Není vosa jako vosa. Obecná je mírnější než útočná a vosík je spíše kámoš. Jak je rozpoznat?

Zatímco včel si povětšinou vážíme jako důležitého hmyzu, bez kterého by nebylo květin a úrody, vosy mají pověst spíše otravných budižkničemů, kteří jen čekají, až budou moci do někoho vbodnout svoje žihadlo. Tuto pověst si však vůbec nezaslouží, minimálně proto, že i ony se podílejí na opylování, i když ne v takové míře jako včelky.

Kromě toho není vosa jako vosa. Přestože většina z nás označí za vosu jakýkoliv žlutočerný hmyz a je to pro nás prostě „vosa“, i mezi vosami existují rozdíly podle druhů. S čím se u nás můžeme setkat nejčastěji?

Sršňovití

Čeleď sršňovití (Vespidae) čítá téměř 5 000 druhů blanokřídlého hmyzu, z nichž většina žije sociálně, ale některé druhy jsou samotářské. Jejich potravou může být jiný hmyz, ale u řady druhů je potravou dospělých jedinců pyl, nektar a rostlinné šťávy, např. z ovoce. Díky tomu jsou i vosy důležitými opylovači, v případě druhů lovících hmyz jsou důležitými regulátory početních stavů tohoto hmyzu.

Sršeň obecná (Vespa crabro)

Jedná se o blanokřídlý hmyz z čeledi sršňovité. Mnoho lidí vyděsí už jen svojí přítomností, protože je poměrně velká (může mít až 3,5 cm) a působí tak hrozivěji než její menší příbuzné vosy. Kromě robustnější stavby těla se od nich liší zbarvením, které je trochu tmavší, více do cihlově hnědé.

Žije sociálním životem, hnízdo si staví obvykle v dutinách stromů a k jeho stavbě využívá rostlinných vláken, která nažvýká, dokud nevytvoří materiál podobný papíru. V hnízdě může v jednu dobu žít i necelých 2 000 jedinců, kterým „velí“ královna. Dále tu jsou samice, samci a larvy.

Samice jsou nebezpečnější, protože mají silná kusadla a také disponují žihadlem. To samci zcela postrádají. Dospělí jedinci se živí převážně nektarem z květů a ovocem, zatímco pro larvy loví hmyz jako mouchy či vosy. Bohužel někdy i včely, za což je především včelaři považována za škodnou. Její role v regulaci much a vos je ovšem důležitá. Obyvatelé jednoho hnízda dokáží za den zlikvidovat až jeden kilogram jiného hmyzu, především tedy much, vos, komárů apod.

Co se týče chování, sršeň obecná není sama o sobě prvoplánově agresivní. Není to tak, že sotva ucítí ve své blízkosti jiného živého tvora, půjde po něm a bude ho zuřivě bodat. Většinou si vás ani nevšimne, pokud se nebude cítit ohrožena nebo pokud nebude cítit hrozbu pro své hnízdo. Když se však i přesto stane, že dojde k bodnutí, to je bolestivé, ale jed není tak silný jako třeba od včely. Přesto pro alergika může být nebezpečný.

V poslední době se u nás vyskytla i sršeň asijská, která sem byla zavlečena, ale prozatím u nás snad nepřezimuje a nemnoží se, i když i to je možná jen otázkou času, protože se nachází v řadě evropských zemích. V roce 2023 bylo nalezeno hnízdo v Plzni, které bylo zničeno.

Asijská sršeň se od té naší liší jednak povahou - je mnohem agresivnější a člověka či jiného „nepřítele“ dokáže pronásledovat velmi daleko, ale i velikostí a zbarvením - celkově je trochu menší než sršeň obecná, hlava je černá a koncové články nohou jsou žluté. Má řadu poddruhů, které se mezi sebou zbarvením trochu liší. Velkým problémem také je, že se specializuje na lov včel, která zcela decimuje a působí tak vrásky na čele i včelařům.

Vosa obecná (Vespula vulgaris)

Vosa obecná je naším běžným druhem vosy. vyskytuje se skoro po celé Evropě včetně Spojeného království. Najdeme ji však i částečně v Asii, především v Indii a Číně. Zavlečena byla i do Austrálie a na Nový Zéland, kde je brána jako škodný invazní druh.

Je to sociálně žijící druh vosy, který si staví hnízdo kdekoliv, kde je to možné a kde bude hnízdo chráněné před nepřízní počasí. Může se jednat o různé konstrukce, dutiny ve stěnách, skalách, stromech, ale nepohrdne ani dírou v zemi. Dokáže se adaptovat na různé podmínky, což jí poskytuje velkou odolnost a schopnost přežít.

