paradoxně se například kojencům a dětem dostávalo nejpropracovanějšího mumifikačního procesu.
Velké pozornosti se těmto mumiím dostalo v roce 1914, kdy německý archeolog Friedrich Max Uhle zahájil práce v Arice. Od té doby bylo nalezeno téměř 300 mumií.
Přesné důvody, proč lidé kultury Chinchorro mumifikovali své blízké, neznáme. Jedna z teorií tvrdila, že mumifikace pomáhala duším přežít a zároveň bránila fyzickým tělům strašit živé. Druhá, pravděpodobnější teorie říká, že to byl jakýsi kult předků, které mumifikací chtěli lidé zachovat a následně je umisťovali poblíž, když se konal nějaký významný obřad. Tomu by také nasvědčovalo bohaté zdobení mumií a také jejich vyztužení, které mělo zajistit, že zvládnou nejen samotnou manipulaci a cestu, ale také dokážou setrvat v potřebné pozici. Další z teorií zase říká, že se mohlo jednat o emotivní reakci na úmrtí blízkých členů, které přišlo nečekaně. Vodní zdroje a půda v okolí totiž často obsahovaly arzen, kterým se mohli někteří lidé otrávit a nečekaně zemřít. Stejně tak docházelo k častějším případům potratů. K vysoké úmrtnosti navíc přispíval i zvyk tehdejších lidí, kteří se pomalovávali manganem, jenž je také toxický.
Mumie v muzeu San Miguel de Azapa
Mumifikační procesy byly různé, ale základní rysy byly stejné
Nalezené mumie svědčí o tom, že se mumifikační proces měnil nejen v průběhu časů, ale také že existovalo několik různých mumifikačních procesů. Přesto se řada znaků prolínala celým obdobím i mumifikačními způsoby.
Základem bylo, že se odstranily všechny měkké části včetně kůže a mozku. Následně se kosti vyztužily speciálními tyčkami, usušené tkáně a kůže se pak opět „složily“ a zrekonstruovaly tak nebožtíka. Nakonec dostal na obličej hliněnou masku.
Archeolog Max Uhle rozčlenil nalezené mumie do tří kategorií, které pak byly později ještě zpřesněny a doplněny. Základním typem je přirozená mumifikace, ke které dochází bez vlivu člověka, jenom díky přírodním podmínkám. Mezi dva nejvýznamnější typy chilských mumií patří mumie černé a mumie červené. Méně časté byly bahenní mumie a vzácné byly obvazové.
Přirozené mumie
Jak již bylo řečeno, přirozené mumie vznikly bez přispění člověka. Z chilských mumií bylo přirozeně mumifikovaných celých 29 %. K přirozené mumifikaci přispívaly tamní přírodní podmínky - pouštní sucho a půda bohatá na dusičnany, které brání rozvoji bakterií. To vše přispívalo k rychlému vysychání tkání a odpařování tekutin. Tento způsob mumifikace byl pravděpodobně prvním - lidé odnášeli své zesnulé do pouště a přirozenou mumifikací se následně inspirovali.
Černé mumie
Při tomto procesu mumifikace už šlo o čistě umělý postup. Nebožtíkovi byly odstraněny všechny končetiny včetně hlavy a také byla stažena kůže. Trup byl vysoušen teplem a měkké tkáně se odstraňovaly z kostí za pomoci kamenných nástrojů. Samotné kosti se poté ještě dosoušely za pomoci žhavého popela a uhlíků. Následně se vše opětovně složilo, tělo se potřelo pastovitou hmotou z popela a vzniklé mezery po chybějících tkáních byly vyplněny trávou, popelem, zeminou apod. Pomocí pasty se také vytvaroval opětovně obličej, aby měl tvary lidské tváře. Když bylo tělo takto vytvořeno, natáhla se na něj vysušená kůže. Ta byla někdy složena po částech, někdy byly natažená téměř vcelku. Pokud se z nějakého důvodu kůže nedostávalo v potřebném množství, byla využita i kůže z lachtanů. Následně pak byla potřena černým manganem, který jí dodal typickou tmavou barvu.
Červené mumie
Při technice červené mumifikace nedocházelo k odstranění končetin od trupu, ale byly prováděny četné řezy, s jejichž pomocí se následně odstranily vnitřní orgány a vysušila tělní dutina. Odřezána byla pouze hlava, aby se mohl vyjmout mozek. Kůže bývala také stažena, aby vše dobře proschlo a následně se vrátila zpátky. Ke zpevnění těla opět sloužily tyče, řezy se zašívaly rákosovými šňůrkami. Následně se tělo obalovalo různými materiály, aby bylo dostatečně reálné a mělo lidské tvary. Hlava se připevnila zpátky a byla ozdobena parukou z lidských vlasů o délce až 60 cm. Speciální pokrývka z hlavy z černé hlíny udržovala paruku na svém místě. Hlava tak včetně paruky bývala černá (i díky hliněné masce), ale zbytek těla se pomaloval červeně okrovou barvou.
Bahenní mumie
Tento styl mumifikace už opomíjel odstraňování končetin, řezy, vyjímání orgánů apod. Vše nechával na místě a naopak docházelo k obalení nebožtíka silnou vrstvou hlíny a bláta, které člověka přirozeně vysoušelo a zároveň dokázalo překrýt většinu nelibého pachu z mrtvoly. Nebožtík mohl být blátem postupně tvarován a také různě barven. Následně byly mumie uloženy do hrobů.
Obvazové mumie
Tyto mumie byly vzácné, nalezeny byly pouze u tří kojenců. Spojovala typ černé mumie a červené, neboť tělo bylo ošetřeno jako u černých mumií, zatímco hlava jako u červených. Celé tělo pak bylo zabalené zvířecí a lidskou kůží.
Tetování
Minimálně u jedné mumie bylo nalezeno i tetování v podobě tečkované čáry nad horním rtem. Jedná se tak o nejstarší důkaz tetování v Americe a čtvrtý nejstarší důkaz v celosvětovém měřítku.
Město Arico stojí na stovkách mumií
Dnešní město Arico stojí na starobylých pohřebištích, která obsahují další stovky mumií. Další oblastí je Parinacota, kde se také nachází pohřebiště a stejně jako to v Aricu je zapsané na seznamu UNESCO. To, co je pro nás celkem novinkou, to je pro místní lidi dávno známou skutečností. Mumie totiž nebyly pohřbeny příliš hluboko (leckde ani metr) a tak se dá říci, že při jakémkoliv kopnutí do země v místních oblastech můžete narazit na jednu z mnoha mumií. Své by o tom mohli vyprávět dělníci, kteří kopali a stavěli zdejší kanalizaci. Někdy byly mumie také cítit.
Mumie Chinchorro nám tak dávají nahlédnout do života dávné civilizace.
Anketa
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Chinchorro
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/unesco-seznam-chile-mumie-civilizace-chinchorro.A210727_213438_zahranicni_lisv
https://en.wikipedia.org/wiki/Chinchorro_culture
https://www.denik.cz/veda/mesto-na-mumiich.html
https://en.wikipedia.org/wiki/Chinchorro_mummies
https://nedd.tiscali.cz/nejstarsi-mumie-vytvorila-ztracena-kultura-chinchorro-568656
https://magazin.aktualne.cz/cestovani/jeste-pred-par-lety-jsme-je-citili-nejstarsi-mumie-se-dochov/r~661485be304a11eda3c0ac1f6b220ee8/
