Po zásahu el. proudem měl malý Raymond Robinson zemřít. Přežil, ale přišel o oči, nos a ruku.

U nás v Evropě postavu Green Mana nebo také Charlie No-Face moc neznáme, v Americe ji ale znají i malé děti. Vybaví si strašidelnou historku z nočních jízd autem: opuštěná silnice, tma v lesích západní Pensylvánie, kluci v autě, troubení, čekání, jestli se z příkopu vynoří postava. Monstrum, kterým se teenageři strašili. Postavička člověka bez tváře. Ne každý však ví, že za touhle postavou byl skutečný člověk se skutečným příběhem. Muž, jemuž se v dětství stala nehoda, kterou neměl ani přežít. Přesto ji přežil, ale zůstal znetvořený. Tak, že se na něj okolí nedokázalo dívat.

Raymond Robinson (1910–1985) byl reálný muž ze západní Pensylvánie, jehož noční procházky se časem změnily v místní mýtus. A ten mýtus ho nakonec přerostl: pohltil jeho jméno, přepsal jeho důvody, zkrátil jeho život na dvě věty a přidal k nim zelenou barvu, tunely, tajemné „rituály“ a povídačky o pronásledování aut.

Raymond Theodore Robinson se narodil 29. října 1910 v okrese Beaver County v Pensylvánii.
A pak přišel rok 1919 a s ním nehoda, která se v různých verzích vypráví dodnes – někdy jako moralita o dětské nerozvážnosti, jindy jako historka, která má hlavně vyvolat husí kůži. Podle doložených zpráv se to stalo 18. června 1919, když mu bylo osm let.

Místem nehody byl most Morado Bridge, v okolí Beaver Falls. Ten most tehdy nesl trolejovou dopravu. Vedle konstrukce mostu tak vedlo i elektrické vedení. V článcích se uvádí, že na mostě byly linky o 1 200 a 22 000 voltech a že stejná lokalita už měla krátce předtím tragickou historii: v září 1918 tam elektrický proud zabil jiného chlapce.

Co přesně Raymond v tu chvíli dělal, se popisuje nejčastěji jako dětská zvědavost: měl vylézt na konstrukci a natáhnout se po ptačím hnízdě. Elektrický výboj ho zasáhl do oblasti hlavy a obličeje. To, že přežil, tehdejší tisk popisoval jako šok i pro lékaře.

Jenže přežití ještě neznamenalo výhru. Raymond sice přežil, ale následky byly katastrofální: přišel o oči, nos a pravou ruku (v některých popisech se mluví dokonce o pravé paži). Od toho momentu už jeho život nebyl o tom, co bude dělat, ale jak bude vůbec existovat v prostoru, kde se lidé dívají kolem sebe.

O Raymondově osobnosti se nedochovalo tolik informací, kolik bychom chtěli. Městské legendy zajímá všechno, jen ne to, jaký člověk skutečně je. Přesto se dá z opakujících se svědectví složit obraz, který vypovídá o tom, jaký nejspíš byl. Navzdory strašidelným historkám šlo nejspíše o skromného, obyčejného člověka, který se snažil žít co nejobyčejnějším životem, ale okolí mu to příliš neumožňovalo.

Raymond žil v městečku Koppel a většinu dne trávil doma s příbuznými. V některých zprávách se uvádí, že vyráběl drobné věci jako rohožky, peněženky nebo pásky a prodával je – tak, jak to šlo, v režimu, který nevyžadoval být „mezi lidmi“.
Veřejný prostor pro něj nebyl neutrální. Jeho znetvoření bylo natolik výrazné, že se psalo o tom, že když se objevil ve dne, mohl vyvolat paniku.

Nešlo o pouhé zvídavé pohledy nebo znechucení. Pohled na Raymonda se u řady lidí měnil v reflexivní reakci – úlek, ústup, křik, někdy smích, někdy sprostota. Člověk se pak takovým situacím začne raději vyhýbat. A tak začal Raymond chodit ven především v noci.

Jeho jméno se nejvíc spojilo s nočními pochody podél Pennsylvania Route 351. V článcích se opakuje, že chodil s holí, kterou si „osahával“ okraj cesty – protože neviděl.

Tady vzniklo jádro legendy. Nedělal nic nadpřirozeného, ale obraz postavy jdoucí tmou po krajnici je pro řadu lidí sám o sobě silný. A když ta postava navíc vypadá tak, že ji mozek neumí rychle zařadit, lidem se spouští fantazie.

Místní mládež začala jezdit „na Green Mana“. Na některých místech se z toho stal skoro iniciační rituál – něco jako: kdo ho viděl, „něco zažil“. Jenže zatímco pro partu v autě to může být adrenalinová historka na pět minut, pro člověka u krajnice to byl jeho běžný večer. Tak jako další a další. Žádná vyhlídka na to, že by někdy mohlo být něco jinak.

