Článek
Když ho člověk vidí poprvé, má pocit, že se dívá na něco mezi liškou a mývalem. Krátké nohy, huňatá srst, kulaté tělo a především ten „zorro“ pruh přes oči. Psík mývalovitý, latinsky Nyctereutes procyonoides, je zvíře, které se u nás ještě před pár desítkami let skoro nevyskytovalo. Teď se ale pomalu rozlézá po celé Evropě.
Na pohled působí spíš roztomile než hrozivě, jenže právě tahle nenápadnost z něj dělá šelmu, která dokáže pěkně zamíchat přírodní rovnováhou. A co je na tom nejzajímavější – zatímco u nás se na něj kouká skrz prsty, v Japonsku je psík mývalovitý zvaný „tanuki“ součástí pohádek a legend.
Asijský původ
Psík pochází z východní Asie. Najdete ho v Číně, Koreji, Japonsku nebo na ruském Dálném východě. Tam je pro místní lidi tak samozřejmý, jako je pro nás třeba ježek. Díky hustému kožichu zvládne kruté zimy, naopak v létě si vystačí s málem a přežije i v horších podmínkách, umí se velmi dobře přizpůsobit.
Není to žádný rváč ani obhájce teritoria. Na rozdíl od vlků nebo lišek není tak fixovaný na konkrétní území. Spíš se toulá krajinou, hledá příležitosti a dokáže se snést i s dalšími psíky. To je důvod, proč se tak snadno šíří – není vázaný na jedno místo.
Jak se ocitl v Evropě
Do Evropy se psík nedostal přirozenou cestou, ale kvůli člověku. V Sovětském svazu ho začali chovat kvůli kožešině. Jeho huňatý zimní kožich byl žádaný a dobře se prodával. A protože je jednodušší vypustit zvíře do přírody, než ho chovat ve velkém na farmách, začali psíky záměrně vysazovat.
Zpočátku to vypadalo jako dobrý nápad. Jenže psíci se rychle začali šířit. Rychleji, než je lovci zvládali lovit. V padesátých letech se objevili v Polsku, v šedesátých v Německu a o dvacet let později už i u nás. Dnes je najdeme skoro po celé Evropě – od Finska přes střední Evropu až po Francii.
Jsou roztomilí, ale pro evropskou přírodu mohou být pohromou
Co je na něm nápadné?
Psík není žádný obr. Na délku má půl metru až sedmdesát centimetrů, ocas asi dvacet. Váží většinou 5–10 kilo, takže se velikostí blíží menšímu psovi nebo velké kočce. V zimě je těžší, protože si nabere tukové zásoby, a působí ještě huňatější.
Jeho vzhled je nezaměnitelný. Hnědošedý kožich, trochu „rozcuchaný“ vzhled a hlavně tmavá maska kolem očí. Díky ní připomíná mývala, a právě odtud má své jméno.
Ve srovnání s liškou však není rychlý ani obratný běžec. Je spíš takový tichý, nenápadný tvor. Přes den se schovává v křoví nebo v noře a ven vyráží hlavně v noci. A ještě jedna zvláštnost – umí upadnout do zimního spánku, podobně jako jezevec. To je mezi psovitými šelmami rarita.
V jídle není vybíravý
Psík je ukázkový všežravec. Loví, co se dá – myši, žáby, ryby, ptáky i jejich vejce. Když se mu nedaří, spokojí se s hmyzem, bobulemi nebo padlým ovocem. Klidně sežere i mršinu nebo zbytky, které najde kolem lidských obydlí. Není vybíravý, a to je jeho největší výhoda.
Právě díky tomu se tak dobře přizpůsobil Evropě. Dokáže přežít v lužním lese, na poli i na okraji města. Tam, kde jiné šelmy narážejí na nedostatek potravy, on si vždycky něco najde.
Psík, který šplhá a plave
Zatímco většina psovitých šelem se drží při zemi, psík má pár nečekaných dovedností. Umí šplhat po stromech a plave, jako by se ve vodě narodil. Strom mu poslouží jako úkryt i jako cesta k ptačímu hnízdu, řeka zase není překážkou, ale spíš pohodlnou cestou k dalším lovištím.
