Neviditelní zabijáci: mořská vosa, Irukandji, ohnivá medúza aj. Bolestivá bodnutí mohou končit smrtí

Ladné pohyby, vznášení se ve volné vodě, žádný spěch. Medúzy mohou působit uvolněně, pohodově. Řada z nich není člověku vůbec nebezpečná, ale některé z nich mohou způsobit velmi závažné popálení až smrt. Jaké to jsou?

Čtyřhranka Fleckerova zvaná mořská vosa (Chironex fleckeri)

Nejnebezpečnější ze všech medúz je tzv. mořská vosa nebo také mořské žihadlo. Dokonce patří mezi nejnebezpečnější zvířata celého světa, ne jen mezi medúzami. Z každého rohu zvonu může vyrůst až 15 chapadélek o délce tří metrů a dohromady mají i miliony žahavých buněk zvaných knidocyty. Pokud člověka bodne, už samotná bolest je tak intenzivní, že může způsobit smrt šokem. Velmi rychle poté, v podstatě rychleji než vylétne kulka ze zbraně, dojde k přenosu jedu, který je smrtelný. Působí rychle a už během několika málo minut může způsobit zástavu srdce. I v případě, že se člověku dostane rychlé pomoci a přežije, bolest přetrvává ještě několik týdnů.

Čtyřhranky žijí u Austrálie a oblast jejich výskytu dosahuje severně až k Vietnamu, Malajsii a Singapuru. Za dobu jejich sledování došlo k řadě incidentů, ale i při vysoké míře toxicity neskončilo setkání pokaždé smrtí, většinou došlo jen k otravě. Největší riziko smrti bylo při setkání s jedincem, jehož zvon byl větší 15 cm a pochopitelně jsou nejvíce ohroženi citliví lidé, starší lidé nebo naopak malé děti. V letních měsících, kdy se medúzy stahují do řek kvůli rozmnožování, rozmisťují úřady cedule s varováním, aby se lidé nekoupali. Na některých místech jsou instalovány sítě, které zabrání čtyřhrankám v průniku a lidé se mohou ve vodě cítit bezpečně.

Čtyřhranka Barnesova zvaná Irukandji (Carukia barnesi)

Austrálie je domovem další nebezpečné medúzy, možná dokonce nebezpečnější, než je mořská vosa. Čtyřhrance Barnesově se přezdívá Irukandji kvůli syndromu irukandji, který může způsobit a ten je zase pojmenovaný po domorodých australských lidech Irukandji, ale podobný název se používá i pro další podobné druhy.

Narozdíl od čtyřhranky Fleckerovy, je ta Barnesova doslova maličká. Zvon mívá 0,5-2,5 cm, ale chapadélka mohou mít od pár centimetrů až do půl metru. Pohybuje se kolem australských útesů, ale vyhledává hlubší vody než čtyřhranka Fleckerova. Je úplně bezbarvá, takže je téměř nemožné si jí všimnout. To nahrává větší pravděpodobnosti, že pokud se člověk bude koupat v místě jejího výskytu, riskuje (smrtící) kontakt. Pokud bude mít hodně velké štěstí a žahne ho jedna buňka, s největší pravděpodobností přežije. Problém nastává ve chvíli, kdy dojde k popálení více žahavými buňkami.

Zhruba po půl hodině, kdy krevní oběh roznese toxin po těle, začne postižený cítit silnou bolest hlavy, vystřelující bolest do svalů hrudníku a břicha, úzkost, nevolnost, třes, pocity na zvracení, nauseu. Plíce se mohou plnit tekutinou (plicní edém), srdce může mít abnormálně zrychlený rytmus (tachykardii). Pokud se člověku nedostane lékařské pomoci, může zemřít i na šok. V případě, že se mu pomoci dostane včas a nebyl požahán ve větší míře, většinou přežije. Příznaky odeznívají od několika hodin po incidentu až dva dny, ale úplně vymizet mohou až po dvou či třech týdnech.

