Článek
Mangusty nepatří mezi notoricky známá africká zvířata, a pokud už je někdo zná, pak někdy netuší, že existuje více druhů než jenom jeden. V následujícím článku představím dva druhy, mangustu liščí žijící na jihu Afriky a mangustu žíhanou, která má areál v subsaharské Africe a jen nepatrně se překrývá s areálem mangusty liščí. Některé druhy žijí samotářským životem, tyto dva patří mezi sociálně žijící.
Mangusta liščí (Cynictis penicillata)
Mangustu liščí najdeme až dole na jihu Afriky, kde její areál zasahuje do několika států, především Jihoafrické republiky, Namibie a Botswany. Zde obývá polopouštní otevřené krajiny, kde roste převážně tráva a menší keříky. Pouštním oblastem, stejně tak jako lesům a horským oblastem, se vyhýbá.
Mangusta liščí existuje v několika poddruzích, které se liší především odstínem srsti a její délkou. Poddruhy žijící v severnější části areálu mívají až našedivělý nádech a kratší srst, zatímco jedinci z jihu jsou více žlutooranžoví. Celkově patří tento druh mangust k těm menším, jiné druhy bývají o něco větší. Vzhledově připomínají lišku, zejména jejich zaoblené uši a dlouhý, huňatý ocas. Mezi samci a samicemi není ve velikosti žádný rozdíl. Dospělci váží necelé jedno kilo a měří zhruba půl metru. S ostatními jedinci komunikují především prostřednictvím pachů a pak také pomocí huňatého ocasu. Dokáží vydávat i zvuky, i když patří spíše mezi tichá zvířata. Když mezi sebou bojují nebo když jsou vystrašené či hrozí, mohou vrčet i štěkat. Při páření naopak vydávají zvuky podobné chichotání.
Zajímavostí je, že mangusty disponují análním váčkem, ve kterém se nachází tekutina mléčné barvy, která velmi kysele zapáchá a jejímž účelem je odradit případné nepřátele.
Jedná se o šelmičku s denní aktivitou, která většinu času stráví hledáním potravy. Když je potravy nedostatek, může ji hledat i v noci. Pokud zrovna nehledá potravu, buduje si nory, které mnohdy sdílí i s dalšími tvory jako jsou surikaty nebo syslové. Nory jim poskytují nejen ochranu před predátory a bezpečné místo pro odpočinek, ale také je chrání před extrémními výkyvy počasí. Mohou sahat až 1,5 metru do hloubky. Délka jejich tunelů se jen těžko počítá, protože mají množství různých východů a jsou sdílené s dalšími rodinkami.
Rády se vyhřívají na sluníčku
Žijí společenským životem a vytvářejí kolonie, jejichž základem je vždy samec se samicí a jejich děti. Kromě nich můžou skupinu dotvářet dospívající potomci nebo naopak velmi staří jedinci. Tyto rodinky mají své areály, v nichž žijí. Samci se pohybují po větších územích, které se jim ale částečně překrývají. Samice mají menší území kolem své nory a ta se jim nepřekrývají. Dá se o nich tedy říci, že jsou do určité míry teritoriálními zvířaty, ale na druhou stranu jsou jejich vzájemné vztahy poměrně složité a nedá se tedy jednoduše říct, že hranice jejich území jsou pevně dané a nepřekonatelné.
Mangusty liščí jsou primárně hmyzožravé, ale pokud budou mít příležitost, nepohrdnou i drobným obratlovcem. Základem jejich potravy jsou brouci a jejich larvy, sarančata, housenky, termiti, drobní hlodavci, ale i semínka travin a ovoce. Pokud narazí na hnízdo s vejci, pochutnají si i na vejcích. Likvidací hmyzu pomáhají regulovat škodlivé druhy, a tím prospívají zemědělcům. Na druhou stranu, mangusty liščí patří mezi hlavní přenašeče vztekliny, a proto jejich přínos v rámci likvidace hmyzu je považován za zanedbatelný ve srovnání s rizikem onemocnění. Často tedy dochází k jejich cílené likvidaci, aby se snížilo množství jedinců v populaci a riziko šíření vztekliny. Zemědělcům také vadí, že budují své nory na jejich polích. I přes tuto likvidaci je však tento druh populačně stabilní a na seznamu IUCN označen jako málo znepokojivý.
Období jejich rozmnožování začíná v první polovině léta, přičemž samotný akt spáření je otázkou okamžiku - zhruba půl minuty až minutu. Samec během aktu jemně přede a samice ho buď kouše, nebo ho olizuje. Následná březost trvá necelé dva měsíce, v průměru kolem 50 dní. Rodí se obvykle dvě mláďata, ale výjimkou nebývá i jen jedno, nebo naopak tři až čtyři. Mláďata jsou kojena do věku 2,5 měsíců, načež je matka odstaví. Pohlavní dospělosti mangusty dosahují pravděpodobně v jednom roce věku.
