Rypouš sloní: největší šelma světa. Samci svádí krvavé souboje. Dokáže hladovět a spí jen dvě hodiny

Když člověk poprvé uvidí rypouše sloního, rozhodně by ho nenapadlo, že tahle rozvalená hrouda tuku a masa může být aktivní, natož hbitá. Na pláži leží obrovské tělo, které se ani neobtěžuje pohnout, a přesto v sobě skrývá sílu a výdrž, jakou má v živočišné říši málokdo. Samci mohou vážit několik tun a když se zvednou na přední část těla, působí jako živé valy masa. Samice jsou mnohem menší, ale i tak to nejsou žádná tintítka. Je až zvláštní, že tak mohutné zvíře stráví většinu života někde v hlubinách oceánu, kde o něm skoro nikdo nic neví.

Rypouš sloní má jméno podle svého krátkého měkkého chobůtku, který si samci během ohlušujícího řevu nafukují. Někdy to zní, jako kdyby se po pláži rozléhal motor dálkového autobusu. A zatímco my si ho spojujeme hlavně s tímto chobůtkem, pro samotné rypouše je mnohem důležitější jejich schopnost vydržet extrémní hladovění, ponořit se hluboko pod hladinu a přežít v prostředí, které se lidem zdá neobyvatelné.

Rypouš sloní (Mirounga leonina) patří k pravým tuleňům. Na souši to znamená, že se pohybuje spíš neohrabaným plazením - žádné lachtaní cupitání na předních ploutvích. Ve vodě je to ovšem úplně jiný příběh. Tam je to rychlý, hbitý a překvapivě elegantní plavec.

Na rozdíl od svého severního příbuzného, který obývá pobřeží Kalifornie, je tento druh výhradně jižní. Jeho život se točí kolem ostrovů rozesetých na okraji Antarktidy: Jižní Georgie, Kergueleny, Macquarie… To jsou místa, která člověk nemá ani důvod navštívit, ale rypouši na ně nedají dopustit. Tady totiž rodí, tady se páří a tady tráví týdny línáním. Zbytek roku jsou v moři - doslova.

Je až neuvěřitelné, že zvíře o velikosti osobního auta se každý rok vypraví na tisíce kilometrů dlouhou cestu, a přesto se s naprostou přesností vrátí na stejnou pláž, kde se narodilo.

Mezi pohlavími je u rypoušů propastný rozdíl – asi největší v celé skupině savců. Samici byste poznal snadno: třímetrové tělo, něco přes tři sta kilo, a žádný chobot. Samce nepřehlédneš: pět metrů délky, tři až čtyři tuny, a přední část těla neskutečně široká.

Obrovskou roli tady hraje tuk. Ten slouží jako izolace, jako energie na období, kdy nejí, a hlavně jako zbraň. Ve světě rypoušů je totiž nejdůležitější to, jak moc jste „nadupaní“ na začátku rozmnožovací sezóny. Silnější vydrží déle, může víc bojovat a má větší šanci získat harém.

Rypouši mají tělo, které je dokonale přizpůsobené hlubinným ponorům: plíce, které se dokážou „složit“ tak, aby neobsahovaly vzduch pod vysokým tlakem, a krevní systém, který maximálně šetří kyslík.

Tady se rypouši mění z pozemských hromotluků v tvory na hranici sci-fi. Průměrně se noří do hloubek kolem půl kilometru, ale výjimkou nejsou ani dvoukilometrové ponory. Dvě hodiny pod vodou bez nadechnutí? Pro rypouše běžná věc.

Pod mořem se pohybují pomalými, úspornými pohyby, jako by byli v jakémsi polospánku. A také jsou. Vědci přišli na to, že během několika průměrných 30minutových ponorů prospí v hluboké fázi zhruba deset minut. Patří tak hned po slonu africkém mezi zvířata s nejkratší dobou spánku, kdy součet těchto „desetiminutovek“ tvoří přibližně dvě hodiny denně.

Zároveň při ponorech neplýtvají energií. Ale když potkají hejno ryb nebo olihní, prudce vyrazí. Vědci mají na rypouších rádi, že na rozdíl od většiny ostatních hlubinných predátorů se nechají dobře sledovat a poskytnou tak cenné informace.

Rypouš nemá pevně dané území. Loví tam, kde právě něco je. Většinou jde o hlubinné ryby, olihně, případně nějaký ten kril. Oceán je proměnlivý a rypouši se mu prostě přizpůsobují. Někteří jedinci mají vyloženě „tuláckou“ povahu: vydají se tisíce kilometrů do oceánu, zmizí na několik měsíců a vrátí se o poznání tučnější.

Styl lovu je vlastně docela nenápadný. Rypouš klouže tmou a kořist zachytí hlavně pomocí hmatových vousků, které registrují i jemné vibrace. V úplné tmě tak rypouš vidí doslova „hmatem“.

Na podzim připlouvají rypouši na břeh a začíná období, které by se dalo popsat jako „kombinace válečné fronty a matriarchální školky“. Samci bojují o místo, kde se usadí samice. Vítěz, takzvaný „beachmaster“, má harém čítající klidně i čtyřicet samic. Ale to není žádná procházka růžovým sadem. Jeho práce je hlídat, odhánět rivaly a občas se i fyzicky poprat.

