Opeření hrdinové, kteří zachraňovali životy během války - Cher Ami, G.I. Joe nebo Mary of Exeter

Když se řekne poštovní holub, většině lidí se vybaví spíš závody nebo drobný chov než něco zvlášť dramatického. Jenže ještě před pár desítkami let to však bylo úplně jinak. Holubi byli nejspolehlivější způsob, jak dostat zprávu přes frontu nebo okupované území. Nepotřebovali benzín, signál ani kabely. Jen vlastní smysl pro orientaci - a ten byl někdy doslova k nezaplacení. Někteří z nich se proslavili tak, že o nich dodnes píšou učebnice i vojenští historici.

Ze všech válečných holubů je nejznámější jméno Cher Ami. Američané ho nasadili v závěru první světové války, kdy se v Argonském lese odehrála jedna z nejsmutnějších epizod celého konfliktu. Skupina několika stovek vojáků - později nazývaná „Ztracený prapor“ - zůstala odříznutá v nepřístupném terénu, bez spojení a pod palbou nejen Němců, ale i vlastního dělostřelectva, které netušilo, kde jednotka skončila.

Několik holubů už ve snaze doručit vzkaz padlo. Cher Ami byl poslední, kdo zbýval.

V kapsli na noze nesl krátkou zoufalou zprávu, která měla zastavit bombardování. Hned po vzletu ho zasáhl výstřel: poranil ho v oblasti hrudníku a při návratu přišel o pravou nohu, kterou mu pak veterináři museli amputovat. Oko měl také poškozené, ale nebylo zdevastované úplně, jak se někdy píše. Přesto dokázal dolétnout více než dvacet kilometrů a předat informaci, která zachránila životy více než stovce mužů.

Za svou statečnost získal francouzský Řád čestné legie a po smrti se dostal do Smithsonianského muzea, kde je dodnes - jako připomínka toho, co dokáže tvor, kterého by člověk na první pohled ani nebral vážně.

O čtvrt století později, za druhé světové války, se zapsal do historie další pták, tentokrát americký G.I. Joe. Jeho nejslavnější let se odehrál roku 1943 v Itálii. Britské jednotky obsadily vesnici Calvi Vecchia rychleji, než bylo v plánu, ale spojenecké bombardéry o změně situace nevěděly a už mířily na cíl.

Radiové spojení spadlo. Rozhodovalo se během minut.

G.I. Joe byl vypuštěn s krátkou zprávou a urazil zhruba třicet kilometrů za něco okolo dvaceti minut (prameny se liší, ale rychlý byl víc než dost). Stihl to těsně před tím, než by bomby dopadly přímo na čerstvě osvobozenou vesnici plnou britských i italských civilistů. Za to získal Dickin Medal, nejvyšší ocenění pro zvířata ve službě.

Ve stejném konfliktu se proslavil i irský holub Paddy (číslo NPS 43-5140). Účastnil se největší vyloďovací operace v dějinách - dne D, 6. června 1944. Úkolem holubů bylo doručovat kódované zprávy z pobřeží Normandie zpět do Británie, protože rádiové spojení bylo v prvních hodinách invaze nejisté.

Paddy byl vypuštěn se zprávou potvrzující úspěch prvních fází útoku a jako první dorazil do Anglie. Překonal moře a vítr za neuvěřitelné 4 hodiny a 50 minut. Důležité ale nebylo tempo, ale to, že zpráva z Normandie dorazila bezpečně a dřív než jiné. I Paddy získal Dickin Medal.

V září 1944 probíhala operace Market Garden - spojenecký pokus ovládnout mosty v Nizozemsku a rychle proniknout do Německa. Jednotky u Arnhemu se ocitly v obklíčení a potřebovaly zoufale kontaktovat velitelství. Radiostanice selhávaly.

A tak vypustily holuba: William of Orange měl za úkol dostat zprávu přes stovky kilometrů nepřátelského území. A podařilo se mu to. Jeho let pomohl zorganizovat alespoň částečnou evakuaci jednotek, které ještě nebyly ztracené. I tento pták obdržel Dickin Medal.

Zatímco nějací holubi byli známí rychlostí, jiní spíš vytrvalostí. Typickým příkladem je Mary of Exeter, jedna z nejodvážnějších poštovních holubic vůbec.

Mary létala s tajnými depešemi přes Lamanšský průliv. Němci proti nim nasazovali sokoly. Mary byla několikrát těžce zraněná - jednou jí šrapnel roztrhl záda, podruhé ji napadl dravec. A pokaždé se vrátila do holubníku. Její chovatel ji sešíval, léčil, a ona zase letěla dál. Po válce získala Dickin Medal a stala se symbolem odhodlanosti, kterou by člověk u holuba nejspíš nečekal.

Další hrdinové, kteří nezískali tolik slávy

Seznam holubů oceněných Dickin Medal je překvapivě dlouhý. Několik z nich stojí za zmínku, byť nejsou obecně známí:

Každý z nich může působit jako malá poznámka pod čarou, ale v době, kdy šlo o minuty a selhávalo všechno ostatní, byli nepostradatelní.

Dnes se může zdát zvláštní, že v době děl a tanků hrála tak velkou roli zvířata. Jenže poštovní holub měl několik vlastností, které tehdy nikdo jiný nenabízel:

Letěli desítky i stovky kilometrů rychlostí, která často konkurovala i primitivním letadlům. A když byli zranění, někdy doletěli i navzdory tomu. Ne proto, že by chápali misi - ale proto, že jejich instinkt domů byl silnější než bolest nebo strach.

Příběhy válečných holubů působí skoro neuvěřitelně. V době, kdy dnes řešíme šifry, drony nebo satelity, je těžké si představit svět, kde osud celé jednotky závisel na malém ptákovi s kapslí na noze. Přesto je to pravda.

A možná je dobře, že si tyhle příběhy připomínáme - protože ukazují, že i tvor, který by jinak seděl někde na římse nebo zobnul drobek v parku, dokázal sehrát roli v událostech, které měnily svět.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://animals.howstuffworks.com/birds/5-carrier-pigeon-stories.htm

https://www.worldwar1centennial.org/index.php/communicate/press-media/wwi-centennial-news/1210-cher-ami-the-pigeon-that-saved-the-lost-battalion.html

https://www.theamericanpigeonmuseum.org/post/pigeons-of-war-by-joe-razes

https://www.thenmusa.org/americas-kaiser-how-a-pigeon-served-in-two-world-wars/

https://www.pdsa.org.uk/get-involved/dm75/the-relentless/mary-of-exeter

https://www.pdsa.org.uk/what-we-do/animal-awards-programme/pdsa-dickin-medal/gi-joe