Svátky jara, jak je neznáte. Velikonoce jsou pouze jedněmi z nich

Velikonoce jsou křesťanským svátkem. Přesto křesťanství nestojí na počátku těchto oslav. Tím byly pohanské oslavy příchodu jara a křesťanství toho využilo a na původní pohanské zvyky navázalo vlastním příběhem. Co se však slavilo na počátku?

Svátek Imbolc

Imbolc je galský svátek, který připadá na 1. února. I když pro mnoho z nás je únor stále ještě zimním obdobím, starými Galy a nejen jimi byl vnímán jako počátek jara.

V únoru se totiž příroda začíná postupně probouzet, i když stále ještě velmi nesměle. Ovcím se v tuto dobu často rodí mláďata, hibernující zvířata se probouzí ze zimního spánku a zpod sněhové pokrývky začínají vykukovat první květinoví poslové jara - sněženky. Musíme brát samozřejmě v úvahu prostředí, ve kterém se tyto svátky původně slavily - v severských zemích by těžko slavili příchod jara v únoru.

Podle jedné galské (ale současně i irské a skotské) legendy existovala ježibaba - Cailleach (nebo Caillagh, v jiném podání zvaná i jako stará žena, stařena, nebo i zimní královna). Tradovalo se, že vládne zimnímu období a pokud chce, aby zima trvala dlouho, zajistí, že 1. února bude krásné a slunečné počasí, aby si mohla jít nasbírat dříví na otop, a mohla se tak zahřát v následujících měsících. Pokud je však 1. února ošklivo, znamená to, že baba spí a zima proto brzy skončí. Cailleach byla podle dalších legend i stvořitelkou hor a kopců.

Kromě této prapůvodní oslavy příchodu jara existuje i pozdější zvyk, který se váže k irské Brigid, která byla mj. bohyní kovářství, plodnosti, dobytka a úrody. K bohyni Brigid se váže i pozdější křesťanská postava svaté Brigity Irské, která byla zakladatelkou kláštera v Kildare, je považována za patronku Irska a pomáhala chudým a nemocným. Zemřela v den 1. února, který byl současně svátkem bohyně Brigid. Dodnes se s jistotou neví, jestli svatá Brigita skutečně existovala a pokud ano, jestli je vyprávění podle reálií, nebo se upravilo tak, aby její život do značné míry splynul s legendami o bohyni Brigid.

Ať už svatá Brigita opravdu existovala, nebo ne, podle lidových tradic obcházela 1. února domácnosti a žehnala lidem i dobytku. Některé domácnosti jí tak symbolicky připravovaly i postel, ve které by si mohla odpočinout, drobné obětiny a také březovou větvičku, s jejíž pomocí měla tato světice oživit jarní přírodu.

Během svátku Imbolc se také hodovalo, některé hospodyňky se věnovaly prvnímu jarnímu úklidu domácnosti, probíhala první orba nebo se zapalovaly svíčky a ohně, které sloužily jako ochrana před zlými duchy.

Luperkálie

Tyto starořímské oslavy se pojí k 15. únoru a mimo jiné se často považují za předchůdce svátku svatého Valentýna. Svátek se slavil na počest boha Luperka (někdy ztotožňovaného s bohem Faunem), což byl bůh plodnosti a zemědělství. Lidé se scházeli u jeskyně Lupercal, která byla známá tím, že tam vlčice kojila bratry Romula a Rema. Zde kněží prováděli obřad, při kterém obětovali kozla (nebo kozy) a psa. Následně se mladí muži pomazali krví, z kůží si nařezali řemínky, obíhali Palatinum kolem dokola a šlehali řemínky ženy k zajištění plodnosti.

Běh do kruhu měl i svůj symbolický význam. Měl vytvořit kruh, který následně chránil dobytek před útoky vlků.

Celý svátek sloužil k tomu, aby bylo zajištěno zdraví, plodnost, ochrana před špatnou úrodou nebo před válkou.

Anthesteria

Oslavy Anthesteria se konaly na počest starořeckého boha Dionýsa, který byl bohem vína, veselí a plodnosti. Oslavy trvaly po tři dny. První den - Otvírání sudů - se ochutnávalo loňské víno, druhý den - Slavnost džbánků - se konaly hostiny a třetí den - Slavnost hrnců - se obětovala luštěninová směs bohu Hermovi a duším zemřelých. Věřilo se totiž, že v tyto dny se ztenčila hranice mezi světem živých a mrtvých. Celkové veselí bylo zakončeno i soutěžemi, kterých se mohly účastnit i děti nebo otroci.

