Článek
O zvěrstvech, které prováděli nacisté, ví snad každý. A i když jsou občasné snahy tato fakta bagatelizovat, věřím tomu, že vzpomínka na období nacistického teroru nikdy nezapadne a budeme si ji jako lidstvo neustále připomínat. Ale už méně lidí ví, že i jinde probíhaly nebo probíhají podobné genocidní praktiky, které se co do násilnosti, krutosti, počtu umučených a zabitých směle vyrovnají utrpení spáchanému nacisty. Kambodža je pro nás Evropany daleko a její historie tak mnoha Evropanům není příliš známá.
Nenápadný počátek
Je paradoxem, že na počátku mnoha revolucí či politických změn stojí snaha o zlepšení stavu země, o osvobození, o „spásu lidu“. A ve jménu tohoto „dobra“ páchají původci této myšlenky ta nejhorší zvěrstva, která lidstvo zažilo. Podobně tomu tak bylo i v Kambodži, když se do vedení země drali Rudí Khmerové se svým vůdcem Pol Potem.
Pol Pot, vlastním jménem Saloth Sar, se narodil v roce 1925 do poměrně dobře zajištěné rodiny. Dostatečně stabilní zázemí mu zajistilo možnost studia v Paříži. Tam se stal členem Sdružení Khmerských studentů (SKS). Členství v této organizaci ho přivedlo i do Jugoslávie, kde pomáhal s obnovou válkou zničené a zbídačelé země. Tam ho fascinovalo, s jakým odhodláním, nadšením a vírou ve svého vůdce lidé pracovali. Zde pravděpodobně zapustila kořeny jeho pozdější myšlenka v obnovu národa.
SKS pořádalo schůzky, kde členové diskutovali o směřování Kambodže a její budoucnosti. Když v roce 1951 nastoupil do vedení organizace Hou Youn, politické zaměření skupiny se stočilo prudce doleva. V návaznosti na to byla založena nová tajná organizace Cercle Marxiste (Marxistický kroužek), která sestávala z několika tzv. buněk, které o sobě navzájem ani pořádně nevěděly. Členové o sobě navzájem taktéž nevěděli a většina z nich by nedokázala ani označit, kdo je vůdcem.
Dnes už víme, že jím byl Ieng Sary. Ten vedl kroužek poměrně tvrdým způsobem a nastavil přísná pravidla, která ovšem sám nedodržoval. Saloth Sar byl spíše tichým členem kroužku, rozhodně si ho nemůžeme představovat jako aktivního a bojovného člena, který by se od počátku výrazně projevoval. Ke sklonku roku se však revoluční vlna začala šířit mnohem výrazněji, přičemž jejím základem bylo učení marxismu.
Je však paradoxem, že revoluce byla stavěna na marxismu, když jej její „duchovní otcové“ ani pořádně nepochopili a pletli si i základní pojmy. Oba členové, Sar i Sary, byli současně i členy Francouzské komunistické strany (FKS). Sar zde dosáhnul lepší pozice a velmi výrazně se inspiroval třemi autory - rád četl Stalinova díla, kde získal informace o tom, jak zachovat čistotu revoluční strany, a také Mao Ce-tungův traktát o tom, jak vést revoluci. Získané myšlenky následně korunovala inspirace od Pjotra Kropotkina, který ve své knize „Velká revoluce“ popisoval, jak se proti monarchii vzbouřila buržoazní inteligence a rolníci.
Vlivnou myšlenkou, která hnala revoluci, byla snaha zbavit se Francouzů, získat nezávislost a obnovit zašlou slávu.
Vzestup Salotha Sara jako Pol Pota
Na začátku roku 1953 se Sar vrátil do Kambodži do džungle a později do Phnom Penhu, kde infiltroval Demokratickou stranu. V politice se mu dařilo a postupně stoupal v pomyslném politickém žebříčku. V roce 1960 byl dokonce zvolen do ústředního výboru Komunistické strany Kambodže a stal se třetím nejvlivnějším mužem této strany, postupem času i tím hlavním.
Sar byl velmi aktivní a zvládnul vybudovat uprostřed džungle i svoji vlastní povstaleckou základnu známou jako Centrála 100.
