Článek
Na první pohled to není nic zvláštního. Jen malý kuželovitý důlek v suchém písku, někde pod převisem, u lesní cesty, pod starou zdí nebo na okraji pískovny. Člověk kolem něj projde a většinou si ho ani nevšimne. A když už ano, možná ho napadne, že je to stopa po kapce deště, po mravenci nebo po nějakém jiném drobném pohybu v půdě.
Jenže tenhle důlek může být past.
Na jejím dně, zahrabaná tak dokonale, že ji téměř není vidět, čeká larva mravkolva. Tvor malý, nenápadný, ale ve světě drobného hmyzu mimořádně nebezpečný. Nepotřebuje běhat za kořistí, nepotřebuje ji pronásledovat ani hledat. Místo toho si postaví vlastní lovecké zařízení. Takové, které využívá gravitaci, sypkost písku a nepozornost drobných živočichů.
Jakmile se po okraji jamky rozeběhne mravenec, zrnka písku pod jeho nohama se začnou sesouvat. Mravenec se snaží vyšplhat zpět, ale čím víc se namáhá, tím víc se propadá. A pokud se mu téměř podaří uniknout, larva ze dna pasti po něm začne házet písek. Ne náhodně, ale přesně tak, aby mu podrazila nohy. V tu chvíli už nejde o obyčejný důlek. Je to lovecká scéna v miniatuře.
Mravkolev běžný, dospělý jedinec
Kdo je vlastně mravkolev?
Mravkolva, respektive jeho larvu Ťutínka, zná asi každý, kdo někdy četl nebo viděl příběhy Ferdy mravence. Poněkud bizarní zvířátko ale skutečně existuje. Mravkolev není jeden konkrétní druh, ale obecné označení pro hmyz z čeledi mravkolvovitých. Patří do řádu síťokřídlých, kam náleží i další druhy s jemně žilkovanými křídly. Na světě existují tisíce druhů mravkolvů, nejvíce jich žije v teplejších a sušších oblastech. U nás se s nimi také můžeme setkat, i když většina lidí zná spíš jejich larvy než dospělé jedince.
V České republice patří mezi známější druhy například mravkolev běžný, latinsky Myrmeleon formicarius, a mravkolev skvrnitý, Euroleon nostras. Právě tyto druhy se u nás vyskytují poměrně rozšířeněji než některé vzácnější druhy mravkolvů.
Jméno „mravkolev“ je výstižné. Larva opravdu často loví mravence a pro svět drobných bezobratlých je tím, čím je lev pro svět savců - predátorem, který dokáže využít sílu, trpělivost i prostředí. Samozřejmě neloví jen mravence. Do jeho pasti může spadnout i jiný drobný hmyz nebo členovec, pokud se dostane na špatné místo ve špatnou chvíli.
Larva, která vypadá jako tvor z jiného světa
Kdo někdy larvu mravkolva vyhrabal z písku, možná byl překvapený. Není to žádný elegantní červík. Má podsadité tělo, širokou hlavu a nápadná srpovitá kusadla. Právě ta jsou její hlavní zbraní. Vypadají skoro přehnaně velká, jako by k drobnému tělu ani nepatřila. Jenže u mravkolva není nic zbytečné.
Larva se pohybuje zvláštně, často couvá a dokáže se velmi rychle zahrabat. Její tělo je přizpůsobené životu v sypkém materiálu. Nepotřebuje být rychlým běžcem na povrchu. Její síla je jinde - v ukrytí, ve stavbě pasti a v okamžitém útoku.
Na rozdíl od mnoha jiných predátorů si nevystačí jen s vlastními čelistmi. Mravkolev je zároveň jakýsi drobný stavitel. Než začne lovit, musí si připravit místo. A právě tady začíná jeho největší zvláštnost.
Jak vzniká písečná nálevka
Larva si vybírá suchá místa s jemným pískem nebo prachem. Důležité je, aby tam příliš nepršelo. Déšť by past poničil nebo úplně zničil. Proto se mravkolví jamky často nacházejí pod skalními převisy, u kořenů, pod střechami, u starých zdí nebo na chráněných písčitých místech.
Stavba pasti není náhodné hrabání. Larva se začne pohybovat v kruhu a postupně odhazuje zrnka písku ven. Často postupuje spirálovitě, až vytvoří nálevku se strmými stěnami. Ty musí být dostatečně sypké, aby po nich kořist nemohla snadno vyšplhat. Pokud jsou zrnka příliš hrubá nebo vlhká, past nefunguje tak dobře.
