Článek
Evoluce. Provází živé organismy už od dávných věků, je vytrvalá, nekompromisní, nelze se jí vyhnout. Probíhá všude kolem nás i v nás samotných. Některé změny jsme schopni vidět i během našeho života, některé změny probíhají v mnohem delších časových úsecích.
Změny související s evolucí zkoumá evoluční biologie. Zakladatelem tohoto vědního oboru byl britský přírodovědec Charles Darwin. Jedním z jeho nejznámějších děl je Teorie vzniku druhů, tzv. evoluční teorie. Charles Darwin byl totiž první, kdo správně pochopil a popsal princip vývoje organismů. Jedinou zásadní nepřesností, které se dopustil, ale která nijak nenarušovala vlastní princip teorie, bylo, že jako základní jednotku určil organismus. Ve skutečnosti jsou základní jednotkou alely - formy jednotlivých genů.
Princip evoluce mimo jiné předpokládá, že geny, které svému nositeli přinášejí nějakou výhodu, a to zejména výhodu přežití nebo v rozmnožení, se budou v populaci postupně šířit, zatímco geny, které svému nositeli nebudou v tomto směru prospěšné, budou postupně mizet. S kartami samozřejmě míchají ještě nahodilé genetické mutace a další faktory, z nichž některé nebyly ještě dostatečně prozkoumány a některé před námi mohou stále zůstávat skryty nebo nepochopeny.
Homosexualita k rozmnožení nevede. Proč tedy nevymizela?
Homosexualita je v tomto kontextu považována za evoluční paradox. Homosexuál v homosexuálním vztahu se nerozmnoží a jeho orientace je tak přítěží a nikoliv výhodou. Alespoň na první pohled. Přesto homosexualita stále přetrvává, nemizí a navíc je přítomna u široké řady druhů, člověka nevyjímaje. Pokud sama o sobě nevede k rozmnožení, pak musí přinášet jinou výhodu, která je natolik zásadní, že se vyplatí, aby přetrvala a nedošlo k jejímu vymizení.
Vědci zkoumající homosexualitu v rámci evoluce přicházejí s různými hypotézami, které dokáží více či méně podpořit i vědeckými argumenty. Faktem však zůstává, že stále nejsme schopni plně pochopit mechanismus, který zajišťuje přetrvávání homosexuality v populacích a také přínos homosexuality pro organismy.
Hypotéza č.1
O vzniku homosexuality
Stejný nebo podobný znak u dvou a více živočišných druhů může mít rozdílný původ a vyvinout se nezávisle. V případě (nejen) homosexuality se však dá předpokládat, že se rozvinula ze společných předků a „přežila“ a dosud „přežívá“ celý evoluční vývoj a přírodní výběr. Proto je přítomna u takového množství druhů, což by v případě nezávislého výskytu nebylo příliš pravděpodobné.
Podle autorů této hypotézy o vzniku homosexuality byla na počátku všeho bisexualita. Nebo možná bychom dnes přesněji řekli pansexualita. Sexuální přitažlivost bez ohledu na pohlaví. Pravěké organismy se spolu pářily bez rozlišení pohlaví. A proč by tomu tak mohlo být? Dá se předpokládat, že sexuální chování vedoucí k rozmnožování a sexuální znaky rozlišující jednotlivá pohlaví nevznikly ve stejný okamžik. Tedy že nejprve byla potřeba se pářit a množit a pak se postupně vyvíjely sexuální znaky (tvary, pachy, velikost, barva…), které rozlišovaly, zda se jedná o samce, nebo samici. A následně se pak tyto znaky vlivem evoluce dále vyvíjely.
Pro původní organismy bylo mnohem snazší se tedy pářit bez ohledu na pohlaví protějšku, protože to nebylo na první pohled snadno rozeznatelné. Kdyby příliš váhaly a snažily se rozlišovat, s kým má smysl se pářit a s kým ne, mohly by promeškat vhodnou chvíli k reprodukci.
Pokud by orientace závisela na konkrétní kombinaci alel určitých genů, pak by se dalo uvažovat o tom, že různé proměny této prvotní kombinace mohly vést k vytvoření celého spektra sexuální orientace - od čistě hetero- až po čistě homosexuální orientaci.
Hypotéza č. 2
Výhoda homosexuálních alel u heterosexuálního jedince?
Homosexuální alely u heterosexuálního jedince? A přinášející výhody? Zní to jako oxymóron. Ale co když tomu tak opravdu je? Podle této hypotézy alely, které mohou „způsobovat“ homosexuální orientaci, kódují i další charakteristiky daného organismu. A tyto charakteristiky způsobují větší přitažlivost pro opačné pohlaví. Pokud se tyto alely nesejdou v kombinaci, aby „způsobily“ homosexualitu, ale pořád jsou schopné kódovat zbylé charakteristiky, které zvyšují úspěšnost jedince u opačného pohlaví, pak přinášejí nespornou výhodu v rozmnožování. Proto dochází k jejich udržení v genomu a čas od času se sejdou zase v kombinaci pro homosexualitu. Ta tak nemůže vymizet, neboť je spojena se stejnými alelami, které zvyšují úspěšnost v reprodukci heterosexuálních jedinců.
