Článek
Mexické městečko Santa María del Tule nabízí návštěvníkům řadu zajímavých míst a památek. Tu nejslavnější ale není potřeba dlouho hledat. Roste přímo u kostela a je tak velká, že vedle ní vypadá i samotná stavba poněkud skromně. Jmenuje se Árbol del Tule a na první pohled je těžké uvěřit, že to, co vidíte, je opravdu jeden jediný strom.
Nejde přitom o žádnou sekvoji, jak by se při pohledu na jeho rozměry mohlo zdát. Je to tisovec mexický, strom, kterému se v Mexiku říká ahuehuete. Tento konkrétní jedinec dotáhl schopnost svého druhu vytvářet mohutné kmeny do takového extrému, že se svého času vážně řešilo, jestli před lidmi nestojí několik stromů srostlých dohromady.
Árbol del Tule je starý zhruba 1500 let a obvod jeho kmene měří přes 36 metrů
Kmen, který se špatně měří
U Árbol del Tule se často uvádí obvod kmene přes 36 metrů. Narazit se dá na různá čísla, což je způsobeno tím, jak těžké je jeho kmen změřit, ale hodnota 36 metrů je nejběžněji naměřená, samozřejmě s drobnými odchylkami.
Kmen je plný hlubokých rýh, výstupků a jakýchsi mohutných žeber. Z jedné strany může vypadat skoro jako několik kmenů namačkaných těsně vedle sebe. Hodně tedy záleží na tom, kudy přesně se měří. Robert Van Pelt, který se zabývá měřením mimořádně velkých stromů, v roce 2005 naměřil obvod přibližně 36,2 metru. I to je číslo, které se těžko představuje. Kdyby se kolem stromu postavilo třicet lidí a chytili se za ruce, možná by měli co dělat, aby ho celý obklopili.
Strom přitom není žádný nízký, rozložitý stařík. Dosahuje výšky kolem 35 metrů a jeho koruna má přes 40 metrů v průměru. Právě podivný vzhled kmene ale dlouho vyvolával pochybnosti. Co když to není jeden mimořádně tlustý strom? Co když kdysi vedle sebe vyrostlo několik tisovců a během staletí se spojily?
Tahle možnost dávala docela smysl. Pochybnosti pomohlo rozptýlit až porovnání DNA z různých částí stromu. Výsledky mluví spíš pro to, že Árbol del Tule je opravdu jeden jedinec, a ne několik stromů rostoucích těsně vedle sebe. To ale neznamená, že jeho kmen byl vždycky jeden. Během staletí se mohl rozdělit na několik částí, ty dál sílily, tlačily se k sobě a nakonec srostly. Právě proto dnes kmen místy vypadá, jako by byl poskládaný z několika stromů.
Árbol del Tule
Kolik mu vlastně je?
Ještě obtížnější je zjistit věk. U starého stromu se nabízí známé počítání letokruhů, jenže tady by bylo potřeba dostat se až do středu obrovského kmene. Navíc staré stromy mohou být uvnitř poškozené nebo duté a nejstarší dřevo může dávno chybět.
Proto se u Árbol del Tule setkáme spíš s odhady než s přesným datem narození. Často se mluví o stáří kolem 1 500 až 2 000 let. Objevily se i vyšší odhady, ale ty už jsou méně pravděpodobné.
I spodní hranice je působivá. Jestli stromu opravdu táhne na patnáct století, rostl už v době, kdy v Evropě končil starověk. Když se později v Mexiku střídaly říše, přišli Španělé a kolem starého stromu nakonec vyrostlo dnešní městečko, on už měl značnou část života za sebou.
Místní legenda mu přisuzuje podobně dávný původ. Podle tradice jej měl asi před 1 400 lety zasadit kněz jménem Pechocha, spojený s kultem boha větru Ehécatla. Jestli se něco podobného skutečně stalo, dnes samozřejmě zjistit nedokážeme. Zajímavé ale je, že legendární stáří není úplně mimo čísla, ke kterým došli moderní badatelé.
Stařec od vody
Druh, ke kterému Árbol del Tule patří, je sám o sobě pozoruhodný. Tisovec mexický se označuje jako Taxodium huegelii, velmi často se ale stále používá také starší jméno Taxodium mucronatum. V Mexiku je známý hlavně pod názvem ahuehuete, který pochází z jazyka nahuatl. Překládá se přibližně jako „stařec vody“ nebo „starý muž od vody“. Lepší jméno by se hledalo těžko.
Ahuehuety se opravdu mohou dožívat mimořádného věku a zároveň mají rády vodu. Přirozeně rostou hlavně kolem řek, potoků, pramenů a na dalších místech, kde mají kořeny dostatek vláhy. Najdeme je především v Mexiku, ale jejich výskyt zasahuje také do Guatemaly a na jih Texasu.
