Článek
Příběhy o útocích silných zvířat lidstvo na jednu stranu fascinují, na druhou děsí. Máme rádi ten adrenalin, který takové příběhy vyvolávají, ale osobně bychom je rozhodně zažít nechtěli. Mimo jiné i proto, že mnoho takových brutálních útoků končí fatálně. V našich končinách máme to štěstí, že se zde nevyskytuje mnoho tvorů, kteří by pro nás mohli představovat smrtelné nebezpečí. Když však nakoukneme za hranice, riziko nebezpečí se mnohde výrazně zvýší. Stačí přemnožení medvědů na Slovensku a hned jsou zprávy obohacovány o příběhy setkání tváří v tvář s medvědem. Velmi bohatá na podobné příběhy je ale Severní Amerika. Nebezpečných zvířat tam žije hodně a pokud není člověk dost zkušený a opatrný, může snadno přijít k úhoně.
Todd Orr měl štěstí v neštěstí. Na jeho cestě ho napadla zuřivá medvědice. Když už děkoval osudu za to, že uniknul a hledal cestu zpět, došlo k druhému, silnému útoku. Přesto dokázal znovu přežít, při své zpáteční cestě se natočit a pak odřídit až do nemocnice. Z jeho příběhu běhá mráz po zádech.
Ráno jako každé jiné
To prostředí znal skoro jako své boty, protože v něm vyrůstal. Nádherná údolí a kopce poseté nekonečnými lesy. Montana a její nespoutaná příroda láká dobrodruhy odnepaměti. Už 25 let pracoval pro Správu národního lesa Custer Gallatin a podílel se na tvorbě a udržování turistických stezek. Toho dne měl v plánu vyrazit po stezce začínající v Madison Valley nedaleko městečka Ennis, které jako malou osadu založil v roce 1805 William Ennis. Chtěl po stezce obejít horu Sphinx.
Todd nebyl tedy žádný začátečník a nezkušený turista. S otcem už jako malý kluk lovil zdejší divokou zvěř, toulal se lesem, muškařil v řece. Jeho oblíbenou loveckou zbraní se stal velký luk. Jenže když po několika letech utrpěl zranění ramen při nehodě na snowboardu, musel se s lukem rozloučit. Místo toho si pořídil pistoli. Kromě lovu však rád divoká zvířata fotil a většinu svého času trávil venku v divočině.
Když toho dne ráno vstával, neměl žádný divný pocit, že by se mělo něco stát. Obléknul se, vzal si něco na zub a vyrazil ke svému autu, kde už měl připravené vybavení na cestu. Lehký batoh se základním vybavením i prostředky pro nutnou sebeobranu v případě napadení - pistolí i sprejem na medvědy. Pistoli také využíval jako loveckou zbraň, protože puška mu nepřišla dostatečně zajímavá. Bylo velmi časné ráno a když po hodině cesty dorazil na parkoviště, od kterého stezka vedla, byla stále ještě tma.
Nasadil si čelovku, jejíž světlo utlumil tak, aby viděl na cestu před sebe, ale zbytečně neoslňoval jejím svitem okolí. Postupoval po stezce zasypané spadaným listím, které bylo tak zvlhlé, že při kontaktu s jeho botami ani nešustilo. Nedaleko zurčel potok a příroda se pomalu probouzela, zatímco noční tvorové se chystali ke spánku.
Kromě jiného měla za několik týdnů začít lovecká sezóna, a tak chtěl podle nalezených stop zmapovat, kolik losů a v jaké velikosti se ve zdejší oblasti momentálně nachází. Byl si však vědom toho, že se zde vyskytují i medvědi, a tak se často zastavoval a zakřičel, aby medvědy upozornil na svoji přítomnost a dal jim dostatek času k tomu, aby se mu vyhnuli. Medvědi totiž většinou nemají důvod k útoku a radši se kontaktu s člověkem vyhnou. To však neplatí pro samice s mláďaty, když cítí ohrožení, nemocné medvědy a jinak znevýhodněná zvířata, která se mohou z důvodu nemoci či bolesti chovat nestandardně.
