Článek
Málokteré zvíře budí v lidech tolik emocí, a to mnohdy rozdílného charakteru. Od naprostého odporu přes fóbii až po lásku. Jsou nesmírně inteligentní, vynalézaví, schopní, ale zároveň i dost nebezpeční a mohou způsobit velké škody na majetku, ale i na zdraví. Krysy, nebo potkani?
Potkan (Rattus norvegicus)
I když i dnes se občas objeví někdo, kdo u nás hovoří o krysách, faktem je, že se u nás vyskytují potkani. Tedy pokud se budeme bavit o hlodavcích žijících v kanalizaci, ve sklepích, stodolách a dalších vlhkých místech. Pokud jdete po setmění obcí a před vámi přeběhne velký hlodavec, můžete si být jisti, že o krysu se nejedná. Potkan totiž krysu převálcoval a obsadil i místa, kde se dříve krysa vyskytovala.
Oba druhy k nám doputovaly z Asie, ale každý preferuje jiné prostředí. Krysy mají rády sucho a ve své původní domovině jsou zvyklé se hodně zdržovat ve větvích stromů, což z nich činí perfektní šplhavce. Potkani jsou oproti tomu „špinaví“ příbuzní, milující vlhkost bažin, kanalizačních tunelů, okolí říček a podobně, mj. jsou i vynikajícími plavci. V průběhu časů se z potkanů stal tzv. synantropní druh, tedy druh, který se vyskytuje v těsné blízkosti člověka. Rozšířil se po celém světě kromě Antarktidy a v Evropě je zcela běžným. Dorůstá až téměř 30 cm, přičemž ocas je o něco kratší než tělo. Zbarvení je variabilní od hnědých odstínů až po šedohnědou. Vážit může až půl kila a někteří jedinci mohou při dostatku potravy tuto hranici i přesáhnout.
Potkani jsou skvělými plavci
Mají perfektní čich, a proto je těžké před nimi něco schovat. Své o tom vědí lidé mající hospodářská zvířata, zejména slepice, ale i jakékoliv jiné zvíře, pro které mívají ve stodole či sklepě zásobu krmiva. To musí být ukrytu v neprodyšných uzavřených barelech či dalších nádobách, protože do běžných pytlů se potkani prokoušou jako nic. Zrak je o něco slabší, alespoň co se barevného vidění týče, ale zato jsou schopni vidět ultrafialové světlo, o čemž si zase my můžeme nechat zdát. Sluch mají vyvinutý velmi dobře. Ke komunikaci kromě pachů využívají i širokou škálu zvuků, a to dokonce ultrazvukových, které my lidé nejsme schopni zachytit. Kromě slušně vyvinutých smyslů jsou i nesmírně inteligentní, což ztěžuje jejich případnou likvidaci jako škůdců, ale dá se toho využít při jejich chovu jako mazlíčků.
Svoji inteligenci využívají pro své přežití. Vědci například zkoumali potkaní populace v New Orleans, v oblastech, které zasáhl a zdevastoval hurikán. Přestože zemřelo i mnoho potkanů, ti přeživší dali základ novým generacím, které jsou zase o kus odolnější a schopnější než generace před nimi.
Vytvářejí si rozsáhlé systémy podzemních nor, ve kterých žijí a kterými se pohybují. Na povrch vylézají zejména se soumrakem a v noci, zatímco přes den bývají dobře schovaní a odpočívají.
Když vylezou z nor, vydávají se hledat potravu. Jsou všežravci a složení jejich jídelníčku závisí primárně na tom, co seženou ve svém okolí. Některé populace tak využívají drobných rybek, které uloví v blízké říčce, jiné populace využívají obilovin z pole nebo blízkých hospodářství, čímž přidělávají farmářům a chovatelům nejednu vrásku na čele. Ve městech zase využívají zbytků potravin vyhozených v popelnicích a kontejnerech, nebo odpadků, které jsou spláchnuty do kanalizace.
Nepohrdnou téměř ničím, ale díky své inteligenci jsou schopní odolat nástrahám. Když zjistí, že nějaký zdroj potravy zapříčinil úhyn někoho z nich, začnou se tomuto zdroji vyhýbat. Kdo je tedy likviduje smrtícími návnadami, ten by měl tyto návnady střídat, neboť mohou přestat být efektivní - potkani se jich jednoduše už víckrát nedotknou.
Jejich apetit a nevybíravost můžu potvrdit z vlastní zkušenosti. Sousedé chovají kachny i slepice, poblíž je i kravín, my sami máme venkovní voliéru pro papoušky a přikrmujeme i venkovní ptáčky jako jsou sýkorky. Zdrojů potenciální potravy je tedy v okolí víc než dost. Potkani jsou schopní vyšplhat k budkám, kde mají sýkorky slunečnici a tu jsou schopni velmi rychle sežrat nebo odnosit do nor. Jeden rok, nevěda, že slunečnici kradou potkani, jsem den co den dosypával značné množství do zásobníku a říkal jsem si, že sýkorky musí být tak přežrané, že ani létat nemohou. Později mi to začalo být dost divné, ale dokud jsem potkana sám nespatřil, vůbec mě nenapadlo, že tím nenasytným strávníkem je on. A že určitě nebyl sám…
V jednom roce se v okolí potkani dokonce přemnožili. Sousedce kradli vejce od slepic, sousedovi napadli kachnu sedící na vejcích a protože se snažila vejce chránit a nechtěla utéct, uhryzali jí nohu. Nám se podhrabali do voliéry a ulovili postupně dva kanárky a andulku. Kočky, kterých tu volně pobíhá docela dost, neměly šanci jejich populaci vrátit do původních počtů, takže jsme si nakonec museli vypomoct pastmi a návnadami. I tak trvalo docela dlouhý čas, než se je podařilo vyhubit do té míry, že přestali významně škodit.
