Článek
Když se řekne Vladimír Menšík, drtivá většina lidí ihned ví, o koho se jedná. Tak silnou stopu po sobě zanechal jeden z našich nejlepších herců a bavičů Vladimír Menšík, a to i přesto, že z tohoto světa odešel ještě poměrně mladý.
Narodil se v Ivančicích roku 1929, přesto si jeho datum narození někteří pojí s rokem 1924. Je tomu tak proto, že v průběhu pozdějších let využil nedbalosti jedné úřednice, která při vystavování nové občanky zapsala poslední číslici tak, že vypadala jako čtyřka. Menšík, s humorem sobě vlastním, si postupně zaměnil datum narození na ostatních dokladech a vystupoval tak jako člověk o pět let starší. Na tuto záměnu se přišlo až na sklonku jeho života.
Přestože měl umělecké vlohy a stal se členem hudebního souboru Adolfa Pištěláka, zprvu nic nenaznačovalo, že bude hercem, protože tatínek z jeho zájmu příliš nadšený nebyl a trval na tom, že vystuduje „pořádnou“ školu. Vystudoval tedy střední průmyslovou školu a následně pracoval nějakou dobu v Brněnských strojírnách. Svět umění a zejména herectví ho však i nadále lákal a tak později zkusil i přihlášku na JAMU. První pokus nebyl úspěšný, ale druhý se už podařil a Vladimír vystudoval činohru. Po škole nastoupil do Vesnického divadla, ale moc dlouho se tam neohřál, neboť ho objevil E.F. Burian, významný režisér, dramatik, herec, básník a celkově umělecky nadaný člověk. V divadle Buriana mohl dát Menšík průchod svým uměleckým schopnostem, nejen herectví, ale také zpěvu či tanci.
Práce v divadle se mu líbila, ale byl příliš svobodomyslně založený. Nedovedl si představit, že by měl strávit významnou část života v jednom divadle, s jednou hereckou partou a každý den tam účinkovat. Mnohem více se mu líbil svět filmu. Začal jako komparsista v několika filmech, ale už poměrně záhy na sebe dokázal upozornit ve filmu Dědeček automobil, kde hrál mechanika.
Zatímco filmová kariéra začínala nabírat obrátky, ta divadelní upadala. Kvůli účinkování ve filmech se dostal do střetu s E.F. Burianem. Ten neměl pro filmy příliš velké pochopení, spíše naopak. A tak Menšík z jeho divadla odešel a upsal se Barrandovu. Odchod z divadla mu rozvázal ruce a on se tak mohl filmovému světu věnovat naplno. A že toho náležitě využil, o tom by mohli vyprávět všechny jeho kolegyně a kolegové. Vladimír Menšík byl nezmar, rád žil naplno, i když ho postupně sžírala nemoc, o které v té době ještě netušil.
Vladimíra Menšíka si většinou spojíme s postavami komickými, které dokázaly pobavit i nejednoho morouse. Přesto byl však schopný zahrát i tragikomické nebo tragické postavy. Takový rozsah zvládne jenom málo herců a i to vypovídá o jeho vysokých hereckých kvalitách. Kromě hraní ve filmech působil i v řadě různých pořadů, obvykle také zábavných, kde dával k dobru své historky. Svým vyprávěním byl schopný bavit publikum i dlouhé hodiny. Přesto si ale pozorný divák nebo posluchač už tehdy mohl všimnout, že něco není v pořádku. Často se zadýchával nebo sípal, což by se dalo pochopit u člověka, který třeba není zvyklý dlouho mluvit a má problémy s dechem, ale u ostříleného baviče to v pořádku nebylo.
O své nemoci se dozvěděl pouhou náhodou. Šel jako doprovod se svým hereckým kolegou Lubomírem Kostelkou do nemocnice, kde měl Kostelka podstoupit rentgenové vyšetření. Když tam tak čekal, zeptal se ho lékař, zda jde také na vyšetření. Menšík vysvětlil, že je jen doprovod, ale lékař ho vyzval, že jej také vyšetří aspoň poslechem, jestli je v pořádku. Okamžitě poznal, že není a Menšíkovi sdělil diagnózu - těžké astma. Paradoxně měl Menšík za sebou už jeden vážný astmatický záchvat z doby, kdy studoval na střední škole, ale nijak se to tehdy neřešilo a nikoho nenapadlo, že by mohl být astmatik.