Později pobýval ještě nějaký čas v Hanoji a Pekingu.
Možná by Saloth Sar nikdy nedosáhnul takového úspěchu a nikdy by nedokázal provést revoluci, kdyby mu v tom nepomohly další okolnosti. Tou nejzásadnější byl probíhající vietnamsko-americký konflikt.
Jižní Vietnam bojoval s vydatnou pomocí USA pro Severnímu. Mnoho severovietnamských vojsk využívalo i dlouhou hranici Vietnamu s Kambodžou a vojáci se skrývali v husté kambodžské džungli. Pro USA neměla Kambodža žádnou hodnotu.
V roce 1969 byl svržen kambodžský král Sihanouk a nahradil ho proamericky orientovaný Lon Nol, kterého Američani vydatně upláceli a podpořili jeho puč vůči králi. Lon Nol se cítil být Američanům zavázaný a tak podpořil snahu USA ukončit vietnamský konflikt bombardováním Kambodži ve snaze zlikvidovat ukrytá severovietnamská vojska. Bombardování jako takové bylo praktikováno už od roku 1965, ale v roce 1969 dal prezident Nixon povel ke kobercovému náletu.
Bombardování nakonec probíhalo až do roku 1973 a většina zemědělsky orientované země byla naprosto zdevastována. Svrženo bylo přibližně 2,7 milionů tun bomb, přičemž pro srovnání bylo za celou dobu trvání 2. světové války svrženo 2 miliony tun bomb.
Kromě likvidace Vietnamců se Američani snažili podporoval Lon Nola v jeho boji proti Kambodžským komunistům. Bohužel ale jejich snaha vyústila v pravý opak. Obyčejní lidé se více otáčeli k Rudým Khmerům a protiamerická nálada velmi sílila. Jejich popularita narostlo z pouhých 10 tisíc členů na 200 tisíc.
Souhra všech těchto faktorů velmi nahrála Rudým Khmerům, kteří obyčejným lidem, vyčerpaným z dlouhých bojů a neustálého bombardování, slibovali ukončení bojů, stabilizaci, rozkvět a dosažení nezávislosti na jakékoliv mocnosti. Kromě toho však Khmerové využili i jisté izolovanosti Kambodži, o kterou neměl nikdo příliš velký zájem, a zcela ji odřízli od okolního světa. Informace o dění tak neproudily ani ven, ani dovnitř.
Převzetí moci
V dubnu 1975 převzali Rudí Khmerové moc. Jejich snahou bylo zlikvidovat třídní rozdíly, přičemž řešením mělo být navrácení společnosti do bodu nula - na nejnižší rolnickou třídu.
Hned během prvního týdne vysídlili velká města jako Kambodžu a Phnom Penh na venkov. Tisíce důstojníků a důležitých osobností z dřívějšího režimu popravili, stejně tak i nemocné, slabé, příliš mladé nebo staré nemohoucí lidi, kteří by vysídlení nezvládli. Odhaduje se, že tuto akci nepřežilo kolem 20 tisíc lidí.
Pol Pot chtěl vytvořit z Kambodži soběstačný agrární komunistický stát a za tímto účelem předložil i osmibodový program:
- Evakuovat obyvatelstvo ze všech měst.
- Zrušit všechny trhy.
- Zrušit měnu Lon Nolova režimu a stáhnout peníze, které byly v oběhu.
- Vysvléknout buddhistické mnichy z hábitů a poslat je pracovat na rýžová pole.
- Popravit všechny vůdčí osobnosti Lon Nolova režimu a začít s nejvyššími vůdci.
- Zřídit po celé zemi družstva a zavést komunální stravování.
- Vyhnat veškerou vietnamskou menšinu ze země.
- Vyslat jednotky na hranice, zejména s Vietnamem.
Země se za vlády Rudých Khmerů přejmenovala na Demokratickou Kampučii.
Khmerové chtěli z lidu vytvořit jednu velkou rolnickou třídu. Původní vesničany poměrně protežovali, zato vyhnané měšťany znevýhodňovali. To vedlo ke konfliktům mezi skupinami, vzájemné závisti a nenávisti.
