Článek
Někdy dojde k invazi nechtěně, to když se organismus dostane do nové oblasti například s lodní dopravou. Jindy mu cestu umete člověk dobrovolně - přiveze si jej do své vlasti, kde během pár let dojde k explozi populace a je těžké až nemožné zabránit narůstajícím škodám. Problémy s invazí nežádoucích druhů se netýkají jenom zvířecích druhů, ale velmi často také těch rostlinných. A jedním ze současných celosvětově nejhorších invazních druhů řazených do seznamu TOP40 je pajasan žláznatý, jehož původním domovem je Asie.
Pajasan žláznatý (Ailanthus altissima)
Pokud bychom pátrali, odkud k nám přišel, museli bychom navštívit Korejský poloostrov nebo severovýchodní oblast Číny. Zde jsou jeho „kořeny“, ale díky své nenáročnosti se sám šířil do sousedních regionů a zabral i indomalajskou oblast. S pomocí člověka, který chtěl využít jeho pěkného vzhledu a nenáročného pěstování, se však dostal téměř do celého světa včetně Austrálie nebo Nového Zélandu.
Do Evropy se dostal v roce 1740, kdy byla francouzským misionářem poprvé zaslána do Francie semena pajasanu. K nám se patrně dostal na začátku 19. století, alespoň podle záznamů, ale je možné, že zde byl vysazen ještě předtím. Zaznamenané vysazení bylo v Lednici na Moravě, kde se mu velmi daří. V roce 1874 došlo k prvnímu zaznamenanému zplanění. Postupně byl vysazován i ve městech, kde jsou preferované právě takové rostliny, které nejsou náročné a zvládnou i méně příznivé podmínky. A pajasan byl právě takovým vhodným druhem.
Během let se však dokázal dostat z území, kde byl žádoucí, a nekontrolovaně se začal šířit dál. Jeho agresí nejvíce trpí národní park Podyjí a CHKO Pálava. Dnes je však rozšířený v menších či větších počtech po celé republice. Problémem je však nejen pro naši zemi, ale pro celou Evropu. I proto je jeho další prodej, vysazování nebo jakékoliv jiné šíření zakázané. Zde je možné vidět jeho rozšíření v průběhu let.
Listy pajasanu žláznatého
Pajasan rozhodně není nehezký strom. Dorůstá až 25 metrů a je schopný vytvořit krásnou korunu vejčitého tvaru, přičemž spodní větve mohou být i lehce převislé. V období květu tvoří pěkná květenství, která jsou však nepříjemná pro alergiky, neboť vzniká velké množství pylu. Kvete v první polovině léta a po odkvětu vytváří nažky, které na stromě setrvají často až do jara, přestože listy na zimu opadají. Listy mohou být pro alergiky nebo citlivé osoby také nepříjemné - po utržení listů dojde k produkci tekutiny, která může citlivějším osobám způsobit alergickou reakci. Tekutina je produkována žlázkami na bázi listu a kromě úniku při poranění listu dochází k jejímu odpařování i během teplého počasí. Strom pak bývá cítit myšinou. Tu je možné ucítit i ve chvíli, kdy list pajasanu rozdrtíme.
Kvůli určité podobnosti listů bývá pajasan někdy zaměňován za škumpu nebo klasický jasan.
Kmen může být až metr široký, borka je poměrně hladká a našedlé barvy, u starých stromů je lehce rozbrázděná. Dřevo pajasanu se dříve používalo k výrobě nábytku, dnes je primárně určeno pro stavební účely a jako palivové dřevo. Kořeny pajasanů, vysazených v obcích nebo u staveb různého druhu, působí negativně, neboť jsou schopné prorůst a stavbu narušit.
Pajasan žláznatý - květenství
Život stromu je neméně zajímavý. Přestože klíčivost semen ve srovnání s jinými druhy podle některých zdrojů poměrně rychle klesá a dalo by se tedy očekávat, že šíření stromu tím bude ovlivněno, opak je pravdou. Díky jejich množství a lehkosti je vítr dokáže odvát na velké vzdálenosti, a tím se strom rozšiřuje do dalších krajin. Podle studie semeno uložené v dubové hrabance má po pěti letech jen 1,9% klíčivost. Pokud bude uložené v minerální půdě, tak i po pěti letech má klíčivost poměrně pěknou, zhruba 75 %. Některá pozorování však mění zažitá očekávání o rychlém poklesu klíčivosti a je možné, že semínka jsou mnohem odolnější, než se očekávalo.
