Terry Jo Duperrault: Dívka, která přežila peklo na moři. Kapitána usvědčila z vyvraždění své rodiny.

Když se řekne „přežít nemožné“, málokdy si představíme jedenáctileté dítě na kousku korkového plováku uprostřed oceánu. Přesně to ale v listopadu 1961 zvládla Terry Jo Duperrault. V noci, kdy vrah chladně vyvraždil její rodinu na jachtě Bluebelle, zůstala sama na moři bez vody, jídla i přístřeší. Čtyři dny a tři noci se nechala unášet proudem, spálená sluncem, vyčerpaná, ale nezlomená. Když ji nakonec zahlédla posádka řecké nákladní lodi Captain Theo, stala se symbolem toho, co lidské tělo i mysl dokáží unést, když jde do tuhého.

Arthur Duperrault, 41letý oční lékař z Green Bay ve Wisconsinu, si chtěl s manželkou Jean (38) a dětmi - Brianem (14), Terry Jo (11) a nejmladší René (7) - vyzkoušet život v teplejších krajích. Na podzim 1961 proto v Fort Lauderdale pronajal dvoustěžňový keč (typ plachetnice) Bluebelle a s rodinou vyplul k Bahamám. Jako kapitána si najal muže se zdánlivě perfektními papíry: válečného veterána Juliana Arthura Harveyho, který na palubu vzal i svou novomanželku Mary Dene. Zprvu šlo o ideální dovolenou: krátké etapy mezi ostrůvky, koupání, šnorchlování, společné večery na palubě. Až do noci z 12. na 13. listopadu.

Harvey působil solidně - bývalý stíhací pilot, jistá námořní praxe, rozhodné vystupování. Pohled do minulosti ale odhaluje stíny: rozpadlá manželství, podezřelé nehody, po kterých následovaly pojistná plnění, a také pověst chladného manipulátora. Vyšetřovatelé po tragédii zvažovali, že na lodi plánoval zavraždit vlastní ženu a shrábnout pojistku; když se věci vymkly kontrole, rozhodl se odstranit i Duperraultovy.

Terry Jo spala v malé kajutě pod palubou, když ji ze snu vytrhl dupot a křik. Když vyšla, zahlédla na palubě krev a bezvládná těla. Harvey ji zahnal zpět, loď brzy zachvátil oheň a začala se potápět. Děvče se v chaosu dostalo k korkovému záchrannému plováku - nebyl to klasický krytý vor, jen otevřená, nízká „mřížka“ s plováky. Bez vesel, bez světlic, bez vody. Harvey mezitím uvolnil člun a z místa zmizel. O pár hodin později zůstal uprostřed noční hladiny jen drobný bílý bod s holčičkou, která neměla prakticky žádnou šanci.

Ráno přišlo s nelítostným sluncem. Na sobě lehké oblečení, kůže bez ochrany, rty během pár hodin popraskané žízní. První den se snažila udržet klid a sílu. Druhý den už se dostavily závratě, halucinace, horečnatá únava. Vlny ji střídavě nadnášely a polévaly slanou vodou, která pálila v očích. Třetí den viděla v dálce letadlo, zmizelo však rychle. V noci se ochladilo, svaly se třásly vyčerpáním. Čtvrtý den - zřejmě nejkritičtější - už byla napůl v bezvědomí, neschopná souvislé myšlenky, ale stále se držela plováku. Pozdější propočty říkají, že strávila na hladině zhruba 84 hodin.

Krátce poté si drobného tvaru na vlnách všimla posádka řeckého nákladního plavidla Captain Theo. Z dálky viděli jen cosi bílého; po přiblížení zjistili, že je to děvče k smrti vyčerpané, spálené a tak dehydratované, že sotva dýchalo. Okamžitě spustili člun a vytáhli ji na palubu. Odtud putovala letecky do nemocnice v Miami. Její fotografie ze záchrany a rekonvalescence se brzy objevily v americkém tisku, mimo jiné v LIFE.

A kde byl mezitím Harvey? Dorazil k pobřeží ve člunu a pobřežní stráži vyprávěl historku o náhlé bouři, o požáru a o tom, že se loď rozlomila a šla ke dnu. Tvrdil, že se snažil zachránit, koho mohl, ale že všichni ostatní zahynuli. Příběh měl trhliny, ale chyběl někdo, kdo by ho vyvrátil. Dokud se neobjevila Terry Jo. Ve chvíli, kdy se dozvěděl, že dívka žije a svědčí, odešel z výslechu, ubytoval se pod falešným jménem v Sandman Hotelu na Biscayne Boulevard a spáchal sebevraždu podříznutím tepen. Zanechal krátký vzkaz, že „už nemůže dál“. Jeho smrt de facto uzavřela vyšetřování - a zároveň potvrdila, že šlo o úmyslné vraždy.