Oslavy neměly pevné datum, probíhaly na přelomu února až března.

Florálie

Florálie byly oslavami na počest Flory, starořímské bohyně květin, plodnosti a jara, a účastnili se jich především obyčejní lidé. Patřily mezi nejdůležitější a zároveň nejoblíbenější svátky starého Říma. Pořádaly se hry, lidé tancovali, radovali se z konce zimy a vítali jaro. Začínaly na konci dubna a obvykle trvaly po dobu šesti dní, kdy lidé zapomněli na útrapy běžných dní.

Součástí byly i divadelní představení, obdoby dnešních cirkusových představení a různé soutěže. Oslav se mohly účastnit i prostitutky.

Kromě květin byly přítomné i různé plodiny jako vikve, fazole nebo lupiny, které byly považovány za symbol plodnosti. Kromě toho se vypouštěli zajíci a kozy, živočišní představitelé plodnosti a chlípnosti.

Eostre, Ostara

Zde už se blížíme k nám známým Velikonocům. Eostre byla anglosaská bohyně jara (Ostara v germánském pojetí), svítání a znovuzrození. Tato bohyně byla spojována i s dalšími starými indoevropskými bohyněmi, které se také pojily s jarem. Staří Keltové i pozdější Anglosasové ji uctívali a doufali, že jim přinese prosperitu během letních měsíců.

Zároveň se její postava pojí se zajíci, které i dnes vnímáme jako symboly Velikonoc. Toto spojení však popsal až Adolf Holtzmann ve své knize Deutsche Mythologie, který zajíce považoval za posvátné zvíře Ostary. I další učenci se snažili nalézt nějaké spojení a vytvořila se řada legend, jak se mohl zajíc dostat do oslav Ostary nebo oslav jara celkově. Faktem však zůstává, že zajíc byl odpradávna považován za plodné zvíře a protože jaro se pojí s plodností a mláďaty, bylo jen logické, že k těmto svátkům bude patřit také.

Jednou ze zajímavých legend, jak vlastně došlo ke spojení Ostary, zajíce a velikonočních vajíček je ta, která říká, že zajíc byl kdysi dávno ptákem. Bohyně Ostara ho pak proměnila ve čtyřnožce. Zajíc pak z vděčnosti v den jejího svátku snáší vajíčka jako dříve. Nejde však o původní příběh, patří spíše už do moderní doby.

Beltane (Beltain)

Beltane patří mezi poslední jarní svátky. Jedná se o staré galské oslavy jara, které je v době oslav na svém vrcholu - slaví se 1. května - a očekává se blízký příchod léta.

V tuto dobu byl dobytek vyháněn na pastvinu, prováděly se rituály na jeho ochranu, na ochranu lidí, plodin a také na podporu růstu, aby byla dobrá úroda. Zapalovaly se ohně, jejichž plameny a kouř byly považovány za ochranné síly, konaly se hostiny, domácnosti se zdobily žlutými květy symbolizujícími oheň.

Beltane společně s Imbolcem patří mezi čtyři hlavní keltské svátky. Dalšími je Samhain (1. listopadu) a Lughnasadh (1. srpna).

-------

Velikonoce tak, jak je známe, tedy pochází z dřívějších pohanských svátků a dávní křesťané si je upravili tak, aby jejich součástí byl i Ježíš. Bylo to mj. snadnější, než se snažit vymýtit staré pohanské oslavy a nastolit nové. V křesťanské kultuře tedy sice oslavujeme především zmrtvýchvstání Krista, ale v širším pojetí současně slavíme příchod jara, které je symbolem nového života - tedy znovuzrození.

Řada legend, popisů původních pohanských svátků a rituálů se v některých ohledech může lišit.

Slyšeli jste o některém z těchto svátků?

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Imbolc

https://cs.wikipedia.org/wiki/Brigita_Irsk%C3%A1

https://en.wikipedia.org/wiki/Cailleach

https://cs.wikipedia.org/wiki/Brigid

https://www.history.co.uk/articles/pagan-spring-celebrations

https://en.wikipedia.org/wiki/Lupercalia

https://www.cojeco.cz/anthesteria

https://en.wikipedia.org/wiki/Anthesteria

https://en.wikipedia.org/wiki/Floralia

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ostara

https://en.wikipedia.org/wiki/%C4%92ostre

https://en.wikipedia.org/wiki/Beltane

https://www.history.co.uk/articles/the-pagan-roots-of-easter