Článek
Masakr v Srebrenici se dnes často připomíná jedním slovem: genocida. Je to správné slovo, přesné, právně ukotvené, potvrzené rozsudky mezinárodních soudů. Jenže právě tím, jak je přesné, je zároveň i nebezpečně vzdálené. V tom slově není slyšet hluk autobusů, křik dětí, ticho mužů, kteří už tuší, že nic dobrého je nečeká. Není v něm cítit prach cest, strach, ani ten zvláštní klid, který někdy přichází těsně před katastrofou.
Srebrenica nebyla místem, kde by se svět náhle zbláznil. Byla místem, kde se velmi dlouho nic pořádného nedělo – a právě proto se tam následně mohlo stát všechno.
Ratko Mladić, velitel armády Republiky srbské, který byl shledán vinným ze spáchání válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a genocidy.
Jugoslávie, která se rozpadala dřív, než si to lidé připustili
Rozpad Jugoslávie nezačal válkou. Začal tím, že se lidé přestali navzájem poslouchat. Po smrti Josipa Broze Tita zmizela postava, která držela federaci pohromadě silou autority a kompromisů. Ekonomika se propadala, republiky se zadlužovaly a politici postupně objevili, že nejjednodušší odpověď na složité problémy je ukázat prstem na „ty druhé“.
V Srbsku se moci chopil Slobodan Milošević a nacionalismus se stal hlavním jazykem politiky. Ne jako ojedinělý výstřelek, ale jako trvalá součást systému. Slova o ohrožení, křivdách a historických právech se opakovala tak dlouho, až začala znít jako samozřejmá pravda.
Bosna a Hercegovina v tomhle světě neměla šanci být „jednoduchá“. Nebyla státem jednoho národa. Byla mozaikou. A právě proto se stala ideálním místem pro konflikt, kde se hranice neměřily mapou, ale původem, jménem a náboženstvím.
Východní Bosna: když se lidé začnou ztrácet
Ve východní Bosně se válka velmi brzy změnila v něco jiného než boj armád. Vesnice mizely z mapy, lidé mizeli beze stop. Nešlo o náhodné násilí. Byla to metoda. Vyhnat, zastrašit, zabít tolik lidí, aby se zbytek už nikdy nevrátil.
Srebrenica se v tomhle chaosu stala zvláštním ostrovem. Ne proto, že by byla bezpečná, ale proto, že ještě pořád existovala. Uprchlíci přicházeli z okolních vesnic s tím, co unesli. Často bez mužů, často bez zpráv o tom, kdo přežil a kdo ne. Město se přeplnilo, ale zároveň zůstalo uvězněné.
Radovan Karadžić, prezident Republiky srbské během války v Bosně.
Bezpečná zóna: slovo, které znělo lépe než realita
Když OSN vyhlásila Srebrenici bezpečnou zónou, mnoho lidí si oddychlo. „Papír“ říkal, že tady se střílet nebude. Realita však říkala něco jiného. Nizozemští vojáci, kteří do oblasti dorazili, nebyli zlí ani lhostejní. Byli ale svázaní pravidly, která nepočítala s tím, že někdo ochranu prostě ignoruje.
Zóna nebyla odzbrojená, nebyla zásobovaná, nebyla bráněná. Byla jen pojmenovaná jako bezpečná. Srbské jednotky to pochopily rychle. Každý další měsíc, kdy se nic nestalo, byl pro ně potvrzením, že mohou zajít ještě o krok dál.
Rok 1995: tlak, nervy a tiché rozhodnutí
Na jaře 1995 už bylo jasné, že válka nemůže pokračovat donekonečna. Chorvatské operace změnily poměr sil, diplomacie zrychlila a vedení Republiky srbské začalo mít pocit, že čas hraje proti němu. Právě tehdy se Srebrenica proměnila z nepříjemné enklávy v jasný cíl.
