Příběh Wyatta Earpa, legendy Divokého Západu. Často hájil vlastní zájmy víc než spravedlnost

Divoký západ zrodil stovky příběhů, z nichž mnohé se přetavily v legendy — o neohrožených šerifech, nelítostných pistolnících a spravedlnosti v prachu pouličních duelů. Jenže skutečnost byla mnohem složitější. Často si tuto dobu romantizujeme a zapomínáme, že lidé, které dnes vnímáme jako hrdiny, byli ve své době jen o málo méně rozporuplní než jejich protivníci. Žili ve světě, kde se zákon ohýbal stejně rychle jako kohoutek revolveru, a kde dobro a zlo málokdy stálo na opačných stranách ulice.

Wyatt Berry Stapp Earp (*19.3.1848, †13.1.1929)

Wyatt Earp se narodil na jaře 1848 v Illinois jako čtvrté dítě v početné rodině. Jeho táta Nicholas byl veterán z války a máma Virginia se starala o domácnost. Wyatt měl sedm sourozenců, a ještě další dva nevlastní bratry.

Dnes je Wyatt známý hlavně jako legendární pistolník a drsný strážce zákona z Divokého západu. Jenže jeho život nebyl tak černobílý, jak se to často líčí. Nezačínal jako hrdina a rozhodně nevedl spořádaný život.

Už jako třináctiletý kluk chtěl do války – doslova utíkal z domu, aby se přidal k armádě jako jeho starší bratři. Ale byl moc mladý, takže ho vždycky chytili a poslali zpátky domů. Když dospěl, vydal se na cesty. Pracoval, kde se dalo – střílel bizony, pomáhal na železnici, hrál poker v salónech a taky rozhodoval boxerské zápasy. Nebyl to žádný svatoušek, spíš obyčejný chlap, co se protloukal životem jak uměl.

Slávu si ale vysloužil jako muž zákona v několika proslulých městech na Západě. Působil ve Wichitě i v Dodge City, kde si udělal jméno. Ale největší ohlas přišel až s Tombstonem. Tam si vybudoval pověst chladného, neústupného muže, co se s ničím nepáře. Ať už se to týkalo banditů nebo místních problémových chlápků, Wyatt jednal rychle a tvrdě.

K zákonu se dostal v roce 1869, když se vrátil do města Lamar v Missouri. Jeho otec tam zrovna končil jako soudce, a Wyatt po něm převzal místo městského maršála. Právě tam poznal Urillu Sutherlandovou. Byla mladá, krásná a Wyatt se do ní rychle zamiloval. Vzali se, koupili si pozemek, postavili dům – vypadalo to, že se konečně usadí. Jenže krátce před porodem jejich prvního dítěte Urilla zemřela na tyfus. Wyatt to nesl těžce. Byl to zlom. Od té chvíle byl jiný – tvrdší, uzavřenější a víc než kdy jindy odhodlaný utíkat před minulostí.

Je paradoxem, že jeho postavu máme zafixovanou jako někoho, kdo hájil zájmy zákona a byl tak ve své podstatě kladnou postavou. Jenže tak jednoduché to nebylo. V mládí sám čelil obvinění z krádeže koní, a dokonce utekl z vězení. Na šikmou plochu se dostal po smrti své ženy. Po útěku z vězení zmizel do Peorie v Illinois a soudní řízení proti němu nebylo zahájeno.

V následujících letech byl několikrát zatčen, protože se pohyboval mezi nevěstinci a prostitutkami, ale nikoliv jako pouhý zákazník. Dostal několikrát pokutu, protože jej i samotný soud na základě důkazů považoval za pasáka. Kromě toho byl považován za povaleče a obecně člověka nevalné pověsti.

Na začátku roku 1874 se přestěhoval i se svou partnerkou Sally, která byla prostitutkou, do Wichity, kde jeho bratr James provozoval se svou ženou nevěstinec. I zde byl pak Wyatt považován za pasáka, i když podle historiků byl možná spíš strážcem nebo vymahačem. Wichita však byla velmi divoké město, zejména když k železnici dorazila stáda dobytka, která byla následně převezena jinam a kovbojové, vyčerpaní po dlouhé cestě, si chtěli konečně ve městě užít a odreagovat se.

Earp přemýšlel, čím by se mohl živit a přispěla k tomu náhoda. Pomohl strážníkovi najít zloděje a když se v roce 1975 stal Mike Meagher městským marshallem, Wyatt se stal jeho zástupcem a staral se o udržování pořádku ve městě. Netrvalo to však dlouho, protože ho bývalý marshall Bill Smith obvinil ze zneužívání pravomoci tím, že najímal své bratry jako strážce zákona. Došlo k pěstnímu souboji, při kterém Earp Billa porazil. Městská rada však hlasovala proti Earpovu návratu do služby.