Právě tohle vysvětluje, proč se dokázal tak rychle rozšířit po Evropě. Tam, kde by jiná šelma skončila, on prostě přeleze, přeplave a jde dál.
Proč není vítaný?
Na první pohled se zdá neškodný. Jenže právě jeho všestrannost a přizpůsobivost z něj dělá problém. Konkurence s liškami nebo jezevci je nevyhnutelná – berou si navzájem potravu a obsazují stejné nory. Psík přitom bývá plachý a vyhýbá se přímým střetům, takže je těžké jeho vliv hned postřehnout.
Druhá věc jsou nemoci. Psík může přenášet vzteklinu, parazity a další nákazy. Ty ohrožují nejen volně žijící zvířata, ale i domácí mazlíčky a v krajním případě i člověka. Proto se jeho populace v některých zemích regulují lovem.
Psík v české přírodě
V Česku se psíci objevují desítky let, ale pořád nejsou tak častí jako lišky. Nejraději mají nížiny, okolí řek a rybníků. Tam najdou dost potravy a úkryt. Přes den je skoro neuvidíte – o jejich přítomnosti prozradí spíš stopy, zbytky potravy nebo fotopasti.
Pro člověka přímou hrozbou nejsou. Když narazí na lidi, raději utečou. Spíš jde o problém z hlediska přírody a možného šíření nemocí.
Psíci mývalovitý klidně vylezou i na strom
Tanuki – psík v pohádkách
A teď ta zajímavější stránka. Zatímco u nás je psík nechtěným hostem, v Japonsku má úplně jinou pověst. Tam ho znají pod jménem tanuki a už po staletí se o něm vyprávějí příběhy.
Tanuki je v lidové fantazii veselý, hravý a trochu zákeřný duch, který dokáže měnit podobu. Nejčastěji se proměňuje v mnicha nebo obchodníka a škádlí lidi. Není ale zlý – spíš si z lidí dělá legraci a symbolizuje štěstí a blahobyt.
V Japonsku dodnes stojí před mnoha restauracemi nebo obchody keramické sošky tanuki. Mají přitáhnout zákazníky a zajistit majitelům prosperitu. Je až paradoxní, že stejný druh, který v Evropě považujeme za škodlivého vetřelce, je v Japonsku nositelem štěstí.
Pár zajímavostí
- Psíci často žijí v párech a samec se podílí na výchově mláďat. To není u psovitých úplně běžné.
- V zimě mohou zhubnout až o třetinu své váhy, když dlouho spí a nevyhledávají potravu.
- Patří mezi časté oběti silniční dopravy, protože se pohybují hlavně v noci.
- Původně se v Evropě vysazovali jen kvůli kožešině. Nikdo nečekal, že se z nich stane tak úspěšný invazní druh.
Psík mývalovitý je malý, nenápadný a na první pohled sympatický tvor. Ale právě tahle kombinace z něj udělala jeden z nejúspěšnějších invazních druhů v Evropě. Zatímco my ho potkáváme jen občas a vnímáme ho jako kuriozitu, biologové vědí, že jeho vliv na přírodu může být větší, než se zdá.
Je to příklad, že když člověk přemístí živočicha z jednoho kontinentu na druhý, nikdy nemůže přesně odhadnout následky. To, co začalo jako kožešinový experiment v Sovětském svazu, dnes řešíme v celé Evropě. A možná je na tom nejzajímavější to, že v Japonsku dodnes stojí sošky tanuki jako symbol štěstí a prosperity, zatímco u nás se stejné zvíře považuje za problém, který je lepší držet na uzdě.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://animaldiversity.org/accounts/Nyctereutes_procyonoides/
https://www.stoplusjednicka.cz/psik-myvalovity-roztomily-vetrelec-z-asie-vsezrava-pohroma
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/v-cesku-radi-nebezepecny-vetrelec-psik-myvalovity.A110225_101608_domaci_taj
https://www.face.eu/sites/default/files/attachments/trapping_guidelines_-_nyctereutes_procyonoides_0.pdf
https://mythus.fandom.com/wiki/Tanuki
