Článek
Na živočišné parazity jsme zvyklí, protože jsou všude kolem nás. Ale u rostlin parazitismus tak nějak nepředpokládáme. Přesto i v říši rostlin existuje řada parazitických organismů. Některé jsou schopné žít i bez parazitace, jiné bez hostitele nepřežijí. A to je případ i raflézie, byliny typické pro obrovské květy, které patří mezi největší na světě, ale zároveň i neuvěřitelně smrduté.
Poprvé byla Evropany objevena na konci 18. století, konkrétně přírodovědcem a dobrodruhem Francouzem Louisem Dechampsem, na Jávě, dnešní Indonésii. Pojmenována pak byla po siru Thomasovi Stamfordu Rafflesovi, zakladateli britské kolonie v Singapuru.
Raflézie
Raflézie nemají stonky ani listy. Dokonce ani kořeny, a to je důvod, proč ke svému životu nutně potřebují hostitele, ze kterého získávají živiny. V případě raflézií je hostitelem révovitá liána rodu Tetrastigma. Raflézie do organismu liány pronikne množstvím vláken, které mohou připomínat houbové mycelium. Těmito vlákny pak odčerpává živiny potřebné ke svému rozvoji.
Základem raflézie je květ, nic jiného kromě něj v podstatě z rostliny nespatříme, takže se mnozí zprvu domnívali, že květ patří liáně. Jeho velikost záleží na druhu raflézie, ten největší patří raflézii Arnoldově (Rafflesia arnoldii) a může mít klidně metr v průměru a váhu do 10 kg. Největší zaznamenaný měřil přes 110 cm. Květ vyrůstá z kmene liány, nebo z jejích kořenů.
Rafflesia pricei na Borneu. Mladý květ a dva starší.
Kdo by očekával dechberoucí vůni obrovského květu, byl by hluboce zklamán. Květy totiž páchnou po hnijícím mase, aby přilákaly opylující hmyz. A v řadě případů nevypadají ani o nic lépe. Většina druhů raflézie je dvoudomá, což znamená, že některé květy jsou samčí a některé samičí. Jen málo druhů je hermafroditních. Nejlepšími opylovači jsou velké mouchy, které láká zápach. Květ jim sice neposkytne žádnou potravu, ale umožní jim naklást vajíčka. Na oplátku se moucha obalí pylem a pokud zaletí na květ samičího pohlaví, při prodírání se květem se z ní tento pyl setře. Tím dojde k opylení.
O způsobu šíření vzniklých semen však dosud víme jen velmi málo. Semínka se shlukují v jednotlivých bobulích a v každé bobuli jsou těchto semen tisíce. Předpokládá se, že na roznosu semen se tedy podílejí živočichové, kteří je konzumují, a také mravenci. Když se semínko dostane ke správné liáně, která navíc musí mít nějaké poraněné místo, uchytí se v tomto místě a začne prorůstat do těla liány. V některých případech si raflézie pomůže sama a tvorbou vláken si „prorazí“ cestu kůrou liány. Od tohoto okamžiku až do vytvoření samotného květu můžou uplynout téměř dva roky. A během této doby není na první pohled vidět na liáně nic zvláštního. Poté z liány vyraší malé poupě, které se postupně zvětší až na velikost zelné hlávky a poté rozvine svých pět květních listů houbovité struktury. Vyvinutý květ má následně životnost zhruba sedm až osm dní. Zajímavostí je, že dokáže zvýšit svoji teplotu, aby se tak jeho „vůně“ lépe rozvinula a pronikla do okolí.
Rozvinutý květ raflézie a poblíž poupata
Kdo by chtěl vidět raflézie v jejich přirozeném prostředí, musel by se vydat do Asie, neboť se vyskytují v její jihovýchodní části, v deštných lesích. Podle dosavadních poznatků existuje více jak 20 druhů této rostliny. Každý z jejích druhů preferuje jiný druh liány Tetrastigma. Paradoxem však je, že i samotné liány Tetrastigma jsou vlastně také parazity, neboť využívají stromů, po kterých se plazí do korun. Raflézie je tedy doslova hyperparazitem parazitujícím na jiném parazitovi.
Složitý způsob rozmnožování a života celkově je zřejmě důvodem, proč těchto rostlin není mnoho. V tradiční medicíně je navíc využívána jako zdroj léčivých látek. Dokonce i moderní medicína potvrdila schopnost raflézie urychlovat hojení ran, ale dosud se neví, jaké látky se na tom podílí.
Květy často vykvétají ve špatně dostupných místech, takže najít je není nic jednoduchého a bez pomoci místních domorodých lidí to je leckdy i nemožné. Velkým nebezpečím pro ně ovšem je odlesňování a pak také vysekávání jejich hostitelských lián, které jsou likvidovány, aby neubíraly živiny stromům a ty mohly lépe růst a měly více dřeva, které se pak dá zužitkovat.
Anketa
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://en.wikipedia.org/wiki/Rafflesia
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rafl%C3%A9zie_Arnoldova
https://www.denik.cz/cestujeme-do-sveta/raflezie-pachnouci-kvetina.html
https://mybackyardtour.com/15-things-about-rafflesia/