Jeho éra ve Wichitě tak skončila. Novým domovem se mu však stalo Dodge City, kam se nejdřív přesunuli jeho bratři a Earp je později následoval. Dodge City totiž narůstalo na významu, neboť se texaský dobytek začal hnát kvůli restrikcím zavedeným z důvodu šíření nákazy sem místo do Wichity. Earp se i v Dodge City stal zástupcem marshalla a zároveň zde poznal svoji budoucí partnerku, prostitutku Mattie Blaylock, se kterou strávil několik let. Ani jako strážce zákona se zde nevyhnul občasným problémům a podle dobových novin vyfasoval pokutu jeden dolar za to, že udeřil místní prostitutku, údajně za to, že jej počastovala množstvím nadávek. Samotná prostitutka však dostala těžší trest, musela zaplatit dvacet dolarů a strávit noc ve věznici.

Když na podzim 1877 vyloupil psanec Dave Rudabaugh stavební tábor železnice, byl Earp pověřen jeho dostižením. Pronásledoval ho až do Fort Griffin, kde se na něj zašel zeptat do největšího místního salónu Bee Hive Saloon. Ten vlastnil jeho dřívější známý a odkázal ho na místního hráče, Doca Hollidaye. Ten mu prozradil, že se Dave vrací do Kansasu. Earp se tedy rozhodl vrátit zpátky do Dodge City, kde pokračoval jako pomocný marshall a seznámil se zde s bratry Mastersonovými. Dave Rudabaugh byl nakonec dopaden díky informacím od Wyatta Earpa, ale Wyatt nebyl tím, kdo ho zatknul - tím byl právě Bat Masterson.

Jednoho dne, když do města dorazila horda kovbojů, kteří si chtěli nezřízeně užívat v místním salónu, přišel Wyatt málem o život. Vstoupil do salónu, aby zjednal pořádek, ale místní kovbojské osazenstvo na něj namířilo kolty a dost možná by i vystřelili. Wyatta však zachránil Doc Holiday, který se sem i se svou družkou přemístil nedlouho po Wyattově návratu. Seděl v zadní části a hrál karty, ale tasil také a donutil kovboje, aby odhodili zbraně. Tím Wyattovi zachránil život a oba muži se poté stali přáteli.

Jeho kariéra v Dodge City byla uspokojující a město se pomalu zklidňovalo. Možná až moc. Když mu pak jeho bratr Virgil, který byl strážníkem v Prescottu, napsal o Tombstone, které začalo rozkvétat díky těžbě stříbra, ucítil příležitost. Společně se svým bratrem Jamesem a svými partnerkami odcestovali nejprve do Las Vegas, kde se setkali s Docem Hollidayem a jeho přítelkyní Kate Big Nose. Poté bratři zamířili do Tombstone, zatímco Holliday zůstal v Prescottu.

Virgil byl mezitím jmenován zástupcem amerického marshalla s působností pro Tombstone a okolí. Tři bratři se zde tak sešli a zatímco Virgil pracoval jako zástupce zákona, bratři zkoušeli různé možnosti, jak si vydělat co nejvíce peněz. Wyatt vydělával jako hazardní hráč, ale zkoušeli provozovat i vlastní dostavníkovou linku, James pracoval jako barman a společně koupili i podíl v dole. Nic z toho však nepřinášelo takové zisky, jaké by si představovali. Postupně do Tombstone dorazili i další bratři Morgan a Warren a dorazil sem nakonec i Doc Holliday, který si vydělal hraním značné jmění. Městečko se rychle rozrůstalo, ale společně s ním narůstala i divokost a zločinnost.

Největší problémy v Tombstonu tehdy způsoboval gang, kterému se říkalo Cowboys. Nebyla to žádná pevně semknutá organizace, spíše volná parta pašeráků, zlodějů dobytka a ozbrojených chlapíků, co se živili vším možným, co bylo na hraně zákona. Mezi nimi vynikali hlavně bratři Clantonové, bratři McLauryové a taky Billy Claiborne. Napětí mezi nimi a rodinou Earpových postupně narůstalo – nejdřív šlo „jen“ o hádky a menší přestřelky, ale brzy přišla i obvinění z volebních podvodů, a nakonec i vražda městského maršála Freda Whitea.

Wyatt se v té době pokusil kandidovat na šerifa celého okresu Cochise, ale neuspěl. Podle některých historiků to mohl být moment, kdy se rozhodl, že pokud nebude mít moc oficiálně, prosadí se jinak. A možná i tvrději.

