Článek
Na mapě světa je Jáva malý ostrov. V reálném světě je to ale jeden z nejvíc zalidněných kusů země na planetě – a právě proto zní skoro neuvěřitelně, že tam ještě pořád žije velký lesní orel, který potřebuje ticho, staré stromy a prostor. Orel jávský (Nisaetus bartelsi) je endemit – nikde jinde než na Jávě ho v přírodě nenajdete. A současně je to pták, který se stal součástí indonéské identity: v roce 1993 byl vyhlášen národním ptákem Indonésie a často se o něm mluví jako o „živém“ protějšku mýtické Garudy.
Orel jávský chovaný v lidské péči
Kdo to vlastně je
Orel jávský patří do čeledi jestřábovitých (Accipitridae) a v současnosti se řadí do rodu Nisaetus, kam spadají i další asijští „orlí jestřábi“ vázaní na lesy. Starší literatura a spousta lidí ho pořád zná pod rodem Spizaetus – i odborné práce ho dlouho uváděly jako Spizaetus bartelsi. Tenhle přesun rodu souvisí s tím, jak se postupně upřesňovaly příbuzenské vztahy v celé skupině. V praxi je ale pro ochranu důležitý hlavně fakt, že je to samostatný druh s velmi malým areálem. Což bývá smrtící kombinace.
Vzhled, který si nelze splést: chocholka, kresba, „lesní“ silueta
Orel jávský je středně velký až větší dravec – zhruba kolem 60–70 cm délky, s rozpětím křídel přibližně 110–135 cm. Samice bývají větší než samci. Není to „obr“ velikosti orla skalního, zároveň to není žádný malý krahujec.
Co ho dělá nezaměnitelným, je výrazná chocholka – štíhlá pera na temeni, která může držet vztyčená. V kombinaci s tmavším hřbetem a světlejší spodinou s proužkováním působí skoro „učesaně“: jako pták, který má pořád na hlavě korunu. Přitom to není žádná levná paráda. U lesních druhů může výrazná silueta hrát roli i v komunikaci mezi partnery a při obraně teritoria.
Křídla nejsou stavěná na nekonečné plachtění nad stepí. Tenhle pták potřebuje obratnost, rychlou změnu směru, práci s prostorem mezi korunami.
Orel jávský
Endemit Jávy
Orel jávský je vázaný hlavně na zachovalé lesy, typicky v podhorských a horských oblastech. BirdLife (organizace, která pro ptáky poskytuje podklady i pro hodnocení IUCN) uvádí, že jde o druh s vysokou závislostí na lese, s výskytem v určitém výškovém rozpětí.
Bohužel, Jáva přišla o obrovskou část původních lesů. Co zbylo, jsou hlavně chráněné celky a horské masivy, kde se intenzivní zemědělství prosazuje hůř než v nížinách. Proto se v praxi mluví o klíčových oblastech jako Halimun–Salak nebo Gede–Pangrango, a o tom, že populace jsou rozkouskované do izolovaných oblastí.
Tato fragmentace prostoru, kde by orel mohl žít, vede k několika problémům. Pro orly je těžší nalézt partnera a odchovat potomky. Nemohou teritoria „přelévat“ podle potřeby a každá ztráta lesa může odříznout jednu skupinu od druhé.
Teritorium a prostor: lesní orel není toulavý vlk
Velcí dravci obvykle potřebují prostor. U orla jávského se pracovalo i s odhady domovských okrsků – jedna studie uvádí řádově stovky hektarů a vzdálenosti mezi hnízdy sousedních párů v jednotkách kilometrů v různých horských oblastech Jávy.
Potřeba obrovského prostoru komplikuje zlepšení stavu jejich populace. Nestačí totiž vysadit jen pár stromů a doufat, že jim to stačí. Potřebují dostatečně velký areál s vhodnou strukturou (vysoké stromy, klid) a také s dostatkem kořisti, která uživí nejen rodičovský pár, ale i jejich mladé.
Čím se živí: predátor, který bere, co les nabízí
Jako vrcholový či téměř vrcholový predátor bere orel jávský menší obratlovce – ptáky, plazy a savce. Popisy potravy obvykle zahrnují například ještěry, různé menší savce a ptáky; zmiňují se i netopýři/kaloni a další lesní kořist. (Tady bývá problém v tom, že detailní skladba potravy se může měnit podle oblasti a dostupnosti kořisti – takže je fér držet se obecného rámce, který zdroje opakují.)
Způsob lovu odpovídá prostředí: často jde o kombinaci vyčkávání na posedu a krátkého prudkého útoku. V hustém lese rozhodují desetiny sekundy, ne dlouhé pronásledování na kilometr.
Orel jávský
Rozmnožování je časově náročné
U velkých dravců platí jednoduchá nepříjemná matematika: málo mláďat + dlouhá péče = pomalé zotavení populace.
U orla jávského se běžně uvádí, že samice klade obvykle jedno vejce. Hnízda jsou vysoko na velkých stromech, v lesích, které poskytují klid. Mládě je dlouho závislé na rodičích a pár nevyvede úspěšně potomka každý rok.
