Článek
Trepanace znamená záměrné vytvoření otvoru v lebeční kosti. Dnes jde o sofistikovanou neurochirurgii, ale kořeny má už v pravěku a objevuje se napříč světem i kulturami. Fascinuje na ní jediné: i bez anestezie, bez antibiotik a bez mikroskopu ji lidé často přežívali. Proč se k tomu odhodlávali – a co přesně při tom dělali?
Co přesně je trepanace (a jak se liší od kraniotomie)
V jádru jde o otvor v lebce, kterým se odhalí tvrdá plena (duru). Moderní termín kraniotomie znamená dočasné vyjmutí části lebky a její vrácení zpět; kraniektomie je trvalé odstranění části lebeční kosti s následnou rekonstrukcí. Indikace dnes zahrnují např. nádory, hematomy, aneurysmata či těžká poranění.
Nejstarší důkazy: pravěk a překvapivá míra přežití
Archeologické nálezy posouvají praxi trepanace hluboko do neolitu (cca před 7–10 tisíci lety). V různých regionech Evropy, Asie i Ameriky se našly lebky s pravidelnými otvory a – překvapivě – s jasnými známkami hojení okrajů. V některých pravěkých souborech tvoří trepanované lebky jednotky procent všech nálezů, někde i více; používaly se hlavně techniky seškrabávání, kruhového řezání a vrtání.
Trepanovaná lebka člověka z doby železné
Proč to dělali? Léčba, rituál i praxe
Motivace se v čase i místě lišily a zůstávají předmětem sporů. Někde šlo pravděpodobně o léčbu úrazů hlavy a snížení nitrolebního tlaku (depresivní zlomeniny, krvácení). Jinde šlo o roli rituální či symbolickou – „vypuštění“ zlých sil, léčbu záchvatů či bolestí hlavy. Reálné případy ukazují obojí: medicínsky účelné zásahy i rituální praxi.
Antika: od pověr k systematické chirurgii
U Řeků vidíme posun k racionálním indikacím. Hippokratovo pojednání O poraněních hlavy popisuje, kdy trepanovat (např. u fisur, kontuzí kosti), jak vyšetřovat a jaké nástroje použít. Ne že by starověcí lékaři rozuměli mikrobiologii, ale jejich texty už trepanaci zbavují magie a dělají z ní traumatologický postup. Diskutuje se, nakolik byli autoři skutečně zkušení operatéři, ale samotné indikace i instrumentárium jsou formulované překvapivě střízlivě.
Římané i pozdější evropští chirurgové používali tzv. trefíny – válcové nebo korunové vrtáky se zarážkami proti poranění mozku. Postupně se vyvíjel tvar i funkce nástrojů a objevují se i pomocné instrumenty („lentikuláry“) na uhlazování hran kosti.
Egypt a Blízký východ: spíš výjimka než pravidlo
Na rozdíl od And a některých evropských oblastí je chirurgická trepanace v Egyptě vzácná. Jednotlivé kazuistiky existují, ale celkově egyptští lékaři – soudě podle chirurgických papyrů – operacím lebky spíše uhýbali; části lebky se zasahovaly běžněji při posmrtných rituálech (excerebrace), nikoli jako léčebný výkon za života. Nové práce občas přidávají ojedinělé příklady, ale potvrdily spíš výjimečnost tohoto zákroku.
Nástroj na trepanaci lebky s několika různými nástavci
Andské kultury: mistři přežitelnosti
Úplně jiný obrázek dávají nálezy z And (předincké i incké populace). Nálezy z oblasti Cuzca ukazují propracované techniky (kruhové řezání, seškrabávání) a hlavně vysokou míru přežití – v jedné z nejcitovanějších studií dosáhla míra přežití kolem 83 % (posuzovaná podle hojení kosti). Vzácné nejsou ani opakované trepanace u stejného jedince. V kontextu tehdejších podmínek jde o mimořádný výsledek.
Že nejde o výjimku jediné populace, naznačují i evropské nálezy z pozdní doby železné (např. Švýcarsko) s velmi slušnou mírou přežití kolem 78 %. Samozřejmě, čísla závisí na metodice hodnocení a tafonomii, ale směr je jasný: když se zákrok prováděl promyšleně, zvládal se překvapivě dobře.
Středověk a raný novověk: trefín v lékařských příručkách
Ve středověké Evropě se trepanace udržela hlavně jako traumatologický postup (odstranění úlomků kosti, dekomprese). S renesancí a novověkem se ustaluje „moderní“ sada nástrojů, rukojeti s ráčnou, zarážky proti průniku do lebky a standardizované korunky. Chirurgové a nástrojaři v 17.–19. století se snažili o větší bezpečnost a přesnost – předchůdce dnešních neurochirurgických systémů.
Nálezy musíme dobře interpretovat
Z trepanovaných lebek čteme hlavně stopy hojení a tvar okrajů. Hojení znamená přežití aspoň několik týdnů až měsíců; hladké vnitřní hrany bez známek reakce ukazují na zákrok krátce před smrtí nebo post mortem zásah. Výzkum trpí selekcí: dochovají se spíš robustní kosti, kulturní zvyky ovlivňují pohřbívání a ne všude máme srovnatelně velké soubory. Proto se s „globálními“ závěry musí zacházet opatrně – regionální rozdíly jsou velké. Přesto se rýsuje obecný vzorec: praktická chirurgie a kulturní význam se prolínají.
Dnes: stejný princip, jiná medicína
Moderní neurochirurgie používá trepanační otvory a kraniotomie k přesným cílům – od odsátí subdurálního hematomu přes přístup k nádorům až po dekompresi při otocích. Rozhodování se opírá o CT/MR, sterilitu, anestezii a intenzivní péči. S pravěkou trepanací ji spojuje jen základní myšlenka, ne podmínky ani rizika.
Mýty vs. realita
- „Dělali to hlavně kvůli démonům.“ – Rituální interpretace existují, ale stejně dobře doložené jsou čistě léčebné indikace po úrazech. Antické texty jsou v tomhle ohledu přímočaře praktické.
- „Přežít to nešlo.“ – Šlo. A v rukou zkušených praktiků šlo o výkon s překvapivě dobrou prognózou (Andské soubory ~80 %, evropské pozdně železné ~78 %).
- „Egypťané to dělali běžně.“ – Naopak, chirurgická trepanace je v egyptském materiálu vzácná; častější jsou posmrtné zásahy spojené s mumifikací a jednotlivé problematické případy.
Trepanace není kuriozita, ale jedna z nejdéle přežívajících chirurgických technik – od pazourkových škrabadel po navigovanou neurochirurgii. V pravěku a starověku představovala někdy rituál, jindy pragmatickou odpověď na trauma hlavy. Výsledky z And, Evropy i menších souborů jinde ukazují, že když se zákrok prováděl obratně a čistě, pacienti často žili dál. Dnes děláme v principu totéž – jen s jinou přesností, bezpečností a cíli.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://thereader.mitpress.mit.edu/hole-in-the-head-trepanation/
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC3876527/
https://www.elsevier.es/en-revista-neurologia-english-edition–495-articulo-cranial-trepanation-in-the-egyptian-S2173580814000959
https://www.worldhistory.org/Trephination/
https://www.mentalfloss.com/article/70309/trepanation-history-one-worlds-oldest-surgeries