Napětí nakonec vybuchlo 26. října 1881. Po městě se začaly šířit řeči, že několik Cowboyů se potuluje po ulicích ozbrojených a že chystají nějaký průšvih. Virgil Earp, který byl tehdy hlavním maršálem, se rozhodl zakročit. Vyrazil do akce spolu s bratry Wyattem a Morganem a přibrali i jejich přítele, hazardního hráče a pistolníka Doca Hollidaye.

Zastavili se u ohrady známé jako O.K. Corral. Co se tam přesně odehrálo, se dodnes úplně neví a historici se v detailech neshodnou. Ale jedno je jisté – přestřelka trvala sotva půl minuty a na jejím konci byli mrtví Billy Clanton a oba bratři McLauryové. Wyatt z toho vyšel bez škrábnutí. To, co mělo být v podstatě rutinní odzbrojení, se během pár vteřin změnilo v legendu. Ale i v začátek další krvavé kapitoly, protože tím to zdaleka neskončilo.

Následky přestřelky u O.K. Corralu byly okamžité a ničivé. Ačkoli byli Earpové a Doc Holliday před soudem zproštěni viny, veřejné mínění v Tombstonu bylo rozdělené. Zatímco někteří je vnímali jako obránce pořádku, jiní je považovali za chladnokrevné vrahy. Atmosféra ve městě houstla – Virgil Earp byl krátce po přestřelce postřelen do ruky při nočním přepadení a trvale ochrnul. V březnu 1882 byl Morgan Earp zastřelen zezadu během hry kulečníku, pravděpodobně na příkaz členů Cowboys. Pro Wyatta to byl zlomový okamžik – z ochránce zákona se stal mstitel.

V následujících týdnech vedl Wyatt skupinu několika mužů, známou jako Earpova vendeta, a bez oficiálního povolení začal systematicky pronásledovat a zabíjet osoby podezřelé z podílu na útocích na jeho bratry. Mezi zabitými byl například Frank Stilwell, který byl nalezen mrtvý na železniční stanici v Tucsonu, a Curly Bill Brocius, údajně zastřelen Earpen v přestřelce poblíž řeky Whetstone. Zákonnost těchto činů byla sporná, ale žádné soudní obvinění proti Wyattovi nikdy nepadlo. Po skončení této krvavé kapitoly Wyatt opustil Arizonu – jedni ho považovali za muže, který očistil město, druzí za psance, který se vymkl kontrole.

Po opuštění Arizony v roce 1882 se Wyatt Earp vydal na cestu napříč americkým Západem. Společně se svou životní partnerkou Josephine Marcusovou, s níž zůstal až do smrti, žil střídavě v Kalifornii, Nevadě, a dokonce i na Aljašce během zlaté horečky v Nome. V té době se živil především jako hráč pokeru, sázkař, saloonový manažer a občasný ochránce důlních společností. Zákonu se zcela nevyhýbal — krátce působil jako šerif v okresu Esmeralda v Nevadě — ale jeho činnost už nikdy nedosáhla takové známosti ani kontroverze jako v Arizoně.

I ve stáří se Earp pokoušel ovlivňovat svůj veřejný obraz. Na přelomu století začal spolupracovat s novinářem Stuartem N. Lakem, který později vydal polofiktivní biografii Wyatt Earp: Frontier Marshal (1931). Earp poskytl rozhovory a snažil se kontrolovat, jak bude vnímán – jako čestný muž zákona, ne jako pomstychtivý pistolník. V Los Angeles se dokonce pohyboval mezi začínajícími filmaři – údajně radil režisérovi Johnu Fordovi i herci Tomu Mixovi. Přesto nikdy nezbohatl ani nezískal oficiální uznání za své dřívější činy.

Wyatt Earp zemřel 13. ledna 1929 ve věku 80 let v Los Angeles, jako jeden z posledních žijících aktérů Divokého západu. Byl pohřben v Colmě v Kalifornii po boku své ženy Josephine, která ho přežila o 15 let. Zanechal po sobě rozporuplný odkaz – byl vnímán jako hrdina i jako bezcitný vykonavatel pomsty. Jeho legenda ale přetrvala, zejména díky hollywoodským filmům, které z něj udělaly ikonu. Realita jeho života byla však mnohem složitější – plná morálních dilemat, nejasných motivací a života na pomezí práva a bezpráví.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://www.historynet.com/wyatt-earp/

https://westadamsheritage.org/wyatt-earp

https://www.pellahistorical.org/wyattearpbiography

https://www.famous-trials.com/earp/503-home

https://www.pbs.org/wgbh/americanexperience/features/wyatt-earp-life/

https://www.britannica.com/biography/Wyatt-Earp

https://en.wikipedia.org/wiki/Wyatt_Earp