Nízký počet, který navíc stále klesá
BirdLife uvádí odhad 300–1 200 dospělých a k tomu pokračující pokles, přičemž odhad je rámcový a počítá s nejistotou. Novější práce založená na modelování vhodného prostředí a obsazenosti fragmentů publikovaná v posledních letech uvádí odhad kolem 511 párů a vysvětluje, že „nárůst“ může být do značné míry daný lepší metodikou a zpřesněním mapování vhodných habitatů, ne nutně tím, že by se druh zázračně rozmnožil.
Z hlediska ochrany jde o vzácný druh s malým areálem a s tlakem, který jen tak nezmizí.
Hrozby
1) Ztráta a fragmentace lesa
Když se souvislý les změní na mozaiku ostrůvků, orel přichází o teritorium, o hnízdní stromy, o kořist i o klid. A protože potřebuje prostor, není to druh, který by se přizpůsobil životu v městském parku.
2) Nelegální obchod (fyzické trhy i sociální sítě)
Studie zaměřená na obchod s dravci v Indonésii (včetně tradičních trhů i online prostředí) popisuje, že se v nabídce objevují desítky druhů – a že jediným ohroženým (Endangered) druhem mezi zaznamenanými byl právě orel jávský. Zároveň zmiňuje, že dravci jsou v Indonésii chráněni a jejich držení i obchodování je nezákonné, přesto se obchod děje otevřeně, včetně kódových označení na sociálních sítích.
A co je skoro ironické: fakt, že byl orel jávský vyhlášen národním ptákem, zvýšil jeho „slávu“. Z pohledu ochrany to má plus (víc pozornosti), ale i mínus – víc lidí po něm začne toužit jako po trofeji. Status národního ptáka bohužel přinesl i větší zájem o odchyt.
Ochrana
U takového druhu jsou prioritní tři věci:
- Ochrana velkých lesních celků
Národní parky a rezervace jsou nejdůležitější. Bez nich se populace rozpadne na malé izolované jednotky. - Propojení habitatů a práce s krajinou kolem chráněných území
U fragmentovaných populací rozhodují „koridory“ a kvalita okolní krajiny. Ne vždy musí jít o prales; někdy pomůže i mozaika sekundárních lesů a přechodových zón – ale musí to být funkční pro přesun ptáků a nesmí to být past plná lidí. - Tvrdší a chytřejší postup proti obchodu
Občasné razie nic neřeší. Řešení musí počítat i s online prostorem (kde se to často maskuje kódy) a s tím, že nízké riziko trestu obchod podporuje. Tenhle problém u dravců v Indonésii opakovaně zmiňuje odborná literatura i analýzy trhu.
Proč na něm záleží i mimo Indonésii?
Samozřejmě je škoda jakéhokoliv druhu, který by měl vyhynout. Ale orel jávský je symbolem a škoda by ho byla z více důvodů:
- Je to indikátor: přežívá-li velký lesní predátor, znamená to, že les ještě pořád funguje jako ekosystém – že tam je dost kořisti, dost starých stromů, relativní klid.
- Je to deštníkový druh: chráníte-li jeho habitat, chráníte tím mimoděk i spoustu dalších endemitů a druhů vázaných na stejnou pralesní strukturu.
- A je to i test reality: jestli se na ostrově s takovým tlakem na půdu dá dlouhodobě udržet velký dravec. Když to zvládne Jáva, je to zpráva i pro jiné regiony.
Spojení s bájnou Garudou
Spojování orla jávského s Garudou je pro Indonésii a její kulturu důležité. Garuda je v hinduistické a buddhistické tradici mýtický pták – silný, vznešený, nositel božské moci – a jeho podoba se stala státním znakem Indonésie (Garuda Pancasila). Když byl v roce 1993 orel jávský vyhlášen národním ptákem, nebyla to náhoda. Jeho silueta s výraznou chocholkou a dravým pohledem nápadně připomíná ikonografii Garudy, jak ji Indonésané znají z oficiálních symbolů i z tradičního umění. Samozřejmě nejde o to, že by mýtus vznikl podle konkrétního biologického druhu – Garuda je mnohem starší než moderní zoologická klasifikace. Ale právě orel jávský se stal jejím „živým obrazem“ v současné krajině. To spojení má sílu: dává ohroženému lesnímu dravci kulturní význam, který přesahuje biologii.
Orel jávský není druh, který by se přizpůsobil tak, že si postaví hnízdo na stožáru u dálnice. Je to tvor vázaný na konkrétní typ prostředí – a to prostředí na Jávě mizelo a stále mizí. Přesto pořád existuje. A to znamená, že pořád existují i kusy lesa, které stojí za to bránit.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://datazone.birdlife.org/species/factsheet/javan-hawk-eagle-nisaetus-bartelsi
https://earthlife.net/javanhawkeagles/
https://birdsoftheworld.org/bow/species/javhae1/cur/introduction
http://eagleencyclopedia.org/species/javan_hawk_eagle.html
https://asianews.network/indonesias-national-bird-javan-hawk-eagle-under-pressure-as-forests-disappear
https://www.mdpi.com/2673-6004/3/1/8
https://wildlifetraderesearch.com/wp-content/uploads/2022/02/siriwat-and-nijman-2020-j-asia-pacific-biod.pdf
