Článek
V naší malé zemi bude jen málo lidí, kteří nikdy nezaslechli o lékaři Janu Cimickém. Dlouhá léta uznávaná kapacita české psychiatrie, ale i spisovatel a překladatel, který poměrně často vystupoval i v tisku a televizních či rozhlasových pořadech, kde se dostal do povědomí mnoha diváků a posluchačů. Pracovně byl známý především z psychiatrické léčebny v Bohnicích, kde byl primářem jednoho z oddělení, později vedl vlastní Centrum duševní pohody Modrá laguna, kde byl též primářem a také hlavním lékařem.
Až potud by se jednalo o zajímavý životopis patřící významné osobnosti, která svůj život zasvětila pomoci jiným. Kromě toho (nejen) v naší společnosti přetrvává respekt vůči lékařskému povolání a mnoho z nás vnímá lékaře jako autority, které jsou inteligentní, vzdělané a mj. i morálně na vysoké úrovni. Že ani jedno z toho nemusí být nutně pravda, o tom nás už řada lékařů přesvědčila, koneckonců jsou to také jenom lidé a najdou se mezi nimi typy lidí, které bychom našli i všude jinde a které si respekt rozhodně nezaslouží. Přesto lékaři obecně požívají stále vysoké důvěry.
Uznání se mělo Janu Cimickému dostat z rukou nejvyšších - od představitele České republiky, samotného prezidenta, tehdy v podobě Miloše Zemana. Ten chtěl Janu Cimickému udělit státní vyznamenání. Když se návrh dostal na veřejnost, ozvala se herečka Jana Fabiánová, která s návrhem nesouhlasila, neboť měla s panem Cimickým velmi negativní zkušenost, nejen subjektivního, ale i objektivního charakteru. Sexuální napadení naše společnost jednoznačně vnímá jako nežádoucí jev.
Následnou smršť emocí už nešlo zastavit. Pod tlakem okolností se tak pan Cimický rozhodl, že vyznamenání nepřevezme a že se bude proti obvinění soudně bránit, což bylo pochopitelně jeho nezadatelné právo. V tu dobu byla veřejnost do značné míry rozpolcena. Jedni ho okamžitě odsoudili, jiní přemítali, zda je něco takového možné a jiní se ho zastávali a naopak odsoudili paní Fabiánovou jako někoho, kdo se chtěl jen zviditelnit.
Od prvotního obvinění v roce 2021 uplynulo už mnoho času a během této doby vyplavala na povrch další svědectví. Ozvalo se mnoho žen, které měly podobnou zkušenost jako paní Fabiánová. Mnohým bylo vyčítáno, že se ozývají až po mnoha letech. Jen těžko si může člověk představit, čím si oběti procházejí od chvíle napadení a jak těžké pro ně může být se se svým tajemstvím svěřit někomu jinému. Natož pokud by měly prohlásit, že agresorem je uznávaný lékař. Chcete se ztrapnit, znemožnit, být za lháře? Prosím. Vaše už tak nemalé trauma bude ještě větší. Proto je jen pochopitelné, že trvá nějaký čas, než se se situací dokáže oběť vypořádat natolik, aby byla schopná zpětné reakce. A někomu se to nepodaří nikdy.
Je to odpovědnost i nás všech, celé společnosti, že máme nastavenou takovou atmosféru, v níž se někdo musí bát prohlásit, co se mu stalo a od koho, protože by se mu společnost vysmála. Když v tomto způsobu myšlení vyrůstají nové generace, situace se nemůže nikdy zlepšit. Postavení žen bylo dlouhou dobu a dodnes tomu tak je stále, i když v menší míře, zlehčováno, jejich názory nebyly brány tak vážně a jejich nepříjemné zkušenosti byly a jsou do značné míry bagatelizovány. Zlepšení situace nepomáhají ani některé ženy, které naopak využívají tohoto „horkého tématu“ a obviní ze zneužívání nebo napadení muže, kterým se chtějí z nějakého důvodu pomstít nebo je společensky diskvalifikovat, aniž by se tito muži něčeho dopustili.
V celé společnosti to vede k napětí. Je mnoho zneužívaných žen, které se spravedlnosti a odsouzení agresora nedočkají, jsou muži, kterým se obrátil život naruby jen kvůli falešnému obvinění. Někteří muži se bojí interakcí s neznámými ženami, protože očekávají, že by mohli být obviněni z obtěžování. Emoce víří, určitá podrážděnost je cítit na všech stranách. Stačí tedy i nevinná věc, aby se plamen sváru rychle rozhořel.
Ilustrační foto
Ale zpět k případu pana Cimického. Po prvotním obvinění se tedy začaly objevovat postupně další, jak ženy dostávaly odvahu promluvit o svých negativních zkušenostech. Řada z nich chtěla zůstat v anonymitě, což jim někdo také vyčítá a někdo to považuje za důkaz, že si vymýšlejí. Snaha zůstat mimo centrum dění, v milosrdné anonymitě, je však pouze snahou ochránit sama sebe a svůj současný život. Ženy nepotřebují pozornost, některé z nich mají vztah, rodinu a nechtějí znovu oživovat dávné vzpomínky. Už jen to, že si musely připomenout dávno prožité okamžiky, které byly traumatizující, bylo víc než dost.
