Článek
Když se řekne „hlodavec“, většině lidí se vybaví něco malého, rychlého a trochu podezřelého – myš pod linkou, potkan u popelnic, křeček v pilinách. Jenže na Filipínách žije zvíře, které tuhle představu vůbec nesplňuje. Jmenuje se velemyš obláčková (Phloeomys pallidus) a už samotný vzhled moc hlodavčí není: velké tělo, hustá srst, ocas porostlý chlupy a obličej, který někdy vypadá, jako by měl tmavou „masku“. Není to žádná pohádková příšera ani domácí mazlík – je to velký stromový hlodavec, který se celý život snaží zůstat mimo pozornost.
Endemit filipínského ostrova Luzon
Phloeomys pallidus je tzv. endemický druh, což znamená, že ho nikde jinde na světě nenajdeme. Je endemický pro ostrov Luzon – největší a nejlidnatější ostrov Filipín. Areál jejího výskytu je však v jistém směru současně jejím ohrožením. Tamní lesy se zmenšují a dělí na ostrůvky, jenže velemyš obláčková nemá kam „ustoupit“ do vedlejšího státu, protože je na ostrově obklopeném mořem. Může se pohybovat jen v rámci toho, co zůstane v Luzonu.
Zároveň ale není navázaná jen na jednu úzkou výškovou zónu. Přehledy rozšíření uvádějí výskyt od nížin až zhruba do 2200 metrů nad mořem, takže ji můžete potkat jak v teplejších níže položených oblastech, tak v chladnějších horských lesích. Širší výšková tolerance často znamená i o něco větší šanci přežít změny. Jenže široký výškový záběr zároveň neznamená, že to „zvládne kdekoliv“. Pořád je to zvíře lesa. Plantáž s pár stromy na okraji pole není náhradní prales; je to úplně jiný svět se světlem, suchem, lidmi a úplně jiným klidem.
Areál výskytu velemyši obláčkové - ostrov Luzon
Velká myš, která myší tak úplně není
V angličtině se pro tuhle skupinu vžil název cloud rats – oblačné nebo „obláčkové“ krysy. V češtině jí říkáme „velemyš“, což se hodí pro zvíře, které je na „myší skupinu“ tak velké, že překvapí i lidi, co si myslí, že už je v přírodě máloco zaskočí. Dříve se jí i u nás říkalo krysa obláčková.
Dospělý jedinec může měřit přibližně 75–90 cm včetně ocasu, přičemž samotné tělo mívá kolem 35–50 cm. Hmotnost se u dospělců často uvádí zhruba 2–3 kg. Ocas není holý a šupinatý jako u běžných krys či potkanů – je porostlý srstí, a to docela výrazně, takže celé zvíře působí „chlupatě“ od nosu až po konec ocasu. Srst bývá relativně dlouhá a spíš hrubší; není to jemný plyš, ale i tak má ten typický „načechraný“ dojem, kvůli kterému si lidé říkají: „Tohle je fakt hlodavec?“
Zbarvení je proměnlivé, ale bývá pro ni typická světlejší forma: od krémové a šedobílé přes světle hnědavé tóny až po kombinace s tmavými skvrnami. Často se zmiňuje tmavší maska v obličeji a někdy i tmavší „límec“ kolem krku, ale existují i jedinci téměř celí světlí. Ta variabilita je důležitá: dvě fotografie z různých míst Luzonu můžou vypadat skoro jako dva různé druhy, a přitom jde pořád o jednu velemyš.
Život ve větvích: dutiny, kůra a pomalé lezení
Velemyš obláčková není zvíře, které by si vyhrabávalo nory jako křeček. Je to arboreální druh – tedy druh přizpůsobený šplhání a životu ve výškách. V praxi to znamená, že odpočívá a často i hnízdí ve stromových dutinách, v trhlinách kůry, ve spleti větví nebo v místech, kde se kmen rozvětvuje a poskytuje kryt. Končetiny jsou silné a prsty mají výrazné drápy – nejsou na ozdobu, ale je to nástroj na lezení, přidržení a jistý krok po kůře.
Kdo někdy viděl záběry ze zoo nebo z terénu, bývá překvapený ještě jednou věcí: velemyš se nepohybuje jako veverka. Nepřeskakuje zběsile z větve na větev. Spíš přelézá, opatrně přenáší váhu a drží se pevně. Při její dvoukilové váze je to celkem logické. Bezpečnost je důležitější než „show“.
Velemyš obláčková
Noční režim a povaha: spíš ticho než drama
O Phloeomys pallidus se nejčastěji píše jako o nočním zvířeti. Přes den je schované, po setmění vyráží za potravou.
Terénní biologové upozorňují, že kvůli své velikosti často nevchází do standardních malých savčích pastí, které se používají při průzkumu drobných savců. Dlouhou dobu jsme tak o ní neměli dostatek dat. Až s kombinací cíleného nočního pozorování, kamerových pastí a specifického odchytu se začal obraz jejího života skládat lépe. I tak platí, že o některých detailech života velemyší (například jak velká území si drží, jak často se potkávají jednotlivci nebo jak přesně vypadá stavba hnízd v různých typech lesa) máme méně dat, než by člověk čekal u tak nápadně velkého savce.
Velemyš obláčková působí klidně, spíš plaše, a není to tvor, který by aktivně vyhledával konflikt. Když má únikovou cestu, raději se stáhne do krytu. To je mimochodem jeden z důvodů, proč ji lidé v přírodě často vůbec nezaregistrují – není nápadná hlasem ani pohybem.