Ratko Mladić nebyl velitelem, který by improvizoval. To, co následovalo, nebylo dílem náhody ani zmatku. Byla to operace, která měla jasný začátek a ještě jasnější konec. Dobře promyšlená.
Když město padne a nikdo pro něj nepřijde
Útok na Srebrenici byl rychlý. Obránci neměli sílu vzdorovat, obyvatelé neměli kam jít. Žádosti o leteckou podporu se zdržely, zmenšily, rozmělnily. Dne 11. července 1995 bylo rozhodnuto.
Mladićův vstup do města byl natočen. Kamera zachytila sebevědomí vítěze. Nezachytila to, co se dělo pár o kilometrů dál – tisíce lidí namačkaných u základny OSN v Potočari. Stáli, seděli, leželi. Čekali. Na ochranu, na rozhodnutí, na zázrak.
Oddělování, které nešlo vzít zpátky
Když začalo oddělování mužů od žen, mnozí ještě doufali. Výslechy. Kontrola. Evidence. Tak to přece chodí ve válce. Jenže tentokrát to bylo jinak. Muži byli odváděni pryč a ženy velmi rychle pochopily, že tohle bude jiné.
Kolona mužů, která se pokusila projít lesy, nebyla vojenská jednotka. Byli to civilisté, hladoví, vyčerpaní, dezorientovaní. Někteří padli do léček, jiní se vzdali v domnění, že zajetí znamená přežití.
Vraždění, které bylo až děsivě klidné
Popravy probíhaly bez chaosu. Bez zmatku. Bez potřeby skrývat se. Školní tělocvičny, sklady, louky. Střelba. Ticho. Buldozery. Další skupina. Někdy se střílelo celé hodiny.
Pozdější práce forenzních týmů ukázala, že těla byla přemisťována, rozdělována, znovu zakopávána. Právě proto se dodnes stává, že jsou ostatky jednoho člověka nalezeny na několika různých místech.
Exhumace obětí
Svět, který pochopil až zpětně
Zprávy o tom, co se stalo, nepřišly najednou. Byly útržkovité, nejasné, zpochybňované. Až postupně se ukázalo, že nejde o „incident“, ale o systematickou likvidaci tisíců lidí.
Srebrenica se stala bodem zlomu. NATO zesílilo bombardování, diplomacie se zrychlila, válka se uzavřela. Ale uzavření války neznamenalo uzavření Srebrenice.
Spravedlnost, která přišla pomalu a bolestně
Mezinárodní tribunál označil masakr za genocidu. Mladić i Karadžić byli odsouzeni a odpykávají si doživotní tresty. Byla to důležitá rozhodnutí, ale žádný rozsudek nedokáže vrátit otce synům, manžely ženám ani bratry sestrám.
Dodnes existují lidé, kteří genocidu popírají. Ne proto, že by neznali fakta, ale proto, že přiznání pravdy by znamenalo přijmout odpovědnost.
Každý rok se v Potočari pohřbívají nové ostatky. Nejsou to nové oběti – jen nové identifikace. Některé rodiny čekaly dvacet, pětadvacet let, než mohly pohřbít alespoň část svých blízkých.
Srebrenica není minulost. Je to varování. Před lhostejností, která válce dovolí zajít tak daleko. Je to temný stín v historii OSN a Evropy samotné. Selhala ve chvíli, kdy měla konat.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://srebrenica.org.uk/what-happened
https://crd.org/2025/07/10/srebrenica-30-years-later/
https://www.britannica.com/event/Srebrenica-genocide
https://www.icty.org/x/file/Outreach/view_from_hague/jit_srebrenica_en.pdf
https://www.bbc.com/news/articles/c4g2edzg2wlo
https://finance.yahoo.com/news/22-years-ago-8-000-205149253.html
https://www.ctvnews.ca/world/article/7-newly-identified-srebrenica-victims-will-be-buried-on-the-bosnian-massacre-anniversary/