Když si královna postaví hnízdo, naklade vajíčka a odchová si první generaci dělnic, které převezmou veškeré povinnosti. Tato první generace vosích dělnic je silná a větší než generace následující. Když první dělnice dospějí, začnou se o hnízdo starat místo královny, shánějí potravu, hlídají a krmí nové larvy. Královna ztrácí schopnost létat. V první části sezóny je nárůst počtu dělnic výrazně větší, později zpomaluje a nové generace dělnic jsou o něco slabší, protože už nejsou tolik vykrmované - přednost dostávají larvy královen. V určitém okamžiku se přestanou líhnout dělnice, ale nastupuje generace nových královen a samců. Dochází k páření, královny se připravují na hibernaci, zatímco dělnice pomalu umírají hlady a vyčerpáním. Na jaře se pak královna probudí a celý cyklus začne nanovo. Pokud královna během cyklu uhyne, dochází k rozpadu celé vosí společnosti. Dělnice mohou začít klást vajíčka, zatímco shánění potravy je méně intenzivní, a tak dochází k hladovění, někdy i ke kanibalismu a hnízdo postupně zdegeneruje. Navíc z neoplodněných vajíček dělnic se mohou narodit jenom samci. Dělnice trhají buňky hnízda, čímž dochází ke snížení celkové teploty a postupně všichni jedinci umírají hlady nebo zimou.

Ke stavbě hnízda používá vosa obecná podobně jako sršeň rozžvýkaných rostlinných vláken, ze kterých vytvoří materiál podobný papíru. Hnízda se trochu liší podle toho, v jakém prostředí jsou postavena - ta v zemi mají tenčí obal než hnízda zavěšená třeba na trámové konstrukci. Ideální teplota hnízda je kolem 32 °C, pokud vlivem horka stoupne, dělnice se snaží máváním křídel hnízdo zase ochladit. Kolem základny vylučují vosy chemikálii, která odpuzuje mravence, a tím tak chrání hnízdo před jejich útokem. Zároveň si kolem hnízda vytvářejí feromonové pachové značky, podle kterých si hnízdo poznají. Hnízdo následně chrání dělnice, které jsou starší a už tolik nelétají za potravou. Jakmile zaznamenají nebezpečí, dají o tom vědět ostatním.

Hnízda vos obecných bývají o něco menší než hnízda vos útočných, protože u vos obecných zimu přečká obvykle jenom královna, která následně zakládá hnízdo nové.

Povahově není vosa obecná agresivní, pokud se necítí být ohrožena nebo pokud necítí ohrožení jejího hnízda. V takovém případě může bodnout, a protože o žihadlo nepřichází, může bodnout i opakovaně. Tímto se liší od vosy útočné (Vespula germanica), která je mnohem agresivnější. Rozlišit se dají i podle vzhledu, na čelním štítu má vosa obecná skvrnu protaženou v čárku, zatímco vosa útočná tam má tři tečkovité skvrnky. Bohužel tohoto rozdílu si člověk při letu vosy obvykle nemá šanci všimnout. Zároveň je tvar a velikost skvrnek ovlivněn i jednotlivými poddruhy, což může rozeznání ještě ztížit.

Potravou vos je další drobný hmyz, který loví většinou za účelem krmení svých vlastních larev. Ulovený hmyz, třeba mouchu, pak připraví o křídla a končetiny a takto připravenou potravu donesou do hnízda. Zahrádkáři ocení i jejich lov mšic. Jedna vosa teoreticky za den uloví až sto mšic. Dospělí jedinci se podobně jako sršně živí hlavně ovocnými šťávami bohatými na cukry, které jim dodávají energii a pylem. Jsou tak důležitými opylovači. Někdy napadnou i včelí hnízda, aby se dostaly k medu. Zároveň dostávají potravu na oplátku od larev, které produkují výživnou šťávu.

Vosa útočná (Vespula germanica)

Vosa útočná je v mnoha ohledech velmi podobná vose obecné. Sdílí podobný areál výskytu, tedy Eurasii, a dostala se stejně jako obecná i do Austrálie a na Nový Zéland. V Austrálii je úspěšnější, ale na Novém Zélandu je paradoxně úspěšnější vosa obecná. Přesto se i zde daří vose útočné natolik, že zvládá přezimovat a díky tomu mívá hnízda výrazně větší než v jiných oblastech. Rozšířila se dokonce i do Severní Ameriky, kde vosa obecná zatím není.

I když by se podle názvu „útočná“ dalo předpokládat, že bude dravější než její příbuzná, vosa obecná, není tomu tak. I vosy útočné se v dospělosti krmí pylem, nektarem, ovocnými šťávami, ale své larvy musí krmit masitější stravou, tedy mouchami a dalším hmyzem. A larvy se opět odměňují produkcí výživné tekutiny, kterou dospělé vosy požírají.