Ilustrační foto
Setkání s medvědicí
Úsvit ho zastihnul na stezce vedoucí mezi okrajem lesa a loukou, jejíž vůně se nesla v chladném ranním vánku. Po pár krocích však na konci louky spatřil samici medvěda s mláďaty. Ve stejné chvíli si všimla samice i jeho a vzájemně na sebe hleděli, oba ztuhlí bez sebemenší známky pohybu. Pak se samice otočila a zmizela za nízkým hřebenem, její dvě mláďata za ní. Todd ještě chvíli čekal a pak vyrazil po stezce dál, odlišným směrem, než jakým zmizela medvědice s mláďaty.
Ušel několik dalších kroků, když zaslechl zašustění listí a zapraskání větviček. Otočil se a uviděl tu samou medvědici, jak se k němu ze svahu řítí, uši sklopené dozadu a přikrčená u země. Útěk neměl smysl, otázka střetu byla jenom o několika málo sekundách. Za celé roky své práce se Todd s medvědy setkal mnohokrát a většinou se snažili zmizet, aby s člověkem nepřišli do kontaktu. Dva medvědi útok jenom předstírali a včas se zastavili a nakonec zmizeli také. V první chvíli mu tedy proběhlo hlavou přání, aby se medvědice nakonec také zarazila a poté se stáhla. Jenže její postoj, rychlost a výraz naznačoval, že se zastavit nehodlá.
Instinktivně sáhl po spreji proti medvědům. I když měl u sebe pistoli, byl zvyklý spoléhat hlavně na sprej, protože při práci u sebe mít střelnou zbraň nesměl. Jeho výcvik tak byl zaměřen na bleskurychlé odjištění spreje, zaměření a aplikaci proti medvědovi, otočení těla do strany a ulehnutí k zemi, zatímco si kryl rukama hlavu.
Manévr se téměř povedl, ale medvědice byla velmi rychlá. Zatímco Todd už ležel na zemi a kryl se, medvědice na něj došlápla obrovskými tlapami a několikrát ho kousla do paží a do zad. Vše se odehrálo během několika málo sekund, načež se jí obsah spreje, který vytvořil oblak, dostal do dýchacího systému a medvědice začala kašlat. Ve svém útoku náhle přestala a zmizela.
Todd se přetočil a rozhlédnul. Rozdivočelá medvědice nebyla nikde k vidění. Silně krvácel, ale měl velké štěstí, že mu svými kousanci nepoškodila důležité tepny nebo orgány. V žilách mu koloval adrenalin, který mu dodal sílu vstát a jít. Bolest v tu chvíli ani necítil a věděl, že pokud se dostane z lesa, tak přežije, že zranění jsou sice velká, ale nikoliv životně nebezpečná.
Ilustrační foto
Druhý útok
Znovu si připravil sprej a rychle vyrazil po stezce zpátky ke svému autu. Očima těkal po okolí, aby včas zahlédl případné nebezpečí. Zvuky okolí tlumilo zurčení nedaleké říčky, což ho znervózňovalo, ale nedalo se nic dělat. To by byla neuvěřitelná náhoda, kdyby se s medvědem setkal znovu.
Jenže osud je nevyzpytatelný a co mu přišlo jako nepravděpodobné, to se zanedlouho stalo realitou. V podstatě jen několik minut po prvním útoku přišel zničehonic druhý útok a mnohem brutálnější.
Když mu za zády zapraskaly větve, nestihnul se ani pořádně ohlédnout. Jenom zachytil rozmazanou šmouhu, jak se na něj zuřivá medvědice vrhla a její náraz ho odhodil dopředu. Medvědice byla ještě vzteklejší než předtím. Začala do něj znovu kousat. Zachytila ho za předloktí, přetrhla vazy, zlomila kost, vytrhla část svaloviny. Todd si přitáhnul ruku k sobě a zasténal, ale pro medvědici to byl signál k dalšímu, ještě zuřivějšímu útoku.