Zjištění astmatu nebylo příjemné, ale Menšíka nemohlo zabrzdit. Jeho elán, energie a chuť do práce byla natolik silná, že onemocnění bral jako nepříjemnost, kterou se ale nenechá omezovat, aspoň ne v tom společenském životě. V tom osobním šel naopak trochu do sebe. Než se o své nemoci dozvěděl, byl silným kuřákem, který dokázal vykouřit i čtyři krabičky cigaret denně, což pochopitelně jeho zdravotnímu stavu vůbec neprospívalo. Současně s tím i značně holdoval alkoholu. Když se však o své nemoci dozvěděl, šel v tomto směru do sebe a přestal jak s pitím, tak i s kouřením. Vydržel tak dokonce celých deset let a možná by vydržel i déle, ale při natáčení na Moravě neodolal a znovu si dal… a pak v tom už zase pokračoval.
Během své kariéry si zahrál v bezpočtu skvělých českých filmů, k jejichž úspěchu často přispěl právě i jeho herecký a komediální um. Vystupoval často i v pohádkách a svým vyprávěním bavil diváky během každého silvestrovského večera. Ke svým údajným padesátinám dostal i titul zasloužilého umělce. Jen několik málo lidí se tehdy společně s Menšíkem potutelně usmívalo, neboť v té době mu bylo teprve 45 let, nikoliv 50.
Jeho astma se však neustále zhoršovalo a Menšík mnohdy nemohl skoro ani dýchat. Jeho společnicí, která jej všude doprovázela, se tak stala zdravotnice Zdena Lipárová, která u sebe měla vždy připravené injekce s léky, které mu mohla píchnout v případě potřeby a Menšík mohl pokračovat dál v natáčení. Herečka Jiřina Švorcová vzpomínala na natáčení seriálu Žena za pultem, kde hrál i Menšík. Ve své knize popisovala, jak byl často unavený, a přesto se snažil co nejrychleji překonat nejslabší chvíle a dál nejen pracovat, ale ve chvílích volna bavit i ostatní lidi kolem sebe. Jedna z kolegyň se dokonce naučila mu při píchání injekcí asistovat. Bez nich by totiž nemohl vůbec fungovat.
Pokud však zrovna nebyl na natáčení a nebavil všechny lidi kolem sebe, trávil svůj volný čas na chalupě, kterou si koupil Dolní Polici u Žandova, nedaleko od České Lípy. Chalupa byla ve velmi špatném technickém stavu, ale to Menšíkovi nevadilo. Manuální práce měl rád, byl velmi zručný a také schopný improvizace. Během let postupně chalupu zrekonstruoval tak, že z ní byla výstavní roubenka. Na chalupě pak rád odpočíval s rodinou, rybařil a také sem zval své kolegyně a kolegy, které pohostil vlastnoručně připraveným pokrmem.
Chalupa dnes již není ve vlastnictví rodiny, ale její původní vybavení je možné vidět v expozici českolipského muzea.
Je až neuvěřitelné, že se svou nemocí a při svém životním stylu a nasazení, se dokázal Vladimír Menšík dožít takového věku, který bychom však za jiných okolností označili jako nízký. Zemřel na jaře roku 1988 ve věku nedožitých 60 let. Svoji smrt si do značné míry bohužel ovlivnil sám, když i přes varování Zdenky Lipárové vyrazil na natáčení pořadu Abeceda, přestože nemohl pořádně dýchat a trpěl bolestmi, neboť mu krvácel prasklý vřed.
Po sobě zanechal čtyři děti, Petra a Vladimíru z prvního manželství s Věrou, Jana a Martinu z druhého manželství s Olgou. A nezapomenutelný odkaz v podobě jeho rolí ve filmech a vyprávění (nejen) v pořadech.
Roubenka, kterou Vladimír Menšík zrekonstruoval.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.denik.cz/spolecnost/mensik-vyroci-ikaruv-holubi-rodaci-jorka-kapkami-doktorska-tazni-silvestry.html
https://cnn.iprima.cz/vladimir-mensik-svou-chalupu-koupil-za-3500-korun-po-smrti-ji-rodina-prodala-za-miliony-441119
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/744545/35-let-od-smrti-vladimira-mensika-59-nemoc-mu-objevili-nahodou-injekce-dostaval-i-na-place.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vladim%C3%ADr_Men%C5%A1%C3%ADk
https://www.csfd.cz/tvurce/1548-vladimir-mensik/biografie/
