Štětkoun africký - prase z afrických lesů. Selata v případě nebezpečí „ztuhnou“

Když se řekne „divoké prase“, člověk si představí šedého až nahnědlého divočáka, který se válí v bahně a ryje v lese. Štětkoun africký je jiná liga – nejen barvou, ale i tím, kde a jak žije. Je to zvíře pralesů a mokřadů, často skryté v podrostu, kde víc slyší a čichá, než vidí. A když se náhodou ukáže, působí skoro nepatřičně: rezavá srst, černé nohy, bílá „hříva“ po hřbetě, výrazná černobílá maska a dlouhé bílé štětiny na uších, jako by si je někdo schválně načesal do ozdobných střapců. Ne nadarmo se říká, že je to jedno z nejbarevnějších prasat na světě.

Jenže pod touhle „výtvarnou“ fasádou je to dokonale praktické prase. Všežravec se silným rypákem, dobrým čichem, rychlou reakcí a sociálním životem, který je mnohem bohatší, než lidé od prasat čekají.

Vědecké jméno štětkouna afrického je Potamochoerus porcus (druh popsal Linné už v roce 1758). Patří do čeledi prasatovitých (Suidae), tedy do stejné skupiny jako prase divoké, prase bradavičnaté nebo babirusa. Rod Potamochoerus má dnes dva žijící zástupce: štětkouna afrického a jeho příbuzného štětkouna štětkatého (Potamochoerus larvatus), který obývá východní a jižní Afriku.

Štětkoun africký patří mezi menší afrotropická prasata. Odborné přehledy uvádějí přibližně:

Samci bývají těžší a „hranatější“, s výraznějšími svaly hlavy a krku. Obě pohlaví mají špičáky, ale u samců jsou obvykle nápadnější a při konfliktech hrají větší roli.

To nejznámější je ovšem barva. Srst bývá oranžově až rezavě červená, nohy tmavé a na hřbetě se táhne světlý pruh s hřívou. Tuhle hřívu si štětkoun dokáže naježit, když je vyplašený nebo rozrušený. Obličej má často kontrastní masku a uši zdobí dlouhé bílé štětiny – právě ty mu v češtině daly jméno.

Člověk by řekl, že takhle „svítící“ zvíře musí být v přírodě snadným cílem. Jenže v pralese fungují barvy jinak než na otevřené pláni. Rezavá se ve stínech a mezi listím umí paradoxně ztratit – zvlášť když se zvíře pohybuje rychle a v houští.

Štětkoun africký je typicky zvíře západní a střední Afriky, spojené hlavně s guinejskými a konžskými lesy. Často se uvádí, že preferuje prostředí vázané na vodu – tedy oblasti u řek, jezer, bažin a mokřadů – a že se jen zřídka vzdaluje od pralesních a velmi vlhkých biotopů.

Jeho domov je svět měkké půdy, kořenů, spadaných plodů a hustého krytu. Jeho životní styl stojí na tom, že se umí rychle ztratit v podrostu, a zároveň tam najde potravu, která je pro prase ideální.

O štětkounech se píše, že jsou převážně noční nebo soumrační. V tropech bývá přes den horko, navíc v řadě oblastí je největší hrozbou člověk, a noční aktivita je jednoduchý způsob, jak snižovat riziko. Chování se však může lokálně lišit – v klidnějších místech se občas pohybují i za dne. Každopádně typická „pracovní směna“ štětkouna začíná navečer.

Přes den odpočívá v hustém porostu, rákosinách nebo v úkrytech, kde se dá ležet tak, aby zvíře nebylo na první pohled vidět ani cítit. Prase je možná hlučné, když se krmí, ale umí být překvapivě nenápadné, když chce.

Velká část kouzla štětkouna je v tom, že to není „samotář s rypákem“. Typicky žije ve skupinách, často kolem šesti až deseti jedinců, složených z jednoho dospělého samce a několika samic s mláďaty. V dobrých podmínkách ale mohou vznikat i větší skupiny, klidně přes třicet zvířat.

V hustém lese se nedá spoléhat na zrak. Proto štětkouni skoro pořád komunikují zvuky: chrochtají, funí, kňourají, pískají, a když se něco děje, umí přejít do ostrých výstražných hlasů. Nejde o „hluk pro hluk“. Je to průběžná navigace skupiny: kde kdo je, jestli je klid, jestli někdo našel potravu, nebo jestli se má zrychlit a zmizet.

Často se zmiňuje, že samec může při ohrožení aktivně bránit skupinu, což je u prasatovitých mimochodem dost účinné. Leopard – jeden z typických predátorů pralesa – si může na praseti vylámat zuby, pokud se nechá zatlačit do přímého střetu.

Štětkoun africký je všežravec v plném smyslu slova. V jídelníčku převažuje rostlinná složka: kořeny, hlízy, oddenky, cibule, spadané ovoce, semena, ořechy, výhonky, byliny, trávy i vodní rostliny. V mnoha přehledech se ale zdůrazňuje, že aktivně doplňuje i živočišnou potravu: hmyz, larvy, šneky, další bezobratlé, občas malé obratlovce a také mršiny.

