Syn horníka z Kladna se stal starostou amerického Chicaga. Antonín Čermák za to ale zaplatil životem

Když bylo Antonínu Čermákovi necelý rok, rodiče se rozhodli opustit rodné Kladno a zkusit štěstí za oceánem. Psal se rok 1874 a nikdo z nich nemohl tušit, že z malého českého chlapce jednou vyroste starosta Chicaga. V té době byli prostě jen jednou z mnoha rodin, které hledaly lepší obživu.

Antonín Josef Čermák se narodil 9. května 1873. Jeho otec pracoval jako horník a nic nenasvědčovalo tomu, že by syna čekal jiný osud. Po příjezdu do Spojených států se Čermákovi usadili v Braidwoodu ve státě Illinois, asi šedesát kilometrů od Chicaga. Bylo to hornické městečko, kde se život točil kolem dolů. Lidé sem nepřicházeli proto, že by je lákalo pohodlí nebo bohatství. Přicházeli sem za prací, která sice byla tvrdá a nebezpečná, ale dávala naději, že rodina vyjde s penězi o něco lépe než doma.

Ani Antonín se těžké práci nevyhnul. Do školy chodil jen krátce a už jako dospívající nastoupil do uhelných dolů, stejně jako jeho otec. Později se o této etapě jeho života psalo jako o začátku amerického snu, jenže tehdejší realita měla k pohádce daleko. Směny pod zemí byly vyčerpávající, mzdy nízké a mnoho horníků strávilo celý život v prostředí, kde každý pracovní den znamenal určité riziko. Pro mladého Čermáka to ale nebyl konec cesty. Spíš začátek dlouhé snahy dostat se někam, kde nebude muset každý den fárat v dole.

V šestnácti se přestěhoval do Chicaga a začal tam znovu. Ani tentokrát nijak slavně. Pracoval u koňské pouliční dráhy. Jeho úkolem bylo mimo jiné pomáhat koním táhnout vozy do prudších stoupání. Později pracoval ve stájích v oblasti chicagské Plzně, tedy ve čtvrti Pilsen, která své jméno skutečně dostala podle české Plzně. Ve volném čase si doplňoval vzdělání ve večerních kurzech.

To, co následovalo, už nebyl jeden velký skok, ale pomalé šplhání nahoru.

Pro Čermákovu budoucnost bylo podstatné, do jakého Chicaga přišel. Na konci 19. století město překotně rostlo a přijímalo jednu přistěhovaleckou vlnu za druhou. Češi patřili k těm početnějším. Vznikaly české spolky, sokolské jednoty, restaurace, noviny, kostely, obchody a celé části města, v nichž člověk mohl slyšet češtinu na každém rohu. Pilsen byla jedním z center tohoto života, později se mnoho Čechů stěhovalo také do Cicera a Berwynu.

Čermák tedy rozhodně nebyl osamělý Čech, který se ocitl uprostřed čistě anglicky mluvící Ameriky. V Chicagu existovalo prostředí, o které se mohl opřít. Začal podnikat. Založil si povoznickou firmu, postupně se dostal také k nemovitostem a vedlo se mu natolik dobře, že už nemusel přemýšlet jen o tom, z čeho zaplatí příští nájem. A právě tehdy se začal stále víc zajímat o politiku.

V dnešním pojetí by se mohlo zdát zvláštní, že člověk bez výraznějšího vzdělání, který začínal v dole a ve stájích, mohl poměrně rychle proniknout do veřejného života. Jenže chicagská politika tehdy fungovala jinak. Mnohem důležitější než diplom bývalo to, koho člověk znal, komu uměl pomoci, kolik lidí dokázal přivést k volbám a jestli mu obyvatelé konkrétní čtvrti věřili. A v tom byl Čermák velmi dobrý.

Čermák se přidal k Demokratické straně. Nezačal tím, že by kandidoval na starostu. Naopak prošel dlouhou řadou nižších funkcí.

V roce 1902 se dostal do zákonodárného sboru státu Illinois, později zasedal v chicagské městské radě a v roce 1922 převzal vedení rady komisařů okresu Cook County. O šest let později už stál v čele místních demokratů. To už zdaleka nebyl jen politik české komunity, kterého znali hlavně lidé z několika čtvrtí. Měl za sebou roky práce, spoustu kontaktů a hlavně dobrý přehled o tom, jak Chicago skutečně funguje.

A Chicago tehdy nebylo jednoduché město. Jednotlivé přistěhovalecké skupiny žily často dost uzavřeně, měly své spolky, noviny, kostely, hospody i vlastní politické vazby. Silné postavení měli dlouhá léta hlavně Irové, kteří dokázali ovlivňovat dění uvnitř Demokratické strany mnohem víc než jiné skupiny. Jenže počet obyvatel města rychle rostl a poměry se měnily. Přibývalo Poláků, Čechů, Italů, Litevců, Slováků i židovských přistěhovalců. Čermák dobře viděl, že tihle lidé už nejsou jen okrajovou částí města. Byly jich statisíce a jejich hlasy začínaly mít velkou váhu.

