Článek
Brambořík, latinsky Cyclamen, patří mezi rostliny, které umí zaujmout na první pohled. V zahradnictvích na nás vykukují záplavy barevných květů, zatímco v lesích hor nenápadně rozkvétá jeho divoký příbuzný – brambořík nachový (Cyclamen purpurascens). Tahle rostlina má za sebou dlouhý příběh: od středomořských strání, přes viktoriánské skleníky až po parapety našich bytů.
Divoce rostoucí brambořík, foceno v lesíku u Wolfgangsee v Rakousku
Bramboříky v přírodě i doma
Rod Cyclamen zahrnuje kolem 25 druhů, které se vyskytují hlavně ve Středomoří, Malé Asii a na Kavkaze. Mají podzemní hlízu, z níž vyrůstají listy i květy. Tvarem a barvou se liší, ale všechny spojuje zvláštní elegance – květy mají zpětně ohnuté okvětní lístky, jako by někdo obrátil kvítka naruby.
Zatímco některé druhy kvetou v zimě, jiné v létě nebo na podzim. To je mimochodem jeden z důvodů, proč se bramboříky tak rozšířily i do zahrad a domovů – díky šlechtění máme k dispozici květy prakticky v každém ročním období.
Brambořík perský – hvězda květinářství
Když si v obchodě koupíte brambořík, je téměř jisté, že půjde o kultivar bramboříku perského (Cyclamen persicum). Právě tento druh se stal základem pro stovky vyšlechtěných odrůd, které dnes zdobí parapety i balkony.
Šlechtitelé se opravdu vyřádili – najdete rostliny s květy sněhově bílými, lososovými, růžovými, purpurovými, ale i s dvoubarevným či zvlněným okrajem. Některé vypadají skoro jako motýlí křídla.
Jenže krása má své nároky. Brambořík perský není úplně jednoduchá pokojová rostlina, která by byla vhodná i pro začátečníky. Nemá rád horko, proto se mu nedaří v přetopených bytech. Nejlépe mu vyhovuje chladnější prostředí, ideálně 12–18 °C, světlé místo bez ostrého slunce a opatrná zálivka. Zalévat by se mělo ke kořenům, nikdy přímo na hlízu, protože by snadno začala uhnívat.
Po odkvětu si rostlina ráda „odpočine“ – listy postupně odumřou a hlíza přejde do klidového stavu, což může nezkušený pěstitel chybně vyhodnotit jako její úhyn a rostlinku vyhodit. V době útlumu se skoro nezalévá. Pokud máte trpělivost, můžete ji pak po několika měsících znovu probudit k životu.
Brambořík jarní (Cyclamen coum)
Zahradní druhy – ozdoba polostínu
Vedle pokojových kultivarů existují i druhy, které se hodí na zahrady. Ty už jsou odolnější vůči chladu a mohou růst celoročně venku, zatímco pokojovky by vám během zimy zmrzly a jejich hlízy shnily.
Hodně oblíbený je brambořík břečťanolistý (Cyclamen hederifolium), který na podzim doslova rozzáří zahradu, protože vykvétá právě ve chvíli, kdy většina květin končí. Naopak brambořík jarní (Cyclamen coum) kvete už koncem zimy, kdy je kolem ještě šedo a nevlídno.
Oba druhy se dají vysadit do polostínu, nejlépe pod keře nebo listnaté stromy, kde vytvoří časem půvabný koberec. Když tyto kultivary smísíte, budete „koberec“ kvést po velkou část roku. Daří se jim na propustných půdách, kde nezůstává voda - ta by způsobila hnití hlíz.
Brambořík nachový – klenot našich lesů
A teď k tomu nejzajímavějšímu druhu - bramboříku nachovému (Cyclamen purpurascens). Je to jediný druh bramboříku, který u nás roste přirozeně, ale poměrně vzácně. V Česku ho najdeme hlavně na Moravě a ve Slezsku – třeba v Beskydech, Jeseníkách, ale i na Českomoravské vrchovině.
Má rád stinné bučiny, často na vápencovém podloží. Kvete od července do září, takže je to vlastně letní brambořík. Květy jsou menší než u pokojových kultivarů, ale mají nezaměnitelný půvab – růžově až fialově nachové, vonící a vždy s typicky ohnutými okvětními lístky.