Jsou příbuzné tisovci dvouřadému, který je známý například z bažin na jihovýchodě Spojených států. Ten kolem sebe často vytváří zvláštní dřevnaté výrůstky z kořenů, kterým se říká pneumatofory nebo jednoduše „kolena“. U mexických tisovců ale nejsou tak nápadným a pravidelným jevem.
Ahuehuete může vyrůst v pořádný strom i bez toho, aby se přiblížil rekordmanovi z Tule. Běžně dorůstá několika desítek metrů a staré exempláře mívají velmi silné kmeny a široké koruny. A Árbol del Tule rozhodně není jediným tisovcem, který pamatuje dobu před příchodem Evropanů. U dalších mexických jedinců vědci zjistili nebo odhadli stáří přes tisíc let a u některých kolem 1500 let.
Právě dlouhověkost a vazba na mexickou krajinu pomohly ahuehuete k výjimečnému postavení. Roku 1921 se stal mexickým národním stromem.
Árbol del Tule stojí vedle kostela, který vedle něj vypadá téměř drobně
Tisovce tu byly dávno před Španěly
Pro původní obyvatele Mexika nebyly tyto stromy jen zdrojem stínu na břehu řeky. Velké a staré ahuehuety měly kulturní i náboženský význam a byly vysazovány na důležitých místech.
Známé jsou například staré tisovce v Chapultepeku v dnešním Mexico City. Některé jsou spojovány s vládcem Nezahualcóyotlem, který žil v 15. století. Jiný slavný ahuehuete vstoupil přímo do příběhu španělského dobývání Mexika. Pod stromem měl podle tradice Hernán Cortés oplakávat ztráty po útěku svých vojáků z Tenochtitlánu v roce 1520. Strom byl proto dlouho známý jako Árbol de la Noche Triste – strom Smutné noci.
Samotný Árbol del Tule má proti těmto historickým stromům jednu výhodu. Pořád žije a stále je ve velmi dobrém stavu. U stromu, který může mít za sebou půldruhého tisíciletí nebo více, to rozhodně není samozřejmost.
Jenže vody ubývá…
Právě voda se v posledních desetiletích stala jednou z největších starostí o jeho budoucnost. Dnešní Santa María del Tule už není krajinou, do které kdysi mladý tisovec zapustil kořeny. Oblast bývala mnohem vlhčí a samotné slovo Tule odkazuje na mokřadní rostliny, které zde rostly. S rozvojem osídlení, zemědělství a čerpáním podzemní vody se ale poměry změnily.
To je pro strom, jehož druh je na dostatek vláhy silně vázán, problém. O Árbol del Tule se proto lidé aktivně starají a strom je zavlažován. Nejde už jen o to nechat přírodu, aby se postarala sama. Okolní příroda totiž dávno není stejná jako před stovkami let.
Je to trochu paradox. Strom přežil staletí suchých období, bouří, politických převratů i příchod úplně nové civilizace. Nakonec mu může největší potíže způsobovat něco mnohem méně dramatického – postupný úbytek vody pod zemí.
Pohled do koruny Árbol del Tule
Zvířata ukrytá ve dřevě
Kdo se přijede na Árbol del Tule podívat, nemusí se zabývat genetikou ani přemýšlet nad jeho skutečným věkem. Místní mají pro návštěvníky jednodušší zábavu. V boulích a záhybech kmene hledají nejrůznější postavy a zvířata.
Jednou z nich má být hlava jelena, jinde lze při troše představivosti spatřit krokodýla nebo další tvory. Děti z okolí návštěvníkům tradičně ukazovaly, kde jednotlivé obrazce hledat. Čím déle se člověk na pokroucený kmen dívá, tím snáz pochopí, proč podobná hra vznikla. Jeho povrch skutečně připomíná spíš skalní stěnu než obyčejnou kůru stromu.
Árbol del Tule je výjimečný i mezi stromy, které samy o sobě dokážou žít neuvěřitelně dlouho. Přesný věk nejspíš nikdy znát nebudeme a jeho podivně členitý kmen bude dál vybízet k otázce, jak vlastně během staletí vznikal. Jisté je, že když byl dnešní mexický velikán ještě mladým stromkem, svět vypadal úplně jinak. Od té doby kolem něj vyrostlo město, změnila se krajina a vystřídaly se desítky generací lidí. Tisovec ale zůstal na svém místě – a pokud bude mít dál dostatek vody a péče, může tam stát ještě hodně dlouho.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://lolomercadito.com/blogs/news/the-majestic-arbol-del-tule-in-oaxaca?srsltid=AU7gw4U_pDxwphnhnS9uHN_BknwHaZPy2-ZSsw0j-ToiaF8Gl0C3MXP7
https://botany.cz/cs/arbol-del-tule/
https://www.casopis.ochranaprirody.cz/kuler-zpravy-aktuality-zajimavosti/mexicky-starec-z-el-tule/
https://arqueologiamexicana.mx/node/3064
