Článek
Malý Australáček, kterému se přezdívá nejšťastnější zvíře na světě. Paradoxně jím není kvůli tomu, že by se mu tak dařilo, ale jenom díky svému zjevu, kdy často působí, jako kdyby se usmíval. Malý klokánek je však zajímavý i z mnoha dalších důvodů.
Klokan quokka (Setonix brachyurus)
Tohoto malého klokánka můžeme najít v Austrálii, zejména v její jihozápadní části a na některých blízkých ostrovech, např. na ostrově Rottnest nebo Bald Island.
Velikostí je podobný středně velké kočce, váží kolem 2,5-5 kg. Tělo má zavalitější, kompaktní, se silnýma zadníma nohama, což je u klokanů typické. Přesto se od nich v tomto směru liší - většina klokanů se pohybuje pomocí zadních nohou po zemi, ale klokánek quokka se postupem času přeorientoval na pohyb ve větvích. Pořád je to klokan, takže si nepředstavujme hbité zvíře šplhající vysoko v korunách stromů, ale na klokana je v tomhle směru velmi šikovný a pohybuje se ve větvích nižších stromů nebo keřů. Nejčastěji ve výšce 1,5-2 metry. Srst mají hustou, převážně hnědé barvy, někdy našedlé. Jejich hlava je kulatější, uši menší, také zakulacené a tvar jejich tlamy působí, jako kdyby se usmívali. V přírodě se dožívají zhruba deseti let.
Dříve bývali v Austrálii poměrně běžní, ale s příchodem prvních Evropanů, kteří s sebou postupně přivezli predátory (např. kočky), kteří začali decimovat zdejší populace zvířat, jejich populace začala klesat. Stáhli se do jihozápadní části a na ostrovy, kde tito predátoři nejsou. Nejvíce jsou zastoupení na již výše zmíněném ostrově Rottnest. Ten podle nich také získal své jméno, i když poněkud zavádějící. V roce 1696 sem totiž připlul nizozemský kapitán a když viděl tyto poskakující klokánky, považoval je za větší krysy. Ostrov tak pojmenoval Rottnest - krysí hnízdo.
Na Červeném listu IUCN jsou klasifikováni jako zranitelní. Jejich počty sice neklesají tak rapidním způsobem, jako tomu bylo v minulosti, ale i tak jsou skupinky jejich populací vystavené řadě nebezpečí. Kromě zmíněných predátorů jsou to i požáry, těžba dřeva, zemědělství, vypalování bažin apod.
Život podle quokky
Jsou to noční zvířata a přes den většinou spí. Aby se nestali kořistí nepůvodních šelem, často přebývají v křovinách rostlin rodu Acanthocarpus, rostoucích na pobřežních dunách, které jsou pichlavé a nikdo jiný do nich zalézat nechce. Zde jsou tedy z větší části v bezpečí, ale i tak musí být hodně opatrní.
Jejich potravou jsou různé rostliny včetně listí z keřů a stromů, dále semena, kořínky… Jednou z nejoblíbenějších rostlin je Guichenotia ledifolia, rostlinka, která je endemitem v jihozápadní části Austrálie (tzn., že jinde se nevyskytuje). Svým lezením po větvích za sběrem listů mohou připomínat spíše koaly než jiné druhy klokanů. Klokánci vykazují také podobné potravní chování jako přežvýkavci - sousta někdy spolknou nepříliš rozžvýkaná, posléze je vyzvrátí a znovu dožvýkají. Jsou však schopní vydržet i delší období bez potravy a bez vody. V jejich krátkých ocasech jsou tukové zásoby, ze kterých žijí v dobách vegetačního nedostatku. Častým problémem ale bývá neukázněnost některých turistů, kteří využívají odvahy malých klokánků a krmí je lidskými potravinami, např. hranolkami. To malým quokkám způsobuje řadu zažívacích problémů.
Rodinka klokánků quokka
Přestože se páří rádi a jsou promiskuitní, jejich rozmnožovací schopnost není nijak závratná. Samice pohlavně dospívá v 18 měsících, samci dříve. Březost trvá měsíc a narodí se jedno mládě, kterému se říká „joey“. Mládě pak žije dalšího půl roku v matčině vaku, načež jej opustí, ale i nadále se kojí. Teprve v osmi měsících věku bývá plně odstaveno. Samice může mít dva vrhy ročně, ale ne vždy se to povede. A pokud ano, ne vždy se podaří, aby mládě přežilo.
Pokud samici s malým joeym pronásleduje predátor, samice někdy upustí mládě z vaku na zem. To pak vydává zvuky, které přilákají predátora a samice má šanci uniknout. Toto jednání se může zdát kruté, ale má svůj smysl. Cílem každého druhu je se rozmnožit. A pohlavně dospělá samice má větší šanci na to, aby po sobě zanechala ještě několik mláďat než nedospělé mládě, které by muselo žít ještě dlouho, než by vůbec mělo šanci na první spáření.
Podle jiných výzkumníků je však smysl „upuštění“ trochu složitější. Je totiž dost možné, že matka povolí svaly, aby mládě vypadlo z vaku, ale cílem je se rozdělit - predátor nezvládne sledovat dva cíle najednou a je možné, že bude primárně sledovat matku jako pohybující se cíl, zatímco mládě se dostane z jeho pozornosti. Ovšem nesmí vydat ani hlásku. Ať už je tedy skutečný důvod jakýkoliv, cílem je vždy snížit riziko, že o život přijde jak matka, tak i mládě.
Quokka na ostrově Rottnest
Quokky jsou jinak velmi snášenlivá zvířata, nejsou teritoriální a naopak se ráda setkávají s jedinci svého druhu. Vůči člověku jsou sice opatrní, ale mnohem odvážnější než jiné druhy zvířat a neváhají se přiblížit opravdu dost blízko. Selfie s nimi je tak častou památkou mnoha turistů. Jejich roztomilý vzhled láká i k pohlazení, ale to je nezákonné. Kromě toho quokky neváhají také kousnout, když se necítí dostatečně komfortně. Koneckonců jsou to stále divoká zvířata. Své zkušenosti s nimi mají i místní, protože quokky neváhají a vydávají se dokonce i do zdejších obchůdků a restaurací, odkud je majitelé musí vyhánět.
Anketa
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.wn24.cz/5-zvlastnosti-o-nejmilejsim-zvireti-na-svete-klokanovi-quokka/
https://wwf.org.au/blogs/8-interesting-facts-about-quokkas/
https://kids.nationalgeographic.com/animals/mammals/facts/quokka
https://factanimal.com/quokka/
https://en.wikipedia.org/wiki/Quokka
