Článek
Oceány skrývají neuvěřitelně rozmanitý život. Od drobných živočichů, které okem ani nespatříme, až po gigantické tvory. Od neškodných až po smrtelně jedovaté. Živočichy, kteří se přizpůsobili extrémním podmínkám. Některé věda už dobře prostudovala, jiní jsou pro nás stále tajemstvím, které čeká na své objevení. Chobotnice kroužkovaná je příkladem toho, že síla se neskrývá jenom ve větší velikosti, ale můžete být klidně drobní jako tenisový míček, a přitom nebezpečnější než většina ostatních tvorů.
Chobotnice kroužkovaná (Hapalochlaena lunulata)
Tuto chobotničku najdeme u dna Západního Indo-Pacifiku a Indického oceánu. Velmi časté jsou u pobřeží Austrálie. Nemusíme se potápět ani nijak hluboko, protože má radši mělčí vody. Vyhledává místa, kde je dno co nejvíce členité a kde může najít úkryt, v němž bude žít. Tak jako jiné chobotnice, i ona má svoji skrýš připomínající noru, v níž po většinu času žije a ven vylézá jen při hledání potravy, popř. partnera. V okolí vchodu pak lze najít zbytky potravy, jako jsou různé skořápky ulit apod. Tyto zbytky mohou pozorného potápěče upozornit na možnou přítomnost této chobotnice. Pokud během své cesty za potravou objeví lepší skrýš, než je dosavadní, přestěhuje se. Jako skrýš je schopná využívat i odpad vyhozený lidmi - různé lahve, sklenice nebo plechovky. Při svých cestách za potravou jsou schopné vylézt i na souš, zejména v místech, kde je skalnatý vstup do vody a ve skalnatých proláklinách jsou malé louže vody. V těchto místech se mohou pohybovat krabi, kteří se stávají jejich oběťmi. Pokud však na souši uvízne, je odsouzena k smrti - do půl hodiny zemře udušením.
Chobotnice patří mezi měkkýše, třídy hlavonožci a čeledi chobotnicovití. Chobotnice obecně jsou schopné neuvěřitelného stlačení, které jim umožňuje se protáhnout otvorem, který je mnoho násobně menší, než jsou ony. Jejich svaly jsou totiž tvořené vlákny uspořádanými ve třech směrech, a to jim umožňuje zcela měnit tvar.
Jejich kůže je vybavena pigmentovými buňkami zvanými chromatofory, které může zmenšovat, nebo zvětšovat pomocí svalů. Během smršťování, nebo naopak uvolňování, dochází kromě změny velikosti také ke změnám barev.
Celkový vzhled je podobný ostatním druhům chobotnic. Měkké tělo, mírně zploštělé, zobákovitá čelist a osm ramen, z nichž jedno je u samců přeměněno v pářicí orgán. Na ramenou jsou dvě řady přísavek a každá je schopná nezávislého pohybu. Jejich oběhová soustava je uzavřená, krev je poháněna systémem tří srdcí, přičemž krevní tlak je udržován trvale vysoký. Zajímavostí je, že chobotnice jsou do určité míry schopné regenerace a zraněná nebo dokonce ztracená končetina jim může znovu dorůst. Regenerační proces obvykle trvá necelé dva měsíce. Kromě ramene jsou schopné zregenerovat i poškozenou část oka.
Chobotnice má osm ramen a ty mají po dvou řadách přísavek
Kromě chobotnice kroužkované existují i další druhy, které mají modré kroužky, jsou si vizuálně velmi podobné, ale dorůstají o trochu větší velikosti než chobotnice kroužkovaná Hapalochlaena lunulata.
Velikostně dosahuje chobotnice kroužkovaná kolem 10 centimetrů, pokud budeme počítat i s nataženými rameny. Barva těla je od tmavší hnědé až po tmavě žlutou či okrovou. Kroužky mají modrou barvu a doslova se rozzáří ve chvíli, kdy se cítí ohrožená a chce dát najevo, že pro případné predátory není dobrou volbou. Na rozdíl od jiných druhů nevytváří inkoust, ale produkuje jed podobný tetrodotoxinu, který vytváří např. známé ryby zvané čtverzubci. U chobotnice jej produkují symbiotické bakterie ve slinných žlázách. Pro člověka je enormně toxický, což je důvod, proč je i takto malá chobotnička pro člověka smrtelně nebezpečná. Navíc neexistuje žádný protijed. Paradoxně by však nevadila ani samotná toxicita jedu, problém však spočívá v tom, že mj. paralyzuje svaly potřebné pro dýchání a zasažený jedinec tak umírá na udušení. Pro záchranu života je tedy potřebné co nejrychlejší připojení na dýchací přístroje. Během 24 hodin pak jed postupně vyprchá a nezůstanou žádné následky.
Velké štěstí měl například turista, který se na TikToku pochlubil, jak držel v rukou krásnou chobotničku v holé dlani. Sledující ho s překvapením informovali o tom, že měl v rukou jednoho z nejjedovatějších mořských tvorů.
