Temné a děsivé: černý drak nebo zubatice. Jejich tělo pohlcuje světlo, zatímco číhají na kořist

Moře a oceány jsou plné tvorů, které nám svým vzezřením mnohdy vyrazí dech. Nejpodivnější živočichové žijí v hlubinách, kam se dostane minimum světla a kde se jejich těla vyvinula tak, aby v těchto nehostinných oblastech byli schopni přežít. Co mají společného pacifický černý drak a zubatice obecná?

Pásovka pacifická neboli pacifický černý drak (Idiacanthus antrostomus)

Pásovka patří k těm tvorům, které bychom označili za doslova mimozemské. Jejímu dlouhému protáhlému tělu, připomínajícímu úhoře, dominuje hadovitá hlava s čelistí plnou ostrých zubů. Na bradě jim vyrůstá dlouhý výčnělek, který slouží k vábení kořisti, podobně jako tomu je např. u ďasa mořského, který je o něco známější. Žijí v hlubinách dosahujících od 100 do 1000 m (některé zdroje uvádějí rozsah 500-2000 m). Jedinci tohoto druhu byli nalezeni v Mexickém zálivu a především pak na západním pobřeží Spojených států. Kromě tohoto druhu existuje ještě pásovka černá (Idiacanthus atlanticus) a pásovka štíhlá (Idiacanthus fasciola).

Zvláštností pásovek je výrazný rozdíl mezi samci a samicemi. Zatímco samice v dospělosti dorůstá až kolem 60 cm, samci se musí spokojit s velikostí pouhých 8 cm. Napoleonský komplex je však v jejich případě to poslední, co by je mohlo trápit. Jejich osud je zpečetěn už ve chvíli, kdy se spojí pohlavní buňky a začne se formovat živočich samčího pohlaví. Samci totiž, na rozdíl od samic, nemají zuby ani výrůstek, kterým by vábili kořist. Ani jedno totiž nepotřebují, jelikož nemají ani funkční trávicí soustavu - žijí jen tak dlouho, aby se dokázali spářit. Celý život tak zůstávají v larválním stádiu a energii potřebnou k přežití do doby spáření čerpají z vaječného žloutku.

Kromě bioluminiscenčního výrůstku na bradě, který používají k lákání kořisti, mají pásovky ještě na hřbetní a břišní straně pruh, který při určité stimulaci vydává světlo. Toto světlo jsou ryby schopné vidět a využívají ho k nasvícení blízkého okolí a lovu. Nesvítí však celý pruh, nýbrž je přerušovaný, takže to na ostatní tvory může působit jako hejno drobnějších tvorů a tím spíše je přilákat do blízkosti tohoto dravce. Těmto svítícím místům se říká fotofory.

Další zvláštností pásovek je jejich černá kůže. Za její zbarvení může melanin, pigment, který se nachází u většiny živočichů v menší či větší míře, stejně tak i u člověka. U těchto ryb je však melaninu tolik, že jím doslova přetékají. Pigment je zachycen v buňkách, tzv. melanosomech, které u nich vytvářejí souvislou vrstvu na povrchu kůže. Toto uspořádání melanosomů způsobuje, že jsou schopné pohltit minimálně 99,5 % světla, které na ně může dopadnout (a to přitom na ně v hlubinách dopadá světla už tak málo). Tato vlastnost jim dává schopnost splynout s okolním prostředím a i když vydávají bioluminiscenční světlo za účelem přilákání kořisti, samy zůstávají neviditelné. Když otevřou tlamu, jejich zuby jsou průhledné s antireflexní vlastností. Nic tak nebrání kořisti, aby se přiblížila nebezpečně blízko…

Zubatice obecná (Anoplogaster cornuta)

Zubatice na rozdíl od pásovky už vypadá více jako ryba z naší planety, ale její vzezření není o nic méně strašidelnější. Jedná se o hlubinnou rybu, která se vyskytuje v mírných a tropických vodách po téměř celém světě. Dokáže žít až v hloubce 5 000 m, přičemž mláďata obvykle žijí v menších hloubkách než dospělí jedinci.

V dospělosti dorůstá zhruba 18 cm a nejvýraznější na jejím těle je poměrně velká hlava s tlamou plnou ostrých zubů. Směrem od hlavy se tělo zužuje a je zakončeno nepříliš výraznou ocasní ploutví. Ostré zuby slouží k chycení kořisti, protože zubatice je dravý predátor, který se živí jinými rybami, ale i korýši či menšími hlavonožci. Sama se však stává potravou jiných, větších dravých ryb. Její vyvíjející se larvy se živí planktonem a jsou od dospělců natolik odlišná, že byla v jednu dobu považována za odlišný druh.

Jedná se o hejnovou rybu, která tvoří menší skupiny, ale může fungovat i zcela samostatně.

S pásovkama sdílí stejnou schopnost nebýt viděna - její kůže je plná melanoforů obsahujících melanin, který pohlcuje drtivou většinu dopadajícího světla. Vyfotit tak tuto rybu v jejím přirozeném prostředí je téměř nemožné.

Schopnost těchto ryb, jako jsou pásovky, zubatice, ale i další druhy s extrémně černou kůží, je předmětem vědeckého zkoumání a slouží k vývoji černých materiálů.

Čím jsou však zubatice kromě černé kůže zvláštní, je jejich schopnost ovlivnit vlastní dýchání. Tím, že se pohybují i ve velmi hlubokých vodách, kde je silný tlak, musely se tomuto prostředí dobře přizpůsobit. Podle prostředí, ve kterém se zrovna nacházejí, jsou schopné regulovat svoje dýchání, přičemž rychlost nádechů a výdechů byla úměrná velikosti daného jedince. Tato přizpůsobivost umožňuje vědcům držet tyto ryby ve výzkumném akváriu po mnohem delší dobu než je možné u jiných hlubokomořských druhů.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://en.wikipedia.org/wiki/Idiacanthus_antrostomus

https://www.montereybayaquarium.org/animals/animals-a-to-z/pacific-blackdragon

https://en.wikipedia.org/wiki/Idiacanthus

https://oceana.org/marine-life/pacific-blackdragon/

https://ocean.si.edu/ocean-life/fish/scientists-find-first-ultra-black-color-deep-sea-fishes

https://en.wikipedia.org/wiki/Anoplogaster_cornuta