Dokážou se dostat i do krmítek pro venkovní ptactvo
Velkým problémem je totiž rychlost jejich reprodukce. Samice je březí pouhé tři týdny a zabřeznout může několikrát do roka. Ve vrhu bývá kolem 5-10 mláďat, ale může být i více. Rodí se slepá, hluchá a holá. Kromě matky o ně pečují i ostatní členové kolonie. Každé mládě je pak ve věku 3-4 měsíců schopné se spářit a vrhnout mladé. Během jednoho roku tak může z jednoho páru vzejít několik tisíc nových jedinců. Za tuto rychlost rozmnožení a brzkého vstupu do dospělého života však platí poměrně krátkým životem. Dožít se mohou 2-3 let, ale nejčastěji se dožívají tak jednoho roku věku, protože se sami stávají běžnou potravou mnoha dravců a predátorů.
Potkani žijí vcelku společenským životem a každá skupina má svůj hierarchický žebříček. Dominantní jedinci neustále svádějí boje, které mohou být na jednu stranu až hravé, ale stejně tak se může jednat o boje na život a na smrt. To zejména v případech, kdy je skupina něčím ohrožena - nedostatkem potravy nebo zmenšením životního prostoru. Pokud se podmínky zase zlepší, jsou potkani schopni zrychlit reprodukci, aby skupina opět dosáhla své původní velikosti. Za dobrých podmínek o sebe potkani pečují navzájem, starají se o starší jedince a matky o svá mláďata. V zimě se choulí do hromadných klubíček a pomáhají si tak udržet potřebné teplo.
Kromě škod na majetku a případně i hospodářských zvířatech jsou potkani často přenašeči i mnoha chorob. Jejich přemnožení tedy může být nebezpečné i z tohoto důvodu. Mohou přenášet původce leptospirózy, tularémie, salmonelózy, toxoplazmózy a řady dalších. Aby se předešlo šíření těchto chorob, společnosti, které spravují kanalizační systémy, přistupují k plošným deratizacím. Dříve byly poměrně časté nástrahy s obsahem jedu, které potkany otrávily. Dnes jsou tyto návnady na bázi antikoagulantů, které zabraňují srážení krve a dochází k zastavení krevního oběhu. Tyto nové návnady jsou považovány za dostatečně efektivní a přitom šetrné vůči samotným zvířatům, alespoň ve srovnání s dřívějšími jedovatými nástrahami, po nichž zvířata umírala v bolestech. Výhodou také je jejich zpožděný účinek, což znamená, že k úmrtí jedince, který pozřel návnadu, dochází se značným zpožděním a kolonie si tak jeho úmrtí nespojí s pozřením návnady. Kromě těchto návnad existují i odchytové pasti, u kterých nedochází k úhynu chyceného jedince. Nejsou však příliš používané, protože potkani jsou v případě ohrožení poměrně agresivní, a tak je následná manipulace složitější. Potkan je také schopný vyskočit i do výšky dvou metrů a pokud nemá možnost uniknout, je schopný zaútočit a zle pokousat.
Potkani však nejsou jenom škůdci. Kromě důležité role v potravním řetězci (ať už čistě přírodním, nebo jako krmné druhy pro terarijní zvířata, např. hady) se stali i laboratorním druhem, který byl využíván při mnoha pokusech. Doba už se naštěstí zase o kus posunula a vědci mají k dispozici více možností, jak si ověřit své teorie, aniž by k tomu museli využívat živé tvory včetně nejvyužívanějších druhů - myší a potkanů. Přesto však při některých pokusech a testech živé tvory potřebují, a tak se v současnosti především řeší, jakým způsobem pak tato zvířata usmrtit, aby při tom netrpěla.
Úplným opakem je pak jejich role jako mazlíčka. Z laboratorních potkanů se odchovávají potkánci, které si lidi pořizují jako mazlíčky. Zakoupit se dají v chovatelských potřebách, tam ale většinou bývají nabízeni jako krmivo pro hady a jiná zvířata živící se hlodavci. Kdo je chce na mazlíčka, měl by se obrátit na některou z mnoha chovatelských stanic, kde si může vybrat pěkně zbarveného potkánka, který bude odmala zvyklý na kontakt s člověkem. Při chovu se dá využít jejich inteligence a lze je naučit mnoha kouskům, dovednostem a trikům. Pořizují se jim různé domečky, hamaky, tunely a další vybavení, aby se potkani zabavili a cítili se dobře. I když pro někoho je představa potkana jako mazlíčka naprosto nepřijatelná, ti, kteří je chovají, na ně obvykle nedají dopustit.
A co vy, máte zkušenosti s potkany, ať již divokými, nebo je máte jako mazlíčky?
Pro někoho jsou potkani skvělými mazlíčky
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://animaldiversity.org/accounts/Rattus_norvegicus/
https://www.scph.org/sites/default/files/editor/Norway%20Rat%20Handout.pdf
https://www.denik.cz/veda-a-technika/potkan-hurikan-preziti-zvire.html?login=1
https://www.ovak.cz/TZ_deratizace2019/
https://www.novinky.cz/clanek/bydleni-jak-na-to-potkan-vyslechteny-v-laboratori-je-inteligentni-a-nenarocny-kamarad-11665
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/mesta-se-potykaji-s-premnozenymi-potkany-mohou-prenaset-az-desitky-nemoci-355169
