Článek
Plamenky mají pověst „obyčejných“ květin z venkovských zahrad. Jenže když jim dáte dobré místo a trochu péče, předvedou víc než jen nostalgii: dlouhé kvetení od jara do podzimu (pokud dobře zkombinujete druhy), výraznou vůni, barvy od bílé po karmínovou a jasně modrofialovou, a k tomu lákají včely, čmeláky i motýly. Není divu, že se pěstují už od 18. století a vznikly stovky kultivarů.
Rod Phlox patří do čeledi jitrocelovitých (Polemoniaceae) a je původem hlavně ze Severní Ameriky (od skalnatých svahů přes lesní lemy po prérie). Slovo phlox v řečtině znamená „plamen“ - přesný popis toho, co dělají s barevností záhonu. Neplést však s plaménky rodu Clematis, to jsou jiné rostlinky.
Plamenky krásně voní a nabídnou pěknou podívanou
Jak vypadají a proč se liší druh od druhu?
Většina plamenek má pětičetné květy poskládané do bohatých soukvětí (koule, laty, deštníky). Listy jsou jednoduché, vstřícné, na dotek často drsnější. Rozdíly jsou hlavně ve výšce a zvyku růstu:
- Plamenka šídlovitá (Phlox subulata) – nízká, hustá „mechová“/kobercová rostlina (10–15 cm), kvete časně na jaře (duben–květen) záplavou drobných květů. Miluje slunce, dobře snáší sušší, štěrkovité půdy. Výborná do skalek, zídek a na okraje. Po odkvětu ji lehce seřízněte, aby si držela kompaktní tvar.
- Plamenka rozkladitá (Phlox divaricata) – jemná lesní plamenka do polostínu, kvete v květnu až červnu, barvy často v modrých a kouřově fialových tónech, vůně je výrazná a příjemná. Hodí se do podrostu keřů, kde ocení chladnější, humózní, stále mírně vlhkou půdu.
- Plamenka latnatá (Phlox paniculata) – klasická vysoká trvalka (70–120 cm), kvete v létě (červenec–září) ve velkých, často vonných latách. Je to opora letního záhonu - barevná, stabilní, spolehlivá. Vyžaduje živnější, hlubší půdu a pravidelnou zálivku. Na tuto plamenku narazíte v zahradnictvích a hobby marketech nejčastěji.
Kombinací těchto tří „pilířů“ snadno pokryjete sezónu květy od dubna do září. Přidejte ještě roční plamenku Drummondovu (Phlox drummondii) do truhlíků nebo letničkových směsí a získáte barvu i na místech, kde trvalky pěstovat nejde.
Stanoviště a půda: co jim sedí ve střední Evropě
V našich podmínkách (Česko, střední Evropa) jsou plamenky spolehlivě mrazuvzdorné. Potřebují:
- Světlo: subulata chce plné slunce; divaricata polostín; paniculata slunce až lehčí odpolední polostín (v údolích a rozpálených dvorech odpoledne ocení stín pro delší výdrž květů).
- Půdu: nejlépe hlubší, humózní, propustnou, trvale mírně vlhkou. Ideální je pH 6,0–7,0 (neutrální až lehce kyselé). Těžký jíl vylehčete kompostem, pískem, štěrkem. Trvalé přemokření je špatně, stejně jako úplné vysychání.
- Vlhko: paniculata má ráda rovnoměrnou vláhu. Zálivku směřujte ke kořenům, ne na listy - omezíte rozvoj padlí.
Rozestupy při výsadbě: paniculata 40–60 cm, divaricata 30–40 cm, subulata 25–30 cm (časem se pak spojí do přirozeně vypadajícího koberce).
Plamenka oslní i pěknou růžovou barvou
Praktická péče během roku
- Březen–duben: přihnojte kompostem (vrstva 2–3 cm jako mulč). U vysokých plamenek zakraťte mladé výhony o třetinu – rostlina se víc rozkošatí a méně polehává.
- Duben–květen: subulata kvete naplno. Po odkvětu seřízněte nůžkami o 2–3 cm, znovu zhoustne a zůstane pěkný polštář.
- Květen–červen: divaricata v květu, držte mírnou vlhkost, nepřelévejte. U vysokých plamenek kontrolujte mšice a svilušky (v suchu se množí rychle), pomáhá sprcha na spodní strany listů a kýbl dešťovky ke kořenům.
- Červenec–září: sezóna paniculata. Průběžně odstraňujte odkvetlé laty, podpoříte další nasazení. Za veder zalévejte vydatně, ale méně často (1–2× týdně hluboce).
- Říjen–listopad: u paniculata seřízněte odkvetlé výhony k zemi, záhon mulčujte listovkou nebo kompostem. V mrazových kotlinách můžete kořeny zakrýt ještě víc.