Výzkumy ukazují, že larvy mravkolvů při stavbě i obraně pasti aktivně pracují s pískem a jeho mechanickými vlastnostmi. Písečná nálevka není jen jamka. Je to konstrukce, která využívá hranici stability sypkého materiálu. Stačí malý pohyb kořisti a stěna se začne sesouvat.
A v tom je její krutá dokonalost. Mravenec, který do ní vstoupí, nebojuje jen s larvou. Bojuje s celou pastí.
Lov, který trvá jen chvíli
Když se mravenec dostane na okraj nálevky, většinou netuší, že překročil hranici bezpečného světa. Stačí pár kroků a sypký písek se mu začne bortit pod nohama. Instinktivně se snaží vyškrábat ven. Jenže strmé stěny mu to komplikují. Čím prudčeji se pohybuje, tím víc písek sjíždí dolů.
Larva na dně pasti vnímá otřesy. Jakmile kořist padá nebo se snaží uniknout, začne reagovat. Nejenže čeká s rozevřenými kusadly, ale často po kořisti vyhazuje písek. Tím spustí další malé sesuvy a ztíží oběti únik. Tohle chování bylo popsáno i ve vědeckých studiích jako důležitá součást úspěšného lovu.
Když se kořist dostane dost blízko, larva prudce udeří. Sevře ji kusadly, vstříkne do ní trávicí šťávy a začne vysávat její rozložený obsah. Z vnějšího pohledu to může působit drsně, ale v přírodě nejde o krutost. Jde o přežití. Larva potřebuje energii pro dlouhý vývoj, který může trvat i několik let.
Prázdné zbytky těla pak odhodí z pasti ven. Jamku opraví a čeká dál.
Typické pastičky mravkolva
Dlouhé čekání na dně
Život larvy mravkolva je hlavně životem trpělivosti. Není to tvor, který by měl každý den jistou potravu. Někdy čeká dlouho. Velmi dlouho. Pokud kolem není dost mravenců nebo jiného hmyzu, prostě šetří energii.
U mravkolva běžného se uvádí, že vývoj larvy může trvat zhruba tři roky. To je na drobného hmyzího tvora překvapivě dlouhá doba. Většinu tohoto období stráví zahrabaný v písku, v jedné pasti nebo v jejím okolí.
Když se podmínky zhorší, může se larva přesunout a postavit si novou jamku. Není ale žádný cestovatel. Pokud má dobré místo, kde kořist přichází pravidelně a past zůstává suchá, zůstává tam. Je to strategie úspory. Pro tvora, který žije na malých dávkách potravy, je zbytečný pohyb drahý.
Dospělý mravkolev: úplně jiná podoba
Kdo zná jen larvu, možná by dospělého mravkolva ani nepoznal. Po zakuklení se z písku nakonec vynoří křehce vypadající hmyz s dlouhými průhlednými křídly. Na první pohled může připomínat vážku, ale vážka to není.
Dospělý mravkolev má štíhlé tělo, jemně síťovaná křídla a paličkovitě zakončená tykadla. Létá spíše nenápadně, často za soumraku nebo v noci. Přes den odpočívá na vegetaci, kde snadno unikne pozornosti. Právě proto ho lidé vídají mnohem méně než jeho larvální pasti.
Dospělci žijí podstatně kratší dobu než larvy. Jejich hlavním úkolem je rozmnožit se. Samice pak klade vajíčka do vhodného suchého substrátu a celý cyklus se opakuje.
Larva mravkolva
Mravkolev není nebezpečný člověku. Nekouše nás, neničí domy, nepřenáší choroby. Jeho svět je mnohem menší. Ale právě v tom malém světě je skutečným mistrem.
Jeho larva dokáže přežít dlouhé hladovění, vybudovat účinnou past, rozpoznat pohyb kořisti a v pravý okamžik zaútočit. Dospělec se pak na krátký čas promění v křehkého nočního letce, který by málokomu připomněl dravce ukrytého na dně písečné jámy.
Až tedy příště někde v suchém písku uvidíte drobnou nálevku, možná už ji nepřejdete bez povšimnutí. Možná se zastavíte a podíváte se blíž. Protože tam dole může čekat Ťutínek - mravkolev – nenápadný, trpělivý a dokonale vybavený lovec, který nepotřebuje sílu velkého zvířete. Stačí mu písek, čas a jediná chyba kořisti.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/jama-mravkolva-je-smrtici-past-vedci-popsali-proc-se-jeho-pisecne-lavine-neda-uniknout-66653
https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2006/cislo-7/mravkolev-alias-tutinek.html
https://zoom.iprima.cz/priroda/video-mravkolev-na-lovu
https://www.idnes.cz/hobby/mazlicci/mravkolev-past-loveni-pisek-larva.A260412_194843_hobby-mazlicci_bkch
