Článek
Je perfektním prototypem mořského predátora. Rychlá, nebojácná až agresivní, se silným stiskem čelistí s ostrými zuby. Na pozoru se před ní musí mít nejen mořští živočichové, ale i člověk, na kterého si klidně troufne také, když je vhodná příležitost. Její ostré zuby se zaboří do masa a svoji oběť bez problému překousnou vejpůl. Pro nás ale moc význam jako zdroj masa nemá, protože její maso může být jedovaté. Barakud je několik druhů, v článku bude řeč o soltýn barakudě, která je z nich největší.
Soltýn barakuda (Sphyraena barracuda)
Soltýn barakuda je teplomilná ryba, která obývá všechna tropická moře s výjimkou oblasti ve východním Pacifiku. Nejčastěji žijí poblíž korálových útesů, ale v době tření směřují do brakických vod u ústí řek. Jejich potomci pak v těchto vodách žijí, dokud dostatečně nevyrostou, aby byli schopní se ubránit jiným rybám a predátorům. Teprve poté se vydají na širá moře a oceán a nakonec se zabydlí u korálových útesů jako jejich rodiče.
Barakudy se pohybují u korálových útesů.
Barakudy jsou dlouhé a poměrně štíhlé ryby dosahující velikosti až dvou metrů a váhy kolem 40 kg (dříve však byli běžnější i těžší jedinci). Jejich tělo je stříbřité barvy s možnými tmavými skvrnami na bocích, hřbet je spíše modrošedý a zdobí ho dvě typické hřbetní ploutve. Hlava je protáhlá, špičatá, tlama velká s protaženou spodní čelistí a obdařená velkými a ostrými nožovitými zuby. Mláďata jsou zbarvena tmavším odstínem, ploutve mohou mít načernalý nádech.
Jejich rozmnožování je stále zahaleno trochou tajemství. Především není vědcům známa doba, kdy dochází k jejich tření, protože některé zdroje datují tření do jarního období, jiné ho uvádějí jako celoroční s výjimkou nejchladnějších měsíců. Třetí možností, která bude zřejmě nejpravděpodobnější, je, že k tření dochází v různých částech světa v různou dobu a nelze ji tedy sjednotit.
Známější už bývá chování, ke kterému v době tření dochází. Dospělí jedinci, kteří normálně žijí u korálových útesů, se vydávají do brakických vod u ústí řek, aby se spářili a samice zde zanechávají oplozená vajíčka. Z nich se líhnou mladé barakudky, které po dobu larválního stádia setrvávají u ústí řek nebo na jejich okraji, dokud nevyrostou do takové velikosti, aby si mohly troufnout vydat se do širých vod.
Mladí jedinci často setrvávají v hejnech a někdy jsou spatřeny i dospělé barakudy v jednom hejnu, ale jinak jde obecně o samotářské ryby, které společnost kromě doby tření nevyhledávají. Tím se liší od menších druhů barakud, které bývají v hejnech častěji.
Barakudy bývají často ukryté a nečekaně ze zálohy zaútočí na svoji kořist. Tou bývají jiné ryby odpovídající velikosti či hlavonožci. Velkým problémem mohou být pro potápěče, kteří šnorchlují u korálových útesů, barakudy si nevšimnou, protože je dobře skrytá a zničehonic na ně vystartuje. Její pokousání je bolestivé a může být i životu nebezpečné. Ryby, které chytí, nemají v podstatě šanci. Dlouhé zuby, z nichž některé míří zpátky do tlamy, udrží nebohou kořist v tlamě, zatímco ji barakuda rozkouše a sežere. A pokud je na jedno sežrání moc velká, silným stiskem ji překousnou v půli. Při útoku jsou schopné vyvinout rychlost až 58 km/hod.
Barakudy jsou známé i tím, že loví nadmíru, tzn. že neloví jen to, co mohou sežrat, ale loví v podstatě i jen tak, i když kořist nevyužijí. Svojí nevinnou plavbou poblíž ji kořist zkrátka vyprovokovala k útoku. Stejně tak však bylo pozorováno, že někdy naženou hejna rybek na mělčinu a tam je hlídají, dokud hlad nedostanou a pak se snadno nakrmí.
Samy příliš mnoho nepřátel nemají, ale musí se mít na pozoru před žraloky, kosatkami nebo delfíny. Někteří rybáři je však loví, ale musí být opatrní, neboť barakudy nemají problém zaútočit a bolestivě zranit. Pokud se chytají na návnadu, musí být rybáři opatrní, barakudy klidně vyskočí až do člunu. Jejich maso je na jednu stranu prý výborná pochoutka, ale na druhou stranu mohou být barakudy i jedovaté a jejich maso může obsahovat tzv. ciguatoxiny.
Ciguatoxiny jsou látky, které produkují některé řasy rostoucí na korálových útesech. Ty jsou konzumovány býložravými rybami a ty jsou zase sežrány masožravými rybami, jako je právě barakuda. V těchto masožravých rybách se pak tyto látky kumulují. Pokud je ryba následně ulovena a využita jako potravina, konzumací jejího masa dochází k otravě zvané ciguatera neboli otravě ciguatoxiny. Ta se projevuje nevolností, zvracením, průjmy, ale také návaly horka, citlivostí vůči chladu a brněním. Příznaky mohou přetrvávat několik týdnů i měsíců.
Barakuda je nelítostný predátor
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://animaldiversity.org/accounts/Sphyraena_barracuda/
https://bezpecnostpotravin.cz/ciguatoxiny-zpusobuji-zvraceni-prujem-a-bolest-z-chladu/
https://oceana.org/marine-life/great-barracuda/
https://www.nationalgeographic.com/animals/fish/facts/barracuda
https://sta.uwi.edu/fst/lifesciences/sites/default/files/lifesciences/documents/ogatt/Sphyraena_barracuda%20-%20Great%20Barracuda.pdf
https://factanimal.com/barracuda/
https://zoom.iprima.cz/priroda/velky-vodni-predator-430891
https://www.fishbase.se/summary/sphyraena-barracuda.html
