Článek
„To je brouk hovnivál, ten si válí kuličku trusu.“
Takhle často reagují lidé, když se jich člověk zeptá, co vědí o chrobákovi. Chrobáků je samozřejmě více druhů, které se vzájemně poněkud liší, ale hlavní charakteristiky mívají stejné nebo alespoň podobné. Lidová představa o tom, jak si chrobák valí kuličku trusu, je však trochu nepravdivá. Jak to?
Chrobák lesní (Anoplotrupes stercorosus)
Chrobák lesní si žije v lesním tichu, kde se mezi spadaným listím odehrávají drobné přírodní příběhy. Tento kovově lesklý brouk možná uniká pozornosti návštěvníků lesa, přesto plní zásadní úlohu v udržování rovnováhy přírodního prostředí. Svojí prací s rozkládajícím se organickým materiálem a zvířecími exkrementy pomáhá zlepšovat kvalitu půdy, čistí les a podporuje koloběh živin.
Tento druh chrobáka je brouk střední velikosti, jehož velikost je obvykle 1,2-2 cm. Jeho barva je modročerná, kovově lesklá, někdy s nádechem do fialova. Krovky jsou tvrdé, lehce rýhované a kryjí celé tělo, které je oválného tvaru a poměrně statné.
Chrobák lesní
Na hlavě má chrobák tykadla, která jsou na svém konci vějířkovitě rozšířena. Tykadla jsou důležitým smyslovým orgánem, s jejich pomocí totiž chrobák vyhledává nejen potravu, ale i potenciální partnerky. Kusadla jsou velká a silná. Zajímavé jsou i jeho končetiny, které jsou také silné, zejména ty přední, které využívá k hrabání půdy. Na zadních nohou můžeme pro změnu najít trn a háčky, které mu pomáhají při pohybu v lesním terénu a také je může využít pro lepší manipulaci s nalezeným materiálem.
Tento chrobák je rozšířený skoro po celé Evropě, výjimkou jsou jen velmi teplé jižní a naopak chladné severní oblasti. Vyskytuje se především v listnatých a smíšených lesích, výjimkou však nejsou ani lesy jehličnaté. Důležitá je však vyšší vlhkost půdy, dostatek stinných míst a především dostatečné množství tlejícího materiálu, který potřebuje jak ke své obživě, tak i ke svému rozmnožování. Preferuje buď rozkládající se staré rostliny nebo - a zde se dostáváme ke spojení s kuličkou hnoje - trus od lesních živočichů.
Chrobák je aktivní většinou za soumraku, když se mírně ochladí a začne padat rosa. Přes den se většinou skrývá pod spadaným listím nebo pod starým dřevem. Pokud je však pod mrakem či prší, můžeme ho vidět aktivního i během dne. Když leze po lesní hrabance, tak může působit poněkud těžkopádně a není výjimkou, že uklouzne a spadne na záda. Je však schopný i letu, během kterého vydává hlasitý bzukot. Většinou však létá jen velmi nízko nad zemí.
Hlavní složku jeho potravy tvoří - i když je to poněkud nechutné - trus savců, zejména těch býložravých jako jsou srnci, jeleni, ale nepohrdne ani trusem všežravých divočáků. Pokud se v blízkosti jeho výskytu pasou i krávy, například na louce u lesa, rád využije i jejich trus. Kromě trusu konzumuje i rozkládající se rostliny nebo houby.
Chrobáci a jejich oblíbená potrava - trus savců
Trus však neslouží jen jako zdroj potravy. Je důležitý i při jejich rozmnožování. Když přijde doba páření, což je na přelomu léta a podzimu, začnou samci i samice vyhledávat vhodné místo s dostatkem trusu nebo alespoň tlejícího materiálu. K tomu využívají svých vějířkovitých tykadel. Když najdou vhodné místo i protějšek, dojde k vlastnímu spáření. Zajímavé je, že kopulace může trvat i několik desítek minut. Oplodněná samička pak pod hromádkou trusu vyhrabe chodbičku a na jejím dně vytvoří komůrku, do níž snese vajíčka a k nim přidá i malou zásobičku potravy v podobě trusu či tlejícího organického materiálu.
Komůrka a zásoba potravy je však to jediné, co mohou potomci od své matky očekávat. Poté, co naklade vajíčka, tak se o ně už dále nestará. Vylíhlé larvy se živí připraveným trusem a jejich celkový vývoj trvá podle teploty a vlhkosti prostředí několik týdnů až měsíců. Poté se v zemi zakuklí a nový dospělý jedinec se objeví až v novém roce.
Život tohoto brouka na nás může působit poněkud odpudivě, ale je nesmírně důležitý pro lesní ekosystém. Odstraňováním exkrementů pomáhá udržovat čisté prostředí a současně tak omezuje šíření případných parazitů či nemocí. Tím, že trus zahrabává do půdy, tak půdu současně provzdušňuje a také ji přirozeně hnojí. Živiny následně mohou využít rostliny ke svému růstu.
Chrobák je tak opravdu spjatý s trusem, ale nikoliv tak, jak si ho můžeme představit - jako brouka válejícího kouli trusu větší, než je on sám. Koule trusu totiž válí vrubouni, které můžeme najít v Africe.
Chrobák lesní sice nepatří mezi chráněné druhy, ale jeho výskyt je ohrožen jednak úbytkem přirozeného prostředí, znečištěním, ale také používáním pesticidů. Jeho role v ekosystému je však nezastupitelná, a tak je potřeba dbát na to, aby i takto malý tvor měl vše, co ke svému životu potřebuje. Jen tak zůstane lesní rovnováha nenarušená.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
http://www.naturabohemica.cz/anoplotrupes-stercorosus/
https://en.wikipedia.org/wiki/Anoplotrupes_stercorosus
https://www.buglife.org.uk/bugs/bug-directory/woodland-dor-beetle/
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC7469141/
https://www.biodiversitygateway.it/en/biodiversity-stories/the-world-heats-up-what-about-dung-beetles/
https://britishscarabs.org/home/species/dung-beetles/geotrupidae/anoplotrupes-stercorosus-2/