Rypák je jeho hlavní nástroj. Nejen že „čichá“ – doslova pracuje jako páčidlo a bagr. Štětkoun dokáže rozrýt půdu, odhrnout listí, vyhrabat hlízu nebo larvy. Pomáhá si i špičáky a předními končetinami, když potřebuje rozrušit tvrdší povrch.

Tahle schopnost má vedlejší efekt: štětkoun je ekosystémový „překopávač“. Rytím promíchává svrchní vrstvu půdy a listový opad. Někde tím vytváří místa pro klíčení semen, jinde zase mění mikrostanoviště pro bezobratlé. Prasata tímhle způsobem reálně formují prostředí.

Má to však i temnou stránku ve vztahu k lidem. Štětkouni umí dělat škody na polích, hlavně tam, kde se pěstují hlíznaté plodiny (například maniok a jamy). Pro prase je to snadná, energeticky bohatá potrava, takže když má možnost, vezme si. Konflikt se zemědělci je proto v některých oblastech běžný.

Rozmnožování štětkouna je hezký příklad toho, jak jsou prasata „praktická“. Samice před porodem staví hnízdo z listí a suché trávy, kde porodí mláďata v relativním bezpečí a teple. Březost trvá zhruba 120 dní. Ve vrhu bývá až šest selat, nejčastěji se uvádí tři až čtyři.

Selata jsou po narození tmavá, s pruhy a skvrnami ve žlutavých odstínech. Tenhle „dětský“ kabát je maskování: v listí a stínu vypadají jako součást podkladu. Odstav probíhá přibližně kolem čtyř měsíců a během prvního půlroku se u nich objevuje jednotnější červené zbarvení typické pro dospělce.

Rodinná soudržnost v tlupě je pro přežití mláďat zásadní. V pralese je spousta zvířat, která sežerou malé prase, pokud dostanou šanci, a proto je běžné, že skupina drží pohromadě a reaguje na poplachové signály rychle.

Dospělý štětkoun není bezbranný. Má sílu, špičáky a umí se bránit výpady, hlavně když je zahnaný do kouta nebo když chrání mláďata. Ale jeho nejčastější obrana je útěk – a to útěk „na jeho hřišti“. V hustém porostu, v mokřadu, v rákosu, mezi kořeny a kmeny, kde se velká šelma nemůže pohodlně rozběhnout. Není náhoda, že se jako významný predátor často uvádí leopard: je to šelma, která se umí v lese pohybovat tiše a překvapivě.

Selata štětkouna neutíkají a ani aktivně nehledají úkryt. Místo toho doslova ztuhnou na místě, přikrčená co nejvíce k zemi a „dělají, že nejsou“. Nejde však o strategii zvanou thanatóza, kdy zvířata hrají „mrtvé“.

U štětkounů se jako orientační délka života ve volné přírodě uvádí zhruba kolem 15 let. V zajetí se mohou dožít více, ale tam se míchají jiné faktory (péče, veterinární kontrola, stabilní potrava).

Z hlediska ochrany přírody je štětkoun africký hodnocen jako druh „Least Concern“ (málo dotčený). To je dobrá zpráva: znamená to, že je relativně rozšířený a v řadě oblastí běžný.

Jenže i u takového druhu se dá snadno něco pokazit, když se tlak dlouhodobě sčítá. Specialisté IUCN pro prasatovité (WPSG) zmiňují jako hlavní hrozbu rostoucí lov, často v souvislosti s obchodem s tzv. bushmeatem, a upozorňují, že v oblasti konžské pánve patří štětkoun mezi vyhledávané druhy.

Další problém je úbytek a fragmentace biotopů – kácení lesů, vysušování mokřadů, rozšiřování polí a cest. Štětkoun je sice přizpůsobivý a umí využít i druhotné porosty, ale pořád potřebuje kryt a klid. Když se krajina rozřeže a „otevře“, roste kontakt s lidmi a s tím i riziko lovu a konfliktů.

Štětkoun africký je fascinující prase, které se naučilo žít v prostředí, kde se musí spoléhat na čich, paměť prostoru a rychlou reakci skupiny. Není to samotář, ale ani roztomilý společenský mazlíček. Je to sociální, tvrdohlavý všežravec, který v noci rozrývá zem, rozsévá semena, hledá plody, občas využije mršinu, a když je zle, dokáže se postavit i na odpor.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://animaldiversity.org/accounts/Potamochoerus_porcus/

https://academic.oup.com/mspecies/article/47/919/15/2609380 - pdf odkaz

https://www.iucn-wpsg.org/red-river-hog-detailed

https://www.wildafrica.cz/cs/zvire/stetkoun-africky/

https://botany.cz/cs/potamochoerus-porcus/

https://en.wikipedia.org/wiki/Red_river_hog