Článek
Tragédie šimpanze Travise a Charly Nashové má dvě roviny. Tou nejkřiklavější je znetvoření Charly, rodinné přítelkyně, kterou Travis napadnul, utrhnul jí paži a naprosto brutálně jí znetvořil obličej, o který úplně přišla. Podobně tragický je však příběh i samotného Travise, který nikdy nedostal možnost prožít život jako šimpanz. Jeho příběh je poměrně známý, ale většina pozornosti se točila kolem brutality, s jakou zaútočil na na Charlu a o tom, jak se musela vyrovnávat s následky. O tom, co všechno tomu předcházelo, se však ví už méně, ale dokresluje to smutný osud nebohého Travise, který jako řada jiných divokých zvířat opět doplatil na chyby lidí.
Lidé chovají různá zvířata. Někteří je mají jako mazlíčky, někteří respektují jejich přirozenost a nesnaží se je polidštit, jiní je mají jako pouhý módní doplněk. Chov opic a lidoopů byl v jeden čas také módní vlnou a dodnes se i v našich končinách najdou lidé, kteří doma chovají alespoň malé opičky, které jsou na první pohled roztomilé.
Můžeme diskutovat o tom, která zvířata snesou pobyt v lidské péči bez újmy, která se dokáží přizpůsobit a pro která to vhodné není. Někteří považují chov jakéhokoliv zvířete kromě domestikovaných druhů za nevhodný, jiní by připustili řadu výjimek, další nevidí důvod chov regulovat. Najít absolutní shodu nebude nikdy možné, ale přesto jsou druhy, které by neměly být chovány u soukromníků a už vůbec ne amatérských chovatelů, kteří nemají potřebné znalosti, zkušenosti a vybavení. Často se za taková zvířata považují šelmy, zejména ty velké. Dále jedovaté či jinak nebezpečné druhy. A v neposlední řadě by tak neměli být chováni lidoopi, u kterých máme tendenci vnímat je jako sobě podobné a zapomínat na to, že vládnou nesrovnatelně větší silou. V některých zemích však tato možnost zůstává.
Nevhodný chov byl i případem šimpanze Travise.
Ilustrační foto.
Travis nebyl „uloven“ ve volné přírodě. Narodil se rodičům ve Spojených státech, ale jeho otec, Coco, patřil mezi jedince, kteří byli vytrženi ze svého domova v Africe. Matka žila v pofidérním „útočišti“ pro lidoopi a další zvířata v Missouri. Travis se narodil roku 1995 a s vlastní matkou strávil pouhých několik málo dní, než jí ho odebrali a nabídli ho k adopci.
Adoptivní matkou se mu stala Sandra Heroldová, která ho spolu s manželem adoptovala za neuvěřitelných 50 tisíc dolarů. Travis se stal členem jejich rodiny, brali ho skoro jako svého synka. Oblékali ho a brali s sebou na cesty a výlety, na nákupy a v neposlední řadě ho také využívali ke svému obohacení - půjčovali ho reklamním agenturám a vystupovali s ním v televizních pořadech. Vždyť žít v domácnosti se šimpanzem, lidoopem, který je nám vývojově tak blízko, se jen tak nevidí. Travis tak za péči platil vysokou cenu - vždyť kdo by chtěl být neustále předváděn?
Ale vraťme se v čase ještě kousek zpátky. Mladá Sandy spolu s Jerrym a dcerou Sue cestovala po Spojených státech s koňmi a poloprofesionálně soutěžila v rodeu. Během těchto akcí se seznámila s Charlou Nash, 18letou uprchlicí, se kterou se staly kamarádky a postupně životní přítelkyně.
Právě na jedné z těchto rodeo akcí spatřila Sandy poprvé naživo mladého šimpanze. Jezdil na koni kolem ringu a oblečen byl skoro jako člověk ve stylovém westernovém oblečení. Sandy to nedalo a o něco později ho vyhledala v zákulisí. Měla gumové medvídky a šimpanz si je od ní vzal. Když pak seděla v hledišti a šimpanz opět jezdil kolem ringu, spatřil Sandy, seskočil z koně, došel k ní do hlediště a skočil jí do náruče. V Sandy to zanechalo silnou vzpomínku.
