Článek
Návštěva místní veterinářky měla být tentokrát jen „nudnou“ zdravotní kontrolou a naočkováním jedné z našich koček. Při čekání v čekárně společně s řadou dalších klientů jsme se však nedobrovolně stali svědky velkého dramatu. Muž, který šel se svým psem na řadu, se zřejmě vcítil do svého zvířete víc, než by bylo zdrávo a doporučení lékařky si bral velmi osobně.
Zatímco u standardního lékaře by se tohle stát nemělo, naše veterinářka má dveře snad z papíru a každé slovo je skrz ně slyšet. Kdo chodí k veterináři častěji, ten by možná mohl už skládat zkoušky z veterinární medicíny, neboť by měl naposloucháno víc než leckterý student z fakulty. Někdy si říkám, že by to možná chtělo aspoň pustit v čekárně rádio, které by trochu snížilo prostupnost konverzace z ordinace, protože někdy je až příliš osobní, jindy je docela zajímavé poslouchat, s čím vším se zvířata mohou potýkat a jaké jsou možnosti léčby.
Podobně tomu bylo i tentokrát. Muž vstoupil do ordinace se svým psem a podle počátečního hovoru zde nebyl s problémem poprvé. Jak jsme vyrozuměli, pes trpěl problémy s vylučováním obojího druhu a současně se občas objevila i trocha krve při močení. Podle předchozího vyšetření měl zvětšenou prostatu, což se u psů, zejména ve starším věku, stává poměrně často. Zatímco u mužů špatná prostata způsobuje častější nutkání na močení, u psů jim ve vylučování spíše brání.
Po vzájemné výměně informací, kdy muž konstatoval, že za uplynulou dobu nedošlo k žádnému zlepšení, mu veterinářka navrhla jako řešení kastraci. Odstranění samčích pohlavních žláz zredukuje produkci samčího hormonu testosteronu, jemuž se benigní (nezhoubné) zvětšení prostaty nejčastěji připisuje. Lékařka chtěla muži vysvětlit všechny souvislosti, ale nedostala se o moc dál než jen vyřčení samotného návrhu kastrace.
„No to snad nemyslíte vážně?“ rozohnil se muž, který byl i do té doby poměrně rozmrzelý. Veterinářka se nadechla k odpovědi, ale muž ji znovu předešel: „Mýmu psovi rozhodně koule řezat nebudete!“
Evidentně čekal, že lékařka vezme svá slova zpět a přijde s lepším návrhem, ta se ale nechtěla nechat rozhodit a klidným hlasem začala muži vysvětlovat, proč kastraci navrhuje a co to obnáší.
Vysvětlila mu, čím jeho pes trpí a jak by mu kastrace mohla ulevit. Současně vysvětlila i průběh celé operace, která pro psy samčího pohlaví nebývá tak náročná jako pro fenky, z celkem pochopitelného důvodu. Ujistila ho, že kastrace se provádí běžně i z preventivních důvodů a že na zdraví jeho miláčka nebude mít negativní vliv. Často se totiž lidé bojí, že kastrací se ze zvířete buď stane tlusťoch, nebo že ztratí svoji osobnost a stanou se z nich bezduché loutky. To druhé je čirý nesmysl, to první záleží i na řadě dalších okolností.
„Já už jsem to řekl dvakrát a naprosto jasně, jestli jste to nepochopila!“ rozčílil se muž znovu, „jak by vám bylo, kdyby váš muž přišel o koule? Taky byste říkala, že je to pro jeho zdraví? To může napadnout jenom ženskou.“ Brunátný muž se snažil najít argument, kterým by veterinářku přesvědčil, že její nápad je holý nesmysl a neváhal jít do osobnější roviny, přitom naprosto zcestné.
I přes velmi nepříjemnou atmosféru, která v tu chvíli musela v ordinaci být, se veterinářka snažila zůstat profesionální. Opět se muži snažila vysvětlit, že jeho pes se bez tohoto orgánu opravdu obejde a navíc se mu velmi uleví. Znovu vysvětlila, že kastrace se běžně provádějí i u mladých zvířat, pokud nejsou určena do chovu. Přínosy pro zdraví, jak fyzické, tak i psychické, jsou nepopiratelné, rizika jsou stejná jako u jakékoliv jiné operace. A že mužův pejsek tento orgán nutně nepotřebuje a zbytečně kvůli němu trpí.
„Já ho nenechám zmrzačit! Jednou je to pes a bude to pes se vším všudy! Já bych si to taky nenechal vzít a nenechám to vzít ani jemu. To není normální takhle mrzačit zvířata a kdo je nechává mrzačit jako mladé, ten by měl jít k soudu za týrání!“
Někteří lidé v čekárně se pochechtávali a ani se to nesnažili zakrýt. Jiní soucítili s veterinářkou, pro kterou to musel být velmi nepříjemný rozhovor a do značné míry i frustrující, když by ráda pomohla evidentně trpícímu psovi, ale jeho majitel o tom nechtěl ani slyšet. Bylo slyšet, jak se ještě znovu snaží muži vysvětlit nezbytnost zákroku pro dobro jeho psa a možné následky, pokud k němu nedojde. Na hlase už však byla slyšet jistá rezignace i podráždění.
Muže však už žádné další vysvětlování nezajímalo. Rozrazil dveře z ordinace do čekárny, nebohého psa táhnul za sebou a s hlasitým projevem kráčel ke dveřím vedoucím ven.
„Vy byste měla vrátit diplom, dámo!“ Poslední výkřik muže, který nesnesl pomyšlení na to, že by jeho pes mohl přijít o své nádobíčko, se nesl čekárnou až k ordinaci. Z ní se následně ozvalo téměř neslyšné otrávené konstatování, že kastraci by možná měl podstoupit nejdříve sám majitel.
Zbytečné obavy
Kastracím se brání více lidí, často opravdu proto, že si na místě svého mazlíčka představí sebe a mají pocit, že tak, jako by to ovlivnilo je samotné, ovlivní to i jejich mazlíka. Pro zvířata je kastrace ale často úlevou. Vzhledem k tomu, že nemají možnost se přirozeně pářit, pociťují hormonálně podmíněné nutkání, které však nemají jak uspokojit. Kastrace jim do značné míry v tomto nutkání uleví a zvířata jsou klidnější. U samic bývá kastrace prevencí zánětů mléčné žlázy, u samců (například psů) prevencí zvětšení prostaty. Kastrace umožňují chovat i dva jedince opačného pohlaví, aniž by samice byla zatěžována nátlakem ze strany samce a opakovanou březostí a porody. Na svět také nebudou přicházet mláďata, kterých je často velmi mnoho a není snadné jim potom najít nové domovy.
Druhá častá obava - zvíře nedoroste potřebné velikosti nebo mu to změní povahu, je také mylná. V případě zájmu o kastraci je dobré poradit se s veterinářem, každý živočišný druh má trochu jiná specifika a jiný věk vhodný pro kastraci.
Ilustrační foto
Článek byl sepsán na základě osobní zkušenosti z čekárny u veterinářky.