Nebezpečím jsou pro mangusty lidé, kteří je likvidují jako škodnou. Z přirozených nepřátel to pak jsou dravci, šakalové, ale i někteří hadi. Ti to však s mangustami nemají vůbec lehké, protože mangusta dokáže naopak ohrožovat i hada a umí si s ním mnohdy velmi dobře poradit. Díky své hbitosti dokáže uhýbat jeho výpadům a když má sama příležitost, zaútočí.
Mangusta žíhaná (Mungos mungo)
Zatímco mangusta liščí obývá pouze jih Afriky, mangusta žíhaná je mnohem rozšířenější a obývá téměř celý subsaharský pás a proniká až dolů k jihu, kde naráží na mangustu liščí. V západní části je však vzácnější než na východě. Narozdíl od mangusty liščí preferuje zarostlé oblasti a vyhýbá se pouštním a polopouštním biotopům.
Má statné tělo s menší, protáhlejší hlavou a ocasem dlouhým podobně jako je zbytek těla. Mangusty z vlhčích oblastí bývají větší a zbarvením tmavší, zatímco mangusty ze sušších oblastí bývají o něco menší a světlejší. Srst je obvykle šedohnědá až černá a na zádech pruhovaná. Končetiny jsou zakončené silnými drápy, které jí umožňují efektivně hrabat. Oproti mangustám liščím jsou výrazně temperamentnější.
Žije sociálním životem a skupiny jsou tvořené 10-20 jedinci. Při hledání potravy se drží poblíž sebe, ale každý člen si hledá potravu sám a nedělí se o ni. Jen občasně jsou schopné kooperovat a ulovit společnou velkou kořist. Spolupracují však při hlídání území a skupiny před predátory a také se starají společně o potomky nebo staré členy. K budování nor většinou využívají stará termitiště nebo doupata po jiných zvířatech. Systém nor obvykle sestává z hlavního doupěte a několika bočních komůrek spojených tunely. Celý systém má zároveň i několik vchodů. Mangusty žíhané často cestují a nesetrvávají na jednom místě, ale občas se na oblíbená místa vrací.
Mangusta žíhaná
Živí se bezobratlými živočichy, drobnými savci, ještěrkami, hady, obojživelníky, ale také ovocem, kořínky nebo vejci. Vejce umí rozbíjet vhozením na kámen, o který se rozbijí. V tomto směru je zajímavostí jejich symbiotický vztah s prasaty bradavičnatými, kterým mnohdy vybírají ze srsti klíšťata. Prasata se tak zbaví parazitů a mangusty se mají čím nakrmit.
Mangusty obírají parazity ze srsti prasete
Jejich rozmnožovací zvyklosti jsou zajímavé samy o sobě. Dominantní samci se snaží pářit s více samicemi, ale není výjimkou, že i samice se dobrovolně páří s více samci. Mangusty se tedy dají označit za promiskuitní zvířata.
V jedné skupině obvykle bývá jeden dominantní samec i jedna dominantní samice, která ale umožňuje i ostatním samicím se spářit. Protože však členové skupiny bývají příbuzensky spříznění, dochází občas i k příbuzenské plemenitbě. Samice však vymyslely strategii, jak zamezit tomu, aby skupina trpěla inbrední depresí. V době páření vyvolávají spory s okolními skupinami, načež se dominantní samci začnou mezi sebou leckdy až krutě prát. V nastalém zmatku se pak samice spáří se samci z jiných skupin.
Březost trvá dva měsíce a samice se často sesynchronizují tak, že porodí ve stejnou noc nebo krátce po sobě. Obvykle se narodí 2-6 potomků, kteří jsou slepí a jen částečně osrstění. O potomky se stará celá skupina a mláďata se mohou kojit od kterékoliv kojící samice. Během prvního měsíce tráví čas v doupěti, po měsíci se vydávají z doupěte ven a hledají si vlastní potravu, přičemž s nimi bývají dospělí, kteří je hlídají. Ve věku tří měsíců jsou pak nezávislá. Samci dospívají dřív než samice, které dospělosti dosahují kolem roku věku. Dožívají se zhruba deseti let, v zajetí mohou i dvojnásobku. Mláďata se však dospělosti dožijí jen zhruba v polovině případů.
Nebezpečím jsou pro tyto mangusty opět jiní predátoři. Podobně jako mangusty liščí, i tyto žíhané se umí postavit na odpor hadům jako jsou kobry. A jsou v tom dokonce ještě lepší. Jsou nesmírně rychlé a bez problémů unikají hadím výpadům. Když se had nakonec unaví, tak mangusta zaútočí, chytne hada zezadu, často prokousne několikrát krk a nakonec ukousne i hlavu. Naprosto fascinující je i skutečnost, že když na to přijde, nebojí se postavit ani lvům.
Anketa
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://animaldiversity.org/accounts/Cynictis_penicillata/
https://animalia.bio/yellow-mongoose
https://animalia.bio/banded-mongoose
https://nationalzoo.si.edu/animals/banded-mongoose
https://www.krugerpark.co.za/africa_banded_mongoose.html
https://animaldiversity.org/accounts/Mungos_mungo/
https://www.discoverwildlife.com/animal-facts/mammals/banded-mongoose-facts
