Článek
Šelmy, zejména ty kočkovité, fascinují lidstvo už odnepaměti. Mrštnost, hbitost, rychlost, síla, elegance, ale i ostré drápy, silné čelisti, trhající špičáky. V dřívějších dobách byl chov kočkovitých šelem oblíbený u vysoce postavených lidí, zejména vládců. Ti šelmy někdy chovali i proto, aby jim mohli předhazovat své nepřátele a dívat se, jak je šelmy nemilosrdně trhají. S postupem času došlo k menší obměně - šelmám se věnovali i běžní lidé, kterým tato zvířata učarovala. V tom lepším případě se věnovali jejich zkoumání a ochraně v přirozeném prostředí. V tom druhém případě si je pořizovali jako exotické domácí mazlíčky.
Když s vámi šelma vyrůstá od mláděte, většinou si na vás navykne a buď vás „bere“ jako součást své smečky, nebo vás v tom horším případě alespoň toleruje. Zdánlivé „přátelské“ soužití tak člověka často vede k pocitu, že se nemá čeho bát, protože ho neobyčejný mazlík nebere jako hrozbu. Někteří sice zůstávají ostražití, ale opravdu stačí pouhá ostražitost, když máte nebezpečnou šelmu nablízku a stačí doslova drobnost, aby se v ní ozvaly přirozené instinkty a v tu ránu může být tragédie na světě?
Holidayovi také měli pocit, že kočkovité šelmy jsou jejich nedílnou součástí, součástí jejich rodiny. A i když měli znalosti a zcela jistě dodržovali alespoň minimální bezpečnostní opatření, netradiční vztahy byly vykoupeny smrtí.
Ron a Joy Holidayovi se vlastními jmény jmenovali Ron a Doris Guayovi, ale vystupovali na jevišti jako Ron a Joy Holidayovi. Potkali se už jako děti v tanečním studiu v Maine roku 1954, kde je dohromady svedla společná láska k tanci, zejména k baletu. V průběhu let se jejich přátelský vztah přetavil ve vzájemnou lásku a jako dospělí lidé se oba vzali. Živili se jako akrobatičtí tanečníci a vystupovali ve velkých městech jako New York, Las Vegas, Paříž…
Ron měl sen. Představoval si, jak se během představení jeho žena Joy změní v divokou kočkovitou šelmu. O své představě se zmínil jejich příteli, Williamu Holdenovi, který nelenil a daroval manželskému páru jejich první „velkou kočičku“ - mládě černého leoparda.
Ilustrační foto, černý panter, AI
Manželé Holidayovi okamžitě zakomponovali šelmu do svých vystoupení. Jeden z triků při jejich představení spočíval např. v tom, že Joy vstoupí do velké bubliny, vzplanou plameny, všechno zahalí kouř a když odvane, z bubliny vyjde ven kočkovitá šelma. Dnes by to možná lidi už tolik neuchvátilo, ale tehdy to byla senzace.
Holidayovi začali se svými vystoupeními cestovat po světě a ke svému miláčkovi leopardovi přidali další kočkovité šelmy, mj. tygra. Když zrovna nebyli na některé ze svých cest, žili nejprve v domku v Saint Petersburgu, ale později se přestěhovali na ranč na Floridě, který jim poskytoval dostatek prostoru pro jejich rozrůstající se rodinu velkých koček.
V té době (1988) k sobě přibrali mladého zoologa Chucka Lizzu, který jim měl pomoci s péčí o tato zvířata a také spolupracoval na jejich vystoupeních. Ron vymýšlel kostýmy, Chuck tvořil hudbu a trénoval kočky a Joy vymýšlela choreografii. Vzájemná spolupráce však nebyla to jediné, co sdíleli. Postupem času se Chuck přidružil k manželskému páru a stala se z nich tak milostná trojice.
Jejich netypické soužití, vskutku po všech stránkách, protože nebylo a dodnes není běžné chovat velké kočky, ale ani žít trvale v trojitém svazku, fungovalo skvěle a všichni si rozuměli. Tato idylka však neměla mít dlouhého trvání.
Ilustrační foto.
Holidayovi a Chuck věděli, že pracují s šelmami, ale byli toho názoru, že dostatek lásky, péče a odměn byl klíč k srdci jejich svěřenců, které chovali odmalička. A že pomocí toho si vybudovali vzájemnou důvěru. Idylka a vzájemná spokojenost možná vedla k tomu, že poněkud polevili v ostražitosti a nechali se ukolébat.
V září roku 1998 však mělo dojít k těžkému prozření. Příčinou tragédie byl bílý bengálský tygr jménem Jupiter, toho času tříletý. Jupitera měli stejně jako všechny ostatní šelmy odmalička, takže na ně byl zvyklý a díky svému netradičnímu vzezření patřil mezi skvosty jejich vystoupení.
