Článek
Na korálových útesech žije spousta ryb, které jsou krásné, barevné a na první pohled zajímavé. Jen málokterá z nich ale působí dojmem, že do toho místa opravdu „patří“. Pyskoun vlnkovaný však ano. Když ho člověk potká, nemá pocit, že narazil na další exotickou rybu. Spíš to vypadá, jako by potkal někoho starého, klidného a zkušeného – někoho, kdo tam byl dávno před vámi a pravděpodobně tam bude i dlouho poté.
Pyskoun vlnkovaný je ryba, která se nikam nežene. Nepředvádí se, nemá panické pohyby, neoslňuje barvami. Prostě pluje. Pomalu, jistě, s naprostým přehledem o tom, co se kolem děje. A možná právě proto si ji lidé pamatují víc než stovky jiných druhů.
Pyskoun vlnkovaný
Kam pyskoun patří a proč mezi ostatními pyskouny tak vyčnívá?
Z biologického hlediska patří pyskoun vlnkovaný do čeledi pyskounovitých, tedy Labridae. To je skupina ryb, která je na korálových útesech extrémně početná a pestrá. Většina pyskounů jsou spíš menší ryby – rychlé, hbité, často neustále v pohybu. Pyskoun vlnkovaný je jejich pravý opak.
Už samotný rod Cheilinus sdružuje jen několik málo druhů a žádný z nich se velikostí ani významem pyskounovi vlnkovanému nepřibližuje. Tenhle druh se vymyká téměř ve všem: velikostí, tempem života, chováním i rolí, kterou v útesu hraje. Je to pyskoun, který si zvolil strategii trpělivosti a síly, nikoli rychlosti.
Ryba, kterou nelze přehlédnout
Pokud by existovala ryba, kterou si člověk nemůže splést, pyskoun vlnkovaný by byl vážným kandidátem. Dospělí jedinci dorůstají délky přes dva metry a hmotnosti, která se může blížit stovce kilogramů. To už není „ryba z akvária“, ale plnohodnotný obyvatel moře, který má váhu i doslova.
Tělo je silné, vysoké a působí kompaktně. Hlava je masivní a u starších jedinců nese typický hrbol na čele. Ten nepůsobí nijak elegantně, spíš připomíná stopy dlouhého života. Jako vrásky u lidí – nejsou hezké v tradičním smyslu, ale vyprávějí příběh.
Zbarvení není křiklavé. Převládají zelené a modrozelené odstíny, často s jemným vlnkovaným vzorem, který dal druhu české jméno. Není to ryba, která by se snažila přitáhnout pozornost. Spíš splyne s útesem – dokud se nezačne hýbat.
Pyskoun vlnkovaný
Kde ho lze potkat – a kde už bohužel ne
Pyskoun vlnkovaný obývá tropické oblasti Indického a Tichého oceánu. Jeho areál je rozsáhlý, alespoň na mapě. Od východní Afriky přes Rudé moře, Indický oceán, Indonésii, Filipíny až po Austrálii a některé tichomořské ostrovy.
Jenže mapa klame. To, že se druh „vyskytuje“ na určitém místě, ještě neznamená, že tam skutečně žije v přirozeném počtu. Pyskoun je ryba vázaná na zdravé, členité korálové útesy. Potřebuje prostor, úkryty, potravu – a hlavně klid.
Nejčastěji se s ním lze setkat v hloubkách od několika metrů do zhruba šedesáti metrů. Mladí jedinci dávají přednost mělčinám a lagunám, dospělí se drží hlouběji. Každý pyskoun má své teritorium a zná ho do posledního výběžku korálu.
Jak se chová ryba, která nikam nespěchá
Pyskoun vlnkovaný není ryba, která by se schovávala. Neplave v hejnech, nepanikaří a většinou se pohybuje sám. Když ho potápěč potká, často se stane něco zvláštního – ryba zpomalí, možná se přiblíží, možná si člověka chvíli prohlíží.
Nejde o ochočenost ani o hloupost. Spíš o kombinaci inteligence a faktu, že v přirozeném prostředí neměl pyskoun dlouhou dobu přirozeného nepřítele, kterého by se musel bát. Bohužel to dnes často znamená, že si neuvědomuje nebezpečí, které představuje člověk.