Právě tady se ukázalo, v čem byl Čermák opravdu schopný. Uměl se pohybovat mezi různými komunitami a každé dát pocit, že s ní počítá. Nešlo o nějaké velké projevy nebo vzletná hesla. Mnohem důležitější byla každodenní práce, osobní kontakty a schopnost domluvit se s lidmi, kteří spolu jinak často příliš nevycházeli. Postupně kolem sebe vytvořil široké zázemí, o které se pak mohl opřít i ve chvíli, kdy začal mířit na post starosty Chicaga.

Nebyl to žádný idealista, který by chtěl zachránit utlačované přistěhovalce. Byl to pragmatický politik. Nabídl těmto komunitám podíl na moci a očekával za to jejich hlasy. Fungovalo to.

Právě zde má svůj původ politická mašinerie, kterou Čermák v Chicagu vybudoval a kterou později jeho nástupci ještě zdokonalili. Člověk pomáhal straně, strana pomáhala člověku. Někdy zaměstnáním, někdy kontaktem, někdy vyřešením problému na úřadě. Výměnou se očekávala loajalita.

Z dnešního pohledu to určitě nebyla ukázka čisté politiky. Jenže v Chicagu tehdy podobným způsobem fungovaly politické struktury už dlouho. Čermák je nevymyslel. Dokázal je ale přestavět ve svůj prospěch.

Když v roce 1931 kandidoval na starostu, narazil na velmi známého soupeře. Republikán William Hale Thompson, kterému se říkalo Big Bill, už Chicago vedl několik volebních období.

Thompson byl přesně tím typem politika, kterého si lidé buď zamilují, nebo ho nemohou vystát. Byl hlučný, teatrální a výborně rozuměl tomu, jak přitáhnout pozornost. Dokázal vést kampaně, které připomínaly spíš představení než politickou debatu. V jedné z předchozích kampaní například útočil na britského krále Jiřího V. a sliboval, že pokud král někdy přijede do Chicaga, sám mu dá pěstí do nosu.

Podobné výstupy z něj dělaly vděčnou postavu pro noviny. Mnohem závažnější ale byla pověst jeho administrativy. Za Thompsonových let se Chicago stalo symbolem korupce a organizovaného zločinu. Právě tehdy dosáhl vrcholu své moci Al Capone.

Nedá se napsat, že Čermák kandidoval jako poctivý reformátor proti mafií ovládanému Thompsonovi. Čermák sám patřil k tvrdým praktikům chicagské stranické politiky a vlastní politickou organizaci budoval velmi podobnými metodami, jaké byly ve městě běžné. Rozdíl byl hlavně v tom, komu jeho systém dával prostor.

Volby 7. dubna 1931 Čermák vyhrál. O dva dny později nastoupil do funkce 44. starosty Chicaga. Stal se přitom prvním chicagským starostou narozeným mimo Spojené státy. Pro českou komunitu to byla událost obrovského významu. Člověk, který mluvil česky, měl české rodiče a narodil se v Kladně, najednou stál v čele města s více než třemi miliony obyvatel.

Čermák měl ale smůlu na dobu, ve které zvítězil. Spojené státy byly uprostřed velké hospodářské krize. Firmy krachovaly, nezaměstnanost prudce rostla a města přicházela o daňové příjmy právě ve chvíli, kdy stále větší počet obyvatel potřeboval pomoc.

Chicago na tom nebylo dobře ani předtím. Městské finance byly v katastrofálním stavu a nový starosta musel řešit peníze na platy zaměstnanců i základní fungování města. Právě finanční situace zabírala značnou část jeho práce. Snažil se reorganizovat městskou správu, snižoval výdaje a pokoušel se obnovit důvěru bank v Chicago. Současně pokračoval v budování vlastní politické moci.

Je proto trochu zavádějící zobrazovat Čermáka jako americkou obdobu neúplatného reformátora, který přišel vyčistit město od mafie. Tak jednoduchý jeho příběh nebyl. Patřil do stejného politického prostředí jako ostatní chicagští bossové své doby. Jen byl mimořádně schopný a dokázal vytvořit nový typ koalice, na které pak demokraté ve městě stavěli ještě desítky let.

Jeho starostování však trvalo příliš krátce na to, aby se ukázalo, kam by Chicago pod jeho vedením směřovalo. Po necelých dvou letech totiž odjel na Floridu…

Dne 15. února 1933 se Čermák nacházel v Miami. Byl tam také Franklin Delano Roosevelt, vítěz listopadových prezidentských voleb.

Dnes působí trochu zvláštně, že Roosevelt v té chvíli stále ještě nebyl prezidentem. Tehdejší pravidla byla jiná a inaugurace připadala až na 4. března. Roosevelt byl tedy prezidentem nově zvoleným a Herbert Hoover stále zůstával v Bílém domě.