Čas plynul, Sandy s Jerrym dál podnikala, závodili na akcích, tančili na country akcích a celkově žili spokojený rodinný život ve svém domě, se svými koňmi a psy. Ze Sue vyrostla krásná mladá žena, v podstatě kopie své matky. A stejně jako ona se účastnila poloprofesionálních soutěží.
A pak se zamilovala. Jejím vyvoleným se stal zaměstnanec z jednoho obchodu, který Sandy s Jerrym vlastnila. Vzali se a odstěhovali se. Bohužel poměrně daleko, takže silné pouto, které spolu matka s dcerou měly, bylo oslabeno. Každodenní hovory a společné aktivity byly minulostí, což Sandy těžce nesla. Když pak ještě onemocněli a zemřeli její rodiče, svět se pro ni stal najednou ponurým, bezútěšným a neradostným. Viděla sebe a Jerryho, jak jim ubíhá život, nejlepší roky za nimi a ona kromě Jerryho a příliš vzdálené dcery nikoho dalšího neměla.
Ilustrační foto
Jednoho dne roku 1995 přistála na mezinárodním letišti St. Louis Lambert. Letu předcházel telefonát od chovatelky Connie Casey z Missouri, která Sandy oznámila, že se dočkala. „A je to kluk,“ oznámila rozradostněné Sandy.
O pár hodin později stála Sandy v obývacím pokoji Caseyových. V náručí držela několikadenní miminko. Ale ne lidské, nýbrž miminko šimpanze jménem Travis. Jeho rodiči byl samec Coco, odchycený z džungle a zakoupený za 12 tisíc dolarů. Matkou byla Suzy, 11letá šimpanzice původně ze zoo. Suzy den předtím střelili šipkou se sedativy, aby jí následně mohli její miminko bez problémů odebrat a připravit pro jeho novou, lidskou mámu. Růžový obličej zakrytý černými chlupy, odstávající uši a malé končetiny, které se ovinuly kolem těla Sandy. V tu chvíli bylo jasno. Sandy zaplatila Caseyovým 50 tisíc dolarů a o několik dní později letěla s Travisem domů.
Doma se mu s Jerrym věnovali jako vlastnímu malému miminku, zatímco Travis k nim citově přilnul a považoval je za vlastní rodiče. Navyknul si na jejich pachy, podněty, hlasy, učil se jejich zvyklostem. Sandy ho kojila z láhve a dávala ho lehnout do postýlky jako miminko. Ve třech měsících byl schopný se už sám přetáčet, postupně se učil chodit po rukou a nohou, následně ho dokonce naučili chodit na toaletu. Učili ho potřebné hygieně, koupali ho, čistili mu zuby a později ho naučili, aby si je uměl vyčistit sám. Sandy mu nakoupila jeho vlastní oblečení a každé ráno ho oblékala.
Sandy s Jerrym upravili dům tak, aby byl vhodný pro nového obyvatele. Ve velké místnosti měl klec se sadou posuvných vrat, kterými se dala otevřít cesta do výběhu venku na pozemku. Některé místnosti dostaly nové, těžké, kovové dveře se silným zámkem a vytvořil se tak prostor, který mohl Travis obývat, když byl zrovna doma sám. Pokud byla doma i Sandy s Jerrym, měl k dispozici celý dům. Mohl s nimi sedět na pohovce v obýváku, zajít si pro něco do kuchyně, nebo si hrát ve své místnosti, kde měl zavěšená lana, pneumatiky a další hračky. A když šli spát, spali často všichni společně v posteli.
Travise brali i s sebou do práce, do podniku odtahových služeb. Zařídili mu tam část, kde si mohl hrát, houpat se na lanech a skákat na trampolíně. Ani zaměstnancům nevadila jeho přítomnost. Byl milý, hravý, veselý a kontaktní.
Pro Sandy to byly nejšťastnější dny jejího života. Když se její dcera Sue rozvedla s manželem a vrátila se se svým malým synkem k rodičům, Sandy už k naprostému štěstí nic nechybělo. Spolu se Sue zase pracovaly, bavily se a povídaly o všem možném, zatímco její malý syn Tyler si hrál s šimpanzem Travisem. Věkově si byli velmi blízcí a jejich vzájemné pouto postupně zesílilo. Travis rostl a sílil rychleji, takže netrvalo dlouho a byl to on, kdo malého Tylera nosil v náručí a kolébal na klíně.