Řada pochybovačů zpozorněla, když promluvil nadřízený pana Cimického z doby, kdy pracoval v psychiatrické léčebně v Bohnicích. Zaměstnání, které mu dodávalo na prestiži. Z Bohnic neodešel s poctou, ale byl odejit, a to kvůli sexuálnímu obtěžování pacientek. Výslechy všech kolegů, kolegyň a dalších lidí, se kterými Cimický přicházel do styku, přinesly rozporuplné informace. Někteří vzpomínali na to, že se o jeho nevhodném chování v menší či větší míře vědělo, i když pravděpodobně nikdo netušil, jak daleko své obtěžování dotáhnul. Jiní si nebyli vědomi sebemenšího náznaku nebo stížností ze strany pacientek.
Psychologické vyšetření pana Cimického dvěma odborníky nepřineslo nic zásadního, pan Cimický netrpí ničím, co by mohlo způsobit jeho nevhodné chování, ale byly u něj potvrzeny známky narcismu, potřeby uznání a obdivu ze strany žen a snížená schopnost empatie. Nic extrémního, co by v nějaké míře nebylo přítomno i u části běžné populace. Ve spojitosti s jeho postavením ale šlo pravděpodobně o takové spojení, které mu umožnilo dovolit si víc, než by prošlo obyčejnému muži.
V létě roku 2023 byla celá kauza pana Cimického vyhodnocena jako 35 případů sexuálního vydírání a čtyři znásilnění, za období 1979 až 2019. Obvinění bylo vytvořeno na základě výpovědí poškozených a klasifikováno tak, aby nebylo něco promlčeno. Soudních jednání se Cimický účastnil na počátku, později už nebyl přítomen, naposledy zkraje letošního roku. Svoji nepřítomnost zdůvodňoval různě. Od zdravotních potíží až po snahu netraumatizovat poškozené ženy tím, že by se objevoval v médiích.
Tento pátek byl, zatím nepravomocně, odsouzen na pět let. Dostal tedy nejvyšší možný trest, který mohl za tyto činy dostat. Pan Cimický trest odmítá, cítí se nevinen a ze stejného důvodu není ani ochoten se omluvit. Jeho obhájce podal odvolání.
V médiích jsou k dohledání i výpovědi některých poškozených, pokud by si chtěl čtenář udělat podrobnější obrázek. Podstatou však zůstává, že pan Cimický ke svým útokům využíval svého postavení respektovaného lékaře, zneužíval situací, kdy byly ženy ve zranitelném postavení a nemohly se účinně bránit. I tyto okolnosti byly důvodem, proč dostal nejvyšší možný trest.
Faktem je, že v našich českých podmínkách se jedná o trest poměrně tvrdý, na který nejsme v souvislosti se sexuálním obtěžováním příliš zvyklí. Někteří tedy hovoří o nepřiměřeném trestu, ať už současně zlehčují jeho činy, nebo ne. Jiní trest považují naopak za nedostatečný, přestože chápou, že je na horní hranici možného.
Je pět let za čtyři znásilnění a nespočet případů sexuálního obtěžování příliš? Domnívám se, že nikoliv. Samozřejmě, pokud to srovnáme s jinými činy a udělenými tresty, může to působit nepřiměřeně, na druhou stranu, zneužití postavení je dost zásadní samo o sobě. Ženy u pana Cimického jako lékaře a psychiatra hledaly pomoc a místo toho byly zneužité. Úmyslné zneužití takové situace je zavrženíhodné a nelze je zlehčovat.
Absence jakékoliv sebereflexe je mimořádná. Omluva by ženám sice nenahradila to, co musely prožít a s čím některé bojují dodnes, ale mohla by jim pomoci se s tím lépe vypořádat. Pětiletý trest mohou některé vnímat jako dostatečnou satisfakci, některé to pravděpodobně vnímají jako nedostatečné. Vždyť co je pět let proti celému dosavadnímu životu, kdy se musely vypořádávat s něčím, co je hluboce zasáhlo?
Pět let tedy nepovažuji za příliš přísný trest, ale myslím, že na naše české podmínky a zvyky se jedná o trest přiměřený. Tím spíše, když přichází v pokročilém věku pana Cimického a pobyt ve věznici pro něj bude mnohem těžší než kdyby byl mladý. K tomu ztráta společenské prestiže, které se do začátku celé kauzy těšil. Zákaz vykonávat lékařské povolání po dobu 10 let a zaplatit poškozeným škodu ve výši zhruba pěti milionů korun.
Ve vyspělé společnosti by měly ženy cítit podporu, aby se nebály bránit podobnému chování a v případě potřeby je nahlásit. Jejich tvrzení by měla být brána vážně a nijak nezlehčována. Současně by ale nemělo docházet k tomu, že obviněný muž se ocitne na veřejném pranýři, protože tak jako se někteří muži dopouštějí nevhodného chování, tak i některé ženy využívají těchto obvinění, aniž by se skutek opravdu stal. V případě odsouzení by měly následovat tvrdé tresty adekvátní provedeným skutkům, stejně jako tvrdé tresty pro ty, kteří si takové obvinění pouze vymyslí. V obou případech totiž takové jednání může zničit celý život.
Anketa
Článek byl sepsán na základě názoru autora a informací z následujících zdrojů:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-cimicky-je-vinen-co-vse-skryvala-lekarska-celebrita-264506
https://www.novinky.cz/clanek/krimi-cimicky-je-vinen-40497370
https://cnn.iprima.cz/kauza-psychiatra-cimickeho-se-tahla-nekolik-let-podivejte-se-na-klicove-okamziky-453539
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Cimick%C3%BD
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/jan-cimicky-psychiatr-rozsudek-pet-let-vezeni-znasilneni-vydirani.A241115_083134_domaci_dh