Jupiter vyrůstal pod taktovkou Chucka, který se zvířatům jako trenér věnoval nejvíce a trávil s nimi mnoho času. Nikoho tak nenapadlo, že by to mohl být právě Chuck, kdo doplatí na neopatrnost. Nikdo nezná přesný průběh tragédie, o které vyprávěl později sám Ron. Ale podle jeho slov Chuck zakopnul a spadnul přímo na Jupitera. Ten se s největší pravděpodobností velmi leknul, protože to nečekal a pravděpodobně z něj promluvily jeho přirozené instinkty, které sice mohly být výchovou poněkud utlumeny, ale nikdy nemohly být vymazány. Chytil Chucka za krk a zardousil ho. Všechno se odehrálo během několika vteřin a zranění bylo bohužel tak vážné, že Chuck zemřel Ronovi, který přiběhl, v náručí. Bylo mu teprve 34 let.
Smrt Chucka zanechala v srdcích Rona a Joy obrovskou bolest, zejména Joy začala trpět depresemi, které na ni měly devastující vliv. Nechtěla vstát z postele, nechtěla ani jíst, neměla chuť se vůbec hýbat. Během pár týdnů ztratila výrazně na váze, což ve spojitosti s její už tak drobnou tělesnou konstitucí způsobilo, že velmi zeslábla. A bolest ze ztráty Chucka ji drtila dál.
Nikdo neví, co se jí odehrávalo v hlavě, ale skutečností je, že jednoho dne šla do výběhu k Jupiterovi, bengálskému tygru, který zabil Chucka. A Jupiter znovu zaútočil a zabil nebohou Joy.
Ron tvrdil, že Joy jako věřící nikdy nesouhlasila se sebevraždou a že její smrt je jen nešťastnou náhodou, kterou způsobilo to, že se při odchodu z výběhu otočila k Jupiterovi zády.
Harris Fishman, filmař, který se o tragédii dozvěděl po několika měsících a který chtěl na toto téma natočit film, se zkontaktoval s Ronem. Trvalo několik let, během kterých se bavili o dřívějším životě Holidayových a Chuckovi, jejich vystoupeních a jejich spolupráci s kočkovitými šelmami. Až po získání důvěry ze strany Rona a také poté, co ho opustil nejtěžší žal, spolu začali mluvit i o tom, co se stalo Chuckovi a Joy. A přestože Ron trvá na tom, že Joy by se dobrovolně nevzdala života, Harris po všem tom vyprávění došel k jinému názoru. Věřil, že Joy by se naopak nikdy nedbale neotočila zrovna k Jupiterovi zády, kdyby neměla v plánu odejít z tohoto světa, symbolicky stejným způsobem, jako odešel Chuck.
Pravdu se už nikdo nedozví, protože tu by mohla sdělit jenom samotná Joy. Ale ať už to bylo jakkoliv, skutečností zůstává, že na počátku byla nešťastná událost, která ve spojitosti s nepříliš bezpečným soužitím se šelmami vedla postupně ke dvěma tragickým úmrtím. Vlastně ke třem. Úřady rozhodly po úmrtí Joy, že Jupiter musí být kvůli nebezpečnosti zastřelen. A tak i zvíře, které se jen chovalo přirozeně, ztratilo svůj život.
Mnoho lidí Rona litovalo. V krátké době přišel nejen o milence, přítele a spolupracovníka, ale i o svoji manželku. Jiní lidé však poukazují na fakt, že Ron byl přítomen oběma útokům, ale jemu jedinému se vůbec nic nestalo. A i kdyby smrt Chucka byla jen nešťastnou náhodou, proč nechal jít k Jupiterovi svoji ženu, která byla zesláblá dlouhým hladověním, zničená depresemi a v podstatě neschopná běžných denních úkonů, natož jakékoliv péče o Jupitera. Byl jejich vztah skutečně tak ideální, jak ho líčil Ron, nebo nebylo všechno zalité sluncem a do jejich mileneckého vztahu pronikly mráčky, kvůli kterým mohl Ron na Chucka žárlit, popř. i na Joy, která mohla Chucka milovat víc než Rona? To se už také nikdo nedozví…
O zvláštním a netypickém životě Holidayových a Chucka Lizziho byl nakonec skutečně natočen dokumentární film s názvem Cat Dancers, který měl premiéru v roce 2007.
Anketa
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://nypost.com/2008/12/21/send-in-the-claws/
https://behindthelensonline.net/site/reviews/cat-dancers/
https://www.popmatters.com/71962-cat-dancers-2496041273.html
https://www.stevekorver.com/writing/profilesinterviews/strangerrrrr-than-fiction/
https://www.tampabay.com/archive/1999/11/27/a-lasting-trust-in-tigers/
https://www.youtube.com/watch?v=vDm-qbOG9Qg