Své jméno ale získala kvůli své zvýšené agresivitě, kterou vykazuje vůči narušitelům, kteří si dovolí přiblížit se k jejímu hnízdu. I pokud hnízdo vyloženě neohrožuje, ale je dostatečně blízko, vosí strážkyně vyráží do útoku. A aby toho nebylo málo, vyloučí poplašný feromon, který vyburcuje další dělnice v hnízdě. Vosy útočné dokážou být následně poměrně vytrvalé a jsou schopné narušitele i nějakou dobu pronásledovat. Na druhou stranu, pokud se s vosou útočnou setkáte dostatečně daleko od hnízda, nemusíte se bát, že by se na vás zaměřila a chtěla vás pobodat.

Ne každý let kolem člověka je však útokem ve vosím podání. Mnohdy se vosy pouze snaží člověka (nebo kohokoliv jiného) zastrašit, a tak kolem něj kmitavě létají, ale nemají v plánu bodnout. Alergici by si však i přesto měli dát zvýšený pozor.

Největším nepřítelem vos jsou sršni a někteří ptáci, jako např. vlha nebo včelojed. Naopak vzájemně se vosy obecné a útočné neohrožují.

Od vosy obecné se dá rozpoznat kresbou na čelním štítu. Zatímco vosa obecná tam má protáhlou jednolitou skvrnu, vosa útočná tam má tři tečky.

V České republice žije několik druhů vos, ale výše zmíněné patří mezi nejrozšířenější a máte největší šanci se s nimi setkat. Mezi další druhy patří např. vosa saská nebo vosa lesní. Obě si staví hnízda v keřích nebo v korunách stromů, velikost hnízd je o něco menší než u vosy obecné nebo útočné. Podobně jako vosa obecná útočí spíše při ohrožení hnízda, ale samy od sebe agresivní nejsou. Ne každý druh vosy je ovšem společenský, existují i vosy samotářky, které však v mnoha případech vosu nepřipomínají (např. drvenka pětičetná).

Pokud se ve vašem okolí objevilo vosí hnízdo a jste alergici, pro které může být přítomnost tohoto hnízda životu nebezpečná, pak vyhledejte odborníky, kteří se likvidací hnízd zabývají. Pokud vás vosy nijak neohrožují, nelikvidujte je, i ony jsou v ekosystému potřeba a odmění se odchytáváním much a jiného otravného hmyzu.

Vosík francouzský (Polistes dominula)

Vosík francouzský je také vosa, ale na rozdíl od výše zmíněných téměř neškodná a mírná. Přesto si ho může někdo s vosou obecnou nebo útočnou splést, protože zbarvení je dost podobné.

Je o něco větší než výše zmíněné vosy, a dokonce stejně jako ony disponuje žihadlem. Není ale agresivní a své žihadlo použije jen výjimečně. Pokud k tomu dojde, rána chvíli pálí, ale nedojde k otoku a zanedlouho bolest odezní.

Od vos ho poznáme nejen podle větší délky (ale zároveň bývá hubenější), ale také podle toho, že při letu má svěšené nohy, což je opravdu poznat na první pohled.

Žije i u nás a zdržuje se obvykle na loukách, podél lesů, v křovinách a dalších podobných biotopech. Kromě naší země, kde patří mezi nejběžnější druh vosíků, obývá v podstatě celé mírné pásmo Eurasie. Dostal se i na oba americké kontinenty, kde se šíří jako invazivní druh.

Stejně jako vosy, i dospělí vosíci se živí nektarem nebo šťávou, kterou vylučují jeho larvy. Ty jsou však masožravé, a tak musí dospělci lovit jiný hmyz, který rozžvýkají a vzniklou kašičkou nakrmí larvy.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://en.wikipedia.org/wiki/Vespidae

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sr%C5%A1e%C5%88_obecn%C3%A1

https://www.pasti.cz/blog/porovnani-srsne-mandarinske-a-srsne-obecne/

https://www.pasti.cz/blog/vosa-obecna-zajimavosti/

https://en.wikipedia.org/wiki/Vespula_vulgaris

https://www.zelenadomacnost.com/blog/index.php/2024/01/18/vosy-spolecenske-i-samotarske/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vosa_%C3%BAto%C4%8Dn%C3%A1

https://www.koktejl.cz/ekologie-a-pomoc/vos-obecna-a-utocna-oznaji-se-snadno-ale-skoro-nikdo-to-nezvladne/

https://www.adera.cz/blog/nejcastejsi-druhy-vos-a-srsnu-v-cr-jak-skodi-a-uvod-do-ochrany-proti-bodnuti.html

https://www.svscr.cz/wp-content/files/zvirata/Vespa_velutina_cz_fin.pdf

https://www.zelenadomacnost.com/blog/index.php/2024/01/18/vosy-spolecenske-i-samotarske/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vos%C3%ADk_francouzsk%C3%BD