Hypotéza č. 3
Za vším hledej progesteron
Co má progesteron společného s homosexualitou? Progesteron je hormon, který byl dříve označovaný primárně za ženský, ale nachází se v tělech jak žen, tak i mužů. A pro obě pohlaví je důležitý. Je produkovaný kůrou nadledvinek, u žen vaječníky a u mužů varlaty. U žen se významně podílí na reprodukci a těhotenství, u obou pohlaví má pak nezastupitelný význam při udržování hormonální rovnováhy, nervového systému, podílí se na tvorbě kosterního systému, udržuje elasticitu kůže, podporuje funkci ledvin a jater.
Kromě výše zmíněných přínosů se progesteron podílí na tvorbě sociálních vazeb a současně se jeho hladina zvyšuje při existenci sociální vazby. A čím vyšší je jeho hladina, tím lépe a více v klidu se jedinec cítí. Tato provázanost je nyní předmětem dalšího zkoumání, abychom lépe pochopili princip fungování tohoto mechanismu.
Americká evoluční psycholožka Diana Fleischmann, která se mimo jiné věnuje i výzkumu homosexuality a souvislostí, ve své studii zjistila, že heterosexuální lidé, kteří jsou otevřenější homosexuálním myšlenkám více než jiní, mají vyšší hladiny tohoto hormonu. Progesteron tak nejspíše ovlivňuje ochotu k tvorbě vztahů s lidmi stejného pohlaví. A v takovém případě se podílí na soudržnosti celé společnosti.
Řada živočichů žije ve společnostech více jedinců. Mít nízkou hladinu progesteronu a být čistě heterosexuální tak může být pro jedince spíše nevýhodou, zatímco být heterosexuální s vyšší hladinou progesteronu a tedy vyšší ochotou vytvářet vztahy i s jedinci stejného pohlaví, je naopak neocenitelnou výhodou. A jako u všeho, i zde má měřítko dva konce - dva extrémy. Z nichž jeden bude heterosexualita a druhý homosexualita. A uprostřed bude heterosexuál ochotný utvářet homosexuální vazby.
Hypotéza č. 4
Hodný strýček/tetička
Další hypotéza, která se váže k homosexualitě, se zabývá jejím přínosem ke zvýšení šance reprodukce alespoň některých genů. Děje se tak zejména u sourozenců, z nichž jeden je heterosexuálního zaměření a druhý homosexuálního. Homosexuální jedinec se vzdává vlastní možnosti se rozmnožit ve prospěch zvýšení šance na reprodukci svého sourozence. Pokud se sourozenci podaří se rozmnožit, může homosexuální jedinec přispívat k péči o potomky svého bratra/sestry, neboť ti nesou část stejných genů jako homosexuální jedinec. Svojí péčí pak zvyšuje jejich šanci na přežití. V tomto kontextu tak může být homosexualita přínosem, sice ne 100% pro homosexuálního jedince, ale aspoň pro část jeho genů, které jsou předány dál jeho sourozencem. Pokud by byli oba heterosexuální a soupeřili by, šance obou na rozmnožení by významně klesla.
Homosexualita jako sociální konstrukt
Hypotéz, které se zabývají vznikem, vývojem a vytrvalostí homosexuality je řada. Každá se zabývá touto problematikou z jiného úhlu a také jinou optikou. Někteří vědci se zaměřují spíše na biologické souvislosti a jiní zase spíše na psychosociální souvislosti. Nejen u lidí je sex provozován i za jiným účelem než je reprodukce. Proto i homosexualita se nemusí nutně pojit s reprodukcí a ne/rozmnožením, ale může souviset i se sociálním životem živočichů a sloužit k jiným účelům, jako je např. tvorba vztahů (ne nutně sexuálních), upevňování vzájemných vazeb apod.
Pokládáme si špatnou otázku?
Dosud jsme se většinou ptali, jak vznikla homosexualita a jak dokázala „přežít“. Je to však správně postavená otázka? Možná bychom se spíše měli ptát a zkoumat, jak se vyvíjela sexualita jako taková, jejíž součástí je homosexualita úplně stejně přirozená jako heterosexualita. Homosexualita není paradox, který by popíral princip evoluce. Homosexualita se vyvinula právě díky evoluci, kterou byla dále rozvíjena.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.scientificamerican.com/blog/observations/why-is-same-sex-sexual-behavior-so-common-in-animals/
https://www.idnes.cz/xman/styl/evoluce-potrebuje-homosexualitu.A141129_152304_xman-styl_fro
https://news.umich.edu/why-dishing-does-you-good-u-m-study/
https://www.brainmarket.cz/nase-novinky/progesteron–k-cemu-je-a-jak-ho-mit-v-dobrych-hladinach/
https://www.idnes.cz/xman/styl/bisexualita-evoluce-gen-homosexualita-rozmnozovani-risk-potomci.A240116_201539_xman-styl_fro
https://theconversation.com/why-has-same-sex-sexual-behaviour-persisted-during-evolution-166571
https://www.nature.com/articles/s41562-021-01168-8
https://www.telegraph.co.uk/news/science/11251206/Having-homosexual-thoughts-is-an-essential-part-of-human-evolution-study-suggests.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Evoluce
https://theconversation.com/homosexuality-may-have-evolved-for-social-not-sexual-reasons-128123
