Článek
Než moje známá začala pracovat na úřadě jako sociální pracovnice, neměl jsem o náplni této práce příliš představu. Buď jsem za sociální pracovnice považoval úřednice, které sedí za stolem a probírají se hromadou formulářů, krafou s kolegyněmi a jsou otrávené, když je někdo vyruší s dotazem, jak má něco vyplnit (což byla kdysi moje skutečná zkušenost, ale byla jediná a tedy mohla zcela zkreslit moji představu), nebo že jde o pracovnice v terénu, které třeba vyhledávají lidi bez domova a informují je o možnostech, kde se mohou vyspat pod střechou, vykonat hygienu, najíst se atd. Ale náplň práce těchto pracovnice je mnohem pestřejší, rozhodně náročnější a ne vždycky dostatečně oceněná.
Když se vydáváte na dráhu sociální pracovnice, můžete si v podstatě vybrat, kterým cílovým skupinám se budete věnovat. Můžete pracovat se sociálně slabšími lidmi, lidmi bez domova, se seniory, s duševně nemocnými… Všechny tyhle zranitelné skupiny mohou potřebovat vaši pomoc. Někteří lidé spadají samozřejmě i do více skupin naráz, to není vůbec žádná výjimka.
Známá je sociální pracovnicí jednoho nejmenovaného úřadu. Její cílovou skupinou je několik kategorií – od lidí bez přístřeší, po lidi, kteří řeší dluhy na nájemném, seniory a matky samoživitelky nebo otce samoživitele. Mít na starosti několik kategorií je celkem běžné - buď je nedostatek pracovnic, a tak za chybějící kolegyně musíte převzít i jejich agendu, nebo klientů není tolik a jedna skupina by vám nenaplnila úvazek.
Životní trable jsou různé
Pokud je úřednice upozorněna např. na dluh na nájemném, musí u dlužníka provést sociální šetření a rozbíhá se akce Sherlock Holmes a záhada sociálních dávek (pracovnice ideálně na šetření dorazí s již připravenými vytištěnými formuláři na všechny možné dávky).
Mnoho klientů totiž ihned sdělí, že má příjem z klasického pracovního poměru (bohužel tedy nedostatečný), popř. pobírají invalidní důchod, ale víc nic. Během rozhovoru s klientem pracovnice zjistí, že ve skutečnosti něco pobírá, ale vůbec neví, co to je za sociální dávku a některé dávky poplete úplně.
Protože má pracovnice v popisu práce sociální poradenství, pokud možno co nejjednodušeji vysvětlí klientovi, na co má ve své situaci nárok a o kterou dávku by mohl případně žádat (pokud ji už nepobírá). Následně při jmenování konkrétní dávky předá formuláře potřebné k doložení a pomůže s jejich vyplněním. Formuláře nebývají zrovna jednoduché a drtivá většina má s jejich vyplněním problém, takže je úkolem pracovnice pomoci i s vyplněním. S vyplněnými formuláři pak navede klienta, kam má přesně dojít a co říct. Občas se stane, že klienti požádají i o doprovod.
To by nebyl problém do doby, než pracovnice zjistí, že klienti by vlastně ideálně chtěli, aby vše odříkala za ně a oni byli maximálně jen přítomni. To si hned začne vážit lidí, kteří doprovod nepožadují a sdělují, že jsou dostatečně schopní dojít si vše vyřídit sami.
Častokrát se stává, že klienti, kteří jsou pohybově omezeni, odmítají jakoukoliv asistenci a chtějí si vše zařídit sami, zatímco jiní klienti, pohybově bez problému, jejich mluva i písemný projev je bez problému, si doprovod vyžádají, popř. i zkouší, jestli by to za ně pracovnice nevyřídila úplně.
Je pochopitelné, že nerozumí třeba některým věcem, které po nich úřednice chce, ale pro tyto situace jsou upozorněni na možnost telefonního spojení, příp. předání kontaktu, aby si pracovnice ověřila, co je třeba dodat, nebo zda se daná skutečnost opravdu odehrála. V lepším případě se vše napoprvé vyřeší bez problému, v horším případě je potřeba doložit další podklady. A nesmíme opomenout také věčné fronty na Úřadech práce, kde se o danou dávku obvykle žádá.
Toto vyřizování bohužel není vždy jednoduché. I když se úřednice na úřadu snaží vyřídit žádost o dávku co nejrychleji a bez komplikací, je potřeba počítat s tím, že je nějak nastavený systém, žádost obvykle musí projít nějakým kontrolním kolečkem, než je vůbec vyřízena. Tento proces úřednice obvykle není schopna ani při nejlepší vůli ovlivnit a už vůbec ne urychlit. Bohužel se však najde mnoho klientů, kteří jsou vzhledem ke své životní situaci velmi rozrušeni, potřebují dávku co nejdříve, aby byli schopni poplatit nutné výdaje či nakoupit potraviny. Dá se pak pochopit, že jim vyřizování přijde jako celá věčnost a jsou nervózní. Mnoho z nich si však svoji frustraci vybíjí na úřednicích, kterým jsou schopni nejen slovně nadávat, vyhrožovat, ale v extrémních případech je i fyzicky napadnout.
Někteří klienti se zase obrátí na úřad s žádostí o dávky, doloží některé potřebné doklady, ale tím jejich aktivita utichne a další vyžádané doklady už nedonesou a místo toho se za nějaký čas dotčeně ozvou, jak je možné, že jim dávka stále nepřišla. Mnohdy se i stane, že úřednici nenechají ani žádný kontakt a ta je tak nemůže upozornit, že stále nedonesli všechny potřebné doklady k dokončení žádosti.
Další skupinou jsou klienti, kteří si funkci úřadu představují tak, že přijdou, slovně požádají o dávku a je prací úřadu, aby si veškeré potřebné doklady obstaral sám. Což je téměř nemožné i v případě, že by toho úřad byl schopen. A to není. Nemá přístup ke klientovým dokladům a stejně tak nemá personální ani časovou kapacitu, aby něco takového prováděl. Pokud člověk o něco žádá, musí zkrátka vynaložit i nějaké úsilí potřebné k vyřízení.
Zvláštní skupinou jsou lidé, kteří trpí nějakým duševním onemocněním. V tu chvíli se z úřednice stává svým způsobem také psycholog. Musí znát alespoň psychologické základy a mít potřebné znalosti a zkušenosti, jak s takovými lidmi jednat. Musí dávat pozor na vše, co řekne a zároveň počítat s tím, že i když něco klientovi sdělí a on to odkýve, nemusí si toho za chvíli být vědom. To není úplně jednoduchá situace. Často musí s dotyčným klientem i k lékaři kvůli vyřízení potvrzení, což je náročné samo o sobě.
Práce s lidmi je vždycky zajímavá a pestrá. Člověk také vyslechne mnoho životních příběhů a leckdy si o to víc váží toho, co sám má. Práce v sociální sféře je ale o to složitější, že jednáte s lidmi, kteří jsou obvykle v nějaké nouzi. Jsou frustrovaní, zoufalí, podráždění i vzteklí, v krajním případě agresivní. Někdy si vyslechnete sérii nadávek, někdy byste si klienta nejraději přehazovaly s kolegyněmi jak horký brambor. Ale pak jsou i případy, kdy vidíte, jak jste svojí činností někomu pomohli dostat se z bryndy, postavit se znovu na nohy, dát si život do pořádku, nebo se alespoň nadechnout před dalším bojem. A to za to stojí.
Anketa
Článek byl sepsán na základě osobní zkušenosti blízké osoby.