Kousala do Todda, házela s ním. Todd cítil, jak z něj prýští krev, ale věděl, že ji nesmí dráždit a musí zůstat co nejvíc klidný a bez pohybu. Přestal vnímat bolest a soustředil se jen na to, aby zůstal nehybný. To se snadno říká, ale po každém kousanci následovalo trhnutí, odhození, podupání… každé máchnutí tlapou mu zarylo dlouhé drápy do těla. Todd však urputně držel svoje tělo v poloze plodu, aby si co nejvíce chránil měkké tkáně a vytvářel dojem jednolité masy bez pohybu a zvuku.
Po chvíli medvědici zuřivost přešla. Chvíli ještě postávala u Todda, který ji stěží viděl, neboť měl oči zalité krví. Ještě ho kousla do boku, několikrát mu tlapami zahrabala do zad a cítil, jak její čenich funí u jeho hlavy. Čekal, kdy ho otočí a zaútočí s novou vervou, ale další útok už nepřišel. Za chvíli zcela osaměl a poblíž znělo jen zurčení potoka.
Ještě necelou minutu zůstal ve své poloze, než se pohnul a rozhlédnul, aspoň co mu zranění dovolila. Svoje věci měl rozházené, takže je posbíral a rychle se ozbrojil pistolí a zbytky spreje. Věděl, že ještě nemá vyhráno, neboť ho čekala nejméně hodinová cesta zpátky k autu. Náročná cesta i pro nezraněného člověka, natož pro člověka po dvojitém medvědím útoku. Šel stabilním tempem, aby nekrvácel zbytečně víc. Chvílema si zkontroloval zranění, jak moc krvácejí. Adrenalin postupně vyprchával z krve a Todd cítil, jak ho všechno neskutečně bolí.
Zhruba kolem osmé hodiny ranní dorazil na parkoviště. Kromě jeho auta tu stálo ještě jedno další, ale řidič nebyl nikde poblíž. Todd chtěl varovat ostatní návštěvníky a chtěl napsat na papír z bloku upozornění, ale jeho zranění mu to nedovolila. Z papíru zůstal jen zakrvácený cár. A tak vytáhl telefon, několikrát se vyfotil, natočil video, kde vysvětlil, co se mu stalo a sdílel ho se svými přáteli, aby se varování dostalo ven aspoň takto. V tu chvíli ještě netušil, že se stane virálním a obletí celý svět.
Trvalo skoro hodinu, než dojel do nejbližší nemocnice. Lékaři ho ošetřili a sešili mu rány. Zatímco mnoho z nás by nebylo schopných ani slézt z nemocniční postele (popravdě ani vylézt z lesa po napadení), Todd šel po osmi hodinách domů. Druhý den se však musel do nemocnice vrátit na operaci, při které mu dali dohromady zlomenou ruku a přeťaté šlachy.
Šest týdnů po útoku se s kamarádem vrátil na místo útoku. Věděl, že les je jeho životem a že svému strachu musí čelit, pokud chce žít dál stejným způsobem jako dosud. O dalších pět měsíců později spatřil samici medvěda s mládětem. Vydržel být klidný, i když ucítil závan úzkosti. Je opatrnější než kdy dřív, nosí s sebou ještě záložní zbraň a chodí za světla, nikoliv za tmy. Přesto si je vědom toho, že stačí vteřina a jeho život může vyhasnout. V divoké přírodě je život každodenním bojem o přežití.
---
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.backpacker.com/survival/out-alive-mauled-by-a-grizzly-twice
https://outsidebozeman.com/activities/hunting/archery/bad-day-bear-country
https://globalnews.ca/news/2978646/man-shares-dramatic-video-after-surviving-2-attacks-by-grizzly-bear/
https://www.agweb.com/news/crops/crop-production/grizzly-hell-usda-worker-survives-epic-bear-attack