Večer Roosevelt promluvil v Bayfront Parku. Seděl v otevřeném automobilu a kolem něho byl dav lidí. Mezi nimi stál také Giuseppe Zangara. Zangara byl italský přistěhovalec, který nenáviděl politiky a bohaté lidi a podle vlastního vyjádření chtěl Roosevelta zabít. Byl nízkého vzrůstu a přes lidi před sebou špatně viděl. Vylezl proto na židli a zvedl revolver.

Potom několikrát vystřelil. Žena stojící poblíž se mu snažila ruku s pistolí odrazit. Roosevelt zasažen nebyl.

Antonín Čermák ano.

Kulka mu pronikla do těla a způsobila vážné poranění dutiny břišní. Zraněno bylo i několik dalších lidí. Čermáka naložili přímo do Rooseveltova automobilu a odvezli ho do nemocnice. Právě během této jízdy měla zaznít nejslavnější věta celého Čermákova života.

„Jsem rád, že to byl já místo vás.“

Tak se obvykle překládá výrok, který měl říci Rooseveltovi. Jenže není jisté, že ho skutečně řekl.

Historikové dlouhodobě upozorňují, že slavná věta se mohla zrodit až později a stát se součástí legendy kolem Čermákovy smrti. Přesné svědectví, které by její pronesení bezpečně potvrzovalo, chybí. Totéž platí pro mnohem divočejší teorii, která se objevovala v dalších letech - že Zangara ve skutečnosti nechtěl zabít Roosevelta, ale Čermáka a že atentát mohl souviset s chicagskou mafií.

Zní to lákavě. Starosta Chicaga, gangsteři, Al Capone a nájemný vrah na Floridě jsou skoro hotový filmový scénář. Důkazy pro něj ale nejsou. Všechny spolehlivější okolnosti ukazují spíš na to, že terčem byl Roosevelt a Čermák měl jednoduše mimořádnou smůlu, že stál v cestě jedné z kulek.

Čermákovo zranění zpočátku nevypadalo jako jistý rozsudek smrti. V nemocnici se jeho stav dokonce na čas zlepšoval. Lékaři ho neoperovali a věřili, že se z poranění může dostat. Jenže po několika dnech přišlo zhoršení.

Pozdější lékařský rozbor prokázal, že Čermák utrpěl poranění tlustého střeva. Došlo k jeho proděravění a následně k zánětu pobřišnice a těžké infekci. Ve 30. letech ještě nebyla k dispozici antibiotika v podobě, která o několik let později zásadně změnila šance pacientů s podobnými komplikacemi.

Čermák zemřel 6. března 1933. Od střelby uplynulo devatenáct dní. Bylo mu 59 let. Roosevelt se stal prezidentem 4. března. Čermák zemřel jen o dva dny později.

Giuseppe Zangara původně dostal za postřelení několika lidí dlouhé tresty vězení. Po Čermákově smrti však byl obviněn z vraždy, odsouzen k smrti a 20. března skončil na elektrickém křesle. Od okamžiku, kdy vytáhl revolver, do jeho popravy uplynulo něco málo přes měsíc.

Čermákovo tělo převezli z Floridy zvláštním vlakem do Chicaga. Pohřben byl na Českém národním hřbitově, Bohemian National Cemetery. Město na něj nezapomnělo.

Ještě v roce jeho smrti byla po něm přejmenována 22nd Street. Z Cermak Road se stala jedna z důležitých chicagských ulic a její trasa navíc vede přes oblasti, které byly po dlouhou dobu silně spojené s českými přistěhovalci – mimo jiné Cicero a Berwyn.

Čermákův skutečný odkaz je ale větší než jméno na ceduli. Před ním byly přistěhovalecké skupiny střední a východní Evropy v chicagské politice početné, ale roztříštěné. On pochopil, že jejich síla nespočívá v tom, aby každý bojoval sám za sebe. Češi sami by mu starostovské volby nevyhráli. Poláci také ne. Ani Italové nebo Litevci. Dohromady však představovali obrovskou část města. Čermák je dokázal dostat pod jednu politickou střechu.

Byl produktem své doby a rozhodně není potřeba z něj zpětně vyrábět světce. Uměl pracovat se systémem politických protislužeb, budoval stranickou mašinerii a dobře věděl, že loajalita voličů se v Chicagu často získává velmi praktickými způsoby. A byl v tom mimořádně schopný.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://mzv.gov.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/krajane/aktualni_informace/chicago_si_pripomina_vyroci_spojena_se.html

https://www.reflex.cz/clanek/historie/118771/kladensky-rodak-antonin-cermak-to-dotahl-az-na-starostu-chicaga-a-mozna-ho-zabili-misto-roosevelta.html

https://www.info.cz/po-praci-lifestyle/antonin-cermak-aneb-cesky-kluk-v-americe-zkrizil-cestu-mafii-a-kulce-atentatnika

https://mestokladno.cz/syn-kladna-legenda-chicaga-kladno-udelilo-cestne-obcanstvi-antoninu-cermakovi/d-1498083

https://www.britannica.com/biography/Anton-J-Cermak

https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC7297642/