Když Travis zrovna netrávil čas se Sandy, bral ho Jerry ven. Učil ho jezdit na tříkolce, na kole, na sekačce na trávu. Společně ho vzali s sebou i na pláž k vodě. Travis zkrátka žil téměř jako člověk. Ráno posnídal ovesnou kaši, odpoledne zašli na zmrzlinu a večer zašli do oblíbené italské restaurace Pellicci´s, kde si mohl vybrat z menu, na co měl zrovna chuť.
Nebylo dne, aby Sandy nebyla z Travise překvapená, jak něco umí nebo něčemu rozumí. Fascinovalo ji, jak moc je podobný ve svém jednání člověku. Ve Stamfordu, kde žili, se stal Travis nejslavnějším obyvatelem. Ostatní se s ním fotili, pro projíždějící turisty byl doslova atrakcí. Fotili se s ním i policisté nebo vojáci.
Už tehdy k nim na návštěvu chodila přítelkyně Charla Nash, často s sebou brávala i svou malou dceru Brianu. Sedávali se Sandy venku a Charla i s Brianou si hrávaly s Travisem.
Když bylo Travisovi zhruba kolem pěti let, Sue se opět vdala a odstěhovala, což Sandy znovu těžce nesla a nebyla ze Sueina vztahu nadšená, protože jí její nový manžel podobně jako ten předchozí moc nesednul. Ale vztahu zabránit nemohla.
Bylo to jedné noci, když Sue převážela věci a jela po prázdné dálnici. Toho času si stěžovala na silné bolesti zad, takže si brala léky proti bolesti, ale svoji práci potřebovala dokončit a tak si nemohla dovolit odpočívat. Ve Virginii sjela ze silnice a narazila do stromu. Její dceři v autosedačce se naštěstí nic nestalo, ale Sue zaplatila životem.
Pro Sandy to byla těžká rána. Smrt Sue, své dcery, dávala za vinu jejímu manželovi s tím, že kdyby nebylo jeho, Sue by takhle nejezdila a nehoda by se nestala. Nebyla schopná se přes smrt své dcery přenést a potácela se mezi depresí a silnou zlobou. Odstřihla se od přátel a jeden čas dokonce uvažovala o sebevraždě. Když se po čase dala jakžtakž do pořádku a začala chodit zase ven, úplně se přimknula k Jerrymu a Travisovi. Byli pro ni vším a Travis byl pro ni synem.
Travis pomalu dospěl. Během puberty občas dováděl jako pravý puberťák, ale nic, co by mohlo být varováním do budoucna. Jednou večer popíjel Jerry sklenku vína, když k němu Travis přišel a zajímal se, co to má Jerry ve skleničce. Jerry mu nabídnul doušek a Travisovi to chutnalo. Tak začal jejich každovečerní rituál.
Uplynuly zhruba tři roky od smrti Sue. Travis a jeho rodiče společně jeli do jejich podniku. Když na jedné křižovatce zastavili, někdo vhodil pootevřeným okénkem u Travise dovnitř vozu lahev od sodovky. Travis zabručel, odepnul si pás, otevřel dveře a vyběhl ven. Rozhlížel se a pak skočil na jednoho z kolemjdoucích. Po chvíli se zase začal válet na silnici a zablokoval provoz. Začal poskakovat po zastavujících autech a velmi se u toho bavil, zatímco se k centru dění začali scházet kolemjdoucí. Když se začali sjíždět i policisté přivolaní kvůli šimpanzovi na křižovatce, fandili lidé Travisovi, který policistům unikal a nedal se nalákat ani na oblíbené sušenky. Až zhruba po dvou hodinách byl Travis unavený a sám si zalezl do SUV a opět se připoutal. Nikdo nebyl obviněn, policisté Travisovo jednání ve zprávách popsali jako hravé. Všechno bylo v pořádku.