Souboje vypadají hrozivě: dvě mohutná těla se do sebe zaklesnou a snaží se protivníka přetlačit. Krev není ničím neobvyklým. Zajímavé je, že většina konfliktů končí spíš u zastrašování než smrtí. V rypouší komunitě se energie šetří, kde to jde.

Samice mezitím rodí. Mláďata přicházejí na svět drobná - „jen“ kolem 40 kilo - ale během tří týdnů, kdy sají extrémně tučné mléko, narostou do malé robustní koule. Když matka odejde zpět do moře, čeká je několik týdnů zvláštního období, kdy se učí plavat, ale zároveň hladoví. Je to tvrdý start, ale kdo ho zvládne, má šanci přežít.

Jednou ročně se rypouš vydá na pláž, aby shodil starou srst. Není to ale jen o srsti – sloupne se i vrchní vrstva kůže. Vypadá to trochu děsivě, ale je to úplně normální. Celé to trvá několik týdnů, během kterých zvíře neplave a nežere. Línání tedy není žádné oddechové období, ale spíš únavný rituál, který se musí jednou za rok absolvovat.

Rypouši se obvykle dožívají kolem dvaceti let. Samice mívají o pár let navíc, protože jejich život není tak riskantní. Samci tráví nejlepší roky svého života boji, hlídáním harému a několikaměsíčním hladověním. V době páření totiž skoro nejí. Energie jde jen do soubojů a udržení dominance.

Aby se samec vůbec dostal k větší skupině samic, musí být opravdu impozantní kus. Z tisíců samců se těmi vyvolenými stane jen zlomek.

V oceánu jsou pro ně hrozbou nejvíc žraloci a kosatky. Mladí rypouši jsou pro ně vděčná kořist. Dospělého samce si kosatka však troufne napadnout jen ve skupině.

Z pohledu historie jsme pro ně byli největším nepřítelem my, lidé. Lov rypoušů na tuk v 19. století způsobil, že jejich počet drasticky klesl. Po ukončení lovu se populace opět zvedla - a dnes jde o jednu z těch šťastnějších kapitol ochrany přírody.

Jenže hrozby nezmizely. Klima se mění, oceán se otepluje a s ním i rozmístění potravy. Pokud se ryby a hlavonožci posunou jinam, rypouši to poznají jako první. Problémem je i zaplétání do rybářských sítí, zejména v hlubších vodách, kde je to těžké kontrolovat.

Vědci v posledních desetiletích objevili rypouše jako nečekaně užitečné pomocníky. Připevní jim malý senzor na srst, zařízení měří teplotu vody, slanost, hloubku… a rypouš odvede práci. Propluje oblastmi, kam není možné poslat vědeckou loď, a přitom pošle zpět data, která se později využijí k modelování klimatu.

Rypouš je tak trochu plovoucí meteorologická stanice, která funguje i v bouřích, ledu a v hlubinách, kam se přístroje umísťují jen těžko. Těžko říct, zda by měli radost, kdyby věděli, kolik práce pro nás dělají.

Rypouši jsou jedním z klíčových predátorů subantarktických vod. Regulují populace ryb a hlavonožců. Když uhynou na souši, jejich maso je zdrojem živin pro ptáky i různé malé živočichy. Dokonce i jejich přítomnost na plážích mění charakter půdy, protože tisíce těl a tuny exkrementů dokážou přeměnit vegetaci.

Často se říká, že ochrana rypoušů je důležitá především kvůli nim samotným. Ve skutečnosti je ale důležitá i kvůli celé struktuře jihooceánských ekosystémů. Oceán bez rypoušů by nebyl chudší jen o jednoho velkého savce - chyběl by v něm jeden z hlavních kamenů.

Rypouš sloní je zvíře, které působí hrubě a neohrabaně, ale zároveň je neuvěřitelně dobře přizpůsobené pro život v jednom z nejdrsnějších prostředí na Zemi. Dokáže hladovět měsíce, potopit se tam, kde už je černočerná tma, a během života procestovat půl oceánu.

Když stojí člověk na pláži Jižní Georgie a dívá se na skupinu rypoušů, je těžké nemyslet na to, jak křehká je rovnováha světa, ve kterém žijí. A také na to, že i když jsou to obři, jejich osud závisí na drobných změnách teploty vody nebo na tom, jestli jsme ochotní chránit oblasti, které nikdy neuvidíme.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://animaldiversity.org/accounts/Mirounga_leonina/

https://www.aquaticmammalsjournal.org/wp-content/uploads/2009/12/Kastelein_Kershaw.pdf

https://www.asoc.org/learn/southern-elephant-seals/

https://oceanwide-expeditions.com/to-do/wildlife/elephant-seal

https://www.chimuadventures.com/en/blog/10-fun-facts-about-elephant-seals

https://www.nationalgeographic.com/animals/mammals/facts/elephant-seals

https://21stoleti.cz/2023/04/28/rypous-sloni-jako-jeden-z-rekordmanu-kratkeho-spanku/