Na jídelníčku výhonky a plody
Jídelníček odpovídá tomu, že jde o stromového obyvatele tropického lesa. Jde o býložravce, který se živí různými částmi rostlin: listy, mladými výhonky, pupeny, kůrou a plody. Taková strava má jednu nevýhodu: není energeticky tak vydatná jako maso. A proto dává smysl i ono pomalé tempo. Když se živíte listím, nevyplácí se být hyperaktivní – spíš šetřit energií a dávat si načas.
Býložravý hlodavec s velkým tělem je zároveň docela zajímavý „stroj“ na trávení. U podobných zvířat bývá důležitá mikroflóra ve střevech, delší doba zpracování potravy a obecně strategie „jím hodně, ale pomalu“. Konkrétních detailních fyziologických studií o Phloeomys pallidus není tolik jako u laboratorních hlodavců, ale obecný princip je srozumitelný: v korunách stromů existuje relativně stálý „obnovitelný“ zdroj potravy v podobě listů a výhonů, a zvíře, které umí takový zdroj dlouhodobě využívat, může žít stabilně – pokud mu ten les zůstane.
Pomalý život znamená pomalý přírůstek
U mnoha ostrovních savců platí, že se nerozmnožují „na kvanta“. A velemyši obláčkové nejsou v tomto směru žádnou výjimkou. Mají malý počet mláďat, uvádí se jedno, max dvě mláďata ročně, a spíše delší rodičovskou péči. Terénních pozorování je však pořád málo a část informací vychází z jednotlivých záznamů nebo ze zkušeností se zvířaty v lidské péči. U dlouhověkého lesního zvířete je to přirozený styl života. Problém ale přichází, když les začne ubývat a prostředí se mění. Malý počet potomků a dlouhá rodičovská péče jsou pak v tomto ohledu spíše na škodu.
Velemyš obláčková
Člověk jako hrozba
Phloeomys pallidus je v seznamu IUCN hodnocen jako málo dotčený druh. Tenhle údaj ale neznamená „je to v pohodě“. Znamená spíš, že zatím není doložen prudký celoplošný kolaps, že druh má širší rozšíření v rámci Luzonu a že dokáže využívat i sekundární lesy a mozaiku stanovišť.
Lokálně je ale situace mnohem méně růžová. Hlavní tlak je klasika tropů: úbytek lesa a fragmentace. Když se les „rozřeže“ silnicemi, farmami a těžbou, stromový savec ztrácí možnost volného pohybu v korunách stromů. Najednou musí slézat na zem, překonávat otevřený prostor a riskovat predaci i kontakt s člověkem. A do toho přichází druhý tlak: lov. V některých oblastech mohou být velcí hlodavci loveni jako zdroj masa nebo prostě proto, že jsou velcí a snadno se z nich „něco získá“. Občas se také zmiňuje konflikt s lidmi tam, kde zvířata mohou okusovat pěstované rostliny, ale to už bývá lokální a hodně záleží na konkrétní krajině.
Není to „jen velká krysa“
Na internetu se tohle zvíře někdy nešťastně redukuje na šokující titulek: „obří krysa“. To je škoda, protože obří krysa v lidské hlavě znamená škůdce, který se přemnožil. Velemyš obláčková je přesný opak. Je to součást původního filipínského ekosystému a patří do linie hlodavců, která se vyvíjela izolovaně na ostrovech. Jinými slovy: je to kus přírodní historie, který nikde jinde nenajdeme. Navíc není bez významu ani její role v lese. Býložravý savec, který jí listy a plody, může přispívat k šíření semen a k jemnému „prořezávání“ vegetace.
Tichý obr, který nechce být vidět
Velemyš obláčková není „hvězdou“ živočišné říše, na kterou si vzpomeneme v souvislosti s kácením lesů. Je noční, skrytá, žije v korunách a nevydává dramatické zvuky. Jenže někdy právě tyhle druhy vypovídají o stavu krajiny nejvíc. Pokud v lese žije velký stromový hlodavec, znamená to, že tam pořád jsou staré stromy, dutiny, souvislé porosty a relativní klid.
Velemyš obláčková není žádná kuriozita, ale indikátor toho, že les ještě funguje. Tichý obr, který nic nevyžaduje – jen stromy, noc a čas. A když mu tenhle prostor nevezmeme, bude tam nahoře dál existovat, skoro neviditelně, jako součást světa, který je starší než naše mapy a naše silnice. Pokud by ji někdo chtěl vidět na vlastní oči, může navštívit zoologickou zahradu, např. v Jihlavě, která je svým chovem velemyší proslulá.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://vysocina.rozhlas.cz/na-prvni-pohled-vypadaji-jako-se-velky-potkan-prevlekl-za-pandu-velkou-velemys-8938335
https://www.laboratorynotes.com/phloeomys-pallidus/
https://nationalzoo.si.edu/animals/northern-luzon-giant-cloud-rat
https://www.researchgate.net/publication/231937269_Cloud_rats_in_the_Philippines_-_preliminary_report_on_distribution_and_status
https://wstag.jcu.cz/StagPortletsJSR168/PagesDispatcherServlet?pp_destElement=%23ssSouboryStudentuDivId_9073&pp_locale=en&pp_reqType=render&pp_portlet=souboryStudentuPagesPortlet&pp_page=souboryStudentuDownloadPage&pp_nameSpace=G235626&soubidno=277593