Po sečtení indicií vyvstala ponurá mozaika. Harvey svou ženu pojistil, vyčkal na okamžik, kdy bude nejzranitelnější, a na moři ji zabil. Vznikl chaos, který zahlédl Arthur Duperrault - a Harvey, aby zahladil svědky, rozhodl se odstranit celou rodinu. Podobný vzorec - nehoda, požár, pojistka - se v Harveyho minulosti objevoval i dříve. Vyšetřovatelé tak nepochybovali, že šlo o chladný kalkul, který se vymkl kontrole.

Terry Jo byla po záchraně převezena do nemocnice v Miami; lékaři popsali těžkou dehydrataci, spálení kůže a vyčerpání. Fyzicky se dala dohromady relativně rychle - psychicky to bylo něco jiného. Ztratila během jediné noci rodiče i oba sourozence. Po návratu do Wisconsinu ji přijala širší rodina a snažila se jí dát klidné zázemí. Veřejnosti se dlouho vyhýbala. Chodila do školy, pracovala, žila - ale hrůzy zůstávaly. Noční můry, útržky vzpomínek na křik a krev, strach z hluboké vody, pocit viny „proč zrovna já“. Nebyla to ale pasivní oběť. Postupně si kolem sebe budovala normální život a soukromí, které jí bránilo, aby ji tragédie definovala úplně.

Teprve po čtyřech desetiletích, už pod jménem Tere Duperrault Fassbender, se rozhodla svůj příběh odvyprávět sama a do detailu. V roce 2010 vyšla kniha Alone: Orphaned on the Ocean, kterou napsala s psychologem Richardem D. Loganem. Nejde o senzaci, ale o střízlivé a citlivé svědectví: co přesně viděla a zažila, jaké to je přežít na plováku bez jídla a vody, a jak se člověk po takové zkušenosti pomalu vrací do života. Kniha vznikla u malého nakladatele v Green Bay a stala se vděčným zdrojem pro pozdější články i dokumenty.

Lékaři i námořníci zmiňují několik faktorů, které její přežití vysvětlují. Za prvé: i když šlo o „jen“ korkový plovák, byl stabilní a nepotápěl se, takže Terry Jo neležela přímo ve vodě a neztrácela teplo tak rychle. Za druhé: proudy a počasí byly v tu chvíli relativně mírné; kdyby přišla bouře, neměla by šanci. Za třetí: dětské tělo zvládá určité formy strádání trochu jinak než dospělí - někdy paradoxně lépe snáší krátkodobou dehydrataci a žár, pokud nedojde k sepsi či zranění. A konečně za čtvrté: štěstí. Žádný plán nevysvětlí, že právě tudy čtvrtý den projede nákladní loď, jejíž pozorná posádka si všimne bílé „tečky“ na vlnách.

Příběh „holčičky z plováku“ rychle obletěl svět. Fotografie z nemocnice i záchrany se staly ikonickými; americká média v ní viděla čistý obraz nevinnosti proti krutosti. V takové optice se ale snadno ztratí realita: dítě, které musí roky skládat vlastní život z úlomků. Tere později říkala, že dlouho chtěla prostě jen ticho a obyčejnost. Když pak po letech promluvila, udělala to civilně: žádná senzace, spíš solidní vzpomínka a pokus dát smysl něčemu, co smysl nemá.

Případ Bluebelle je studená sprcha ve dvou směrech. Za prvé ukazuje děsivou energii chladného kalkulu: vraždy motivované penězi a snahou vše zamaskovat jako nehodu. Za druhé je to lekce odolnosti: i malé, osamělé dítě může zvládnout podmínky, které by zlomily většinu z nás. Není to pohádka se šťastným koncem, spíš připomínka, že přežít je začátek, ne konec příběhu - a že „zázrak“ je často souběh odolnosti, příležitosti a pozornosti druhých.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://www.denik.cz/ze_sveta/krvava-nedele-jachta-bluebell-terry-jo-duperrault.html

https://qcurtius.com/2025/03/01/the-survival-of-terry-jo-duperrault-mass-murder-on-the-high-seas/

https://magazin.aktualne.cz/foto-vrazedna-zahada-jachty-bluebelle-prezila-jen-osirela-di/r~07317db2439311eca7d3ac1f6b220ee8/

https://allthatsinteresting.com/terry-jo-duperrault

https://www.rd.com/article/orphaned-on-the-ocean-the-unbelievable-story-of-terry-jo-duperrault/