Většinu času tráví chobotnice ve svých úkrytech. Jsou teritoriální, takže pokud během cest za potravou nebo partnerem narazí na konkurenci, může dojít k boji a chobotnice se vůči druhé chobotnici chová stejně tvrdě jako kdyby se jednalo o kořist. Jsou schopné pohybu do různých stran, a to jak ve volné vodě při plavání, tak i během „chůze“ po dně. Chapadly pak prohledávají jednotlivé skuliny, zda se v nich nenachází případná potrava. Mimo svůj úkryt mohou být vzhledem k měkkému tělu snadnou kořistí jiných predátorů, ale jejich modré prstence dokáží řadu útočníků odradit. Jedná se o plaché zvíře, takže pokud může, raději volí únik do bezpečí než útok.
Modré prstence zvýrazní v případě ohrožení
Co dělá chobotnice výjimečnými, je jejich vysoká inteligence. Nejen, že jsou schopné se samy učit a zvládnout i složitější úkoly, ale jsou schopné se učit i pozorováním ostatních a používat nástroje. Učení nápodobou je sice vlastní většině tvorů, protože mláďata se učí nápodobou matky, ale chobotnice jsou schopné se učit i jako dospělé, a nejen přirozené aktivity, ale i složité úkoly. Často bývá zmiňováno odvíčkování pet lahve, ale to je jen zlomek toho, co dokážou. Jejich schopnost měnit tvar těla a protáhnout se i nemyslitelným otvorem z nich dělá ve spojitosti s jejich inteligencí velmi schopné jedince a pro jejich kořist i nebezpečné nepřátele.
Jsou masožravé, takže jejich běžnou kořistí jsou ryby, krabi, jiné druhy měkkýšů, prakticky cokoliv, co jsou vzhledem ke své velikosti schopné přemoci. Při lovu si vypomáhají koncem ramene, jehož špičkou vrtí tak, aby připomínala červíka a tím nalákala jiné živočichy na potravu. Jakmile se přiblíží, chobotnice se na kořist vrhne, uchopí ji chapadly a kousne, čímž do ní vpraví jed. Kromě tetrodotoxinu má ještě jeden typ jedu, který používá primárně na korýše. Ostrým zobákem pak kořist obvykle rozporcuje.
Pokud zrovna neodpočívají v úkrytu nebo nehledají kořist, pak mohou hledat vhodného partnera. Když samec najde samičku, začne ji hladit svým ramenem, které má přeměněné v pářicí orgán zvaný hektokotylus. Rameno má také dvě řady přísavek, mezi kterými je žlábek zakončení tvarem lžičky. Když skončí tato „předehra“, vsune hektokotylus pod plášť samice a drážkou mezi přísavkami vypustí spermatofor se spermiemi do vejcovodů samice. Nedlouho po páření pak samice snese 60-100 vajíček, které si chrání a nosí pod chapadly po dobu necelých dvou měsíců. Poté se z vajíček vylíhnou larvičky, které se nechají unášet vodou jako plankton. Když povyrostou, klesnou na dno. Pohlavní dospělosti dosáhnou zhruba čtyři měsíce po vylíhnutí. Jejich matka toho však už není svědkem, neboť při líhnutí přestává žrát a následně umírá. Celkově se tedy chobotničky dožívají zhruba jednoho, maximálně dvou let věku, protože rozmnožení bývá jejich prvním a posledním počinem v rámci zachování druhu.
Chobotnička hlídající si svá vajíčka
I páření však přináší jednu zajímavost. Pozorování odhalila, že páření chtiví samci nedokáží dopředu rozlišit, zda je protějšek samice, nebo samec. Teprve když začnou kopulovat, dojde ke zjištění. Když je to samice, kopulace trvá až 160 minut a dojde k produkci spermatoforu. Když se jedná o druhého samce, kopulace končí po půl minutě a k produkci spermatoforu nedojde. Dokud se tedy jedná jen o „hlazení“, netuší, zda je před ním samička, teprve až když vloží hektokotylus, bude mít jasno.
Ačkoliv o těchto chobotničkách víme řadu informací, to hlavní nám úplně známé není. Netušíme, jak velké jsou jejich populace, jestli se zmenšují, nebo se udržují na stabilní úrovni a do jaké míry jsou tedy ohrožené. Na druhou stranu víme, že jejich domovem jsou často korálové útesy a těch bohužel rapidně ubývá. Oteplování a okyselování oceánů společně s jejich znečištěním může být dalšími faktory, které teoreticky mohou zapříčinit jejich úbytek. V neposlední řadě se jedná i o odlovy, které mohou mít lokální dopady.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://animaldiversity.org/accounts/Hapalochlaena_lunulata/
https://en.wikipedia.org/wiki/Greater_blue-ringed_octopus
https://www.nhm.ac.uk/discover/blue-ringed-octopus-small-vibrant-deadly.html
https://animals.howstuffworks.com/marine-life/blue-ringed-octopus.htm
https://www.novinky.cz/clanek/koktejl-nic-netusici-turista-si-hral-s-chobotnickou-ktera-patri-k-nejjedovatejsim-podmorskym-tvorum-40269716