O incidentu vědělo i Státní ministerstvo ochrany životního prostředí, dokonce i o tom, že Heroldovi nesplňují nový zákon vyžadující povolení k chovu primáta nad 50 liber. Usoudili však, že by byl spor vleklý a přitáhnul by nežádoucí pozornost kvůli tomu, že byl Travis v podstatě místní celebritou. A nechali to být. Více znepokojení vyjádřil místní důstojník pro kontrolu zvířat, který se zkontaktoval i s primatology a následně se snažil Sandy vysvětlit, že Travis už je sexuálně vyspělý samec, který má sílu pěti mužů. V přírodě provozují šimpanzi sex i 50× denně, což Travisovi není umožněno a může to vést k frustraci. Kromě toho, dospělí samci bývají nepředvídatelní a někdy násilničtí. Chovat Travise dalších 50 nebo 60 let nebylo úplně reálné. Sandy věnovala varování pozornost, ale ujišťovala, že Travis ani náhodou nevykazuje žádné známky zvýšené agrese.
Jednoho březnového rána roku 2005 si Jerry zase hrál s Travisem před odchodem do práce. V práci se mu však významně přitížilo a musel se nechat odvézt do nemocnice. Zjistili mu rychle postupující rakovinu žaludku. Sandy za Jerrym jezdila každý den a trávila s ním skoro všechen čas. Jedné noci řekl Jerry Sandy, co mu leželo na srdci. Vysvětlil jí, že pokud zemře, měla by dát Travise do útočiště pro primáty a neměla by s ním zůstávat sama, protože ho nezvládne. Trhalo mu to srdce, ale věděl, že by to tak bylo nejlepší pro oba.
Když Sandy dorazila domů, Travis zuřivě nasával pach Jerryho, který z ní cítil. Nebyl zvyklý být tak dlouho bez Jerryho a přivádělo ho to k šílenství nebo naopak propadal depresi. Sandy tak několikrát vytočila v telefonu Jerryho, aby si mohli promluvit alespoň takto na dálku. Travis začal pokaždé ale velmi brzy vyšilovat a Sandy mu musela telefon zase vzít. Travis pak seděl a houpal se sem a tam. A pak 12. dubna Jerry zemřel.
Ilustrační foto
Rok se Sandy utápěla v lítosti. Opět utnula komunikaci s většinou přátel a veškerý čas trávila s Travisem. Ten se často houpal, ale když Sandy seděla na sedačce, prohraboval jí prsty vlasy. Zhruba po roce pak Sandy napsala dopis adresovaný rezervaci pro šimpanze na Floridě. V něm popsala, jak s nimi Travis celé ty roky žil a jak by si pro něj představovala budoucnost. Bohužel pro Travise, Sandy i všechny ostatní, tak dlouho nakonec váhala s odesláním, že pak už příležitost neměla.
Po Jerryho smrti se Sandy znovu setkala s Charlou Nash. Ta se svojí dcerou žila kočovně, brala příležitostné práce, uklízela stáje. Opětovné setkání přineslo užitek oběma - Sandy poskytla Charle bezplatné bydlení výměnou za výpomoc v práci, na kterou bez Jerryho sama nestačila. Charla se měla starat i o Travise, pokud byla Sandy zrovna pryč, i když to se moc často nestávalo.
Travis se časem dost změnil, bohužel k horšímu. Nezdravý život, který vedl, protože mu nic jiného nebylo umožněno, se na něm negativně podepsal. Nejkřiklavější byla morbidní obezita, kterou trpěl. Ustoupila mu vlasová linie, srst na trupu zešedla. Tvář mu zvrásněla, hrudník se propadnul. Většinu času trávil nebohý Travis jídlem, sledováním televize, hraním na počítači a touláním se po domě.
Pak přišel den, kdy byl Travis z nepochopitelných důvodů už od rána rozrušený a choval se jinak než obvykle. Sandy z toho byla překvapená a nervózní. Nenapadlo ji pak nic jiného, než mu dát do odpoledního hrnku čaje xanax na uklidnění a zavolala Charle, aby jí řekla o tom, jak se ten den Travis choval.
Další vývoj však už obě popisovaly později trochu jinak. Sandy vypověděla, že Charla přišla dobrovolně pomoci, Charla pro změnu tvrdila, že byla požádána, aby přišla. Ať tak, či onak, dorazila Charla před dům a vystoupila z auta. Travis, který se mohl stále volně pohybovat, se k ní najednou rozběhl, jako kdyby žádný xanax nedostal. Sandy na něj začala křičet, ať se zastaví, ale on pokračoval. Dostal se až k Charle, přirazil ji k autu a následně srazil na zem. Chrla začala krvácet, ale to Travise nezastavilo. Sandy na něj řvala, popadla nedalekou lopatu a začala ho s ní mlátit po hlavě. Travis řval také, ale bez přestání útočil na Charlu.
