„Nevzdám se“. To si říkal japonský voják Hiroo Onoda, který se skrýval v džungli 30 let po válce

Druhá světová válka vtáhla Japonsko do brutální expanze napříč celým Tichomořím. S vírou v nadřazenost císaře a s vojenskou doktrínou, která upřednostňovala smrt před kapitulací, vysílalo Japonské císařství desetitisíce vojáků na desítky ostrovů — od Indonésie po Mikronésii, od Filipín po Guadalcanal. Mnozí z nich tam zůstali i dlouho po válce, a ne proto, že by nemohli odejít. Oni nechtěli. Nevěřili, že válka skončila. Nepřipustili, že jejich vlast kapitulovala. Někdy z přesvědčení, někdy ze strachu, ale nejčastěji proto, že věrnost rozkazu byla silnější než realita. A právě z těchto zapomenutých úkrytů v džungli se vynořil příběh Hirooa Onody — muže, který vedl svou válku až do roku 1974.

Hiroo Onoda se nevzdal. Třicet let přežíval v džungli a vedl partyzánskou válku, protože nevěřil, že druhá světová válka skončila. Když nakonec vyšel z úkrytu, svět už byl jinde.

Byl prosinec 1944, když mladý japonský zpravodajský důstojník Hiroo Onoda vystoupil z letadla na filipínském ostrově Lubang. Měl jasný rozkaz: za žádných okolností se nevzdávat, neukončit boj, sabotovat nepřítele a čekat na další pokyny. Ještě netušil, že ty pokyny už nikdy nepřijdou.

Druhá světová válka skončila už o několik měsíců později. Ale Onoda, ukrytý v husté džungli s několika dalšími vojáky, tomu nevěřil. Nepřátelské letáky, zprávy z rádia, megafony z vrtulníků, noviny shozené z nebe – všechno považoval za propagandu. Pro něj válka neskončila. A tak bojoval dál. Roky. Desetiletí.

Narodil se v roce 1922 v Japonsku a vyrůstal v době, kdy byla poslušnost císaři a vojenská disciplína nadřazena všemu. Když byl přijat do elitní školy vojenské rozvědky, naučili ho sabotovat, přežít a hlavně – nikdy se nevzdávat. Přesně to dělal, když byl vyslán na Lubang.

Tam měl spolu se třemi dalšími vojáky zpomalovat americký postup. Jenže situace se rychle změnila: Japonci prohráli, ostrov padl, a Onoda se svými muži se stáhl do džungle. Bral to jako taktický ústup, ne konec války.

Čas plynul. Onodova malá jednotka napadala filipínské hlídky, kradla zásoby a střílela na místní obyvatele, které považovala za kolaboranty. Jednoho po druhém jeho druhové umírali – někteří v přestřelkách, jiní se vzdali. Nakonec zůstal sám.

Ve skutečnosti už dávno nebyl vojákem, ale jakýmsi duchem války. Třicet let přežíval v drsných podmínkách, sám, s rozkládající se puškou, ale stále připravený k boji. Nedokázal připustit, že by císařská armáda mohla kapitulovat. Bylo by to v rozporu se vším, čemu věřil.

Až v roce 1974 se situace změnila. Japonský student a dobrodruh Norio Suzuki se rozhodl, že Onodu najde. A skutečně – po několika dnech pátrání ho vypátral. Onoda se ale stále odmítl vzdát, dokud nedostane rozkaz od svého bývalého velícího důstojníka. A tak byl skutečně povolán do džungle i jeho bývalý velitel major Taniguči, který mu 9. března 1974 oficiálně zrušil rozkazy. Onoda konečně složil zbraň.

Na sobě měl stále stejnou uniformu – záplatovanou, ale pečlivě udržovanou. V pušce měl stále náboje. A v kapse deník.

Jeho návrat do Japonska vyvolal senzaci. Někteří ho oslavovali jako hrdinu a symbol neochvějné loajality. Jiní ho vnímali spíš jako tragickou postavu, která promeškala celý život v marné válce. A byly i hlasy, které mu neodpustily, že při svých přepadech způsobil smrt několika nevinných lidí.

Onoda sám později prohlásil, že se necítí vinen – dělal prý jen to, co mu bylo přikázáno. Ale přiznal i určitou zahořklost. Japonsko, které našel po návratu, bylo jiné. Moderní, mírumilovné, ekonomicky silné – ale i podle něj ztracené, zbavené tradičních hodnot. Cítil se v něm cizí.

Brzy po návratu se odstěhoval do Brazílie za svým starším bratrem, kde se stal farmářem. Oženil se a dlouho se stranil veřejného života. Až později založil lesní školu, kde učil japonské děti přežití v přírodě – disciplínu, vytrvalost a odolnost. Na ostrov Lubang se vrátil v roce 1996. Tentokrát bez zbraně a s darem pro místní školu.

Zemřel v roce 2014 v Tokiu ve věku 91 let. Jeho příběh dodnes fascinuje – nejen jako výjimečný případ vojenské oddanosti, ale i jako hluboce lidská tragédie. Muž, který zůstal věrný rozkazu, i když už dávno nebylo komu.

„Nevzdal jsem se. Poslouchal jsem rozkaz. Jen to všechno trvalo trochu déle, než jsem čekal.“ (Hiroo Onoda)

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://www.bbc.com/culture/article/20220413-onoda-the-man-who-hid-in-the-jungle-for-30-years

https://www.historyhit.com/hiroo-onoda-the-japanese-soldier-who-refused-to-surrender/

https://allthatsinteresting.com/hiroo-onoda

https://explorethearchive.com/hiroo-onoda