Aby se mohli udržet u moci, byli si vědomi, že musí udržet pořádek a vzdělaní lidé jsou pro ně nebezpeční. Všechny nepohodlné osoby tak bez milosti likvidovali, vyslýchali, mučili a vraždili. Sami se drželi hesla, že „radši zabijí deset přátel, než aby nechali naživu jednoho nepřítele“.
Těžký život zbídačených obyvatel
Po nástupu Khmerů začalo pro obyvatele těžké a kruté období. Lidé museli pracovat v 10denních cyklech, kde každý 10. den měli volno na politické vzdělávání se. Vězení nebylo, namísto toho byli lidé nuceni k pracím. Peníze ztratily význam, trhy se zhroutily, odměnou byly chudé příděly potravin.
Partneři se nepárovali sami, ale byli si přiřazováni a jejich komunikace mohla být jen v minimálním nutném objemu. Děti byly rodičům odebírány ve věku sedmi let a ve speciálních školách se učily o khmerském režimu. Hry, hračky, sporty, veškeré volnočasové aktivity byly zakázány, nemoci byly brány jako odpor proti režimu.
Pád Rudých Khmerů
V roce 1978 vstoupilo do Kampučie přes 165 tisíc vietnamských vojáků a protikhmerských rebelů. Na začátku roku 1979, zhruba 14 dní po vstupu do Kampučie, byl Khmerský režim svržen.
Najevo vyšel tragický stav kambodžského lidu. Zdravotnictví bylo v troskách a lidé umírali na mnohé nemoce, které by za jiných okolností bylo možné vyléčit. Nedostatek léků, nedostatek potravin, to vše se podepsalo na jejich zoufalé situaci.
V období khmerské nadvlády zemřelo kolem dvou milionů obyvatel, což byla zhruba čtvrtina národa. Především původní lidé z měst, politicky angažovaní lidé, vzdělaní lidé. Dokonce stačilo, že člověk nosil brýle a byl hned považován za člena vzdělané elity, kterého bylo nutné popravit.
Jen pro představu, ve věznici Tuol Sleng, kde se dnes nachází muzeum genocidy, bylo za vlády Khmerů uvězněno přes 16 tisíc osob, ale z nich přežilo pouhých 12.
Je smutnou skutečností, že drtivá většina vůdčích osobností khmerského režimu nebyla nikdy pohnána před spravedlnost. Sám Pol Pot zemřel až v roce 1998 v Thajsku, kde se usídlil s rodinou a nebyl tak nikdy souzen. S ředitelem věznice Tuol Sleng (zvaným Duch) byl veden proces až v roce 2010. Další postavy stanuly před soudem až 30 let po skončení režimu a někteří z nich se ani nedožili rozsudku. Boží mlýny tak v tomto případě sice možná mlely, ale příliš pomalu.
Dodnes bídu a utrpení obyvatel připomíná například i kambodžská kuchyně, ve které najdete i řadu receptů, při nichž se využívají různé druhy hmyzu a oblíbená je třeba tarantule. Předpokládá se, že počátky konzumace těchto živočichů spadají do dob, kdy lidé trpěli hladem a museli využít každého zdroje živin, který se nabídnul.
Článek byl zpracován na základě informací z následujících zdrojů:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rud%C3%AD_Khmerov%C3%A9
https://is.muni.cz/th/386041/fss_b/BP_Plintova_final.pdf
https://cs.wikipedia.org/wiki/Tuol_Sleng
https://www.novinky.cz/clanek/cestovani-tarantule-a-hmyz-v-kambodzi-bezne-pochoutky-40057103
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/mezinarodni-tribunal-svym-poslednim-verdiktem-potvrdil-dozivoti-pro-vudce-rudych-khmeru-16094
https://www.lideazeme.cz/clanek/lideazeme-cz-lide-zivot-ve-svete/97913/kambodza-jak-ji-turiste-nevidi-nepotrestana-genocida-kterou-spachal-sileny-rezim-rudych-khmeru.html
https://www.dotyk.cz/magazin/kambodza-rudi-khmerove-ucitele-30000929.html