Hnojení bez přehánění
Plamenky nepotřebují nic složitého. Nejlepší „hnojivo“ je kompost a mulč (udrží vláhu, zlepší půdu). Pokud chcete minerální podporu, dejte na jaře skromnou dávku vyváženého hnojiva pro kvetoucí trvalky. Příliš dusíku = bujná zeleň, slabší květ a poléhání. Někdy je zkrátka méně více.
Oslní i pěknou modrofialovou
Řez, vyvazování a tvar
Vysoké plamenky (paniculata) někdy v deštích polehnou. Pomůže včasné přivázání k nenápadné opěře a jarní zakrácení výhonů. U kobercových subulata je povinné posezónní seříznutí po odkvětu - udrží krásný „mech“.
Množení: snadno a rychle
- Dělení trsů (paniculata, divaricata): každé 3–4 roky na jaře nebo koncem léta. Trs rozlomte (rýčem/vidlemi), vyberte mladé, vitální části a znovu zasaďte. Rejuvenace = víc květů a méně chorob.
- Řízkování: na jaře bazální řízky (10 cm z mladých výhonů), zapíchněte do směsi písek : rašelina 1 : 1, udržujte vlhké a v polostínu. Snadno zakořeňují.
- Semena: u letničky P. drummondii předpěstujte 6–8 týdnů před posledními mrazy, vysaďte ven po „zmrzlých“.
Choroby a škůdci: jak to udržet v klidu
Nejčastější potíž je padlí - bílý moučný povlak na listech, hlavně v horku a suchu. Prevence:
- vzdušné spony (nesázejte je těsně)
- zalévání ke kořenům
- střídmý dusík
- pravidelné dělení starých trsů
Když se objeví, odstřihněte nejhorší listy, zlepšete zálivku a proudění vzduchu. U těžších výskytů pomůžou síra nebo speciální postřiky (šetrné kontaktní přípravky).
Další potíže:
- Mšice – spláchněte proudem vody, případně instalujte žluté lepové destičky; nechejte pracovat slunéčka, jejich přirozeného nepřítele.
- Svilušky – v parnech zvyšte vzdušnou vlhkost, sprcha na rub listů, omezte stres suchem.
- Slimáci – hlavně u mladých sazenic; mechanická zábrana, pasti, sběr po dešti.
Dobrá zpráva: plamenky jsou jinak houževnaté a poctivé rostliny, které se netrápí každou maličkostí. Pokud zajistíte potřebnou péči, pak s trochou cviku šetrným způsobem předejdete i invazi škůdců nebo padlí. V nejhorším případě můžete využít i chemické postřiky, které se dají běžně sehnat.
Plamenka Drummondova je letnička, ostatní jsou trvalky
Řezané květy: jak na delší výdrž ve váze
Vysoké plamenky jsou výborné do vázy. Řez ráno do čisté vody, spodní listy odstranit, šikmý řez obnovte vždy po dni. V chladnější místnosti vydrží několik dní a vůně provoní byt.
Jak vybírat v zahradnictví (praktická kontrola na místě)
Přestože by člověk v zahradnictví čekal zdravé rostliny, mnohdy tomu tak není. Zejména ve velkých zahradnictvích nebo hobbymarketech se často objevují hmyzí škůdci a ani plísně či padlí nejsou výjimkou. Proto se dobře dívejte, co si vybíráte:
- Listy bez bílého povlaku (padlí) a bez skvrn.
- Kompaktní, větvené rostliny - ne „vytažené tyčky“.
- Kořeny propletené, ale ne zcela „zadřené“ (nechcete kořenový bal, který už obíhá po obvodu v několika vrstvách).
- Vůně: u paniculata se liší kultivar od kultivaru - klidně si přivoňte, stojí to za to.
Časté mýlky a drobná terminologie
- Plamenka vs. plamének: ještě jednou pro pořádek - plamenka (Phlox) × plamének (Clematis). Dva úplně jiné rody.
- „Mechová phloxka“: pro subulata se často používá anglicky „creeping/moss phlox“; v češtině prostě plamenka šídlovitá.
- „Letnička vs. trvalka“: drummondii je letnička, ostatní jmenované druhy jsou trvalky.
Plamenky mohou být i bílé, někdy s lehkým nádech růžové či fialové
V době, kdy se v zahradách střídají módní vlny, plamenka přesvědčuje jednoduchou bilancí: málo nároků, hodně muziky. Zvládne teplotní výkyvy, běžné půdy a s minimem chemie udrží kondici. A pro přírodu je to drobný, ale reálný přínos: nektar a pyl v době, kdy to opylovači potřebují.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://abecedazahrady.dama.cz/clanek/zahradni-floxy-temer-zapomenute-krasky
https://www.ceskestavby.cz/rostliny/floxa-phlox-plamenka.html
https://abecedazahrady.dama.cz/clanek/plamenky-zasady-jejich-pestovani
https://www.thespruce.com/phlox-care-guide-7546245
https://www.rhs.org.uk/plants/phlox/border/growing-guide
https://www.gardendesign.com/flowers/phlox.html
