Článek
Japonsko se v tehdejší době nacházelo v období hospodářského boomu, společnost se modernizovala a působila značně vyspěle. Jako v každé lidské společnosti, tak i zde se našli jedinci, kteří se vymykali většinové společnosti. V případě Tsutomu Miyazakiho se však jednalo o člověka, jehož jméno se stalo synonymem hrůzy a děsu. Temnota, která se v něm skrývala, pohltila čtyři nevinné dívenky. Zatímco rodiče malých dívek se třásli strachem, v médiích získal přezdívku Démon ze Saitamy.
Tsutomu Miyazaki (*1962, †2008)
Narodil se v městečku Itsukaichi spadajícím do prefektury Tokio. Za jiných okolností by se mohl považovat za šťastné dítě, protože byl nejstarším synem a navíc narozeným do zabezpečené rodiny, která vlastnila tiskárnu a úspěšně podnikala. Jenže ani sebelepší zajištění nemohlo vyvážit zdravotní handicap, se kterým se narodil. Na rukou měl deformované klouby, takže zápěstí nemohl normálně ohýbat. A dětský kolektiv mu za jeho odlišnost da co proto. Všichni se mu smáli a zesměšňovali ho, což mělo významný dopad na jeho psychiku.
Lepší to nebylo ani doma. Zoufale potřeboval nějakou oporu, jenže jeho nejbližší, kteří ji měli poskytnout, mu ji nedali. Vztah s otcem byl velmi chladný a ani ostatní členové rodiny se ho nijak významně nezastávali, navíc byli velmi vytížení v rodinném podnikání. Tsutomu tedy vychovával především pradědeček a intelektuálně zaostalejší muž, kterého rodina najala jako „chůvu“. A tak se hodně uzavřel sám do sebe a do svého světa, který dotvářely knihy, filmy a manga. Někdy v té době ho začaly fascinovat temná a násilná témata.
I přes šikanu ve škole se mu studijně docela dařilo a jeho snem bylo stát se učitelem angličtiny. Dlouhou dobu patřil mezi premianty, jenže pak se začal jeho prospěch rapidně zhoršovat a na vysněnou univerzitu se nedostal. Místo toho šel na méně prestižní školu studovat na fotografického technika. Neschopnost dostat se na lepší školu nebo navázat nějaké bližší vztahy, ať už přátelské nebo partnerské, v něm vyvolávala frustraci. Byl čím dál víc izolovanější, zavřený doma, kde sledoval drsné hororové filmy a násilnou pornografii. Jeho neutěšená situace, frustrace a vztah k násilným snímkům v něm postupně vytvořily jakýsi toxický základ pro pozdější tragédie.
Uzavřený ve svém pokoji sledoval násilné porno a přemýšlel, jaké by to bylo, kdyby to zkusil i v reálném světě. Bylo by to stejně vzrušující? A aby toho nebylo málo, jeho zájem se zaměřil na mladé dívky, holčičky. Mimo jiné byly i snadnou obětí.
V létě roku 1988 se rozhodl svoje představy zrealizovat. Jeho první obětí se stala teprve čtyřletá Mari Konno, kterou unesl z dětského hřiště nacházejícího se poblíž jejího domu. Odvezl ji k lesíku, kde ji uškrtil a její tělo pohodil opodál. Odjel, ale později se znovu vrátil, její bezvládné tělíčko zneuctil a některé části těla si nechal. Spousta vrahů je u své první oběti nervózní, jejich akce postrádá jistotu, někdy se první útok ani nepovede. U Tsutoma však už od první chvíle vládla chladnokrevnost a děsivá brutalita.
Stačil pouhý rok, aby zvládnul unést další tři dívky ve věku do sedmi let. Všechny zavraždil, zneuctil a co víc, některé části jejich těl dokonce snědl. Nespokojil se však jen se samotnými vraždami. Vyžíval se i v trápení rodin unesených holčiček. Rodinám obětí volal, posílal jim výhružné dopisy, rodičům jedné z obětí dokonce poslal urnu s popelem a zuby jejich holčičky.
Všechny své útoky i následné činy si pečlivě dokumentoval, fotografoval nebo natáčel. V jeho pokoji byla po dopadení nalezena sbírka více než pěti tisíc násilných pornofilmů, hororů a záběrů z míst, kde holčičky zavraždil.
Jeho dopadení bylo spíše dílem náhody. Tajně si totiž fotografoval jednu holčičku hrající si na hřišti, jenže si ho všimnul její otec a konfrontoval ho. Tsutomu se dal na útěk, ale díky svědectví dalších lidí ho brzy dopadla policie. Následně získala povolení k prohlídce jeho bytu, kde objevila výše zmíněnou sbírku. Klec spadla.
Soud s Tsutomem začal v roce 1990 a táhnul se neuvěřitelných sedm let. Obhajoba totiž stavěla především na argumentaci, že Tsutomu není příčetný. Tvrdila, že trpí schizofrenií a dalšími závažnými duševními poruchami, zatímco obžaloba se snažila prokázat, že i přes tyto deviace si byl dobře vědom toho, co činí.
Celou tu dobu neprojevil ani špetku lítosti a rodinám zavražděných holčiček se ani jednou neomluvil. K jejich utrpení byl naprosto lhostejný. Při svých proslovech se hájil tím, že k němu promlouvaly hlasy a také bytost zvaná Rat Man. Popisoval ji jako postavu s krysím obličejem, která k němu v jeho mysli promlouvala a přikazovala mu, aby holčičky zavraždil. Odborníci diskutovali, zda byl Rat Man jeho pokus, jak se zbavit pocitů viny a svalit je na své alter ego, nebo jen snaha vyvolat dojem, že je opravdu nepříčetný. Nakonec se většina z nich shodla na tom, že Tsutomu velmi dobře ví, co dělá, když se snaží tvrdit, že za jeho činy může právě Rat Man. Po sedmi letech tak byl odsouzen k trestu smrti. Všechna jeho odvolání byla postupně zamítnuta.
Od prvního odsouzení k trestu smrti v roce 1997 čekal v cele smrti dlouhých 11 let. V červnu 2008 byl oběšen. Zemřel, ale jeho život a smrt dodnes vyvolávají debaty a diskuse o vlivu izolace, osamění, ale také o některých subkulturách v Japonsku. A jeho jméno se stalo synonymem pro zlo, na které se nedá zapomenout.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://en.wikipedia.org/wiki/Tsutomu_Miyazaki
https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-krimi/715392/nechutny-japonec-vrazdil-male-divky-jejich-mrtvoly-znasilnoval-a-jedl.html
https://www.10minutemurder.com/blog/hunting-rat-man-the-unbelievable-crimes-of-tsutomu-miyazaki/
https://japantoday.com/category/crime/serial-child-killer-tsutomu-miyazaki-executed
https://www.abc.net.au/news/2008-06-18/japan-confirms-execution-of-cannibal-killer/2475810
https://www.latimes.com/archives/la-xpm-1989-09-09-mn-1579-story.html