Když se semínko ujme, dokáže během jednoho roku vyrůst do výšky dvou metrů, což je docela úctyhodná rychlost. A není vybíravé, dokáže růst v různých půdách a za různých podmínek, což z něj dělá dost odolnou rostlinu a byl často vysazován na místech, kde se řadě druhů příliš nedařilo. Mimo jiné i podél tratí, kde pravidelný prořez přispívá k tvorbě výmladků a rychlému šíření. Samotný strom nežije, ve srovnání s jinými druhy, příliš dlouho. Dožívá se třeba 30-50 let a pak postupně odumírá. To však pro něj není tak z hlediska šíření problém - z jeho kořenů, dlouhých i několik desítek metrů, vyrůstají tzv. výmladky, tedy mladé stromky, které jsou schopné taktéž vyrůst v samostatný strom.
Mladý pajasan žláznatý
Strom preferuje trochu teplejší podnebí, což mu naštěstí znemožňuje rychlé šíření směrem na sever. O to víc však bují v teplých oblastech. Kromě rychlého šíření a zabírání prostoru jiným druhům však spočívá jeho nebezpečí v tom, že vylučuje látky, které doslova potlačují rozvoj jiných druhů stromů, ať už listnatých, nebo jehličnatých. Zejména mladé stromky vylučují tyto látky, a tím tak vyhrávají závod o obsazení dané oblasti, ekologické niky. Nejen, že tedy roste více a rychleji, než bychom chtěli, ale nedovolí růst jiným dřevinám, a proto patří mezi 40 nejvíce invazivních rostlin na světě.
Boj s pajasanem je převážně chemický, protože pouhé pokácení vede mnohdy k explozi výmladků v okruhu mnoha metrů. Nejčastěji se tedy přistupuje k injektáži, kdy se kmen stromu navrtá po obvodu kmene a do děr se aplikuje herbicid. Až ve chvíli, kdy strom zcela odumře, je možné jej pokácet. Dřívější pokácení by opět umožnilo růst výmladků. Při správném postupu však k růstu výmladků téměř nedochází. U mladých stromků se přistupuje ke sloupnutí části kůry a potření herbicidem. Často se používají přípravky s obsahem glyfosátu, ale k lepší účinnosti se do nich přidávají ještě další látky. Pro likvidaci pajasanu a dalších invazních druhů je možné využít i dotačních programů. V jiných zemích, např. v Rakousku, se využívá biologický boj - do stromu se naočkuje houba přeslenatka, která jej během několika let zahubí.
Je paradoxem, že ve své domovině bývá nazýván nebeským stromem. Je tomu tak proto, že se využíval v tradiční medicíně a často byl vysazován v blízkosti chrámů. Současně byl považován za užitečný strom, neboť na jeho listech se kuklí motýl martináč, který se využívá k produkci hedvábí. Hedvábí je však horší kvality a tak je i nadále využíván spíše bourec morušový, který pajasan nepotřebuje.
Anketa
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
http://invaznirostliny.ibot.cas.cz/druhy/pajasan-zlaznaty/
https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/pajasan-zlaznaty-nebesky-strom-z-pekel.pdf
https://mze.gov.cz/public/app/srs_pub/fytoportal/public/?key=%22d5525ce6867f83c03d0b78d9f08568c9%22#rlp|so|plevele|detail:d5525ce6867f83c03d0b78d9f08568c9|popis
https://www.mzp.cz/cz/news_20230802_MZP-vydava-prvni-zasady-regulace-pro-bolsevnik-a-pajasan
https://www.farmito.cz/nase-clanky/pajasan-zlaznaty-nepritel-krajiny-a-puvodnich-drevin-jak-se-ho-zbavit
https://www.ochranarskaprirucka.cz/invazni-rostliny/jak-dlouha-je-klicivost-semen-pajasanu/
