Článek
Aktuálně je oblačno, občas deštivo. Už jsme však zažili řadu pěkných, slunečných a teplých dní. Příroda se probouzí poměrně rychle po nepříliš tuhé zimě a láká nás k vycházkám. Bohužel, mírná zima byla přívětivá i k živočichům, které bychom raději zcela zlikvidovali. Klíšťata úspěšně přezimovala a nyní útočí s plnou silou. Majitelé domácích mazlíčků, zejména koček a psů, tak rychle hledají pomoc u svých veterinárních lékařů, v lékárnách, e-shopech nebo v prodejnách chovatelských potřeb. Majitelé některých plemen, jako jsou např. oblíbení australští ovčáci, kolie nebo dlouhosrstí vipeti, však musí při výběru dávat velký pozor. Tato plemena mají často genetickou mutaci, kvůli které pro ně některé antiparazitární látky mohou být smrtelné.
Klíště obecné (Ixodes ricinus)
Klíště obecné je jedním z mnoha druhů klíšťat, ale v našich zeměpisných podmínkách je bezkonkurenčně nejrozšířenějším. Vyskytuje se po většině Evropy, severní Africe a části Ruska. Kvůli oteplování se objevuje čím dál častěji i v oblastech s vyšší nadmořskou výškou. Samice jsou o trochu větší než samci, ti jsou však více chráněni před nepřízní sklerotizovanou hřbetní destičkou, která zabraňuje vysychání nebo poškození těla klíštěte. U samce pokrývá celé tělo, u samice jen jeho část.
V průběhu života musí klíště projít čtyřmi stádii. Od vajíčka přes larvu a nymfu až po dospělého jedince. Kromě vajíčka musí všechna stádia přijímat krev, pokud se chtějí vyvinout dál. Z dospělých jedinců pak sají krev jenom samice, samci se spokojí s mízou rostlin. Celkový vývoj může za výborných podmínek trvat pouhý rok (pokud každé stádium najde hned vhodného hostitele), ale jinak klidně i několik let. Všechna stádia jsou schopná přezimovat a dospělá samice vydrží bez krve i rok.
Když se však zadaří, samici připravenou k páření nalezne sameček, obvykle v srsti hostitele. Poté samice sleze z hostitele na zem a bude hledat vhodné prostředí pro nakladení vajíček. Trvá měsíc až dva, než dojde k jejich produkci a další dva měsíce, než se z vajíček vylíhnou larvičky. Vajíček může být několik stovek až dva tisíce a po jejich nakladení samice umírá.
Zkázou je pro klíšťata sucho. Na své hostitele čekají na vrcholcích travin (nikoliv však na větvích stromů, jak se kdysi tradovalo), jenže se musí chránit před vysycháním. Pokud nemá štěstí a nechytne se včas na hostitele, musí po čase zpět k zemi, kde opět rehydratuje a pak může zkusit své štěstí znovu. Z toho vyplývá, že ve vlhčích oblastech je riziko „chycení“ klíštěte mnohem vyšší, zatímco v sušších nižší (když rehydratuje na zemi, má nižší šanci chytit se na hostitele).
Klíště obecné
Klíšťata jsou nejen nepříjemná, protože sajícího parazita nikdo asi dobrovolně nechce, ale především proto, že kromě lokálního podráždění mohou přenášet i nebezpečné nemoci, resp. patogeny způsobující tyto nemoci, např. lymeskou borreliózu, klíšťovou encefalitidu, ehrlichiózu, babesiózu nebo tularémii.
Zatímco my lidé jsme do určité míry chráněni oblečením a není těžké se po návratu domů prohlédnout a lezoucího cizopasníka objevit, u našich chlupatých mazlíčků je to mnohem těžší. I proto většina lidí volí použití některého z antiparazitárních přípravků, kterým se snaží svého mazlíčka ochránit.
Na výběr je mnoho možností, od sprejů, kapek za krk, obojků až po tablety pro vnitřní užití. Kromě různých provedení se produkty liší i účinnou látkou. Některé dokonce kombinují dvě účinné látky naráz, často proto, aby produkt fungoval i proti jiným parazitům.