Talířovka obrovská zvaná ohnivá medúza nebo lví hříva (Cyanea capillata)

Talířovka obrovská je největší medúzou. Narozdíl od předchozích preferuje chladné vody a najít ji můžeme v severních částech Tichého oceánu a kolem Arktidy. Disponuje osmi shluky chapadel, přičemž v každém může být chapadel až kolem 150. To je více jak 1000 chapadel na jednu medúzu. Byl zdokumentován i jedinec měřící s chapadly přes 30 metrů, ale většinou měří výrazně méně.

Talířovka se může pochlubit i zajímavým zbarvením. Horní část jejího zvonu je žlutá až červená, což jí společně s jejím množstvím dlouhých chapadel dalo v angličtině přezdívku „medúza lví hříva“. Zároveň je schopna bioluminiscence, tzn. že dokáže vyzařovat vlastní světlo a v tmavých vodách tak může krásně zářit.

Její jed nebývá pro člověka smrtelný, samozřejmě pokud na něj není přecitlivělý, ale požahání rozhodně není nic příjemného. Někdy se vznášejí vodou osaměle, ale jsou schopné vytvářet i velké „roje“. Turisté a dovolenkáři se s ní však v podstatě nesetkají, protože chladné vody nejsou pro zaplavání si to pravé ořechové.

Mořská kopřiva (Chrysaora quinquecirrha, Chrysaora fuscescens)

Medúzy zvané mořské kopřivy zahrnují několik druhů, které se liší převážně svým výskytem. Na mořskou kopřivu atlantickou můžeme narazit především podél atlantického pobřeží Spojených států, zatímco ta pacifická je na druhé straně v Tichém oceánu a areál dosahuje až k Japonsku. Atlantická mořská kopřiva je ve srovnání s pacifickou také o něco menší. Jejich zbarvení je velmi světlé, i když ne neprůhledné a může mít nažloutlý nebo narůžovělý nádech.

Každé jejich chapadlo má na sobě, podobně jako u jiných druhů, obrovské množství žahavých buněk, z nichž vystřeluje při kontaktu žahavé vlákno. Mořské kopřivy nejsou smrtící a člověk se neocitá v několikadenní agónii, ale popálení je i přesto velmi nepříjemné.

Medúzy jsou obecně velmi zajímavá stvoření. Nemají centrální nervovou soustavu a mozek, takže bychom je mohli považovat za velmi primitivní stvoření, ale poslední výzkumy naznačují, že se o tak jednoduchá stvoření nejedná.

Jejich nervová vlákna tvoří nervovou síť a pletenec s řadou shluků po těle. Díky tomu jsou schopné vnímat vnější podněty. Vrchní vrstva „pokožky“ je schopná absorbovat kyslík a rozvést jej po těle, takže nepotřebuje plíce, ani srdce. Mezoglea neboli želatinová střední vrstva je tvořena kolagenem a bílkovinami. Uvnitř svého zvonu má také gastrovaskulární dutinu sloužící k trávení potravy. Tu přijímá jedním otvorem, a tím samým vylučuje i zbytky. Některé medúzy jsou bez očí, ale čtyřhranky mají očí až 24, samozřejmě jednoduchých, ale pro medúzy dostačujících.

Podle nalezených zkamenělin mohou medúzy brázdit oceány už neuvěřitelných 500 milionů let. A za tu dobu se vývojově nikam moc nepohnuly, což obvykle znamená, že živočicha nic netlačilo k tomu, aby se musel přizpůsobovat a vyvíjet. Medúzy se tak s trochou nadsázky dají označit za dokonalé.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://www.conservationinstitute.org/7-deadliest-poisonous-jellyfish-world/

https://animals.howstuffworks.com/marine-life/most-dangerous-jellyfish.htm

https://oceana.org/marine-life/sea-wasp/

https://en.wikipedia.org/wiki/Chironex_fleckeri

https://www.australiangeographic.com.au/topics/wildlife/2018/04/irukandji-jellyfish-everything-you-need-to-know/

https://www.barrierreefaustralia.com/info/reef-dangers/Irukandji/

https://animaldiversity.org/accounts/Carukia_barnesi/

https://oceana.org/marine-life/lions-mane-jellyfish/

https://oceanconservancy.org/blog/2023/08/03/do-jellyfish-have-brains/