Některé zdroje uvádějí, že občas lidem dovolil udělat si fotografii nebo prohodil pár slov – někdy výměnou za cigarety nebo pivo. Ale zároveň se píše, že často před zvědavci utíkal a schovával se. Někdy zřejmě neměl sílu pořád prchat, někdy se možná chtěl aspoň na chvíli cítit jako normální člověk v rozhovoru.

Nebyl agresivní a ani neexistuje žádný důkaz, že by kohokoli napadal. Legendy však potřebují nějaké nebezpečí, a tak se postava Green Mana rychle stala strašidelnou a nebezpečnou. Je tak paradoxem, že zatímco veřejnost z něj udělala hrozbu, pro něj byla hrozbou společnost. Zejména řidiči. Je zaznamenáno, že byl několikrát sražen.

Dvě nejznámější přezdívky – Green Man a Charlie No-Face – jsou samy o sobě malý psychologický dokument.

„Charlie No-Face“ je krutá zkratka. Je to označení, které člověka redukuje na chybějící část těla. Vlastně to ani není přezdívka, spíš popisek, jaký byste hledali možná na cedulce v muzeu kuriozit. A přesně tak s tím někteří lidé nakládali: jako s atrakcí.

„Green Man“ je naproti tomu přezdívka „legendy“. V různých verzích se tvrdí, že měl nazelenalou kůži, že „zeleně svítil“, že z něj šla elektrická energie. Jenže tohle je v rovině pouhého vyprávění. Spolehlivé zdroje popisují spíš to, že se to tak prostě začalo říkat – a zelená barva mohla souviset s tím, jak působily starší fotografie, nikoliv skutečná barva jeho kůže.

Pro veřejnost to bylo zjednodušení. Jakmile se z člověka stane „Green Man“, už nemusí nikdo řešit, že se ve skutečnosti jmenuje Raymond, že měl datum narození, že měl rodinu, že měl dny, kdy ho bolela hlava, kdy se mu nechtělo mluvit, kdy ho štvalo, že někdo zase přijel „na čumendu“. Přezdívka lidem umožnila vyprávět příběh bez empatie. A někdy i bez viny.

K legendě se časem přilepily konkrétní atributy. Jedna z nejslavnějších je tzv. „Green Man Tunnel“ – opuštěný železniční tunel v oblasti South Park Township, který si lidé spojili s Green Manem. Jenže i tady se opakuje starý vzorec: místo existuje, historky existují, ale spojení s Raymondem je součást folklóru, ne doložený fakt. Některé lokální přehledy přímo zdůrazňují, že „Green Man“ byl skutečný člověk, nikoli duch nebo přízrak tunelu.

Troubení, blikání světly a „vyvolávací“ návody jsou typická městská magie: jednoduchý úkon, který má dát pocit kontroly nad strachem. Když třikrát zatroubíte a někdo se objeví, můžete si říct, že jste „to“ vyvolali. A když se nikdo neukáže, můžete si říct, že jste měli štěstí. To je přesně důvod, proč takové rituály přežívají – fungují v obou případech.

Raymondův skutečný život ale nestál na rituálech. Stál na návyku: vyjít po setmění, jít svou trasu, být aspoň chvíli venku.

V závěru života se jeho noční procházky podle všeho omezily. Uvádí se, že se stáhl do zařízení označovaného jako Beaver County Geriatric Center, kde také zemřel.
Zemřel 11. června 1985 v Brighton Township v Pensylvánii, ve věku 74 let.

Po jeho smrti došlo k „znovuoživení“ legendy. Konkrétní člověk zemřel, legenda se nadechla. Už nehrozilo, že ji někdo poupraví tím, že řekne „to byl fakt sousedův známý, normální chlap“. Zůstane jen symbol, obraz. A ten začne žít svým vlastním životem.

Raymond Robinson měl sice štěstí v neštěstí, ale jeho život nebyl procházkou růžovým sadem. Vyčleněný ze společnosti, uzavřený doma. Přesto i on chtěl vyjít ven, nadechnout se čerstvého vzduchu. A tak si zvolil večerní šero a noční tmu. Ani to však společnosti nezabránilo v tom, aby z něj nevytvořila „příšeru“, monstrum, kterým rodiče strašili malé děti a puberťáci to brali jako zkoušku dospělosti. Skutečný Raymond nakonec zemřel, ale legenda žije dál, už nezávisle na tom, že na počátku byl skutečný malý kluk, který přežil nemožné.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://allthatsinteresting.com/raymond-robinson

https://www.thrillist.com/travel/nation/charlie-no-face-legend-true-story

https://steelcityhistory.com/2025/05/15/the-real-story-behind-charlie-no-face/

https://www.wfmj.com/story/36642788/the-legend-of-western-pennsylvanias-green-man

https://eu.timesonline.com/story/lifestyle/2021/03/17/life-and-legend-raymond-robinson-aka-charlie-no-face-green-man-beaver-county-folklore-mythology/6929008002/

https://positivelypittsburgh.com/pittsburgh-urban-legends