Zatímco většina majitelů může zkoušet různé přípravky, dokud nenarazí na ten, který jim a mazlíčkovi nejvíce vyhovuje a nejvíce funguje (samozřejmě s dodržením časového odstupu, aby nevytvořili chemický koktejl), majitelé některých plemen by měli zůstat obezřetní. Jejich pejsek totiž může trpět genetickou mutací, kvůli které je na některé tyto látky citlivý natolik, že při jejich použití může i zemřít.
Gen MDR1 a jeho mutace
Tento gen kóduje bílkovinu, která odstraňuje léčiva z mozkomíšního moku a převádí je do krve. Tím zabraňuje tomu, aby se léčivo nahromadilo v mozku do té míry, že ho doslova „otráví“. Jenomže psi s mutací tohoto genu mají velký problém. Mutace blokuje tvorbu této potřebné bílkoviny a léčiva tak zůstávají v mozkomíšním moku a hromadí se v mozku. Zvyšující se koncentrace pak způsobí neurologické problémy jako špatnou motoriku, třes, dezorientaci, křeče, zvracení, ochrnutí a nakonec smrt.
Protože jde o nahromadění léčiva v mozku, v podstatě otravu neurotoxinem, léčba není možná. Závisí na množství nahromaděné látky, v nízké míře může zvíře přežít, ale prognóza bývá velmi špatná.
Nejvíce ohrožená jsou některá pastevecká plemena či jejich kříženci, ale jak probíhá testování, je možné, že na seznam rizikových plemen budou časem zařazena další.
Nejvíce postižené jsou kolie. Promořenost jejich populace touto genetickou mutací se pohybuje až do 70 %. Hned za nimi jsou dlouhosrstí vipeti a dnes velmi oblíbení australští ovčáci (až 50 %). Postižena jsou i další plemena, sice v nižší míře, ale pořád velmi významné. Může se jednat o sheltie (15 %), německé ovčáky (10 %) nebo border kolie (5 %). Výhodou je, že na tuto genetickou mutaci je možné nechat pejska otestovat a člověk tak může mít jistotu, zda mazlík trpí touto mutací, nebo ne.
Stejný problém se vyskytuje i u koček. U nich je promořenost touto genetickou mutací kolem 1 %, což se může zdát jako velmi malé až zanedbatelné číslo. Ale když si vezmeme, že jenom v ČR žije kolem 1,4 milionu koček, tak postižených, a tedy ohrožených podáním některých léčiv, může být kolem 14 tisíc koček. Celosvětově to pak bude nesrovnatelně vyšší číslo.
Pro tato zvířata nejsou nebezpečné všechny látky, ale jen některé. Jedná se zejména o ivermectin, který se používá především proti vnitřním parazitům, ale může i proti některým vnějším. Zpozornět by měli i chovatelé hospodářských zvířat - pokud odčervují, je lepší držet pasteveckého psa nějakou dobu mimo. Další látkou je loperamid používaný např. v přípravku Imodium proti průjmům. Moxidectin je zase obsažen v přípravcích Simparica, NexGard, Advocate. Nebezpečný může být i selamectin, který je obsažený ve Strongholdu. Některé zdroje uvádějí, že při použití podle návodu a v doporučené dávce nejsou přípravky nebezpečné ani pro psy s mutací MDR1, ale riskněte to, když léčba není možná.
Naštěstí existuje řada dalších přípravků, které mohou využít i majitelé rizikových plemen. Při cestách do přírody tedy nezapomeňme chránit nejen sebe, ale i své mazlíčky.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.ecdc.europa.eu/en/disease-vectors/facts/tick-factsheets/ixodes-ricinus
https://www.kliste.cz/cz/vse-o-klistatech/clanek/jak-kliste-vyhleda-hostitele-
https://dvojka.rozhlas.cz/ktere-kliste-saje-krev-a-kteremu-staci-rostlinna-potrava-7517243
https://www.ecanis.cz/clanky/mdr1-versus-parazitika_2717.html?pid=69
https://prime.vetmed.wsu.edu/2021/10/19/breeds-commonly-affected-by-mdr1-mutation/
https://news.wsu.edu/press-release/2024/03/28/cats-with-mdr1-mutation-at-risk-of-severe-reactions-to-popular-medication/
https://colliesworld.cz/index.php/zdravi/nemoci/imunita/mdr1