Sandy běžela zpět do domu, kde vzala nůž. Travis mezitím brutálně bil Charlu, kousal ji a trhal. Pak přiběhla Sandy a vrazila mu nůž do zad, ale s pramalým účinkem. Bodla ho ještě dvakrát, ale bez efektu. Po chvilce konečně přestal a vstal, podíval se na Sandy. Ta utekla do svého vozu, kde vytočila 911 a požádala o policejní pomoc proti nebezpečnému šimpanzovi.
Trvalo to dlouhých 12 minut, než policie dorazila. Na místě našli ležet bezvládné, téměř nahé tělo zbrocené krví. Travis se potuloval nedaleko a pomalu došel k policejnímu autu, které se pokusil otevřít. U spolujezdce se mu to nepodařilo, tak auto obešel a pokusil se do něj dostat ze strany u řidiče, kde se mu to povedlo. Důstojník s sebou trhnul. Pohled na vyceněné krvavé špičáky nevěstil nic dobrého.
Vypálil čtyři rány. Travis zavrávoral, zařval a utekl. Důstojník vystoupil z auta. Po zemi se válely kusy kůže a prsty. Charla Nash po něm natáhla ruku, ze které jí zbýval už jen pahýl. Přišla o oční víčka, nos, čelist, rty a většinu kůže z hlavy. Téměř všechny lebeční kosti byly rozlámané, byla oslepená, bez jedné končetiny a s ostatními zdevastovanými.
Zatímco policisté hledali Travise po pozemku, ten se dokázal nepozorovaně vrátit do domu, do svého pokoje, kde se naklonil nad postel a zemřel.
Charla Nashová podstoupila bezpočet zákroků, ale přežila. Dodnes je však znetvořená a její rodina podala žalobu na Sandy o odškodnění ve výši 50 milionů dolarů, ale (nejen) kvůli smrti Sandy se nedočkala. Dostala však alespoň nějaké odškodnění z její pozůstalosti. Nové postupy v medicíně pomohly lékařům vytvořit Charle nový obličej, který sice není dokonalý, ale oproti původnímu stavu je naprosto nesrovnatelný.
Sandy protrpěla nechtěný zájem médií, výčitky, že ubodala vlastního syna a také to, že viděla v krematoriu Travise s useknutou hlavou. Tu mu usekli kvůli testům na vzteklinu. Po čase se snažila zase začít znova žít, ale její život už nikdy nebyl tak naplněný jako dřív. Společnost jí dělala další zvířata, která však nemohla Travise nahradit. A jednoho dne ji začalo silně bolet na hrudi. Tak moc, že museli zavolat kamarádce o pomoc. V nemocnici lékaři zjistili, že její aorta je vyboulená. Během operace se však její plíce zaplnily krví a Sandy zemřela.
Na začátku byla touha mít spřízněnou duši, někoho, o koho by se mohla Sandy starat. Na konci byla jen smrt a utrpení. Travis žil řadu let jako člověk, a to ještě jako člověk vyznávající nezdravý životní styl. Lásku dostával a vracel, ale i přes veškerou podobnost s námi lidmi to byl prostě šimpanz. Podobný, ale mnohem silnější a v dospělosti nevypočitatelný. Sexuálně frustrovaný, bez možnosti řádného vybití nahromaděné energie. V osudný den dostal dávku xanaxu, který ho měl pomoci uklidnit, ale nejspíš zapůsobil zcela opačně. Těžko mu vyčítat jeho agresi, která k dospělým samcům šimpanzů přirozeně patří. To on nepatřil do nezkušených rukou a do nevhodného prostředí. A tak se zařadil do seznamu zvířat, která jen doplatila na chyby lidí.
Anketa
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.nonhumanrights.org/blog/travis-and-tragedy/
https://nymag.com/news/features/70830/
https://www.peta.org/blog/travis-chimpanzee-chimp-crazy/
https://allthatsinteresting.com/travis-the-chimp
https://edition.cnn.com/2014/03/19/justice/connecticut-chimp-victim-lawsuit/index.html
https://time.com/archive/6933215/why-the-stamford-chimp-attacked/
https://www.oprah.com/oprahshow/chimp-attack-victim-charla-nash-shows-her-face/all