Aktivní je přes den. V noci se ukládá do úkrytů, často do jeskyní nebo mezi mohutné korály. Někteří jedinci se vracejí na stejná místa noc co noc.
Pyskoun vlnkovaný
Co pyskoun jí a proč je pro útes důležitější, než se zdá
Na první pohled by se mohlo zdát, že pyskoun vlnkovaný je prostě další velký dravec. Ve skutečnosti je jeho role mnohem specifičtější. Živí se především živočichy s tvrdými schránkami – mlži, kraby, mořskými ježky, ale také některými rybami.
Má extrémně silné čelisti a v hltanu drticí zuby, které mu umožňují rozdrtit i to, co je pro jiné ryby nedostupné. Díky tomu dokáže lovit i druhy, které se živí korály. A právě tady se ukazuje jeho význam.
V oblastech, kde pyskouni vymizeli, se často přemnožují koráložírní živočichové. Útes pak degraduje rychleji. Pyskoun je tak jedním z článků řetězce, který udržuje rovnováhu.
Pomalý život, dlouhá paměť
Pyskoun vlnkovaný roste pomalu. Opravdu pomalu. Nejde o rybu, která by za pár let dospěla a rozmnožila se. Naopak – dospělosti dosahuje až po dlouhé době a může se dožívat několika desítek let.
Odhady věku vycházejí z analýzy otolitů, drobných struktur ve vnitřním uchu ryb. Ty naznačují, že pyskouni mohou žít přes třicet, možná i čtyřicet let. Přesné maximum neznáme, ale jedno je jisté: je to ryba, která pamatuje jiné oceány, než jaké známe dnes.
Zvláštní způsob rozmnožování
Pyskoun vlnkovaný je protogynní hermafrodit. V praxi to znamená, že se rodí jako samice a některé z nich se v průběhu života přemění na samce. Obvykle k tomu dochází u největších a nejstarších jedinců v oblasti.
Tato strategie dává smysl v přirozených podmínkách. Problém nastává ve chvíli, kdy lidé systematicky loví právě ty největší ryby. Populace pak ztrácí samce a rozmnožování se hroutí.
Tření probíhá na konkrétních místech a v určitých obdobích. Larvy se po vylíhnutí volně vznášejí v planktonu a jen zlomek z nich se nakonec usadí na útesu.
Setkání s člověkem: od respektu k vykořisťování
Po většinu historie byl pyskoun vlnkovaný jen jedním z mnoha druhů ryb, které lidé občas ulovili. Zlom přišel s moderním obchodem s živými rybami, především pro luxusní restaurace v Asii.
Velká, pomalu rostoucí ryba, která se nebojí lidí a má chutné maso, se stala ideálním cílem. Výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat.
Ohrožený obr
Dnes je pyskoun vlnkovaný považován za ohrožený druh, jehož počty se navíc neustále snižují. Je chráněn mezinárodními dohodami, jeho obchod je regulován, ale realita v terénu je složitější. Ochrana funguje jen tam, kde se skutečně vymáhá.
Pyskoun je indikátorem zdravého útesu. Kde žije on, obvykle ještě něco funguje správně. Kde zmizel, bývá útes oslabený, chudší a zranitelnější.
Pyskoun vlnkovaný není symbol krásy v tradičním smyslu. Je symbolem času, rovnováhy a trpělivosti. Pokud zmizí, nepůjde jen o další položku na seznamu vyhynulých druhů. Půjde o ztrátu jednoho z tichých pilířů korálových ekosystémů. A možná i o připomínku, že některé věci nejdou obnovit rychle – stejně jako život ryby, která si žije klidným, pomalým tempem.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.fishi-pedia.com/fishes/cheilinus-undulatus
https://www.worldwildlife.org/species/humphead-wrasse/
https://www.researchgate.net/publication/226909696_Food_habits_of_the_giant_humphead_wrasseCheilinus_undulatus_Labridae
https://www.floridamuseum.ufl.edu/discover-fish/species-profiles/humphead-wrasse/