Zajímavostí je, že jeho listy vydrží i přes zimu. Když se v prosinci projdete listnatým lesem, můžete mezi opadaným listím zahlédnout drobné srdčité listy se stříbřitým mramorováním. Vypadají skoro jako kousek zahrady schovaný v lese.
Protože brambořík nachový je u nás vzácný a citlivý na ničení stanovišť, patří mezi zákonem chráněné rostliny. Přenášet si ho domů z přírody je zakázané – a také by to byla škoda, protože v domácích podmínkách by zpravidla stejně nepřežil.
Brambořík břečťanolistý (Cyclamen hederifolium)
Jak se bramboříky rozmnožují?
Jejich květy lákají hlavně čmeláky, kteří mají dostatečně dlouhý sosák, aby dosáhli na nektar. Po opylení se stopka s plodem začne stáčet jako pružina a tobolka dozrává u země.
Semena mají malý masitý přívěsek – tzv. elaiosom, který milují mravenci. Odnášejí si je do mravenišť, a tím pomáhají bramboříkům šířit se dál. Je to krásný příklad spolupráce rostlin a hmyzu.
Jedovaté, ale ne pro všechny
Na bramboříky se musí dávat pozor, protože jejich hlízy obsahují jedovaté látky (hlavně saponiny). Pro člověka a většinu domácích zvířat jsou nebezpečné – po požití způsobují zvracení a silné průjmy.
Jenže příroda má své výjimky. Prasata si naopak hlízy bramboříků ráda vychutnávají. Aktivně je vyhrabávají ze země a považují za pochoutku. I to je jeden z důvodů, proč někde v přírodě bramboříkové porosty ubývají – divočáci dokážou celé lokality během pár týdnů úplně zdecimovat.
Brambořík nachový (Cyclamen purpurascens)
Bramboříky a lidé
Bramboříky se pěstují v Evropě už od renesance, kdy si je oblíbili zahradníci v Itálii a později i v Anglii. Ve viktoriánských dobách byly symbolem elegance a pěstovaly se v zimních zahradách šlechticů.
Dnes je máme v každém zahradnictví a většina lidí je bere jako běžnou sezonní květinu. Přitom za nimi stojí zajímavý kus kulturní i přírodní historie. Brambořík nachový nám navíc připomíná, že i v našich lesích se skrývají rostliny s mezinárodním významem – druh, který roste od Alp až po Karpaty, ale u nás jen na několika místech.
Zajímavosti o brambořících
- Název „brambořík“ souvisí s kulatými hlízami, které připomínají malé brambory.
- V lidové medicíně se hlízy kdysi používaly třeba jako projímadlo, ale kvůli jedovatosti je to velmi nebezpečné.
- V Itálii se dříve věřilo, že bramboříky přinášejí štěstí v lásce – proto je nevěsty nosily při sobě.
- Brambořík nachový je jediný druh, který má listy zelené i v zimě.
- Divoká prasata jsou jedním z mála živočichů, kterým jedovaté hlízy chutnají.
Bramboříky spojují svět přírody a svět lidí. Doma v květináči jsou barevnou ozdobou, na zahradě připomenou romantiku středomořských lesů a v našich horách se promění v tichého posla divoké přírody. Ať už se díváme na pestré kultivary v obchodech, nebo na drobné nachové květy v bučině, vždy je na nich něco zvláštního – křehká krása, která nás dokáže zastavit a podívat se blíž.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.stoplusjednicka.cz/svinsky-orech-vybiravy-lidem-nebezpecny-jed-bramboriku-nachoveho
https://abecedazahrady.dama.cz/clanek/bramboriky-motyli-zimy
https://www.idnes.cz/hobby/domov/bramboriky-pestovani-doma-zahon-rostlina-zalevani-zima-rez.A240125_104744_hobby-domov_bkch
https://izahradkar.cz/zahrada/okrasne-rostliny/kvetiny/pestovat-bramborik-aby-kvetl-od-podzimu-jara/
https://www.ceskestavby.cz/clanky/bramboriky-v-zahrade-ktere-jsou-nejodolnejsi-a-preziji-venku-nase-zimy-34171.html
